Důvěřujte Pánu
Náš vztah s Bohem může růst jen do té míry, nakolik jsme my ochotni důvěřovat Jemu.
V naší rodině občas hrajeme hru, které říkáme „bláznivý test důvěry“. Možná jste ji už také hráli. Dva lidé stojí krok od sebe a jeden je k druhému zády. Na pokyn hráče, který stojí vzadu, padá druhý hráč vzad do připravené náruče svého kamaráda.
Důvěra je základem všech vztahů. Základní otázka jakéhokoli vztahu zní: „Mohu tomu druhému důvěřovat?“ Vztah se vytvoří pouze tehdy, když jsou lidé ochotni začít si vzájemně důvěřovat. Pokud jedna osoba druhé plně důvěřuje, ale ta druhá nikoli, o vztah se nejedná.
Všichni jsme milovaní duchovní synové nebo dcery milujícího Nebeského Otce. Ačkoli tento duchovní původ představuje určitý základ, sám o sobě hodnotný vztah s Bohem nevytváří. Vztah lze vybudovat jedině tehdy, když se rozhodneme Bohu důvěřovat.
Nebeský Otec si přeje vybudovat s každým ze svých duchovních dětí blízký osobní vztah. Ježíš toto přání vyjádřil, když se modlil: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli.“ Vztah, který si Bůh přeje mít s každým svým duchovním dítětem, je vztah, který je tak blízký a osobní, že se v něm bude moci podělit o vše, co má a čím je. Takovýto hluboký trvalý vztah se může rozvinout pouze tehdy, je-li postaven na dokonalé a absolutní důvěře.
Nebeský Otec se nám od samého počátku snaží sdělit, že má absolutní důvěru v božský potenciál každého ze svých dětí. Důvěra je základem Jeho plánu pro náš růst a pokrok, který nám představil již před naším příchodem na zemi. Bude nás učit věčným zákonům, stvoří zemi, poskytne nám smrtelné tělo, dá nám dar rozhodovat se sami za sebe a dovolí nám učit se a růst prostřednictvím našich vlastních rozhodnutí. Přeje si, abychom se rozhodli řídit se Jeho zákony a vrátit se k Němu a k Jeho Synovi, abychom se mohli těšit z věčného života s Nimi.
Protože věděl, že se ne vždy rozhodneme správně, připravil také způsob, jak budeme moci uniknout důsledkům špatných rozhodnutí. Poskytl nám Spasitele – svého Syna Ježíše Krista – aby usmířil naše hříchy a učinil nás opět čistými pod podmínkou pokání. Vyzývá nás, abychom drahocenný dar pokání využívali pravidelně.
Každý rodič ví, jak obtížné je důvěřovat svému dítěti natolik, aby ho nechal rozhodovat se samo za sebe, zejména když tento rodič ví, že dítě bude nejspíše dělat chyby a bude kvůli tomu trpět. Nebeský Otec nám však umožňuje činit taková rozhodnutí, která nám pomohou dosáhnout našeho božského potenciálu! Starší Dale G. Renlund učil: „[Jeho] cílem… jakožto rodiče není přimět své děti dělat to, co je správné; je jím přimět své děti, aby se rozhodly dělat to, co je správné, a nakonec se staly takovými, jako je On.“
Avšak navzdory důvěře, kterou v nás Bůh má, může náš vztah s Ním růst jen do té míry, nakolik jsme my ochotni důvěřovat Jemu. Potíž je v tom, že žijeme v padlém světě a všichni zažíváme zklamání důvěry v důsledku nečestnosti, manipulace, nátlaku nebo jiných okolností. Jakmile nás jednou někdo zradil, může být pro nás těžké znovu důvěřovat. Tyto negativní zkušenosti s důvěrou v nedokonalé smrtelníky mohou ovlivňovat i naši ochotu důvěřovat dokonalému Nebeskému Otci.
Před několika lety moji dva přátelé, Leonid a Valentina, projevili zájem stát se členy Církve. Když se Leonid začal učit evangeliu, bylo pro něj těžké se modlit. Leonid zažil, že s ním nadřízení manipulovali a snažili se ho ovládat, a tak si vypěstoval nedůvěru k autoritám. Tyto zkušenosti ovlivnily jeho schopnost otevřít se Nebeskému Otci a vyjádřit Mu své pocity. V průběhu času a díky studiu více porozuměl tomu, jaký Bůh je, a začal pociťovat Jeho lásku. Nakonec se pro něj modlitba stala přirozeným způsobem, jak vyjadřovat vděčnost a lásku, kterou k Bohu choval. Jeho čím dál větší důvěra v Boha nakonec vedla k tomu, že on i Valentina uzavřeli posvátné smlouvy, aby tak posílili svůj vztah s Bohem i mezi sebou navzájem.
Pokud vám zkušenost se ztrátou důvěry brání důvěřovat Bohu, řiďte se prosím Leonidovým příkladem. Trpělivě dál poznávejte Nebeského Otce, Jeho povahu, Jeho vlastnosti a Jeho záměry. Vyhledávejte a zaznamenávejte zážitky, kdy v životě pociťujete Jeho lásku a moc. Náš žijící prorok, president Russell M. Nelson, učil, že čím více se toho o Bohu dozvíme, tím snadněji Mu budeme moci důvěřovat.
Někdy nejlepší způsob, jak se naučit důvěřovat Bohu, je prostě Mu důvěřovat. Podobně jako v případě „bláznivého testu důvěry“ musíme být někdy zkrátka ochotni padnout dozadu a nechat Boha, aby nás chytil. Náš smrtelný život je zkouškou. Výzvy, které nás nutí překonávat sami sebe, přicházejí často. Když je naše vlastní poznání a chápání nedostatečné, přirozeně hledáme pomoc jinde. Ve světě přesyceném informacemi není nouze o zdroje propagující svá řešení našich problémů. Tu nejlepší radu nám však poskytují jednoduchá a časem prověřená slova z Přísloví: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým.“ Důvěru v Boha projevujeme tím, že když čelíme životním těžkostem, obracíme se nejprve k Němu.
Když jsem dokončil studium práv v Utahu, naše rodina stála před důležitým rozhodnutím, kde budu pracovat a kde se usadíme. Když jsme se poradili společně i s Pánem, pocítili jsme, že se máme přestěhovat na východ Spojených států, daleko od rodičů a sourozenců. Zpočátku se vše dařilo a měli jsme pocit, že naše rozhodnutí se potvrzuje. Ale pak se vše změnilo. V advokátní kanceláři došlo ke snižování počtu zaměstnanců a já čelil riziku, že nebudu mít práci ani pojištění právě v době, kdy se nám narodila dcera Dora s vážnými zdravotními problémy a dlouhodobými speciálními potřebami. Zatímco jsem se potýkal s těmito obtížemi, byl jsem vyzván sloužit v povolání, které by vyžadovalo mnoho času a velké nasazení.
Ještě nikdy jsem takové výzvě nečelil a měl jsem pocit, že je nad mé síly. Začal jsem pochybovat o našem rozhodnutí i o potvrzení, které ho doprovázelo. Měli jsme tehdy důvěru v Pána a vše přece mělo dopadnout dobře. Padal jsem dozadu, ale teď mi připadalo, že mě nikdo nechytá.
Jednoho dne mi do mysli a do srdce zřetelně vstoupila tato slova: „Neptej se proč; ptej se, čemu chci, aby ses naučil.“ Teď jsem byl zmatený ještě víc. Právě v okamžiku, kdy jsem zápolil se svým dřívějším rozhodnutím, mě Bůh vybízel, abych Mu důvěřoval ještě více. Když se ohlížím do minulosti, uvědomuji si, že to byl rozhodující okamžik mého života – byl to okamžik, kdy jsem si uvědomil, že nejlépe se můžeme naučit Bohu důvěřovat prostě tím, že Mu budeme důvěřovat. V následujících týdnech jsem s úžasem sledoval, jak Pán zázračně odhaluje svůj plán, jak naší rodině žehnat.
Dobří učitelé a trenéři vědí, že intelektuální růst a fyzická síla se dostavují jen tehdy, když namáháme mysl a svaly. Podobně nás i Bůh vybízí, abychom rostli tím, že budeme důvěřovat Jeho duchovnímu školení, jež probíhá prostřednictvím namáhání naší duše. Proto si můžeme být jisti, že ať jsme již v minulosti projevili v Boha jakkoli velkou důvěru, čeká nás další zážitek, který naši důvěru procvičí. Bůh se zaměřuje na náš růst a pokrok. Je to Mistr Učitel, dokonalý trenér, který vždy napíná naše schopnosti, aby nám pomohl dosáhnout něčeho více z našeho božského potenciálu. Vždy to bude zahrnovat budoucí výzvu, abychom Mu důvěřovali ještě o trochu více.
Kniha Mormonova učí vzoru, který Bůh používá, aby napínal naše schopnosti, a vybudoval si tak s námi pevný vztah. V příručce Pojď, následuj mne jsme nedávno studovali pasáže o tom, jak byla Nefiova důvěra v Boha podrobována zkoušce, když bylo jemu a jeho bratrům přikázáno, aby se vrátili do Jeruzaléma a získali mosazné desky. Když jejich první pokusy selhaly, jeho bratři to vzdali a byli připraveni se vrátit bez desek. Nefi se však rozhodl vložit veškerou svou důvěru v Pána, a díky tomu se mu získat desky podařilo. Tento zážitek pravděpodobně posiloval Nefiovu důvěru v Boha, když se mu zlomil luk a rodině hrozilo hladovění v pustině. Nefi se opět rozhodl důvěřovat Bohu, a rodina byla zachráněna. Tyto po sobě jdoucí zkušenosti dodaly Nefimu ještě pevnější důvěru v Boha, kterou potřeboval pro nesmírný a důvěru procvičující úkol, kterému měl zanedlouho čelit – postavit loď.
Prostřednictvím těchto zkušeností Nefi posiloval svůj vztah s Bohem tím, že Mu důsledně a neustále důvěřoval. Tentýž postup používá Bůh i u nás. Předává nám osobní výzvy, abychom posilovali a prohlubovali svou důvěru v Něj. Pokaždé když Jeho výzvu přijmeme a jednáme podle ní, naše důvěra v Něj vzroste. Pokud výzvu ignorujeme nebo odmítneme, náš pokrok se zastaví do té doby, než budeme připraveni zareagovat na novou výzvu.
Dobrou zprávou je, že ať jsme se již v minulosti rozhodli důvěru v Boha vložit, či nikoli, můžeme se rozhodnout Bohu důvěřovat dnes a každý další den. Slibuji vám, že pokaždé, když tak učiníme, Bůh bude nablízku, aby nás chytil, a náš vztah důvěry bude čím dál silnější, až nastane den, kdy budeme zajedno s Ním a Jeho Synem. Poté budeme moci prohlásit jako Nefi: „Ó Pane, důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.