Láska, sdílení, vyzývání
Když projevujeme lásku, sdílíme a vyzýváme, podílíme se na velkolepém a vznešeném díle, jež připravuje zemi na návrat jejího Mesiáše.
Představte si se mnou na okamžik, že stojíte na hoře v Galileji a jste svědky divu a slávy, když vzkříšený Spasitel navštěvuje své učedníky. Jak ohromující by bylo osobně slyšet Jeho slova, která k nim pronesl – jeho posvátné pověření: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“1 Tato slova by jistě každého z nás posílila, inspirovala a dojala, tak jako Jeho apoštoly. Ti vskutku zasvětili zbytek svého života právě tomuto účelu.
Je zajímavé, že tuto výzvu si k srdci nevzali pouze Jeho apoštolové. Členové rané Církve, od těch nejnovějších až po ty nejzkušenější, se zapojili do naplňování tohoto Spasitelova velkého pověření a dělili se o dobrou zprávu evangelia s těmi, které potkávali a které znali. Odhodlání dělit se o svědectví o Ježíši Kristu pomáhalo Jeho nově založené Církvi exponenciálně růst.2
I my, jakožto Kristovi učedníci, jsme vyzýváni, abychom v dnešní době dbali Jeho pověření, jako bychom byli na oné hoře v Galileji, když ona slova pronesl poprvé. Toto pověření bylo obnoveno v roce 1830, když Joseph Smith ustanovil svého bratra Samuela jako prvního misionáře Církve Ježíše Krista.3 Od té doby cestovalo po celém světě více než 1,5 milionu misionářů, aby učili všechny národy a křtili ty, kteří přijmou radostné zvěsti znovuzřízeného evangelia.
Toto je naše nauka. Naše toužebné přání.
Od našich malých dětí až po ty nejstarší mezi námi se těšíme na dobu, kdy budeme moci uposlechnout Spasitelovy výzvy a dělit se o evangelium s národy světa. Jsem si jistý, že vy, mladí muži a mladé ženy, jste včera pocítili, že se vám podobné posilující výzvy dostává od našeho proroka, když vás vyzval, abyste se připravili na misionářskou službu na plný úvazek, stejně jako k tomu Spasitel vyzval své apoštoly.
S napětím čekáme, jako sprinteři ve startovních blocích, na oficiální pozvánku, doplněnou o podpis proroka a signalizující začátek závodu! Tato touha je ušlechtilá a inspirativní; zamysleme se však nad touto otázkou: Proč všichni nezačneme již nyní?
Možná se ptáte: „Jak mohu být misionářem bez cedulky se jménem?“ Nebo si říkáme: „Misionáři na plný úvazek jsou k této práci ustanoveni. Rád bych pomohl, ale spíše později, až se život trochu uklidní.“
Bratři a sestry, je to mnohem jednodušší! Spasitelovo velké pověření lze naštěstí naplňovat pomocí prostých, jednoduše pochopitelných zásad, o nichž se každý z nás učí již od dětství: jsou to láska, sdílení a vyzývání.
Láska
To první, co můžeme dělat, je milovat tak, jak miloval Kristus.
Bolí nás u srdce, když jsme během těchto bouřlivých časů svědky lidského utrpení a napětí po celém světě. Můžeme se však také nechat inspirovat přílivem soucitu a humanismu, které projevují lidé po celém světě prostřednictvím svého úsilí podávat pomocnou ruku utlačovaným – těm, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, odloučeni od rodiny nebo kteří zažívají různé formy zármutku a zoufalství.
Nedávno zpravodajské zdroje informovaly o tom, jak skupina matek v Polsku z obav o zoufalé prchající rodiny nechala na nástupišti vlakového nádraží v úhledné řadě plně vybavené kočárky, připravené pro uprchlické matky a děti, které je potřebovaly po přejezdu hranic, když vystoupily z vlaku. Náš Nebeský Otec se jistě usmívá, když vidí takovéto skutky nesobecké lásky, neboť když si navzájem neseme svá břemena, naplňujeme tak „zákon Kristův“.4
Kdykoli projevujeme křesťanskou lásku svému bližnímu, kážeme tím evangelium – dokonce i když neproneseme jediné slovo.
Láska k druhým je výmluvným vyjádřením druhého velikého přikázání: milovat bližního svého;5 je projevem zušlechťujícího procesu, kdy Duch Svatý působí na naši duši. Projevováním Kristovy lásky druhým můžeme přimět ty, kteří vidí naše dobré skutky, aby oslavovali „Otce [našeho], kterýž jest v nebesích“.6
Toto činíme, aniž bychom očekávali něco na oplátku.
Samozřejmě doufáme, že naši lásku a naše poselství přijmou, ačkoli to, jak zareagují, neovlivníme.
Ale to, co děláme, a to, kým jsme, ovlivnit určitě můžeme.
Prostřednictvím křesťanské lásky k druhým kážeme vznešené vlastnosti Kristova evangelia, jež mění život, a významně se zapojujeme do naplňování Jeho velkého pověření.
Sdílení
To druhé, co můžeme dělat, je dělit se s druhými.
Během prvních měsíců pandemie covidu-19 pocítil bratr Wisan z Thajska nabádání, aby se na svém účtu na sociální síti podělil o své pocity a dojmy z toho, čemu se učil během studia Knihy Mormonovy. V jednom ze svých obzvláště osobních příspěvků se podělil o příběh dvou misionářů z Knihy Mormonovy – Almy a Amuleka.
Na Wisanova bratra Winaie – ačkoli byl jiného náboženského přesvědčení – tento příspěvek zapůsobil tak, že se na Wisana nečekaně obrátil s dotazem: „Mohl bych dostat tu knihu v thajštině?“
Wisan moudře zařídil, aby výtisk Knihy Mormonovy doručily dvě misionářky, které pak začaly jeho bratra učit.
Wisan se připojoval k on-line lekcím, během nichž vyprávěl o svých pocitech ohledně Knihy Mormonovy. Winai se naučil modlit a studovat s duchem usilujícím o poznání pravdy, aby tuto pravdu mohl přijmout a osvojit si ji. Během několika měsíců se dal Winai pokřtít!
Wisan později řekl: „Máme zodpovědnost být nástrojem v rukou Božích a musíme být vždy připraveni, aby mohl naším prostřednictvím konat své dílo svým způsobem.“ Jejich rodinný zázrak nastal díky tomu, že Wisan se zkrátka dělil o evangelium běžným a přirozeným způsobem.
Všichni se s druhými o něco dělíme. Děláme to často. Sdělujeme druhým, jaké filmy a jídlo máme rádi, co legračního jsme kde viděli, jaká místa jsme navštívili, a citáty, které nás inspirovaly.
Jak můžeme jednoduše přidat na seznam toho, o co se již s druhými dělíme, i to, co máme rádi na evangeliu Ježíše Krista?
Starší Dieter F. Uchtdorf vysvětlil: „Pokud se vás někdo zeptá, co jste dělali o víkendu, nerozpakujte se mluvit o tom, co jste zažili na shromáždění. Povězte jim o tom, jak před shromážděnými členy stály malé děti a nadšeně zpívaly o tom, jak je jejich příkladem Pán Ježíš. Povězte jim o skupině mládeže, která pomáhala seniorům v domově důchodců sestavovat jejich osobní historii.“7
Dělit se o evangelium neznamená ho „prodávat“. Nemusíte sepisovat kázání či napravovat něčí nesprávný dojem.
Pokud jde o misionářskou práci, Bůh nepotřebuje, abyste byli Jeho prosazovatelem, ale žádá, abyste byli Jeho sdělovatelem.
Tím, že se s druhými dělíme o pozitivní zkušenosti v evangeliu, se podílíme na naplňování Spasitelova velkého pověření.
Vyzývání
To třetí, co můžeme dělat, je vyzývat.
Sestra Mayra je nedávno obrácenou z Ekvádoru. Její radost z evangelia vyletěla až do oblak bezprostředně po jejím křtu, když pozvala přátele a blízké prostřednictvím účtů na sociálních sítích. Mnoho členů její rodiny a přátel, kteří zhlédli její příspěvky, zareagovalo otázkami. Mayra se s nimi spojila a často je zvala k sobě domů, aby se společně setkali s misionáři.
Rodiče Mayry, její sourozenci, její teta, bratranec a sestřenice a několik jejích přátel se dalo díky tomu, že je odvážně vyzývala, aby „přišli a viděli“, „přišli a sloužili“ a „přišli a pocítili sounáležitost“, pokřtít. Prostřednictvím Mayřiných běžných a přirozených pozvání přijalo více než 20 lidí její výzvu dát se pokřtít a stát se členy Církve Ježíše Krista. Stalo se tak díky tomu, že sestra Mayra zkrátka vyzývala druhé, aby zakusili radost, kterou jako členka Církve pociťovala.
Existuje toho spousta, k čemu můžeme druhé vyzvat. Můžeme druhé vyzvat, aby „přišli a viděli“ shromáždění svátosti, akci sboru nebo on-line video, které vysvětluje evangelium Ježíše Krista. Výzva, aby „přišli a viděli“, se může týkat i pozvání k četbě Knihy Mormonovy či k návštěvě nového chrámu během dne otevřených dveří před jeho zasvěcením. Někdy k něčemu vyzýváme vnitřně sami sebe – jde o výzvu k sobě samým, jež nám dává povědomí a vizi týkající se příležitostí kolem nás, na základě kterých můžeme jednat.
V našem digitálním věku členové často sdílejí různé zprávy na sociálních sítích. Existují stovky, ne-li tisíce povznášejících zpráv, které možná stojí za to sdílet. Takovéto zprávy obsahují výzvu, aby druzí „přišli a viděli“, „přišli a sloužili“ a „přišli a pocítili sounáležitost“.
Když druhé zveme, aby se dozvěděli více o evangeliu Ježíše Krista, přijímáme tím Spasitelovu výzvu, abychom se zapojili do práce související s Jeho pověřením.
Závěr
Milovaní bratři a sestry, dnes jsme hovořili o třech prostých věcech – jednoduchých věcech – které zvládne každý. Je to něco, co zvládnete i vy! Možná že něco z toho již děláte – aniž byste si to plně uvědomovali!
Vybízím vás, abyste se zamysleli nad tím, jakými způsoby můžete projevovat lásku, sdílet a vyzývat. Budete-li tak činit, budete ve značné míře pociťovat radost, jelikož budete vědět, že dbáte slov našeho milovaného Spasitele.
To, o co vás naléhavě žádám, není nový program. O těchto zásadách jste již slyšeli. Nejedná se o „další velký úkol“, který po vás Církev žádá. Tyto tři věci jsou pouhým rozšířením toho, kým již jakožto učedníci Ježíše Krista jsme.
Není zapotřebí jmenovky ani dopisu.
Není zapotřebí oficiálního povolání.
Když se tyto tři zásady stanou přirozenou součástí toho, kým jsme a jak žijeme, stanou se automatickým nenuceným vyjádřením nelíčené lásky.
I my můžeme přijmout Spasitelovo pověření a jít do celého světa kázat evangelium, stejně jako tehdejší učedníci Krista, kteří se před 2 000 lety shromáždili v Galileji, aby se od Něj učili.
Když projevujeme lásku, sdílíme a vyzýváme, podílíme se na velkolepém a vznešeném díle, jež připravuje zemi na návrat jejího Mesiáše.
Abychom dbali Spasitelovy výzvy a snažili se zapojit do Jeho velkého pověření, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.