Pozdvihni srdce své a raduj se
Narodili jsme se v této době kvůli božskému záměru – abychom shromažďovali Izrael.
Pán pronesl k Thomasi B. Marshovi, tehdy nedávno obrácenému, tato povzbudivá slova: „Pozdvihni srdce své a raduj se, neboť hodina misie tvé přichází.“ (Nauka a smlouvy 31:3.)
Jsem přesvědčen, že tato výzva může posloužit jako inspirace pro všechny členy Církve. Koneckonců každý z nás obdržel od Nebeského Otce poslání shromažďovat Izrael na obou stranách závoje.
„Toto shromažďování,“ řekl president Russell M. Nelson, „je to nejdůležitější, co se v dnešní době na zemi odehrává. Nic jiného se tomu nevyrovná ve velikosti, nic jiného se tomu nevyrovná v důležitosti a nic jiného se tomu nevyrovná ve vznešenosti.“1
Samozřejmě, že na světě je mnoho úctyhodných aktivit a projektů. Nelze je všechny vyjmenovat. Nechtěli byste se však podílet na jednom velikém úsilí, které je vám na dosah a kde má váš přínos zásadní vliv? Toto shromažďování má věčný vliv na všechny. Do tohoto úsilí se mohou zapojit lidé jakéhokoli věku, bez ohledu na svou situaci a na to, kde žijí. Na světě neexistuje žádné jiné úsilí, které by více zahrnovalo druhé lidi.
Když president Nelson mluvil konkrétně k mládeži, řekl, že „Nebeský Otec uchoval své nejvznešenější duchy – možná by se dalo říci svůj nejlepší tým – pro tuto poslední fázi. Těmito nejvznešenějšími duchy – těmito nejlepšími hráči, těmito hrdiny – jste vy!“2
Ano, byli jste připravováni již před tímto životem a nyní jste se narodili, abyste se zapojili do velikého díla shromažďování Izraele na obou stranách závoje v těchto posledních dnech (viz Nauka a smlouvy 138:53–56).
Proč je toto úsilí tak důležité? Protože „cena duší je veliká v očích Božích“ (Nauka a smlouvy 18:10). A protože „každý, kdo [v Ježíše Krista] věří a je pokřtěn, bude spasen; a… zdědí království Boží“ (3. Nefi 11:33). Kromě toho „vše, co… Otec má, … bude dáno“ těm, kteří obdrží Jeho obřady a budou dodržovat Jeho smlouvy (Nauka a smlouvy 84:38). Navíc „dělníků [je] málo“ (Lukáš 10:2).
Pouze v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů nacházíme moc, pravomoc a způsob, jak takovéto požehnání nabídnout druhým, ať již žijícím, nebo zesnulým.
President Nelson řekl: „Kdykoli uděláte něco, co komukoli pomůže – na obou stranách závoje – učinit krok směrem k tomu, aby dotyčný uzavřel smlouvy s Bohem a obdržel nezbytné obřady křtu a chrámu, tak tím pomáháte shromažďovat Izrael. Je to takto jednoduché.“3
I když je mnoho způsobů, jak v tomto shromažďování pomáhat, rád bych mluvil konkrétně o jednom – o misionářské službě na plný úvazek. Pro mnohé z vás to bude znamenat být misionářem, který učí evangeliu. Pro mnohé další to bude znamenat být misionářem zaměřeným na službu. Svět se však snaží odvádět mládež od této nanejvýš posvátné zodpovědnosti pomocí strachu a pocitů nejistoty.
Mezi další rušivé vlivy může patřit pandemie, nutnost opustit dobrou práci, odložení vzdělávání nebo skutečnost, že jste do někoho zamilovaní. Každý bude mít svou vlastní řadu těžkostí. Takové rušivé vlivy mohou vyvstat přesně ve chvíli, kdy nastupujeme do služby Pánu a rozhodnutí, která se zdají být později zcela jasná, nejsou v dané chvíli vždy tak snadná.
Ze zkušenosti vím, jaké starosti se takovému mladému člověku honí v hlavě. Když jsem se připravoval na odjezd na misii, určité překvapivé vlivy se mě od toho snažily odradit. Jedním z nich byl můj zubní lékař. Když se dozvěděl, že jsem přišel na kontrolu kvůli tomu, abych se mohl stát misionářem, snažil se mě od služby odradit. Ani jsem netušil, že můj zubní lékař je proti Církvi.
Přerušení studia bylo také komplikované. Když jsem zažádal o dvouletý odklad ve studiu na univerzitě, bylo mi oznámeno, že to není možné. Pokud bych se po roce nevrátil, přišel bych na univerzitě o své místo. V Brazílii to byl vážný problém, protože jediným kritériem pro přijetí k univerzitnímu studiu byla velmi obtížná zkouška s vysokými nároky na soutěživost.
Poté, co jsem opakovaně trval na svém, mi bylo neochotně řečeno, že po jednoleté absenci budu moci zažádat o výjimku z mimořádných důvodů. Ta pak může být schválena, nebo také ne. Děsila mě představa, že bych obtížnou přijímací zkoušku musel po dvouletém přerušení studia absolvovat znovu.
Také jsem se hodně zajímal o jistou mladou ženu. A zajímalo se o ni i několik mých přátel. Pomyslel jsem si: „Pokud odjedu na misii, riskuji, že o ni přijdu.“
Ale Pán Ježíš Kristus byl mou velkou inspirací, abych se nebál budoucnosti, když se Mu budu snažit sloužit celým svým srdcem.
I on měl misii neboli poslání, které musel naplnit. Vlastními slovy vysvětlil: „Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.“ (Jan 6:38.) Bylo jeho poslání snadné? Samozřejmě že ne. Jeho utrpení, které bylo zásadní součástí Jeho poslání, způsobilo Jemu, „dokonce Bohu, největšímu ze všech, že… se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál… si, [aby] nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –
Nicméně, sláva buď Otci, a [On] vypil a dokončil… přípravy své pro děti lidské.“ (Nauka a smlouvy 19:18–19.)
Služba na misii na plný úvazek se nám může zdát obtížná. Možná to bude vyžadovat, abychom se na chvíli něčeho důležitého vzdali. Pán to dozajista ví a bude vždy stát po našem boku.
První předsednictvo ve svém poselství misionářům v příručce Kažte evangelium mé ve skutečnosti slibuje: „Zatímco budete Pánovi pokorně a s modlitbou v srdci sloužit, On vás bude odměňovat a bude vám bohatě žehnat.“4 Je pravda, že všechny děti Boží jsou požehnány ať tak, či onak, ale je rozdíl mezi tím, když jsme požehnáni, a tím, když jsme bohatě požehnáni v Jeho službě.
Pamatujete si ony těžkosti, které jsem před misií měl? Můj zubní lékař? Našel jsem si jiného. Univerzita? Udělali kvůli mně výjimku. A pamatujete na tu mladou ženu? Vdala se za jednoho z mých dobrých přátel.
Ale Bůh mi požehnal vskutku bohatě. A poznal jsem, že požehnání od Pána mohou přicházet jinými způsoby, než čekáme. Koneckonců Jeho myšlení není myšlení naše (viz Izaiáš 55:8–9).
Mezi mnohá bohatá požehnání, která mi dal za to, že jsem Mu sloužil jako misionář na plný úvazek, patří větší víra v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, hlubší poznání Jeho učení a svědectví o něm, díky čemuž mě snadno nerozkolísá každý vítr učení (viz Efezským 4:14). Zbavil jsem se strachu učit druhé. Má schopnost čelit výzvám s optimismem vzrostla. Když jsem sledoval jednotlivce a rodiny, s nimiž jsem se jako misionář setkal nebo které jsem učil, poznal jsem, že učení Boží je pravdivé, když říká, že hřích nepřináší skutečné štěstí a že poslušnost přikázání Božích nám pomáhá v tom, aby se nám dařilo časně i duchovně (viz Mosiáš 2:41; Alma 41:10). A sám pro sebe jsem poznal, že Bůh je Bohem zázraků (viz Mormon 9).
Toto vše mi pomohlo připravit se na dospělý život, včetně případného manželství a rodičovství, církevní služby a profesního i veřejného života.
Po misii jsem čerpal z větší osobní odvahy vystupovat jako věrný následovník Ježíše Krista a Jeho Církve za všech okolností a vůči všem lidem, a dokonce jsem se podělil o evangelium s jednou krásnou ženou, která se stala mou ctnostnou, moudrou, zábavnou a milovanou věčnou společnicí – sluncem mého života.
Ano, Bůh mi bohatě požehnal a žehná mnohem více, než jsem si představoval a právě tak bude žehnat všem těm, kteří Mu budou „pokorně a s modlitbou v srdci sloužit“. Jsem Bohu na věky vděčný za Jeho dobrotivost.
Misie zcela ovlivnila můj život. Poznal jsem, že stojí za to důvěřovat Bohu, důvěřovat v Jeho moudrost a milosrdenství a v Jeho zaslíbení. Koneckonců je naším Otcem a bezpochyby si pro nás přeje to nejlepší.
Drahá mládeži po celém světě, předávám vám tutéž výzvu, kterou náš prorok, president Nelson, předal vám všem: abyste „se přidali k Pánovu batalionu mladých a pomohli shromažďovat Izrael“. President Nelson řekl:
„Neexistuje nic, co by mělo větší dosah. Naprosto nic.
Toto shromažďování by pro vás mělo být vším. Toto je poslání, kvůli němuž jste byli přivedeni na zemi.“5
Narodili jsme se v této době kvůli božskému záměru – abychom shromažďovali Izrael. Když budeme sloužit jako misionáři na plný úvazek, budeme se občas potýkat s těžkostmi, ale sám Pán je v takových situacích naším velkým příkladem a průvodcem. On ví, jaké to je podstoupit obtížnou misii. S Jeho pomocí zvládneme i to, co je těžké. Bude po našem boku (viz Nauka a smlouvy 84:88), a když Mu budeme pokorně sloužit, bude nám nesmírně žehnat.
Ze všech těchto důvodů mě nepřekvapuje, že Pán řekl Thomasi B. Marshovi i nám všem: „Pozdvihni srdce své a raduj se, neboť hodina misie tvé přichází.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.