Duchovním hurikánům čelíme vírou v Krista
Duchovním hurikánům čelíme nejlépe tak, že věříme v Krista a dodržujeme Jeho přikázání.
Posledních šest let žijeme s mou milovanou Ann v Texasu poblíž pobřeží Mexického zálivu, kde byly Spojené státy zasaženy jedněmi z největších hurikánů, jež za sebou zanechaly obrovské škody, a dokonce i ztráty na životech. Naneštěstí ani v uplynulých měsících jsme nebyli těchto ničivých událostí ušetřeni. Naše láska a modlitby patří všem, kteří jimi byli jakkoli zasaženi. V roce 2017 jsme osobně zažili hurikán Harvey, při němž spadlo až rekordních 150 centimetrů srážek.
Formování hurikánů se řídí přírodními zákony. Voda v moři musí mít teplotu minimálně 27 stupňů Celsia do hloubky alespoň 50 metrů pod hladinou. Když se s teplou mořskou vodou setká vítr, voda se začne odpařovat a stoupá do atmosféry, kde zkapalní. Začnou se formovat mraky a větry z nich vytvoří nad mořskou hladinou spirálu.
Hurikány mají obří rozměry – v atmosféře dosahují více než 15 kilometrů do výšky a táhnou se do šíře přes 200 kilometrů. Zajímavé je, že když se hurikán dostane nad pevninu, začne oslabovat, protože se již nenachází nad teplou vodou, která je nutná k tomu, aby ho posilovala.1
Možná že vy skutečnému ničivému hurikánu nikdy čelit nebudete. Každý z nás ale je a bude vystaven hurikánům duchovním, které ohrožují náš klid a zkoušejí naši víru. Zdá se, že v dnešním světě roste jak jejich počet, tak jejich síla. Pán pro nás naštěstí připravil spolehlivý způsob, jak je s radostí překonat. Život podle evangelia Ježíše Krista nám zaručuje naději, že „když stáhnou se nad námi mraky a vše kolem ztrácí klid svůj, jak po bouři jasno se vrátí“.2
President Russell M. Nelson vysvětlil:
„Svatí dokáží být šťastní v jakékoli situaci. Můžeme pociťovat radost, i když máme špatný den, špatný týden, či dokonce špatný rok!
… Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.
Když se v životě zaměřujeme na… Ježíše Krista a Jeho evangelium, můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje.“3
Stejně jako se skutečné hurikány řídí přírodními zákony, řídí se to, jak pociťovat radost při hurikánech duchovních, božskými zákony. Radost či trápení, které pociťujeme, když odoláváme životním bouřím, jsou spojeny se zákony, které stanovil Bůh. President Nelson řekl: „Nazývají se přikázání, ale jsou stejně platné jako zákon vztlaku, gravitační zákon [či] zákon, který řídí tep srdce.“
President Nelson pokračoval: „Vyplývá z toho celkem jednoduchá rovnice: chcete-li být šťastní, dodržujte přikázání.“4
Nepřítelem víry a radosti jsou pochybnosti. Stejně jako je teplá mořská voda živnou půdou pro hurikány, jsou pochybnosti živnou půdou pro duchovní hurikány. Stejně jako se rozhodujeme věřit, můžeme se i rozhodnout pochybovat. Když se rozhodneme pochybovat, rozhodneme se tím dovolit, že bude jednáno za nás, a přenecháme moc protivníkovi, kvůli čemuž budeme slabí a zranitelní.5
Satan se nás snaží zavést k živné půdě pochybností. Snaží se zatvrdit naše srdce, abychom nevěřili.6 Živná půda pochybností může působit přívětivě, protože její zdánlivě pokojné, teplé vody po nás nepožadují, abychom žili „každým slovem, jež vychází z úst Božích“.7 V těchto vodách nás Satan pokouší, abychom polevili ve své duchovní obezřetnosti. Taková nepozornost může vyvolat nedostatek duchovního přesvědčení, kdy nebudeme ani studení, ani horcí.8 Nebudeme-li ukotveni v Kristu, pochybnosti nás svým půvabem odvedou k apatii, kde nenalezneme ani zázraky, ani trvalé štěstí, ani „odpočinutí dušem svým“.9
Stejně jako hurikány slábnou nad pevninou, nahradí naše pochybnosti víra, budeme-li svůj základ budovat na Kristu. Pak budeme schopni vidět duchovní hurikány ve správné perspektivě a naše schopnost je překonat vzroste. A poté, „až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, … to [nebude míti]… žádné moci k tomu, aby [nás] to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž [jsme] postaveni, která je jistým základem“.10
President Nelson učil:
„Víra v Ježíše Krista je základem veškerého přesvědčení a přivaděčem božské moci. …
Pán od nás nevyžaduje dokonalou víru k tomu, abychom měli přístup k Jeho dokonalé moci. Ale žádá nás, abychom věřili.“11
Od dubnové generální konference se s rodinou snažíme posílit svou víru v Ježíše Krista a Jeho Usmíření, aby nám pomohl „proměňovat obtíže v růst a příležitosti, jež nemají obdoby“.12
Naše vnučka Ruby byla požehnána silnou vůlí s tendencí přebírat vedení. Když se narodila, její jícen nebyl spojen se žaludkem. I jako novorozeně se Ruby s pomocí rodičů této zkoušce postavila s neobvyklým odhodláním. Dnes je Ruby pět let. I když je ještě malá, je mocným příkladem toho, jak nenechat okolnosti určovat naše štěstí. Vždy je šťastná.
Vloni v květnu se Ruby s vírou postavila dalšímu hurikánu. Narodila se také s rukou, která nebyla plně vyvinutá a potřebovala rekonstrukční operaci. Před touto komplikovanou operací jsme ji navštívili a dali jí nádhernou kresbu dětské ruky, která se vřele drží ruky Spasitele. Když jsme se jí zeptali, zda je nervózní, odpověděla: „Ne, jsem šťastná!“
Zeptali jsme se: „Ruby, jak je to možné?“
Ruby s jistotou prohlásila: „Protože vím, že mě bude držet za ruku Ježíš.“
Rubyino uzdravení bylo a je zázračné a ona je nadále šťastná. Jak se čistota dětské víry nápadně liší od pošetilosti pochybností, které nás mohou často pokoušet, když jsme starší!13 Všichni se ale můžeme stát takovými, jako jsou malé děti, a rozhodnout se svou nevíru odložit. Je to jednoduchá volba.
Jeden starostlivý otec usilovně prosil Spasitele: „Ale můžeš-li co, spomoz nám.“14
Ježíš mu odpověděl:
„Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
A i hned zvolav otec…, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.“15
Tento pokorný otec se rozhodl důvěřovat své víře v Krista, a ne svým pochybnostem. President Nelson řekl: „Pouze vaše nevíra zabrání Bohu v tom, aby vám žehnal zázraky potřebnými k přenášení hor ve vašem životě.“16
Jak milosrdný je náš Bůh, když nám nastavuje laťku v závislosti na víře, a ne v závislosti na znalosti!
Alma učí:
„Požehnaný je ten, kdo věří ve slovo Boží.“17
„[Neboť] Bůh jest milosrdný ke všem, kteří věří ve jméno jeho; tudíž přeje si na prvním místě, abyste věřili.“18
Ano, Bůh si na prvním místě přeje, abychom v Něj věřili.
Duchovním hurikánům čelíme nejlépe tak, že věříme v Krista a dodržujeme Jeho přikázání. Naše víra a poslušnost nás spojují s mocí, která převyšuje naši vlastní a umožňuje nám překonat „[cokoli], co se v našem životě děje – nebo neděje“.19 Ano, Bůh nám za víru a poslušnost „okamžitě žehná“.20 Ve skutečnosti se náš stav bytí časem mění ve štěstí a my „jsme obživeni v Kristu“ tím, že v Něj uplatňujeme víru a dodržujeme Jeho přikázání.21
Bratři a sestry, kéž se ještě dnes rozhodneme nepochybovat, ale být věřící.22 „Správná cesta je věřiti v Krista.“23 Jsme vyryti na dlaně Jeho rukou.24 On je náš Spasitel a Vykupitel, který stojí přímo u našich dveří a tluče.25 Ve jménu Ježíše Krista, amen.