Dívejme se do dáli
Zaměřovat se na to nejdůležitější – zvláště na to, co je „v dáli“, na to, co je věčné – je klíčem k tomu, abychom dokázali projet tímto životem.
V 15 letech jsem získal dočasné povolení, které mi umožňovalo řídit auto, pokud se mnou byl jeden z rodičů. Když se tatínek zeptal, zda bych se chtěl projet, byl jsem nadšený.
Jel několik kilometrů za město na dlouhou, rovnou dvouproudovou silnici, kterou moc lidí nepoužívalo – měl bych uvést, že šlo asi o jediné místo, na němž se se mnou cítil bezpečně. Zastavil v odstavném pruhu a vyměnili jsme si místa. Dal mi pár rad a pak řekl: „Pomalu vyjeď na silnici a jeď, dokud ti neřeknu, abys zastavil.“
Řídil jsem se přesně jeho pokyny. Ale asi po 60 vteřinách řekl: „Synu, zastav. Z tvé jízdy se mi dělá nevolno. Motáš se ze strany na stranu.“ Zeptal se: „Na co se díváš?“
Trochu podrážděně jsem odvětil: „Koukám se na silnici.“
On pak řekl: „Sleduji tvoje oči a díváš se jen na to, co je přímo před kapotou auta. Pokud se budeš dívat jen na to, co je přímo před tebou, nikdy nepojedeš rovně.“ Poté zdůraznil: „Dívej se do dáli. To ti pomůže jet rovně.“
Jako patnáctiletý jsem to považoval za dobrou lekci o řízení. Od té doby jsem si uvědomil, že to je rovněž velké životní ponaučení. Zaměřovat se na to nejdůležitější – zvláště na to, co je „v dáli“, na to, co je věčné – je klíčem k tomu, abychom dokázali projet tímto životem.
Při jedné příležitosti si Spasitel přál být sám, a tak „vstoupil na horu [v] soukromí, aby se modlil“.1 Učedníky poslal pryč s pokynem, aby přepluli moře. V hloubi noci udeřila na loď, která učedníky vezla, prudká bouře. Ježíš je přišel zachránit, avšak netradičním způsobem. V písmech stojí: „Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.“2 Když Jej uviděli, začali se bát, neboť považovali postavu, která se k nim blížila, za jakéhosi ducha či přízrak. Ježíš, který rozpoznal jejich obavy a chtěl uklidnit jejich mysl a srdce, na ně zavolal: „[Buďte dobré mysli], jáť jsem, nebojte se.“3
Petr pocítil nejen úlevu, ale také povzbuzení. Vždy odvážný a často impulzivní Petr zavolal na Ježíše: „Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.“4 Ježíš odpověděl známou a nadčasovou výzvou: „Poď.“5
Petr, jistě nadšený z této vyhlídky, se spustil z lodi nikoli do vody, ale na její hladinu. Když se zaměřoval na Spasitele, zvládal nemožné, dokonce i kráčet po vodě. Bouře zpočátku Petra neodrazovala. Avšak burácivý6 vítr později rozptýlil jeho pozornost, a tak se přestal soustředit. Strach se navrátil. V důsledku toho Petrova víra ochabla, a on se začal potápět. „Zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.“7 Spasitel, jenž vždy touží zachraňovat, natáhl ruku a zvedl jej do bezpečí.
Existuje spousta ponaučení, která můžeme z tohoto zázračného příběhu získat, já však zmíním tři.
Zaměřujte se na Krista
První ponaučení – zaměřujte se na Ježíše Krista. Když Petr upíral zrak na Ježíše, dokázal kráčet po vodě. Dokud zaměřoval svou pozornost na Spasitele, bouře, vlny ani vítr ho nemohly zastavit.
Porozumění našemu konečnému účelu nám pomáhá určit, na co se máme zaměřovat. Nemůžeme hrát úspěšný zápas, aniž bychom znali cíl hry, a ani nemůžeme žít smysluplný život, aniž bychom znali jeho účel. Jedním z největších požehnání znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista je to, že odpovídá mimo jiné na otázku „Co je účelem života?“ „Účelem naší existence v tomto životě je mít radost a připravovat se na návrat do Boží přítomnosti.“8 Když pamatujeme na to, že zde na zemi jsme proto, abychom se připravili na návrat k Bohu, pomáhá nám to zaměřovat se na to, co nás vede ke Kristu.
Zaměřovat se na Krista vyžaduje kázeň, obzvláště v malých a prostých duchovních návycích, jež nám pomáhají stávat se lepšími učedníky. Bez kázně není učednictví.
Při svém zaměřování se na Krista vidíme ostřeji, když hledíme do dáli, kam chceme dojít, a na to, kým se chceme stát, a když si poté každý den vyhradíme čas na to, co nám pomůže se tam dostat. Budeme-li se zaměřovat na Krista, může nám to zjednodušit rozhodování a poskytnout vodítko pro to, jak nejlépe využívat svůj čas a prostředky.
I když je toho mnoho, co si zasluhuje naši pozornost, z Petrova příkladu se učíme, že je důležité, aby Kristus vždy zůstával ústředním bodem toho, na co se zaměřujeme. Jedině díky Kristu se můžeme vrátit k Bohu. Zatímco se snažíme stát takovými, jako je Kristus, spoléháme se na Jeho milost a usilujeme o Jeho odpuštění a posilující moc, když se nám nedaří.
Varujte se rušivých vlivů
Druhé ponaučení – varujte se rušivých vlivů. Když se Petr přestal zaměřovat na Ježíše a obrátil pozornost k větru a vlnám, jež mu bičovaly nohy, začal se potápět.
„Před kapotou“ je toho mnoho, co může odvádět naši pozornost od toho, abychom se zaměřovali na Krista a na to, co je věčné a co se nachází „v dáli“. Ďábel je velikým rušitelem. Z Lehiova snu se dozvídáme, že hlasy z veliké a prostorné stavby se nás snaží odlákat k tomu, co nás svede z cesty přípravy na návrat k Bohu.9
Jsou však i méně zjevné rušivé vlivy, které mohou být stejně tak nebezpečné. Jak praví rčení: „Jedinou věcí nutnou pro triumf zla je, aby dobří lidé nic nedělali.“ Protivník se zdá být odhodlán přimět dobré lidi, aby nic nedělali, nebo aby alespoň ztráceli čas tím, co je odvede od jejich vznešených záměrů a cílů. Například to, co je v rozumné míře zdravým rozptýlením, se může bez kázně stát nezdravým rušivým vlivem. Protivník rozumí tomu, že rušivé vlivy nemusí být špatné ani nemorální, aby byly účinné.
Můžeme být zachráněni
Třetí ponaučení – můžeme být zachráněni. Když se Petr začal topit, vykřikl: „Pane, pomoz mi. A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej.“10 Když se potápíme, když čelíme strastem nebo klopýtáme, Kristus může zachránit i nás.
Tváří v tvář strastem či zkouškám můžete doufat, tak jako já, že záchrana přijde okamžitě. Pamatujme však, že Spasitel přišel na pomoc apoštolům při čtvrtém bdění nočním – poté, co většinu noci strávili plavbou v bouři.11 Můžeme se modlit, aby pokud pomoc nepřijde okamžitě, přišla alespoň při druhém, či dokonce při třetím bdění příslovečné noci. Když musíme čekat, buďme si jisti, že Spasitel na nás vždy dohlíží a dbá na to, abychom toho nemuseli zakoušet více, než jsme schopni snést.12 Těm, kteří čekají při čtvrtém bdění nočním, možná stále uprostřed utrpení, říkám, aby neztráceli naději. Věrným se vždy dostane záchrany, ať již během smrtelnosti, nebo na věčnostech.
Někdy se potápíme kvůli svým chybám a přestupkům. Pokud se potápíte z těchto důvodů, učiňte ono radostné rozhodnutí, že budete činit pokání.13 Věřím, že máloco přináší Spasiteli více radosti, než záchrana těch, kteří se k Němu obracejí či navracejí.14 Písma jsou plná příběhů lidí, kteří byli kdysi padlými a chybujícími, kteří však činili pokání a stali se neochvějnými ve víře v Krista. Tyto příběhy se v písmech nacházejí proto, aby nám připomínaly, že Spasitelova láska k nám a Jeho moc vykoupit nás jsou nekonečné. Když činíme pokání, má radost nejen Spasitel, ale velikou radost to přináší i nám.
Závěr
Vyzývám vás, abyste se záměrně „dívali do dáli“ a ještě více se zaměřovali na to, na čem skutečně záleží. Kéž je Kristus stále ústředním bodem toho, na co se zaměřujeme. Uprostřed všech rušivých vlivů, toho, co je „před kapotou“, a vichřic, jež nás obklopují, svědčím o tom, že Ježíš je náš Spasitel, Vykupitel a Zachránce. Ve jménu Ježíše Krista, amen.