Vaše božská podstata a věčné určení
Vyzývám vás, abyste svůj život stavěly na Ježíši Kristu a pamatovaly na základní pravdy uvedené v tématu Mladých žen.
Drahé sestry, děkuji vám, že tu jste. Jsem poctěn, že se mohu účastnit tohoto ženského zasedání na generální konferenci. Příležitostně mívám výsadu navštěvovat také třídy Mladých žen. Musím však říci, co je nadmíru jasné – nejsem ani mladý, ani žena! Zjistil jsem ale, že když mohu spolu s mladými ženami odříkávat téma Mladých žen, necítím se tak úplně mimo. Hluboká nauka, které se učí v tématu Mladých žen,1 je sice důležitá pro mladé ženy, ale vztahuje se na všechny – včetně těch z nás, kteří mladou ženou nejsme.
Téma Mladých žen začíná slovy: „Jsem milovaná dcera nebeských rodičů a mám božskou podstatu a věčné určení.“2 Tato věta obsahuje čtyři důležité pravdy. Zaprvé – jste milovaná dcera. Nic, co uděláte – nebo neuděláte – to nemůže změnit. Bůh vás miluje, protože jste Jeho duchovní dcera. Někdy možná Jeho lásku nepociťujeme, ale ta nikdy nepomíjí. Boží láska je dokonalá.3 Naše schopnost ji pociťovat nikoli.
Zásadní roli v projevování lásky, kterou k nám Bůh chová, hraje Duch.4 Ovšem vliv Ducha Svatého může být „zakryt silnými emocemi, jako je hněv, nenávist [či] strach…, jako byste se snažili vychutnat lahodnou chuť hroznového vína, a přitom jedli pálivé papričky. … Jedna [chuť] naprosto přebíjí tu druhou.“5 Stejně tak kvůli chování, jež nás od Ducha Svatého odvádí, včetně hříchu,6 je pro nás obtížnější vnímat lásku, kterou k nám Bůh chová.
Podobně může být naše vnímání Boží lásky otupeno – mimo jiné – náročnými okolnostmi nebo fyzickou či duševní nemocí. Ve všech těchto případech může být často přínosné poradit se s důvěryhodnými vedoucími či profesionály. Svou vnímavost k Boží lásce můžeme také zkusit zlepšit tím, že si položíme otázku: „Je moje láska k Bohu stálá, nebo Ho miluji, jen když mám dobré dny, zatímco když mám dny špatné, miluji Ho méně?“
Druhou pravdou je to, že máme nebeské rodiče – otce a matku.7 Nauka o Nebeské Matce má původ ve zjevení a je pro Svaté posledních dnů ojedinělá a nesmírně cenná. President Dallin H. Oaks vysvětlil, jak je tato pravda důležitá: „Na počátku naší teologie jsou nebeští rodiče. Naším nejvyšším cílem je stát se takovými, jako jsou oni.“8
O Matce v nebi toho bylo zjeveno jen velmi málo, ale to, co víme, je shrnuto v esejích na témata z evangelia, které jsou dostupné v naší aplikaci Knihovna evangelia.9 Jakmile si přečtete vše, co se tam píše, budete o tomto tématu vědět vše, co vím já sám. Kéž bych toho věděl více. I vy možná stále máte otázky a chcete najít více odpovědí. Usilování o hlubší porozumění je důležitou součástí našeho duchovního rozvoje, ale buďte prosím opatrné. Rozumové uvažování nemůže být náhradou zjevení.
Spekulování nikdy nepovede k hlubšímu duchovnímu poznání, ale může vést k oklamání nebo může odvrátit naši pozornost od toho, co bylo zjeveno.10 Spasitel například učil své učedníky: „Vždy [se modlete] k Otci ve jménu mém.“11 Tímto vzorem se řídíme a uctíváme našeho Nebeského Otce ve jménu Ježíše Krista a k Nebeské Matce se nemodlíme.12
Od doby, kdy Bůh ustanovil proroky, jsou tito proroci oprávněni k tomu, aby promlouvali v Jeho jménu. Nepronášejí však nauky, jež si sami vytvořili,13 a ani neučí ničemu, co nebylo zjeveno. Zamyslete se nad slovy starozákonního proroka Baláma, kterému byl nabídnut úplatek, když prokleje Izraelity ve prospěch Moábu. Balám řekl: „Byť mi pak dal [král Moábský] plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.“14 Podobné omezení platí i pro proroky posledních dnů. Domáhat se zjevení od Boha je arogantní a marné. Místo toho čekáme na Pána a na Jeho načasování, aby nám zjevil své pravdy prostředky, které sám zavedl.15
Třetí pravdou v úvodním odstavci tématu Mladých žen je to, že máme „božskou podstatu“. Ta je nedílnou součástí toho, kdo jsme. Máme ji v duchovních „genech“ – zdědili jsme ji od svých nebeských rodičů16 a z naší strany pro její získání nemusíme nic dělat. Jde o naši nejdůležitější identitu, bez ohledu na to, jak ještě se rozhodneme sami sebe identifikovat. Je důležité, aby této hluboké pravdě rozuměli všichni, ale obzvláště ti, kteří patří ke skupinám, jež v minulosti byly a stále jsou přehlíženy, utlačovány nebo zotročovány. Pamatujte, že vaše nejdůležitější identita souvisí s vaší božskou podstatou jakožto dítěte Božího.
Čtvrtou pravdou je to, že máme „věčné určení“. Toto určení nám nebude nijak vnucováno. Po smrti obdržíme to, na co budeme mít nárok, a budeme se těšit jen „z toho, co [budeme] ochotni přijmouti“.17 To, zda se naše věčné určení stane skutečností, závisí na našich rozhodnutích. Vyžaduje to uzavírání a dodržování posvátných smluv. Tato cesta smlouvy je cestou, po níž přicházíme ke Kristu, a je založena na absolutní pravdě a na věčném, neměnném zákoně. Nemůžeme si vytvořit vlastní cestu a očekávat Bohem slíbené výsledky. Očekávat Jeho požehnání, ačkoli se neřídíme věčnými zákony, na nichž jsou tato požehnání založena,18 je pošetilé. Je to jako myslet si, že se můžeme dotknout rozpálené plotýnky a „rozhodnout se“, že se nespálíme.
Možná víte, že jsem dříve léčil pacienty se srdečními vadami. Nejlepší výsledky se dostavovaly tehdy, když jsme se řídili zavedenými a prokazatelně účinnými léčebnými postupy. I když to pacienti věděli, někteří se snažili dohodnout si jiný léčebný postup. Říkali: „Nechci brát tolik léků“ nebo „Nechci chodit na tolik vyšetření a kontrol“. Pacienti samozřejmě měli možnost volby, ale pokud se odchýlili od optimálních léčebných plánů, byly výsledky neuspokojivé. Pacienti se srdeční vadou si nemohou zvolit horší postup a poté svalovat vinu za horší výsledky na svého kardiologa.
Totéž platí i pro nás. K těm nejlepším věčným výsledkům vede cesta předepsaná Nebeským Otcem. Máme možnost volby, ale nemůžeme si zvolit důsledky plynoucí z nenásledování zjevené cesty.19 Pán pravil: „To, co porušuje zákon a neřídí se zákonem, ale snaží se státi se zákonem samo sobě…, nemůže býti posvěceno zákonem ani milosrdenstvím, spravedlností ani soudem.“20 Nemůžeme se odchýlit od kurzu stanoveného Nebeským Otcem a poté na Něj svalovat vinu za horší výsledky.
V druhém odstavci tématu Mladých žen čteme: „Jako učednice Ježíše Krista usiluji o to, abych se stala takovou, jako je On. Usiluji o osobní zjevení, jednám podle něj a sloužím druhým v Kristově svatém jménu.“ Svědectví o Ježíši Kristu si můžeme vybudovat tím, že budeme jednat s vírou.21 Můžeme si činit nárok na duchovní dar poznání, „že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován pro hříchy světa“. Nebo můžeme obdržet dar věřit ve slova těch, kteří vědí,22 dokud nebudeme vědět sami pro sebe. Můžeme se řídit Spasitelovým učením a pomáhat druhým, aby k Němu přišli. Takto se k Němu přidáváme v Jeho díle.23
Téma Mladých žen pokračuje: „Budu stát jako svědkyně Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech.“ Jako svědkové Boží jsou zapotřebí všichni členové Církve,24 ačkoli apoštolové a sedmdesátníci jsou pověřeni, aby byli zvláštními svědky jména Kristova.25 Představte si fotbalový zápas, při němž branku brání pouze brankář. Bez pomoci dalších hráčů nebude brankář schopen branku bránit dostatečně, a družstvo vždy prohraje. Stejně tak je i v Pánově družstvu zapotřebí každého.26
Poslední odstavec tématu Mladých žen začíná slovy: „Zatímco usiluji o to, abych byla způsobilá získat oslavení, vážím si daru pokání a snažím se každý den zlepšovat.“ Díky Spasitelově smírné oběti můžeme činit pokání, učit se ze svých chyb a nebýt jimi odsouzeni. President Russell M. Nelson učil: „Až příliš mnoho lidí uvažuje o pokání jako o trestu. … Avšak původcem tohoto pocitu, že jsme trestáni, je Satan. Snaží se nám zabránit v tom, abychom vzhlíželi k Ježíši Kristu, který stojí s otevřenou náručí, s ochotou a s nadějí, že nám bude moci odpustit a že nás bude moci uzdravit, očistit, posílit, vytříbit a posvětit.“27
Činíme-li upřímné pokání, nezůstává nám žádná duchovní jizva, bez ohledu na to, co jsme udělali, jak závažné to bylo ani kolikrát jsme to zopakovali.28 Kolikrát budeme s opravdovým záměrem činit pokání a usilovat o odpuštění, tolikrát nám může být odpuštěno.29 Jak úžasný dar od našeho Spasitele Ježíše Krista!30 O tom, že nám bylo odpuštěno, nás může ujistit Duch Svatý. Pociťujeme radost a pokoj,31 naše vina je zahlazena32 a naše hříchy nás již netrýzní.33
Avšak i po upřímném pokání můžeme klopýtnout. Klopýtání neznamená, že pokání nebylo dostatečné; může jít zkrátka jen o odraz lidské slabosti. Značnou útěchu nám dodává vědomí toho, že „Pán nahlíží na slabost jinak než na vzpouru“. Neměli bychom pochybovat o Spasitelově schopnosti pomáhat nám s našimi slabostmi, protože „když [Pán] mluví o slabosti, je to vždy se soucitem“.34
Téma Mladých žen končí slovy: „S vírou budu posilovat svůj domov a rodinu, uzavírat a dodržovat posvátné smlouvy a přijímat obřady a požehnání svatého chrámu.“ Posilovat domov a rodinu může znamenat buď vytvoření prvního článku v řetězu věrnosti, pokračování v odkazu víry, nebo její opětovné nastolení.35 V každém případě se však síla dostavuje prostřednictvím víry v Ježíše Krista a uzavírání posvátných smluv.
V chrámu se učíme, kdo jsme a kde jsme byli. Římský filosof Cicero prohlásil: „Být neznalý toho, co se stalo před vaším narozením, znamená zůstat navždy dítětem.“36 Cicero měl samozřejmě na mysli světskou historii, ale jeho bystrý postřeh lze rozšířit. Nejsme-li si vědomi oné perspektivy věčnosti, kterou získáváme v chrámu, žijeme permanentně jako děti. V chrámu rosteme v Pánu, přijímáme plnost Ducha Svatého37 a stáváme se oddanějšími jakožto učedníci a učednice Spasitele.38 Dodržujme-li své smlouvy, získáváme v životě Boží moc.39
Vyzývám vás, abyste svůj život stavěly na Ježíši Kristu a pamatovaly na základní pravdy uvedené v tématu Mladých žen. Budete-li ochotné, Duch Svatý vás povede. Náš Nebeský Otec si přeje, abyste se staly Jeho dědičkami a obdržely vše, co má On.40 Víc vám toho nabídnout nemůže. A víc vám toho nemůže ani slíbit. Miluje vás více, než si uvědomujete, a přeje si, abyste byly šťastné v tomto životě i v životě, který přijde. Ve jménu Ježíše Krista, amen.