V úžasu z Krista a Jeho evangelia
Kéž vzpomínky na to, co jsme viděli vlastníma očima a co jsme pociťovali v srdci, prohloubí náš údiv nad Spasitelovou smírnou obětí.
Mám jednoho drahého přítele, vynikajícího univerzitního profesora v důchodu, produktivního autora a především oddaného učedníka Ježíše Krista. Mnohokrát navštívil Svatou zemi a účastnil se tam konferencí, věnoval se akademickému bádání a organizoval prohlídky. Jak sám říká, pokaždé, když navštíví zemi, v níž chodíval Ježíš, je naplněn údivem, protože se nepochybně dozví něco nového, úžasného a fascinujícího o Spasiteli, Jeho pozemské službě a Jeho milované domovině. Úžas, který z mého přítele vyzařuje, když hovoří o tom, co všechno se ve Svaté zemi dozvěděl, je nakažlivý a tento údiv je v jeho životě základním prvkem jeho význačných úspěchů a akademického působení.
Když naslouchám jeho zážitkům a vnímám jeho nadšení, přemýšlím o tom, o kolik víc takříkajíc duchovního údivu můžeme a máme pociťovat ohledně evangelia Ježíše Krista a jaký vliv může tento údiv mít na naše učednictví a na naši cestu vedoucí k věčnému životu. Údiv, o kterém hovořím, je onen pocit pohnutí, úžasu či ohromení, jejž znají všichni ti, kteří z celého srdce zaměřují svůj život na Spasitele a Jeho učení a kteří s pokorou uznávají Jeho přítomnost ve svém životě. Takovýto pocit údivu, inspirovaný vlivem Ducha Svatého, probouzí ono nadšení žít radostně podle nauky Kristovy.1
Písma obsahují několik příkladů toho, jak se tento pocit projevuje. Například prorok Izaiáš vyjádřil hloubku své vděčnosti za Pána tím, že se v Něm radoval.2 Ti, kteří slyšeli Ježíše kázat v synagoze v Kafarnaum, byli udiveni Jeho naukou a mocí, s níž učil.3 A byl to tentýž pocit, který naplnil každičkou část srdce mladého Josepha Smitha, když četl v Bibli první kapitolu Jakuba, což ho vedlo k tomu, že se rozhodl hledat moudrost u Boha.4
Bratři a sestry, jsme-li skutečně naplněni úžasem z Ježíše Krista a Jeho evangelia, pak jsme šťastnější, máme více nadšení pro Boží dílo a ve všem rozpoznáváme Pánovu ruku. Kromě toho je i naše studium Božích slov smysluplnější; naše modlitby upřímnější; naše uctívání Boha uctivější; a naše služba v Božím království pilnější. Všechno toto konání přispívá k tomu, že se v našem životě častěji projevuje vliv Svatého Ducha.5 A tak bude sílit naše svědectví o Spasiteli a Jeho evangeliu, ve svém nitru budeme udržovat Krista živého6 a budeme žít „vkořenění a vzdělaní na něm, a utvrzení u víře, … rozhojňujíce se v ní s díků činěním“.7 Když pak takto žijeme, stáváme se duchovně odolnějšími a jsme chráněni před pádem do pasti duchovní apatie.
Takovouto apatii charakterizuje postupná ztráta nadšení k tomu, abychom byli v Pánově evangeliu plně aktivní. Začíná obvykle tím, že máme pocit, že jsme již obdrželi veškeré nezbytné poznání a veškerá nezbytná požehnání pro dosažení štěstí ve svém životě. Tato jakási pohodlnost způsobuje, že začneme dary evangelia považovat za samozřejmost, a od toho okamžiku se vystavujeme riziku, že budeme zanedbávat jak své pravidelné ponořování se do základních zásad evangelia Ježíše Krista,8 tak i smlouvy, které jsme uzavřeli. Následkem toho se od Pána postupně vzdalujeme; oslabujeme svou schopnost Ho slyšet9 a stáváme se netečnými a lhostejnými vůči velikosti Jeho díla. Do mysli a srdce nám mohou pronikat pochybnosti o pravdách, jež jsme již obdrželi, a v důsledku toho se stáváme zranitelnými vůči pokušením protivníka.10
Pastor Aiden Wilson Tozer, proslulý autor a odvážný křesťan, napsal: „Pohodlnost je úhlavním nepřítelem veškerého duchovního růstu.“11 Nestalo se snad přesně toto lidu Nefiovu krátce po narození Krista? „Počali méně a méně žasnouti nad znamením neboli nad divem z nebe… a přestávali věřiti všemu, co slyšeli a viděli.“ A tak jim Satan „zaslepil oči a svedl je k tomu, aby [věřili], že nauka o Kristu je pošetilostí a marnou věcí“.12
Milovaní bratři a sestry, Spasitel díky své dokonalé a nekonečné lásce a díky tomu, že zná naši lidskou přirozenost,13 připravil způsob, jak se můžeme vyvarovat pádu do pasti duchovní apatie. Širší náhled, obzvláště s přihlédnutím k tomu, v jak složitém světě žijeme, nám poskytuje tato Spasitelova výzva: „Uč se ode mne a naslouchej slovům mým; kráčej v mírnosti Ducha mého, a budeš míti pokoj ve mně.“14 Když tuto Spasitelovu výzvu přijmeme, projevíme tím pokoru, touhu nechat se učit a naději, že se staneme více takovými, jako je On.15 Součástí této výzvy je i to, že sloužíme Jemu i Božím dětem „celým svým srdcem, mocí, myslí a silou“.16 Jádrem našeho úsilí na této cestě jsou samozřejmě ona dvě veliká přikázání: milovat Pána našeho Boha a milovat naše bližní jako sebe samé.17
Takovéto chování je součástí Ježíšova božského charakteru a bylo to patrné ve všem, co Ježíš během své pozemské služby dělal.18 Když se tedy vědomě a skutečně zavazujeme, že budeme hledět k Němu a učit se z Jeho dokonalého příkladu,19 začínáme Ho lépe poznávat. Roste naše nadšení a touha začleňovat do života nejvyšší měřítko toho, jak bychom měli žít, příklad, který bychom měli dávat, a přikázání, kterými bychom se měli řídit. Také získáváme dodatečné poznání, moudrost, božský charakter a milost vůči Bohu a svým bližním.20 Ujišťuji vás, že v našem životě zesílí schopnost vnímat Spasitelův vliv a lásku, což povede k tomu, že se prohloubí naše víra, naše touha jednat spravedlivě a motivace sloužit Pánu a druhým.21 Kromě toho se upevní naše vděčnost za požehnání i za zkoušky, jimž ve smrtelnosti čelíme, a stane se součástí našeho opravdového uctívání Boha.22
Drazí přátelé, toto všechno posiluje náš duchovní údiv z evangelia a vede nás to k tomu, že s radostí dodržujeme smlouvy, jež s Pánem uzavíráme – a to i uprostřed zkoušek a těžkostí, jimž čelíme. Je samozřejmé, že aby k tomuto všemu mohlo dojít, musíme se s vírou a opravdovým záměrem ponořit do Spasitelova učení23 a snažit se začlenit Jeho vlastnosti do své povahy.24 Dále musíme těsněji lnout k Němu prostřednictvím pokání,25 usilovat v životě o Jeho odpuštění a Jeho vykupující moc a dodržovat Jeho přikázání. Sám Pán slíbil, že bude spravovat naše stezky, pokud Mu budeme celým srdcem důvěřovat, budeme Ho na všech svých cestách poznávat a nebudeme spoléhat na svou vlastní rozumnost.26
Jeden muž jménem Wes, se kterým jsem se nedávno setkal a který je dnes zde na konferenci, přijal Kristovu výzvu učit se o Něm a o Jeho evangeliu a po 27 letech, kdy se držel stranou své cesty smlouvy, začal zakoušet úžas plynoucí z Jeho lásky. Řekl mi, že ho jednoho dne kontaktoval na Facebooku misionář, starší Jones, který byl dočasně přidělen do oblasti, kde Wes bydlel, než mohl odjet do své původně přidělené misie v Panamě. Když starší Jones narazil na Wesův profil, aniž by věděl, že Wes již je členem Církve, pocítil vedení Ducha Svatého a věděl, že má Wese okamžitě oslovit. Bez otálení toto nabádání uposlechl. Wes byl tímto nečekaným kontaktem překvapen a začal si uvědomovat, že Pán o něm ví i navzdory tomu, že byl vzdálen od cesty smlouvy.
Od té chvíle byl Wes s misionáři ve spojení často. Starší Jones mu se společníkem každý týden sloužili a dělili se s ním o duchovní poselství, což mu pomohlo obnovit jeho úžas ze Spasitele a Jeho evangelia. Znovu to zažehlo plamen jeho svědectví o pravdě a o lásce, kterou k němu Spasitel chová. Wes pocítil pokoj, který přichází od Utěšitele, a získal sílu potřebnou k tomu, aby se vrátil do stáda. Řekl mi, že tyto zážitky ho duchovně i emočně přivedly zpět k životu a pomohly mu překonat pocity hořkosti, jež se za ty roky nahromadily v důsledku svízelných zkušeností, kterými procházel.
Jak poznamenal můj přítel – onen pozorný profesor, o kterém jsem se zmínil na začátku, v případě Ježíše Krista a Jeho evangelia je vždy něco úžasného a fascinujícího, čemu se můžeme naučit.27 Pán dal všem těm, kteří usilují o to, aby se od Něj učili a začleňovali do svého života Jeho slova, tedy i nám, nádherná zaslíbení. Enochovi řekl: „Viz, Duch můj [bude] na tobě, pročež všechna slova tvá ospravedlním; a hory budou před tebou prchati a řeky se obrátí v toku svém; a ty zůstaneš ve mně a já v tobě.“28 Skrze svého služebníka krále Beniamina pravil: „Budete nazýváni dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho; neboť vizte, tohoto dne vás duchovně zplodil; neboť vy pravíte, že srdce vaše je změněno vírou ve jméno jeho; tudíž jste z něho zrozeni a stali jste se syny jeho a dcerami jeho.“29
A tak vám, ve jménu Spasitele, slibuji, že když se budeme upřímně a neustále snažit se o Něm učit a řídit se Jeho příkladem, zapíší se nám do mysli a do srdce Jeho božské vlastnosti,30 staneme se více takovými, jako je On, a budeme s Ním kráčet.31
Milovaní bratři a sestry, modlím se o to, abychom neustále stáli v úžasu z Ježíše Krista a Jeho úplné, nekonečné a dokonalé lásky. Kéž vzpomínky na to, co jsme viděli vlastníma očima a co jsme pociťovali v srdci, prohloubí náš údiv nad Spasitelovou smírnou obětí, jež nás může uzdravit z našich duchovních i emočních zranění a pomoci nám přilnout těsněji k Němu. Kéž žasneme nad nádhernými sliby, které má Otec v rukou a které připravil pro ty, kteří jsou věrní:
„Království je vaše a požehnání jeho jsou vaše a bohatství věčnosti jsou vaše.
A ten, kdo přijímá všechny věci s vděčností, bude učiněn slavným.“32
Ježíš je Vykupitel světa a toto je Jeho Církev. O těchto pravdách vydávám svědectví v úžasném, posvátném a vznešeném jménu našeho Spasitele Ježíše Krista, amen.