Cesta smlouvy: cesta k věčnému životu

Starší Adeyinka A. Ojediran

sedmdesátník

Cesta k dokonalosti je cestou smlouvy a Ježíš Kristus je středobodem všech obřadů a smluv.

Jistý mocný král si přál, aby jeho syn vládl jednomu jeho království. Aby mohl princ usednout na trůn, musel se učit a růst v moudrosti. Král se jednoho dne s princem setkal a vysvětlil mu svůj plán. Dohodli se, že princ odejde do jiného města a získá tam zkušenosti. Bude tam čelit obtížím, ale také zažívat mnoho dobrého. Král ho poté poslal do onoho města, kde se od prince očekávalo, že prokáže králi svou věrnost a projeví, že je hoden obdržet výsady a zodpovědnosti, jež pro něj král připravil. Princovi byla dána svoboda se rozhodnout, zda tyto výsady a zodpovědnosti obdrží, či nikoli – v závislosti na jeho přáních a věrnosti. Určitě byste rádi věděli, co se s princem stalo. Vrátil se, aby zdědil království?

Drazí bratři a sestry, každý z nás je princem či princeznou. Byli jsme posláni do smrtelnosti milujícím Nebeským Otcem, abychom se těšili z požehnání plynoucích z toho, že máme tělo, jež se stane nesmrtelným prostřednictvím Usmíření a Vzkříšení Ježíše Krista. Očekává se od nás, že se připravíme na návrat do Boží přítomnosti tím, že prokážeme, že budeme „činiti všechny věci, jež [nám] Pán, [náš] Bůh, přikáže“ (Abraham 3:25).

Spasitel nám chtěl pomoci, a proto přišel, aby nás vykoupil a ukázal nám cestu, jak se vrátit k Bohu. Boží děti jsou zvány, aby přišly ke Spasiteli a byly v Něm zdokonalovány. V písmech se výzva, abychom přišli k Pánovi, opakuje více než 90krát a u více jak poloviny z nich se jedná o osobní výzvu od samotného Pána. Přijmout Spasitelovu výzvu znamená, že se účastníme Jeho obřadů a dodržujeme smlouvy, jež jsme s Ním uzavřeli. Ježíš Kristus je ona cesta, pravda i život (viz Jan 14:6) a zve nás všechny, abychom přišli k Němu a podíleli se „na dobrotivosti jeho; a neodpírá žádnému, který k němu přichází“ (2. Nefi 26:33).

Studium a výuka evangelia prohlubují naše obrácení k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu a pomáhají nám stát se více takovými, jako jsou Oni. Přestože nebylo zjeveno vše ohledně přesného času a toho, „jak budou požehnání plynoucí z oslavení udělována“, jsme o těchto požehnáních ujištěni (M. Russell Ballard, „Naděje v Kristu“, Liahona, květen 2021, 55).

Když vysoký kněz Alma učil v zemi Zarahemla, zmínil hlubokomyslnou výzvu Ježíše Krista:

„Vizte, on nabízí pozvání všem lidem, neboť rámě milosrdenství je k nim vztaženo a on praví: Čiňte pokání a já vás přijmu.

Ano, on praví: Pojďte ke mně a pojíte z ovoce stromu života.“ (Alma 5:33–34.)

Sám Spasitel nás vyzývá, abychom k Němu přišli a vzali na sebe Jeho jho, abychom tak v tomto bouřlivém světě mohli najít odpočinutí (viz Matouš 11:28–29). Ke Kristu přicházíme tím, že v Něj uplatňujeme víru, každý den činíme pokání, uzavíráme smlouvy s Bohem při přijímání obřadů týkajících se spasení a oslavení a vytrváváme do konce tím, že tyto smlouvy dodržujeme (viz Všeobecná příručka: Služba v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, 1.2.1, CirkevJeziseKrista.org). Cesta k dokonalosti je cestou smlouvy a Ježíš Kristus je středobodem všech obřadů a smluv.

Král Beniamin učil, že díky smlouvám, které uzavíráme, se stáváme syny a dcerami Krista, který nás duchovně zplodil, a pod tímto označením jsme osvobozeni, jelikož „není dáno žádného jiného jména, jímž přichází spasení“ (viz Mosiáš 5:7–8). Spaseni jsme tím, že vytrváme do konce „v následování příkladu Syna živého Boha“ (2. Nefi 31:16). Nefi prohlásil, že vše není vykonáno prostě jen tím, že vstoupíme na těsnou a úzkou cestu; musíme se „tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem“ (viz 2. Nefi 31:19–20).

Nauka Kristova nám pomáhá najít cestu smlouvy a setrvat na ní a evangelium je uspořádáno tak, že Pánem slíbená požehnání obdržíme prostřednictvím posvátných obřadů a smluv. Boží prorok, president Russell M. Nelson, nás ve svém poselství 16. ledna 2018 vybídl, abychom „[kráčeli] dál cestou smlouvy. Váš závazek následovat Spasitele prostřednictvím toho, že s Ním budete uzavírat smlouvy a pak je dodržovat, vám otevře dveře ke každému duchovnímu požehnání a výsadě, které jsou dostupné mužům, ženám i dětem, ať jsou kdekoli. … Onen cíl, ke kterému bychom měli směřovat, je být obdarován mocí v domě Páně, nechat se zpečetit se svou rodinou a věrně dodržovat smlouvy uzavřené v chrámu, které nás opravňují získat ten největší ze všech darů Božích – dar věčného života.“ („Zatímco společně kráčíme kupředu“, Liahona, duben 2018, 7.)

Bůh nikdy nezanedbá vztah s kýmkoli, kdo věrně dodržuje smlouvy, ani nikomu takovému neodepře slíbená požehnání věčného života. A když ctíme posvátné smlouvy, lneme těsněji ke Spasiteli. Starší Bednar nás včera učil, že smlouvy a obřady evangelia fungují v našem životě jako kompas, jenž nám udává základní směr, jak přijít ke Kristu a stát se více takovými, jako je On.

Smlouvy označují cestu vedoucí zpět k Bohu. Obřady křtu a přijetí daru Ducha Svatého, kněžské vysvěcení a svátost nás vedou do Pánova chrámu, abychom tam přijali Jeho obřady oslavení.

Rád bych zmínil dvě zásady, jež náš Spasitel zdůraznil, aby nám pomohl věrně dodržovat smlouvy:

Duch Svatý nás může učit, připomínat nám Spasitelovo učení a zůstat s námi na věky (viz Jan 14:16, 26). Může být naším stálým společníkem, jenž nás povede po cestě smlouvy. President Russell M. Nelson učil, že „v nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat“ („Zjevení pro Církev, zjevení pro náš život“, Liahona, květen 2018, 96).
Spasitel zavedl obřad svátosti, abychom na Něj mohli vždy pamatovat a abychom měli Ducha, aby byl s námi. Křest otevírá bránu k věčnému životu a svátost nám pomáhá se vytrvale tlačit kupředu po cestě smlouvy. Když přijmeme svátost, bude to svědectvím Otci, že vždy pamatujeme na Jeho Syna. A když na Něj budeme vždy pamatovat a zachovávat Jeho přikázání, budeme mít Jeho Ducha, aby byl s námi. Pán navíc k tomuto slibu obnovuje zaslíbené odpuštění hříchů, budeme-li pokorně z našich hříchů činit pokání.

Abychom svým smlouvám zůstali věrní, máme se snažit mít vždy Ducha, aby nás připravil na způsobilé přijímání svátosti, a rovněž platí, že přijímáme svátost, abychom vždy měli Ducha, aby byl s námi.

Když bylo naší dceři pět let, měla model auta na baterie a ráda s ním jezdila po domě. Jednou večer za mnou přišla a řekla: „Tati, autíčko přestalo jezdit. Co kdybychom vzali trochu benzínu z tvého auta, aby znovu začalo jezdit? Možná potřebuje benzín jako to tvoje.“

Později jsem zjistil, že baterie byla vybitá, a tak jsem řekl, že autíčko do hodiny zprovozníme. Celá nadšená zvolala: „Jupí! Pojedeme s ním na benzínku.“ Jednoduše jsem zapojil baterii ke zdroji elektřiny, aby se nabila, a za hodinu mohla dcerka jezdit s autíčkem poháněným nabitou baterií. Posléze se naučila, že baterii je důležité vždy dobíjet připojením ke zdroji elektřiny.

Podobně jako naše dcera poznala souvislost mezi baterií a možností jezdit se svým autíčkem, tak se i my učíme o Ježíši Kristu, svátosti a Duchu. Potřebujeme Ducha, aby nám pomohl kráčet správným směrem ve smrtelnosti, zatímco věrně dodržujeme smlouvy, a potřebujeme svátost, aby dodávala energii našemu duchu. Obnovování smlouvy křtu a přijímání svátosti vede k věrnému dodržování všech dalších smluv. Když budeme s modlitbou studovat a přijímat onu Spasitelovu výzvu a těšit se z Jeho slíbených požehnání, šťastný konec je zaručen. On řekl: „A aby ses mohl plněji uchovati neposkvrněným od světa, půjdeš do domu modlitby a budeš přinášeti svátosti své v můj svatý den.“ (Nauka a smlouvy 59:9.)

Svědčím o tom, že těm, kteří dodržují smlouvy, je slíben „pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“ (Nauka a smlouvy 59:23). Vydávám svědectví, že když budete prostřednictvím svátosti pravidelně přijímat Spasitelovy symboly, budete mít Jeho Ducha, který vás povede po cestě smlouvy, a zůstanete svým smlouvám věrni. Ve jménu Ježíše Krista, amen.