Staňte se něčím více v Kristu – podobenství o sklonu křivky
V Pánově načasování není rozhodující, kde začneme, ale kam směřujeme.
Jako malý chlapec jsem měl velké ambice. Jednoho dne po škole jsem se zeptal: „Mami, čím bych měl být, až vyrostu – profesionálním hráčem basketbalu, nebo rockovou hvězdou?“ Geniální Clark, kterému v té době chybělo pár předních zubů, však naneštěstí žádné známky budoucí sportovní ani hudební slávy nevykazoval. A i když jsem se velmi snažil postoupit v naší škole do pokročilého studijního programu, opakovaně mě nepřijali. Učitelé mi nakonec navrhli, abych pokračoval ve studiu v běžné třídě. Časem jsem si osvojil studijní návyky, jež vyvážily mé nedostatky. Ale až na misii v Japonsku jsem pocítil, jak se začíná vynořovat můj intelektuální a duchovní potenciál. Dál jsem se pilně snažil. Poprvé v životě jsem ale do svého rozvoje systematicky zapojoval Pána, a to bylo rozhodujícím faktorem.
Bratři a sestry, v této Církvi věříme v božský potenciál všech Božích dětí a ve svou schopnost stát se v Kristu něčím více. V Pánově načasování není rozhodující, kde začneme, ale kam směřujeme.1
Pro názornou ukázku této zásady využiji trochu základní matematiky. Neděste se ale prosím, že na generální konferenci zaznívá slovo matematika. Učitelé z katedry matematiky na univerzitě BYU-Idaho mě ujistili, že tuto ústřední myšlenku pochopí i začátečníci. Začíná zobrazením křivky. Průsečík s osou y bude pro naše účely začátkem křivky. Tento průsečík se může na ose y nacházet buď výše, nebo níže. Sklon křivky může být buď směrem nahoru, nebo dolů.
Každý z nás má na ose života různý průsečík – začínáme na různých místech a s různými dary do života. Někteří se narodí s průsečíkem, jenž se na této ose nachází výše a nabízí mnoho příležitostí. Jiní čelí od začátku podmínkám, které jsou obtížné a jeví se jako nespravedlivé.2 Pak postupujeme dál v určitém sklonu svého osobního pokroku. Naše budoucnost bude mnohem méně záviset na výchozím bodu a mnohem více na sklonu naší cesty. Ježíš Kristus vidí božský potenciál bez ohledu na to, kde začínáme. Viděl ho v žebrákovi, v hříšníkovi a v postiženém člověku. Viděl ho v rybáři, ve výběrčím daní, a dokonce v zélótovi. Kristus bez ohledu na to, kde začínáme, bere v úvahu, co děláme s tím, co nám je dáno.3 Zatímco svět se zaměřuje na náš průsečík, Bůh se zaměřuje na sklon naší cesty. Pán udělá při svých výpočtech vše, co je v Jeho silách, aby nám pomohl obrátit sklon naší cesty vzhůru k nebi.
Tato zásada by měla přinést útěchu těm, kteří s něčím zápolí, a podnítit k zastavení ty, kteří mají zdánlivě všechny výhody. Dovolte mi nejprve promluvit k těm, kteří měli těžké startovní podmínky, mezi něž patří chudoba, omezený přístup ke vzdělání nebo obtížná životní situace. Jiní se potýkají s fyzickými problémy, omezeními v oblasti duševního zdraví nebo výraznými genetickými predispozicemi.4 Pokud má kdokoli z vás těžkosti kvůli svému náročnému výchozímu bodu, prosím vězte, že Spasitel o našich obtížích ví. „[Vzal] na sebe… slabosti [naše], aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím…, aby poznal…, jak [nám] pomoci… podle slabostí [našich].“5
Dovolte mi zmínit dvě oblasti, v nichž mohou najít povzbuzení ti, kteří měli těžké startovní podmínky. Zaprvé – zaměřujte se na to, kam v životě míříte, nikoli na to, odkud jste vyšli. Nebylo by správné okolnosti ignorovat – jsou skutečné a je třeba je řešit. Budete-li se však na svůj obtížný výchozí bod zaměřovat příliš, může vás začít charakterizovat, a dokonce omezovat vaši schopnost se rozhodovat.6
Před lety jsem sloužil ve skupině mladých lidí v centru Bostonu ve státě Massachusetts, z nichž většina toho o evangeliu ani o tom, co se od nich v Církvi očekává, zatím příliš nevěděla. Bylo lákavé splést si svou empatii a starost o jejich situaci s chutí snížit Boží měřítka.7 Nakonec jsem si uvědomil, že nejvíce jim lásku projevím tím, že svá očekávání vůči nim nikdy snižovat nebudu. S tím, co jsem věděl, že mám udělat, jsme se společně zaměřili na jejich potenciál a každý z nich začal zvedat sklon své cesty. Jejich růst v evangeliu byl postupný, ale stálý. Dnes mají za sebou misii, vysokou školu, sňatek v chrámu a vedou pozoruhodný osobní i profesní život.
Zadruhé – do procesu zvedání sklonu své cesty zapojte Pána. Vzpomínám, jak jsem se jako president programu BYU–Pathway Worldwide zúčastnil v peruánské Limě velkého zasvěcujícího shromáždění, kde hovořil starší Carlos A. Godoy. Pohledem přelétl shromážděné a byl očividně dojat, když viděl tolik věrných studentů, kteří jako první ze své rodiny studovali na univerzitě. Starší Godoy, kterému to možná připomnělo jeho vlastní cestu v podobně náročných podmínkách, dojatě prohlásil: „[Pán] vám pomůže více, než si dokážete pomoci sami. Zapojte [tedy] do tohoto procesu Pána.“8 Prorok Nefi učil, že „milostí jsme spaseni po všem, co my můžeme učiniti“.9 Musíme se snažit ze všech sil,10 včetně toho, že budeme činit pokání, ale svého božského potenciálu můžeme dosáhnout jen prostřednictvím Pánovy milosti.11
Nakonec mi dovolte zmínit dvě oblasti, v nichž mám radu pro ty, jejichž výchozí bod byl vysoko. Zaprvé – co kdybychom projevili určitou pokoru ve vztahu k okolnostem, které jsme sami nevytvořili? Jak citoval bývalý rektor BYU Rex E. Lee v proslovu ke svým studentům: „Všichni jsme pili ze studní, které jsme nevykopali, a hřáli se u ohňů, které jsme nerozdělali.“12 President Lee pak studenty vyzval, aby se odvděčili a doplnili vzdělávací studny vybudované dřívějšími pionýry. Pokud znovu neosejeme pole, která založili druzí, lze to přirovnat k vrácení hřivny, aniž bychom ji rozhojnili.
Zadruhé – soustředíme-li se na svůj vysoký výchozí bod, může nás to často utvrzovat v mylném pocitu, že se nám daří, ačkoli sklon naší vnitřní cesty může ve skutečnosti stagnovat. Harvardský profesor Clayton M. Christensen učil, že ti nejúspěšnější lidé jsou ti nejpokornější, protože mají dostatečnou sebedůvěru na to, aby se nechali kýmkoli opravit nebo poučit.13 Starší D. Todd Christofferson nám radil, že máme „ochotně [nacházet způsoby, jak] přijímat ukázňování – a dokonce o ně i usilovat“. 14 I když se zdá, že se nám daří, musíme vyhledávat příležitosti ke zlepšení tím, že o to budeme žádat v modlitbě.
Bez ohledu na to, zda vycházíme z příznivých, nebo náročných podmínek, svého nejvyššího potenciálu dosáhneme jen tehdy, pokud Boha učiníme svým partnerem. Nedávno jsem hovořil s jedním celostátně uznávaným pedagogem, kterého zajímalo, jak úspěšný je program BYU–Pathway. Byl inteligentní a ptal se upřímně, ale očividně si přál světskou odpověď. Řekl jsem mu o našich programech, jež studentům pomáhají udržet se na škole, a o práci mentorů. Ale na závěr jsem řekl: „To všechno jsou dobré metody, ale skutečným důvodem, proč naši studenti činí pokroky, je to, že je učíme jejich božskému potenciálu. Představte si, že byste celý život slýchal, že v ničem nikdy nedokážete uspět. A pak si představte, co by se stalo, kdyby vás někdo učil, že jste ve skutečnosti syn nebo dcera Boží s božskými možnostmi.“ Zamyslel se a pak prostě odpověděl: „To je působivé.“
Bratři a sestry, jedním ze zázraků této Pánovy Církve je to, že každý z nás se v Kristu může stát něčím více. Nevím o žádné jiné organizaci, která by svým členům dávala více příležitostí sloužit, projevovat vděčnost, činit pokání a stávat se lepšími lidmi. Ať už vycházíme z příznivých, nebo náročných podmínek, kéž udržujeme svůj pohled i sklon své cesty zaměřeny k nebi! Když to budeme činit, Kristus nás bude pozvedat výše. Ve jménu Ježíše Krista, amen.