Ježíš Kristus jako ústřední bod našeho života
Na pronikavé otázky duše, na ty, které se vynořují v našich nejtemnějších hodinách a v našich nejtěžších zkouškách, odpovídá neochvějná láska Ježíše Krista.
Na naší pouti smrtelností jsme někdy obklopeni zkouškami – krutou bolestí ze ztráty blízkých, náročným bojem s nemocí, ostnem nespravedlnosti, trýznivými zážitky s obtěžováním nebo zneužíváním, chmurou nezaměstnanosti, rodinnými strastmi, neslyšným pláčem osamělosti nebo srdcervoucími důsledky ozbrojených konfliktů. V takových chvílích naše duše touží po útočišti. Usilovně se snažíme zjistit: Kde můžeme najít balzám pokoje? Na koho se můžeme spolehnout, že nám dodá sebedůvěru a sílu tyto těžkosti překonat? Kdo má trpělivost, všezahrnující lásku a všemohoucí ruku, aby nás pozvedl a podpořil?
Na pronikavé otázky duše, na ty, které se vynořují v našich nejtemnějších hodinách a v našich nejtěžších zkouškách, odpovídá neochvějná láska Ježíše Krista. V Něm a prostřednictvím zaslíbených požehnání Jeho znovuzřízeného evangelia nacházíme odpovědi, o které usilujeme. Právě prostřednictvím Jeho nekonečného Usmíření je nám nabízen nezměrný dar – dar naděje, uzdravení a ujištění o Jeho neměnné a stálé přítomnosti v našem životě. Tento dar je dostupný všem, kteří se k Němu s vírou obrátí a přijmou pokoj a vykoupení, které On tak ochotně nabízí.
Pán ke každému z nás vztahuje ruku, což je projev, který je samotnou podstatou Jeho božské lásky a laskavosti. Jeho výzva je více než pouhé zavolání; je to božský slib umocněný přetrvávající mocí Jeho milosti. Pán nás v písmech láskyplně ujišťuje:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť [snadné nésti], a břímě mé lehké.“
Srozumitelnost Jeho výzev „poďtež ke mně“ a „vezměte jho mé“ potvrzuje hlubokou povahu Jeho zaslíbení – zaslíbení tak rozsáhlého a úplného, že ztělesňuje Jeho lásku a nabízí nám posvátnou záruku: „Naleznete odpočinutí.“
Když pilně usilujeme o duchovní vedení, vydáváme se na dlouhou pouť, jež nás může hluboce změnit a jež posiluje naše svědectví. Když pochopíme, jak nesmírná je dokonalá láska Nebeského Otce a Ježíše Krista, srdce se nám naplní vděčností, pokorou a obnovenou touhou kráčet po cestě učednictví.
President Russell M. Nelson učil, že „když se v životě zaměřujeme na Boží plán spasení… a na Ježíše Krista a Jeho evangelium, můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje. Radost pochází od Něho a skrze Něho.“
Když Alma promlouval ke svému synu Helamanovi, prohlásil: „A nyní, ó synu můj Helamane, viz, ty jsi v mladosti své, a tudíž, prosím tě, abys vyslyšel slova má a učil se ode mne; neboť já vím, že každý, kdo vloží důvěru svou v Boha, bude míti ve zkouškách svých a v trápeních svých a v strastech svých oporu a bude pozvednut posledního dne.“
Když Helaman promlouval ke svým synům, učil o této věčné zásadě, podle níž se má Spasitel stát ústředním bodem našeho života: „Pamatujte, pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj.“
V Matoušovi 14 se dozvídáme, že když se Ježíš doslechl o smrti Jana Křtitele, hledal samotu. Vydal se však za Ním velký zástup lidí. Ježíš byl pohnut soucitem a láskou a nedovolil, aby Ho zármutek odvedl od Jeho poslání, a tak je přijal a uzdravil mezi nimi nemocné. Když se přiblížil večer, čelili učedníci nelehké výzvě – zástupu lidí s nedostatkem jídla. Navrhovali, aby Ježíš poslal zástup pryč, aby si lidé obstarali jídlo, ale Ježíš s velikou láskou a vysokými očekáváními požádal učedníky, aby je místo toho nasytili.
Zatímco učedníci byli zaneprázdněni tímto bezprostředním úkolem, Ježíš projevoval důvěru a lásku k Otci a zároveň neochvějnou lásku k lidem. Dal zástupu pokyn, aby se posadil na trávu, vzal pouhých pět chlebů a dvě ryby, rozhodl se vzdát díky svému Otci a uznat Boží moc nad svou pravomocí a mocí.
Ježíš vzdal díky, nalámal chléb a učedníci ho roznesli lidem. Jídlo nejenže zázračně stačilo všem, ale dokonce přebývalo a nasbíralo se dvanáct košů zbytků. Skupina, jež byla nasycena, čítala pět tisíc mužů a ženy s dětmi.
Tento zázrak poskytuje hluboké ponaučení: Když čelíme těžkostem, je snadné se jimi nechat pohltit. Ježíš Kristus byl však příkladem toho, jaká moc spočívá v tom, když se zaměřujeme na Otce, projevujeme vděčnost a uznáváme, že řešení našich zkoušek neleží vždy v naší moci, ale u Boha.
Když se setkáváme s obtížemi, máme přirozeně sklon soustředit se na překážky, kterým čelíme. Naše těžkosti jsou skutečné a zaměstnávají naši pozornost, avšak zásada, jak je překonat, spočívá v tom, na co se zaměřujeme. Když zajistíme, aby byl Kristus ústředním bodem našich myšlenek a skutků, budeme v souladu s Jeho postojem a silou. Tato změna myšlení naše těžkosti nijak nezlehčuje; místo toho nám pomáhá jimi procházet podle božského vedení. V důsledku toho objevujeme řešení a pomoc, které vycházejí z vyšší moudrosti. Osvojíme-li si tuto perspektivu zaměřenou na Krista, získáme sílu a porozumění k tomu, abychom své zkoušky proměnili ve vítězství, což nám připomíná, že se Spasitelem se to, co se zdá být velkým problémem, může stát prostředkem k většímu duchovnímu pokroku.
Příběh Almy mladšího v Knize Mormonově je strhujícím záznamem o vykoupení a o tom, jak hluboký dopad má to, když se v životě zaměřujeme na Krista. Alma zpočátku vystupoval jako odpůrce Pánovy Církve a svedl mnohé z cesty spravedlivosti. Avšak božský zásah v podobě navštívení andělem ho z jeho špatných skutků probudil.
Alma si v těch nejtemnějších chvílích, kdy byl mučen pocity viny a zoufale se snažil vymanit z duchovní úzkosti, vzpomněl na učení svého otce o Ježíši Kristu a moci Jeho Usmíření. Se srdcem toužícím po vykoupení činil upřímné pokání a úpěnlivě prosil Pána o milosrdenství. Tento rozhodující okamžik naprostého odevzdání se, kdy Krista vynesl do popředí svých myšlenek, zatímco upřímně usiloval o Jeho milosrdenství, vyvolal pozoruhodnou proměnu. Tíživé řetězy viny a zoufalství zmizely a nahradil je pocit nesmírné radosti a pokoje.
Ježíš Kristus je naší nadějí a odpovědí na největší bolesti života. Prostřednictvím své oběti zaplatil za naše hříchy a vzal na sebe veškeré naše utrpení – bolest, nespravedlnost, zármutek a strach – a odpouští nám a uzdravuje nás, když Mu důvěřujeme a snažíme se změnit svůj život k lepšímu. On je náš Léčitel, jenž utěšuje a uzdravuje naše srdce svou láskou a mocí, stejně jako uzdravil mnohé během svého působení na zemi. Je živou vodou, která svou neměnnou láskou a laskavostí naplňuje nejhlubší potřeby naší duše. Připomíná to slib, který dal Pán Samaritánce u studny, když jí nabídl studnici vody prýštící k věčnému životu.
Se vší vážností svědčím o tom, že Ježíš Kristus žije a že předsedá této své svaté Církvi, Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Svědčím o tom, že On je Spasitel světa, Kníže pokoje, Král králů, Pán pánů, Vykupitel světa. S jistotou potvrzuji, že nás má neustále na mysli a v srdci. Na důkaz toho Pán znovuzřídil svou Církev v těchto posledních dnech a povolal presidenta Russella M. Nelsona svým prorokem a presidentem Církve v této době. Vím, že Ježíš Kristus dal svůj život, abychom my mohli mít život věčný.
Když usilujeme o to, abychom Ho učinili ústředním bodem svého života, přicházejí zjevení, obklopuje nás Jeho hluboký pokoj a Jeho nekonečné Usmíření nám přináší odpuštění a uzdravení. Právě v Něm objevujeme sílu překonávat, odvahu vytrvávat a pokoj, který převyšuje veškeré chápání. Kéž se k Němu každý den snažíme přiblížit, k onomu zdroji všeho dobrého, majáku naděje na naší cestě zpět do přítomnosti našeho Nebeského Otce. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.