Uzdravme svět
Šrámy a rozdíly lze vyřešit, a dokonce zacelit, když ctíme Boha, Otce nás všech, a Ježíše Krista, Jeho Syna.
Bratři a sestry, je pro nás velkým požehnáním, že se můžeme v této nádherné velikonoční době shromáždit a obdržet rady a pokyny od Božích služebníků.
Posvátné vedení a učení od Nebeského Otce nám v této nebezpečné době pomáhá na naší cestě životem. Jak bylo prorokováno, požáry a bouře, války, pověsti o válkách a zemětřesení na různých místech a všeliké ohavnosti,1 nákaza,2 „hladové a morové“3 pustoší rodiny, společenství i celé národy.
Další pohromou řádící po celém světě jsou útoky na vaši a moji náboženskou svobodu. Tyto šířící se názory se snaží odstranit náboženství a víru v Boha z veřejného života, škol, společenských měřítek a občanské diskuse. Odpůrci náboženské svobody se snaží uvalit omezení na projevy upřímného přesvědčení. Dokonce kritizují a zesměšňují tradice spojené s vírou.
Takovýto postoj odsouvá některé lidi na okraj společnosti a znehodnocuje osobní zásady, spravedlnost, úctu, duchovnost a klid svědomí.
Co je to náboženská svoboda?
Je to svoboda uctívání Boha ve všech jejích formách – svoboda shromažďování, svoboda projevu, svoboda jednat podle svého přesvědčení a svoboda ostatních činit totéž. Náboženská svoboda umožňuje každému z nás rozhodnout se, čemu budeme věřit, jak budeme podle své víry žít a jednat a co od nás Bůh očekává.
Snahy omezit takovouto náboženskou svobodu nejsou ničím novým. V průběhu celé historie bylo věřícím lidem způsobeno ostatními lidmi mnoho utrpení. Toto utrpení se nevyhnulo ani členům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Od začátku tato Církev přitahovala mnohé, kteří hledají Boha, protože učí božské nauce, včetně víry v Ježíše Krista a Jeho Usmíření, pokání, plánu štěstí a Druhého příchodu našeho Pána.
První prorok posledních dnů Joseph Smith a jeho následovníci se potýkali s odporem, pronásledováním a násilím.
Uprostřed nepokojů v roce 1842 Joseph zveřejnil třináct základních principů rostoucí Církve, včetně tohoto: „Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.“4
Jeho slova jsou všezahrnující, osvobozující a plná respektu. Toto je podstata náboženské svobody.
Prorok Joseph Smith také prohlásil:
„Troufám si před nebesy prohlásit, že jsem právě tak připraven zemřít při obraně práv presbyteriána, baptisty nebo dobrého člověka jakéhokoli jiného vyznání; neboť tatáž zásada, která by pošlapala práva Svatých…, by pošlapala práva římských katolíků i členů jakéhokoli jiného vyznání, které by mohlo být neoblíbené nebo příliš slabé na to, aby se bránilo samo.
Mou duši inspiruje láska ke svobodě – k občanské a k náboženské svobodě celé lidské rasy.“5
I přesto byli první členové Církve napadáni a vyhnáni tisíce kilometrů daleko, ze státu New York do Ohia a pak do Missouri, kde guvernér vydal nařízení, že s členy Církve „se musí zacházet jako s nepřáteli a musí být vyhlazeni nebo vyhnáni ze státu“.6 Uprchli do Illinois, ale jejich soužení pokračovalo. Rozlícený dav zavraždil Proroka Josepha v domnění, že když ho zabijí, zničí tím Církev a věřící rozeženou. Ale věrní vytrvali. Josephův nástupce Brigham Young vedl tisíce členů při vynuceném exodu přes 2 000 kilometrů na západ do míst, kde se nyní nachází stát Utah.7 Moji vlastní předci byli mezi těmito prvními pionýrskými osadníky.
Od dob intenzivního pronásledování se Pánova Církev rozrostla k počtu bezmála 17 milionů členů, přičemž více než polovina žije mimo Spojené státy.8
V dubnu 2020 naše Církev oslavila 200. výročí Znovuzřízení evangelia tím, že vydala prohlášení světu, které připravilo První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů. Začíná slovy: „Slavnostně prohlašujeme, že Bůh miluje své děti v každém národě světa.“9
Náš milovaný prorok Russell M. Nelson dále řekl:
„Věříme ve svobodu, laskavost a spravedlnost pro všechny Boží děti.
Všichni jsme bratři a sestry, každý z nás je dítě milujícího Otce v nebi. Jeho Syn, Pán Ježíš Kristus, zve všechny, aby k Němu přišli, černí i bílí, porobení i svobodní, muži i ženy (viz 2. Nefi 26:33).“10
Společně se zamysleme nad čtyřmi přínosy náboženské svobody pro společnost i jednotlivce.
Zaprvé. Náboženská svoboda ctí první a druhé velké přikázání, přičemž klade Boha na ústřední místo našeho života. V Matoušovi čteme:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.“11
„Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“12
Kristovi učedníci a všichni podobně smýšlející věřící, ať již v kapli, synagoze, mešitě nebo v boudě s plechovou střechou, mohou svou oddanost Bohu projevit tím, že Ho uctívají, a ochotou sloužit Jeho dětem.
Ježíš Kristus je dokonalým příkladem takové lásky a služby. Během své služby pečoval o chudé,13 uzdravoval nemocné14 a slepé.15 Sytil hladové,16 otevíral náruč pro malé děti17 a odpouštěl těm, kteří Mu ublížili nebo Ho dokonce ukřižovali.18
Písma popisují, že Ježíš „chodil, dobře čině“.19 A to musíme činit i my.
Zadruhé. Náboženská svoboda podporuje vyjadřování víry, naděje a pokoje.
Jako církev se připojujeme k dalším náboženstvím, abychom chránili lidi všech vyznání a přesvědčení a jejich právo hovořit o tom, čemu věří. To neznamená, že my přijímáme jejich názory nebo oni naše, ale společného toho máme více než s těmi, kteří nás chtějí umlčet.
Nedávno jsem Církev zastupoval v Itálii na každoročním mezináboženském fóru zemí G20. Setkání s vedoucími politickými a náboženskými představiteli z celého světa mě povzbudilo i nadchlo. Uvědomil jsem si, že šrámy a rozdíly lze vyřešit, a dokonce zacelit, když ctíme Boha, Otce nás všech, a Ježíše Krista, Jeho Syna. Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus je velkým Léčitelem nás všech.
Ke konci svého proslovu jsem prožil zajímavý okamžik. Předchozích sedm řečníků neukončilo svůj proslov způsobem, který by měl něco společného s náboženskou tradicí, ani ve jménu Boha. Zatímco jsem mluvil, přemýšlel jsem: „Mám říct jen ‚děkuji vám‘ a jít si sednout, nebo zakončit slovy ‚ve jménu Ježíše Krista‘?“ Vzpomněl jsem si na to, kdo jsem, a uvědomil jsem si, že Pán by si přál, abych svůj proslov zakončil Jeho jménem. A tak jsem to udělal. Když na to teď vzpomínám, byla to má příležitost vyjádřit své přesvědčení; a měl jsem náboženskou svobodu, abych mohl vydat svědectví o Jeho svatém jménu.
Zatřetí. Náboženství inspiruje lidi k tomu, aby pomáhali druhým.
Když má náboženství prostor a svobodu vzkvétat, věřící vykonávají jednoduché a někdy i hrdinské skutky služby. V úsilí mnoha lidí v dnešní době se odráží starý židovský výraz „tikkun olam“, což znamená „napravit nebo uzdravit svět“. Spolupracujeme s katolickými charitami známými jako Caritas Internationalis; s nadací Islamic Relief; a s řadou židovských, hinduistických, budhistických, sikhských a křesťanských organizací, jako je Armáda spásy a National Christian Foundation. Společně sloužíme milionům potřebných – zcela nedávno dodávkou stanů, spacích pytlů a potravin pro válečné uprchlíky20 a zajištěním očkování proti dětské obrně21 a covidu.22 Dlouhý je jak přehled poskytované pomoci, tak i potřeb.
Věřící lidé mohou díky spolupráci bezpochyby významně přispívat druhým. Zároveň i individuální služba jednotlivci často probíhá bez vnější chvály, ale i ona potichu mění životy.
Vzpomínám na příklad z Lukáše, kdy Ježíš Kristus pomohl vdově z Naim. Ježíš, doprovázen skupinou následovníků, se setkal s pohřebním průvodem jediného syna této vdovy. Bez svého syna by čelila citovému, duchovnímu i finančnímu úpadku. Když Ježíš uviděl její uplakanou tvář, řekl: „Neplačiž.“23 Pak se dotkl nosítek s tělem a průvod se zastavil.
„Mládenče,“ přikázal, „toběť pravím, vstaň.
I posadil se ten mrtvý, a počal mluviti. I dal jej [Ježíš] mateři jeho.“24
Pozvednutí člověka z mrtvých je zázrak, ale každý projev laskavosti a zájmu vůči někomu s těžkostmi je způsobem, jak může i každý z nás v rámci své smlouvy chodit, „dobře čině“, a vědět, že „Bůh [je] s ním“.25
A začtvrté. Náboženská svoboda působí jako jednotící a ozdravná síla při utváření hodnot a morálky.
V Novém zákoně čteme o mnoha lidech, kteří se od Ježíše Krista odvrátili a kteří vůči Jeho nauce reptali: „Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?“26
Toto volání slyšíme i dnes od lidí, kteří se snaží vyloučit náboženství z debat a oslabit jeho vliv. Pokud nebudeme mít náboženství, jež by pomáhalo formovat charakter a překonávat obtížná období, kdo to udělá? Kdo bude učit poctivosti, vděčnosti, odpuštění a trpělivosti? Kdo bude projevovat pravou lásku, soucit a laskavost zapomenutým a utiskovaným? Kdo bude vstřícný k lidem, jež jsou odlišní, avšak hodni pomoci, tak jako všechny děti Boží? Kdo otevře svou náruč potřebným lidem a nebude za to vyžadovat náhradu? Kdo si bude vážit pokoje a poslušnosti vůči zákonům, které převyšují aktuální trendy? Kdo přijme Spasitelovu naléhavou žádost „jdi, i ty učiň též“?27
My ano! Ano, bratři a sestry, my ano.
Vyzývám vás, abyste se zastávali věci náboženské svobody. Je výrazem zásady svobody jednání dané Bohem.
Náboženská svoboda vnáší rovnováhu mezi protichůdné filozofie. Dobro vyplývající z náboženství, jeho dosah a každodenní skutky lásky motivované náboženstvím se rozhojňují jen tehdy, chráníme-li svobodu mluvit a jednat v souladu se svým základním přesvědčením.
Svědčím o tom, že Russell M. Nelson je žijící prorok Boží. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus vede a řídí tuto Církev. Usmířil naše hříchy, byl ukřižován na kříži a třetího dne byl vzkříšen.28 Díky Němu můžeme znovu žít po celou věčnost; a ti, kteří si to přejí, mohou být se svým Otcem v nebi. Tuto pravdu prohlašuji celému světu. Jsem vděčný za svobodu tak činit. Ve jménu Ježíše Krista, amen.