Prostě nádherné – nádherně prosté
Kéž uchováváme evangelium prosté, zatímco na sebe budeme brát své božsky stanovené zodpovědnosti.
Úvod
Vřele vítám každého, kdo se účastní této konference.
Dnes bych rád popsal dva prvky znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista, po nichž uvedu čtyři strhující příběhy ze života Svatých posledních dnů z celého světa, na kterých ukáži, jak můžeme tyto zásady uplatňovat. První prvek znovuzřízeného evangelia – Boží práce na spasení a oslavení – se zaměřuje na božsky stanovené zodpovědnosti. Druhý prvek nám připomíná, že evangelium je jasné, cenné a prosté.
Božsky stanovené zodpovědnosti
Abychom mohli obdržet věčný život, musíme přijít „ke Kristu a [být] v něm zdokonalováni“.1 Když přicházíme ke Kristu a pomáháme v tom i druhým, účastníme se tím Boží práce na spasení a oslavení, která se zaměřuje na božsky stanovené zodpovědnosti.2 Tyto božské zodpovědnosti jsou v souladu s klíči kněžství, které znovuzřídil Mojžíš, Elias a Eliáš, jak je to zaznamenáno v oddíle 110 Nauky a smluv,3 a s druhým velikým přikázáním, že máme milovat svého bližního jako sebe sama, které nám dal Ježíš Kristus.4 Najdeme je na prvních dvou stranách aktualizované Všeobecné příručky, která je k dispozici všem členům.
Pokud se při slovech „Všeobecná příručka“ nebo „božsky stanovené zodpovědnosti“ chvějete strachem ze složitosti, upokojte se prosím. Tyto zodpovědnosti jsou prosté, inspirující, motivující a zvládnutelné. Tady jsou:
-
život podle evangelia Ježíše Krista;
-
péče o potřebné;
-
vyzývání všech, aby přijali evangelium;
-
sjednocování rodin na věčnost.
Možná byste na ně mohli nahlížet tak jako já – jako na mapu, která nás vede zpět k našemu milujícímu Nebeskému Otci.
Evangelium je jasné, cenné a prosté
Říká se, že evangelium Ježíše Krista je „prostě nádherné a nádherně prosté“.5 Svět takový není. Je komplikovaný, složitý a plný zmatků a svárů. Když si dáváme pozor na to, abychom nedovolovali složitosti, která je ve světě tolik běžná, zasahovat do toho, jak přijímáme a uplatňujeme evangelium, jsme požehnáni.
President Dallin H. Oaks poznamenal: „V evangeliu Ježíše Krista se učíme mnoha malým a prostým věcem. Je nutné si připomínat, že souhrn těchto zdánlivě malých věcí v průběhu delší doby je příčinou toho, že se uskutečňují věci veliké.“6 Sám Ježíš Kristus říká, že Jeho jho je snadné nést a Jeho břímě je lehké.7 Všichni bychom měli usilovat o to, abychom uchovávali evangelium prosté – v životě, v rodině, ve svých třídách a kvorech i ve sborech a kůlech.
Zatímco budete naslouchat následujícím příběhům, které vám budu vyprávět, pamatujte na to, že byly pečlivě vybrány, aby byly jak inspirativní, tak poučné. Skutky každého z těchto Svatých posledních dnů se pro každého z nás stávají vzorem v tom, jak naplňovat některou z právě zmíněných božsky stanovených zodpovědností uplatňováním evangelia jasným, cenným a prostým způsobem.
Život podle evangelia Ježíše Krista
Zaprvé – život podle evangelia Ježíše Krista. Jens z Dánska se denně modlí, aby žil podle evangelia a vnímal nabádání Ducha Svatého. Naučil se jednat rychle, kdykoli pocítí vedení Ducha.
Jens nám řekl:
„Žijeme v idylickém hrázděném domku s doškovou střechou uprostřed příjemné vesničky poblíž místního rybníka.
Toho večera bylo to nejkrásnější dánské letní počasí, které si umíte představit, dveře a okna byly dokořán a ze všeho dýchal klid a mír. Díky našim nádherně dlouhým večerům plným světla jsem nijak nespěchal s výměnou spálené žárovky v komoře.
Najednou jsem měl silný pocit, že ji musím vyměnit okamžitě. Zároveň jsem uslyšel, jak moje žena Mariann volá na mě a na děti, ať si jdeme umýt ruce, protože večeře je na stole.
Byl jsem ženatý dost dlouho na to, abych věděl, že v takové chvíli není vhodné začínat s něčím jiným než s mytím rukou, ale slyšel jsem sám sebe, jak na Mariann volám, že jen skočím do obchodu koupit novou žárovku. Měl jsem silné nutkání ihned vyrazit.
Obchod je hned na protější straně rybníka. Obvykle tam chodíváme pěšky, ale ten den jsem si vzal kolo. Když jsem jel kolem rybníka, koutkem oka jsem zahlédl malého chlapce, asi dvouletého, jak kráčí sám po jeho břehu, při samém kraji vody – a najednou do ní spadl! V jednu chvíli tam byl – a vzápětí zmizel!
Nikdo kromě mě neviděl, co se stalo. Odhodil jsem kolo, rozběhl se a skočil do rybníka, kde mi voda sahala do pasu. Hladina porostlá okřehkem se okamžitě zatáhla a do vody nebylo vůbec vidět. Poté jsem ucítil na jedné straně pohyb. Ponořil jsem do vody paži, zachytil tričko a vytáhl chlapce ven. Začal lapat po dechu, kašlat a plakat. Brzy poté byl chlapec opět se svými rodiči.“
Zatímco se bratr Jens každé ráno modlí o pomoc, aby dokázal rozpoznat nabádání Ducha Svatého, a to i v případě něčeho tak neobvyklého, jako je okamžitá výměna žárovky, modlí se také o to, aby ho Bůh využíval jako nástroj, jehož prostřednictvím bude žehnat svým dětem. Jens žije podle evangelia tím, že každý den usiluje o božské vedení, snaží se být způsobilý a poté dělá vše, co je v jeho silách, aby se tímto vedením ve chvíli, kdy přijde, řídil.
Péče o potřebné
Zde je příklad péče o potřebné. Jednoho dne president kůlu Cúcuta v Kolumbii doprovázel presidentku Mladých žen kůlu, když šla navštívit dvě mladé ženy – a jejich staršího dospívajícího bratra – kteří se potýkali se závažnými obtížemi. Nedávno jim zemřel otec a jejich matka zemřela již před rokem. Tito tři sourozenci nyní zůstali zcela sami ve svém malém, skromném přístřeší. Stěny byly postavené ze surového dřeva a potažené igelitovými pytli a střecha z vlnitého plechu zakrývala jen tu část, kde spali.
Když odtamtud tito vedoucí odcházeli, věděli, že musí těmto mladým lidem pomoci. Plán, jak jim pomoci, se začal rýsovat díky radě sboru. Vedoucí sboru a kůlu – z Pomocného sdružení, z kvora starších, z Mladých mužů, z Mladých žen – a mnohé rodiny se společně zaměřili na úkol zmíněné rodině požehnat.
Organizace sboru se obrátily na několik členů sboru pracujících ve stavebnictví. Někteří pomohli s návrhem, jiní věnovali čas a pracovní nasazení, další připravovali jídlo a ještě další zase darovali potřebný materiál.
Když byl domek hotový, byl to radostný den pro ty, kteří pomáhali, i pro zmíněné tři mladé členy sboru. Tyto osiřelé děti pocítily vřelé a uklidňující vazby ke své sborové rodině, díky nimž poznaly, že nejsou samy a že Bůh je vždy připraven jim pomoci. Ti, kteří dětem podali pomocnou ruku, pocítili lásku, kterou k této rodině chová Spasitel, a když jim sloužili, jednali v Jeho zastoupení.
Vyzývání všech, aby přijali evangelium
Myslím, že tento příklad vyzývání všech, aby přijali evangelium, se vám bude líbit. Sedmnáctiletý Cleiton z Kapverd neměl tušení, co se stane v důsledku toho, že jednoho dne navštíví třídu semináře ve svém sboru. Jeho život a život druhých se však díky tomu navždy změnil.
Cleiton se dal před nějakou dobou pokřtít do Církve spolu se svou matkou a starším bratrem, ale rodina přestala chodit na shromáždění. Jeho jediný skutek, kdy se zúčastnil semináře, se ukázal být pro jeho rodinu klíčovým bodem.
Ostatní mladí lidé ve třídě semináře byli srdeční a přívětiví. Cleiton se díky nim cítil jako doma a oni ho pozvali k účasti na jiné akci. Zúčastnil se jí a brzy začal navštěvovat i další církevní shromáždění. Moudrý biskup viděl Cleitonův duchovní potenciál a vybídl ho, aby byl jeho asistentem. „Od té chvíle,“ říká biskup Cruz, „se Cleiton stal pro další mladé lidi příkladem a má na ně dobrý vliv.“
První člověk, kterého Cleiton vybídl, aby znovu začal chodit na shromáždění, byla jeho matka, poté pozval i staršího bratra. Pak rozšířil okruh svého působení na své přátele. Jedním z těchto přátel byl mladý muž jeho věku, Wilson. Wilson vyjádřil hned na prvním setkání s misionáři přání dát se pokřtít. Na misionáře udělalo velký dojem, kolik toho Cleiton Wilsonovi už o evangeliu řekl, a naplnilo je to úžasem.
Cleitonovo úsilí zde neskončilo. Kromě toho, že se dělil o evangelium se svými přáteli jiného vyznání, pomohl dalším méně aktivním členům, aby se vrátili. Zmíněný sbor má dnes – z velké části díky Cleitonovu úsilí milovat, sdílet a zvát – 35 aktivních mladých členů a úspěšný program semináře. Cleiton i jeho starší bratr Cléber se připravují na službu na misii na plný úvazek.
Sjednocování rodin na věčnost
Nakonec mi dovolte podělit se s vámi o nádherný příklad sjednocování rodin na věčnost. Lydia z ukrajinského Charkova se poprvé dozvěděla o chrámu od misionářů. Okamžitě pocítila nesmírnou touhu chrám navštívit, a tak se po svém křtu začala připravovat, aby mohla získat chrámové doporučení.
Lydia navštívila chrám ve Freibergu v Německu, kde obdržela vlastní obdarování a poté tam několik dalších dnů vykonávala zástupnou práci. Po zasvěcení chrámu Kyjev na Ukrajině navštěvovala chrám častěji. S manželem Anatolijem tam byli zpečetěni na věčnost a později byli povoláni, aby sloužili jako chrámoví misionáři. Společně vyhledali více než 15 000 jmen předků a pracovali na tom, aby jim poskytli chrámové obřady.
Když se Lydie někdo zeptá na její pocity ohledně chrámové práce, odpoví: „Co jsem v chrámu získala? Uzavřela jsem nové smlouvy s Bohem. Mé svědectví bylo posíleno. Naučila jsem se přijímat osobní zjevení. Mohu vykonávat spásné obřady za své zemřelé předky. A mohu milovat druhé a sloužit jim.“ Zakončila těmito velmi pravdivými slovy: „Pán nás chce vidět v chrámu často.“
Závěr
Ve zmíněných čtyřech příbězích mě inspiruje dobrotivost těchto Svatých posledních dnů, z nichž každý pochází z odlišného a různorodého prostředí. Ze zázračných výsledků, které přineslo jednoduché uplatňování prostých zásad evangelia, se lze mnohému naučit. Vše, co tito Svatí udělali, je i v naší moci.
Kéž uchováváme evangelium prosté, zatímco na sebe budeme brát své božsky stanovené zodpovědnosti – žít podle evangelia Ježíše Krista, abychom byli stejně vnímaví k nabádáním, jako byl Jens z Dánska. Pečovat o potřebné, tak jak nám to ukázali členové kůlu Cúcuta v Kolumbii, když zajistili přístřeší osiřelým členům sboru. Vyzývat všechny, aby přijali evangelium, tak jak to učinil Cleiton z africké ostrovní země Kapverdy v případě svých přátel a členů rodiny. A nakonec sjednocovat rodiny na věčnost, tak jak nám to svým příkladem ukázala sestra Lydia z Ukrajiny prostřednictvím přijetí svých vlastních chrámových obřadů, práce na rodinné historii a služby v chrámu.
Jistě nám to bude přinášet radost a pokoj. Toto slibuji a o tomto svědčím – a o Ježíši Kristu jakožto našem Spasiteli a Vykupiteli – ve jménu Ježíše Krista, amen.