„Pak učiním, že slabé věci se stanou silnými“
A když se pokoříme a budeme uplatňovat víru v Ježíše Krista, milost Kristova a Jeho nekonečná smírná oběť umožní, abychom se změnili.
President Thomas S. Monson kdysi vyprávěl o vězeňském dozorci Clintonu Duffym. „Ve 40. a 50. letech 20. století byl [dozorce Duffy] známý svou snahou napravovat muže ve vězení, kde pracoval. Jeden jeho kritik namítl: ‚Měl byste vědět, že leopardi se skvrn na srsti nezbaví!‘
Dozorce Duffy odvětil: ‚Vy byste měl vědět, že já s leopardy nepracuji. Pracuji s lidmi, a lidé se mění každý den.‘“1
Jednou ze Satanových největších lží je to, že muži a ženy se nemohou změnit. Tato nepravda zaznívá opakovaně mnoha různými způsoby, neboť svět říká, že se zkrátka změnit nemůžeme – nebo ještě hůře, že se měnit nemáme. Je nám říkáno, že nás definují okolnosti. Máme „přijmout to, kým opravdu jsme,“ říká svět, „a být vůči svému pravému já autentičtí“.
Můžeme se změnit
I když je dobré být autentičtí, máme být autentičtí vůči svému skutečnému a pravému já – vůči tomu, že jsme synové a dcery Boží s božskou podstatou a s určením stát se takovými, jako je Bůh.2 Je-li naším cílem být autentičtí vůči této božské podstatě a tomuto určení, pak se budeme muset všichni změnit. Pro změnu se v písmech používá slovo pokání. „Až příliš mnoho lidí,“ učí president Russell M. Nelson, „uvažuje o pokání jako o trestu – jako o něčem, čemu je zapotřebí se – až na nejzávažnější situace – vyhnout. … Když… Ježíš vás i mě žádá, abychom ‚činili pokání‘, vybízí nás ke změně.“3
Bohem dané podmínky
Vývojáři softwaru používají podmínky, aby počítači řekli, co má dělat. Někdy se jim říká podmíněné příkazy typu „jestliže – pak“. Například jestliže platí x, pak udělej y.
Pán také pracuje prostřednictvím podmínek – podmínek víry, podmínek spravedlivosti, podmínek pokání. Existuje mnoho příkladů podmíněných příkazů od Boha, například:
„Budeš-li zachovávati přikázání má a vytrváš-li do konce, [pak] budeš míti věčný život, kterýžto dar je největší ze všech darů Božích.“4
Nebo: „Budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, [pak] vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“5
I Boží láska, ačkoli je nekonečná a dokonalá, podléhá podmínkám.6 Například:
„Budete-li zachovávati přikázaní má, [pak] zůstanete v [mé lásce], jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho [lásce].“7
Starší D. Todd Christofferson tuto pravdu evangelia vyložil ještě dále, když učil: „Někteří mají ve zvyku říkat: ‚Spasitel mě miluje takového, jaký jsem‘, což je jistě pravda. Ale nemůže vzít nikoho z nás takové, jací jsme, do svého království, ‚neboť žádná nečistá věc tam nemůže přebývati, nebo přebývati v přítomnosti jeho‘ [Mojžíš 6:57]. Nejprve musí být vyřešeny naše hříchy.“8
Slabé věci se mohou stát silnými
Požehnání spočívající v získání Boží moci, která nám pomůže se změnit, je také podmíněné. Když Spasitel promlouval v Knize Mormonově skrze proroka Moroniho, učil: „Jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. Dávám lidem slabost, aby mohli býti pokorní; a milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“9
Když se pozorněji podíváme na to, čemu nás zde Pán učí, vidíme, že On nejprve říká, že dává mužům a ženám slabost, v jednotném čísle, která je součástí naší smrtelné existence jakožto padlých neboli tělesných bytostí. Kvůli Pádu Adama se stáváme přirozenými muži a ženami. Ale skrze Usmíření Ježíše Krista můžeme svou slabost neboli padlou povahu překonat.
Poté říká, že Jeho milost je postačující a že jestliže se pokoříme a budeme v Něj mít víru, pak učiní, „že slabé věci [množné číslo] se pro [nás] stanou silnými“. Jinými slovy, když nejprve změníme svou padlou povahu, svou slabost, pak budeme schopni změnit své chování, své slabosti.
Požadavky na dosažení změny
Projděme si požadavky na dosažení změny podle Pánova postupu:
Zaprvé se musíme pokořit. Pánovou podmínkou pro dosažení změny je pokora. Pán řekl: „Pokoří-li se přede mnou.“10 Opakem pokory je pýcha. Pýcha existuje tehdy, když si myslíme, že vše víme lépe – když to, co si myslíme nebo co vnímáme my, má přednost před tím, co si myslí nebo co vnímá Bůh.
Král Beniamin učil, že „přirozený člověk je nepřítelem Boha… a bude na věky věků, ledaže… odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným [a] pokorným“.11
Abychom se mohli změnit, musíme odložit přirozeného člověka a stát se pokornými a poddajnými. Musíme být dostatečně pokorní na to, abychom následovali žijícího proroka. Dostatečně pokorní, abychom uzavřeli a dodržovali chrámové smlouvy. Dostatečně pokorní, abychom každý den činili pokání. Musíme být dostatečně pokorní, abychom se chtěli změnit, abychom „vzdali své srdce Bohu“.12
Zadruhé – musíme mít víru v Ježíše Krista. Opět zmiňuji Spasitelova slova: „Pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne,“13 pak nám Pán dá moc překonat naše slabosti. Pokora spojená s vírou v Ježíše Krista nám umožní získávat přístup k uschopňující moci Jeho milosti a k plnosti požehnání dostupných díky Jeho Usmíření.
President Nelson učil, že „na počátku skutečného pokání stojí víra, že je v moci Ježíše Krista nás očistit, uzdravit a posílit. … Právě naše víra je klíčem k moci Boží v našem životě.“14
Zatřetí – On může skrze svou milost učinit slabé věci silnými. Jestliže se pokoříme a budeme mít víru v Ježíše Krista, pak nám Jeho milost umožní se změnit. Jinými slovy, On nás uschopní, abychom se změnit dokázali. Toto je možné, neboť On říká: „Milost má postačuje pro všechny.“15 Jeho posilující a uschopňující milost nám během naší snahy se změnit dává moc překonat všechny překážky, všechny těžkosti i všechny slabosti.
Naše největší slabosti se mohou stát našimi nejsilnějšími stránkami. Můžeme se změnit a stát se „novými stvořeními“.16 Slabé věci se „pro [nás]“ mohou doslova stát „silnými“.17
Spasitel uskutečnil své nekonečné a věčné Usmíření, abychom se skutečně mohli změnit, činit pokání a stát se lepšími. Skutečně se můžeme znovuzrodit. Můžeme překonat zlozvyky, závislosti, a dokonce i sklon „činiti zlo“.18 Jakožto synové a dcery milujícího Otce v nebi v sobě máme moc se změnit.
Příklady změn
Písma jsou plná příkladů mužů a žen, kteří se změnili.
Saul, farizeus a aktivní pronásledovatel rané křesťanské církve,19 se stal Pavlem, apoštolem Pána Ježíše Krista.
Alma byl knězem na dvoře zlovolného krále Noéma. Vyslechl slova Abinadiho, učinil úplné pokání a stal se jedním z největších misionářů v Knize Mormonově.
Jeho syn Alma strávil mládí tím, že se snažil zničit Církev. Byl mezi těmi „nejhanebnějšími z hříšníků“20 až do chvíle, kdy zakusil změnu srdce a stal se mocným misionářem.
Mojžíš byl adoptován do Faraonovy rodiny a vyrůstal v přepychu jako egyptský princ. Když ale porozuměl tomu, kým ve skutečnosti je, a dozvěděl se o svém božském určení, změnil se a stal se velikým prorokem a zákonodárcem Starého zákona.21
Dědeček mé manželky, James B. Keysor, na mě vždy dělal veliký dojem svou mocnou změnou srdce.22 Narodil se v roce 1906 věrným pionýrským předkům z řad Svatých posledních dnů v údolí Solného jezera, v mladém věku přišel o matku a celé mládí se potýkal s problémy. Dobu, kdy byl dospívajícím a mladým dospělým mužem, strávil mimo Církev a získal během ní řadu zlozvyků. Přesto se seznámil se ženou naplněnou vírou, oženil se s ní a společně vychovali pět dětí.
V roce 1943, po obtížných letech Velké hospodářské krize a během 2. světové války, Bud, jak mu přátelé a rodina říkávali, opustil Utah a přestěhoval se do Los Angeles v Kalifornii, kde hledal zaměstnání. Během této doby, kdy byl mimo domov, bydlel u své sestry a jejího manžela, který sloužil jako biskup jejich sboru.
Díky lásce a vlivu sestry a švagra začal oživovat svůj zájem o Církev a začal každý večer před spaním číst Knihu Mormonovu.
Jednou večer, když četl 34. kapitolu Almy, se jeho srdce dotkla tato slova:
„Ano, chtěl bych, abyste vyšli a nezatvrzovali již déle srdce své. …
Neboť vizte, tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své.“23
Když tyto verše četl, naplnil ho mocný pocit a on věděl, že se musí změnit, činit pokání – věděl, co musí udělat. Vstal z postele, poklekl a začal se modlit a prosit Pána, aby mu odpustil a dal mu sílu potřebnou k tomu, aby v životě učinil nezbytné změny. Jeho modlitba byla zodpovězena a od té doby se již nikdy neohlédl zpět. Bud pokračoval ve službě v Církvi a zůstal až do konce života věrným a oddaným Svatým posledních dnů. Změnil se ve všech ohledech. Změnila se jeho mysl, srdce, skutky i samotná jeho bytost.
Bratři a sestry, naším božským určením a účelem je nakonec se stát takovými, jako jsou Nebeský Otec a Spasitel Ježíš Kristus. Toho dosáhneme, když se budeme měnit neboli když budeme činit pokání. Tím přijímáme Spasitelův „obraz… do své tváře“.24 Stáváme se novými, čistými a jinými a jednoduše na tom každý den dál pracujeme. Někdy se může zdát, že uděláme dva kroky vpřed a jeden zpět, ale i tak nadále pokorně kráčíme kupředu s vírou.
A když se pokoříme a budeme uplatňovat víru v Ježíše Krista, milost Kristova a Jeho nekonečná smírná oběť umožní, abychom se změnili.
Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je skutečně náš Spasitel a Vykupitel. Jeho milost je vskutku postačující. Prohlašuji, že On je „ta cesta, i pravda, i život“.25 Ve jménu Ježíše Krista, amen.