1. Krok

Čestnost

Klíčová Zásada: Přiznejte si, že svou závislost nedokážete překonat pouze vlastními silami a že se váš život stal nekontrolovatelným.

U mnohých z nás závislost začala zvědavostí. U některých z nás začala ospravedlněným užíváním určitého léku na předpis nebo ze vzdoru. Mnozí se na této cestě ocitli ve věku, kdy sotva vyrostli z dětství. Ať už byly naše počáteční motivy a naše okolnosti jakékoli, brzy jsme zjistili, že ona závislost utěšuje víc než jen fyzickou bolest. Poskytovala nám povzbuzení a otupovala bolestivé pocity či nálady. Pomáhala nám vyhýbat se problémům, kterým jsme čelili – tedy to jsme si alespoň mysleli. Na chvíli jsme měli pocit, že jsme osvobozeni od strachu, starostí, samoty, zklamání, žalu či nudy. Ale protože život je plný situací, které takovéto pocity vyvolávají, uchylovali jsme se ke své závislosti stále častěji. Většina z nás však stále nedokázala uznat nebo si připustit, že jsme přišli o schopnost odolat závislosti vlastními silami, nebo se jí vyhnout. Starší Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti poznamenal: „Závislost časem ovládne svobodu rozhodování. Prostřednictvím chemických procesů může být člověk doslova odpojen od své vlastní vůle.“ (Conference Report, Oct. 1988, 7; nebo Ensign, Nov. 1988, 7.)

Lidé, kteří se potýkají s návykovým chováním, jen zřídkakdy uznávají, že jsou na něčem závislí. Abychom skryli vážnost situace, v níž jsme se nacházeli, a abychom se uchránili před odhalením a před následky svých rozhodnutí, snažili jsme se své chování zlehčovat či skrývat. Neuvědomovali jsme si, že tím, že oklamáváme druhé i sebe, sklouzáváme ve své závislosti stále hlouběji. Zatímco se naše bezmocnost vymanit se ze závislosti zvyšovala, mnozí z nás začali nacházet chyby na rodině, přátelích, církevních vedoucích, a dokonce i na Bohu. Ponořovali jsme se do stále větší osamocenosti a izolovali jsme se od druhých, a zvláště od Boha.

Když jsme se jako závislí uchylovali ke lhaní a tajnůstkaření v naději, že se z toho vyvlékneme nebo že to svalíme na druhé, duchovně jsme slábli. S každým skutkem nečestnosti jsme sami sebe svazovali „lněnými provázky“, které byly brzy silné jako řetězy (viz 2. Nefi 26:22). Pak nastal čas, kdy jsme byli postaveni tváří tvář skutečnosti. Už jsme nemohli nadále skrývat svou závislost dalším lhaním nebo slovy: „Není to tak hrozné!“

Někdo z našich blízkých, nějaký lékař, soudce nebo církevní vedoucí nám řekli pravdu, kterou jsme již nemohli popřít – naše závislost nám ničila život. Když jsme se upřímně podívali do minulosti, museli jsme si přiznat, že nic z toho, co jsme zkoušeli na vlastní pěst, nefungovalo. Uznali jsme, že naše závislost se stále jen zhoršovala. Uvědomili jsme si, jak moc ona závislost zničila naše vztahy s druhými a připravila nás o jakékoli pocity vlastní hodnoty. V tomto okamžiku jsme učinili první krok k vysvobození a vyléčení – našli jsme odvahu přiznat si, že se nepotýkáme jen s jakýmsi problémem nebo zlozvykem. Konečně jsme si přiznali onu pravdu, že se náš život stal nekontrolovatelným a že k překonání své závislosti potřebujeme pomoc. Na tomto upřímném uvědomění si porážky bylo úžasné to, že tím bylo konečně zahájeno naše léčení.

Ammon – prorok z Knihy Mormonovy – bez obalu prohlásil onu pravdu, na kterou jsme přišli i my, když jsme k sobě byli konečně upřímní:

„Nevychloubám se svou vlastní silou ani svou vlastní moudrostí; ale viz, radost má je úplná, ano, srdce mé přetéká radostí a já se budu radovati ze svého Boha.

Ano, já vím, že nejsem nic; co do síly své jsem slabý; tudíž se nebudu vychloubati sám sebou, ale budu se vychloubati svým Bohem, neboť v síle jeho mohu činiti všechny věci.“ (Alma 26:11–12).

Realizace

Buďte ochotni zdržet se návykového chování

I když lidé mají různé závislosti, některé pravdy, jako například tato, se nikdy nemění – nic nezačne, pokud člověk nemá vůli s tím začít. Osvobození od závislosti a očištění začíná malým zábleskem pevné vůle. Říká se, že člověk je ochoten zdržet se návykového chování až tehdy, když je bolest pramenící z daného problému větší než bolest pramenící z daného řešení. Dostali jste se až k tomuto bodu? Pokud ne a pokud vaše závislost pokračuje, bezpochyby se k tomuto bodu dostanete, neboť závislost je problém, který neustále narůstá. Závislost, podobně jako degenerativní nemoc, nahlodává vaši schopnost žít normálně.

Jediná podmínka k zahájení léčby je touha přestat se oddávat závislosti. Je-li v současné době vaše touha malá a nedůsledná, nebojte se. Poroste!

Někteří si uvědomují potřebu osvobodit se od závislosti, ale zatím nejsou ochotni s tím začít. Pokud se v takové situaci nacházíte i vy, možná můžete začít tím, že uznáte svou neochotu a že se zamyslíte nad tím, co všechno vás vaše závislost stojí. Můžete si vytvořit seznam toho, co je pro vás důležité. Zamyslete se nad svou rodinou a nad svými vztahy s druhými, nad svým vztahem s Bohem, nad svou duchovní silou, nad schopností pomáhat druhým a žehnat jim a nad svým zdravím. Pak hledejte rozpory mezi tím, v co věříte a doufáte, a tím, jak se chováte. Přemýšlejte o tom, jak vaše skutky podkopávají to, čeho si vážíte. Můžete se modlit o to, aby vám Pán pomohl, abyste dokázali vidět sebe a svůj život tak, jak to vidí On – s veškerým vaším božským potenciálem – a aby vám pomohl poznat to, co riskujete, jestliže budete ve své závislosti pokračovat.

Když pochopíte, co ztrácíte tím, že se nadále oddáváte své závislosti, může vám to pomoci objevit v sobě touhu přestat. Pokud dokážete objevit alespoň náznak touhy, získáte možnost pustit se do 1. kroku. A zatímco budete procházet jednotlivými kroky tohoto programu a budete pozorovat ony změny, které ve vašem životě nastávají, vaše touha poroste.

Odložte pýchu a usilujte o pokoru

Pýcha a čestnost nemohou existovat společně. Pýcha je pouhá iluze a základní prvek všech závislostí. Pýcha zkresluje pravdu o věcech – jaké jsou, jaké byly a jaké budou. Je to hlavní překážka ve vašem procesu léčení. President Ezra Taft Benson definoval pýchu takto:

„Pýcha je hřích, který je velmi často špatně chápán.…

Většina z nás považuje pýchu za soustředěnost sama na sebe, domýšlivost, vychloubačnost, nadutost nebo povýšenost. Toto vše jsou prvky hříchu, avšak podstata neboli jádro je jinde.

Hlavním rysem pýchy je nepřátelství – nepřátelství vůči Bohu a nepřátelství vůči bližním. Nepřátelství znamená ,nenávist k něčemu, zaujatost vůči něčemu nebo postoj v opozici‘. Je to moc, kterou chce Satan nad námi vládnout.

Pýcha je ve své podstatě založena na soupeření. Stavíme svou vůli proti vůli Boží. Směřujeme-li svou pýchu vůči Bohu, činíme tak v duchu ,má vůle se staň, a ne tvá‘. …

Naše vůle v protikladu k vůli Boží pak popustí uzdu touhám, choutkám a vášním (viz Alma 38:12; 3. Nefi 12:30).

Pyšní nedokáží přijímat Boží autoritu, která dává vedení jejich životu (viz Helaman 12:6). Stavějí své pojetí pravdy proti Boží ohromné znalosti, své schopnosti proti Boží kněžské moci, své úspěchy proti Jeho mocným dílům.“ (Conference Report, Apr. 1989, 3–4; nebo Ensign, May 1989, 4.)

Tím, že budete ochotni přestat s návykovým chováním a uvědomíte si problémy, kterým čelíte, vaši pýchu postupně vystřídá pokora.

Přiznejte si svůj problém; usilujte o pomoc; účastněte se shromáždění

Když jsme se oddávali své závislosti, lhali jsme sobě i druhým. Ale oklamat jsme se vlastně nedokázali. Předstírali jsme, že je nám dobře, chvástali jsme se, hýřili jsme výmluvami, ale kdesi hluboko v našem nitru nám to bylo jasné. Světlo Kristovo nám to stále připomínalo. Věděli jsme, že sjíždíme po kluzkém svahu směrem ke stále většímu utrpení. Popírání této pravdy nám dalo takovou práci, že když jsme si konečně přiznali, že máme problém, byla to pro nás velká úleva. Najednou se našla malinká mezera, kterou do nás vklouzla naděje. Když jsme se rozhodli přiznat si, že máme problém, a když jsme byli ochotni usilovat o podporu a pomoc, umožnili jsme naději, aby rostla. Potom jsme byli připraveni na další krok – účast na odvykacích schůzkách.

Účast v podpůrné skupině nebo na odvykacích schůzkách nemusí být dostupná pro každého. Pokud se nemůžete účastnit odvykacích schůzek, můžete se po určitých menších úpravách stále ještě řídit jednotlivými kroky a spolupracovat přitom se svým biskupem nebo nějakým pečlivě vybraným profesionálním poradcem.

Máte-li možnost účastnit se odvykacích schůzek, zjistíte, že je to přínosné minimálně ze dvou důvodů. Zaprvé – na těchto schůzkách budete studovat konkrétní zásady evangelia, které – pokud je budete uplatňovat – vám pomohou změnit vaše chování. President Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti učil: „Studium nauk evangelia zlepší chování rychleji, než studium chování zlepší chování. Přílišné zaměření se na nevhodné chování může vést k nevhodnému chování. A to je důvod, proč klademe tak silný důraz na studium nauk evangelia.“ (Conference Report, Oct. 1986, 20; nebo Ensign, Nov. 1986, 17.) Zadruhé – tyto schůzky jsou místem, kde se můžete setkávat s dalšími lidmi, kteří usilují o vyléčení, a s těmi, kteří si touto cestou již prošli, a jsou tak žijícím důkazem toho, že je účinná. Na odvykacích schůzkách najdete porozumění, naději a podporu.

Studium a porozumění

Budete-li studovat písma a prohlášení církevních vedoucích, pomůže vám to začít se léčit. Toto studium prohloubí vaše vědomosti a pomůže vám učit se.

Následující úryvky z písem, citáty a otázky můžete využít k osobnímu studiu doprovázenému modlitbou, k psaní a ke skupinové diskusi. Myšlenka psaní vás možná děsí, ale psaní je při léčbě mocným nástrojem. Poskytne vám to čas k přemýšlení; pomůže vám to soustředit myšlenky; pomůže vám to poznávat záležitosti, myšlenky a způsoby chování týkající se vaší závislosti a porozumět jim. Když si budete psát, budete mít zároveň i záznam svých myšlenek. A s každým dalším krokem, kterým budete procházet, budete schopni měřit svůj pokrok. Pro začátek platí: při zapisování myšlenek, pocitů a dojmů buďte otevření a upřímní.

Obklíčeni pokušeními

„Jsem obklíčen pokušeními a hříchy, jež mne tak snadno napadají.

A když se chci radovati, srdce mé sténá pro hříchy mé; nicméně vím, v koho důvěřuji.

Bůh můj je mi oporou; On mne vodil ve strastech mých v pustině; a zachovával mne na vodách veliké hloubky.

Naplňoval mne láskou svou, až tělo mé bývalo stravováno.“ (2. Nefi 4:18-21.)

• Máte pocit, jako byste byli obklíčeni nebo chyceni do pasti? Kdy míváte takové pocity nejčastěji?

• Jaké situace nebo pocity vás oslabily tak, že jste se poddali závislosti?

• Když se Nefi cítil přemožen, v koho vkládal důvěru? Co můžete dělat pro to, abyste vkládali více důvěry v Pána?

„Vím, že člověk není ničím“

„Stalo se, že uplynula doba mnoha hodin, nežli Mojžíš opět obdržel svou přirozenou sílu jako člověk; a pravil sám sobě: Nyní, pro tuto příčinu vím, že člověk není ničím, což jsem se nikdy nedomníval.“ (Mojžíš 1:10.)

• Jak Mojžíš popsal sám sebe v porovnání s Bohem?

• Jak může mít dítě nesmírnou hodnotu, a zároveň být ničím v porovnání se svým’i rodiči?

• V jakém ohledu jste ničím, když vám nepomáhá Bůh?

• V jakém ohledu máte nesmírnou hodnotu?

• Napište si něco o tom, jak vás uznání vaší bezmocnosti překonat závislost vlastními silami může přivést k tomu, abyste si přiznali, že jste ničím, a abyste se stali jako malé dítě.

Hlad a žízeň

„Blahoslavení, kteříž lačněji a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ (Matouš 5:6.)

„A duše má hladověla; a já jsem poklekl před svým Tvůrcem a volal jsem k němu v mocné modlitbě a v úpěnlivé prosbě za svou vlastní duši; a po celý den jsem k němu volal; ano, a když přišla noc, stále ještě jsem pozvedal svůj hlas vysoko, až dosáhl nebes.“ (Enos 1:4.)

• Z těchto dvou veršů poznáváme, že naše duše může hladovět. Máte někdy pocit vnitřní prázdnoty, i když fyzicky hlad nemáte? Co tuto prázdnotu způsobuje?

• Jak vám hlad po věcech Ducha může pomoci být čestnější?

Čestnost

„Někteří možná považují onu charakterovou vlastnost zvanou čestnost za něco naprosto obyčejného. Já si však myslím, že je to samotná podstata evangelia. Bez čestnosti náš život … upadá do ošklivosti a chaosu.“ (Gordon B. Hinckley, „We Believe in Being Honest“, Ensign, Oct. 1990, 2.)

• Napište si něco o tom, jaké lži jste používali a jak jste se pokoušeli skrývat svou závislost před sebou i před druhými. Proč způsobovalo toto chování „ošklivost a chaos“?

Pokora

„Protože jste byli donuceni býti pokornými, jste požehnáni; neboť člověk někdy, jestliže je donucen býti pokorným, usiluje o pokání; a nyní zajisté každý, kdo činí pokání, nalezne milosrdenství; a kdo nalezne milosrdenství a vytrvá do konce, ten bude spasen.“ (Alma 32:13.)

• Napište něco o okolnostech, které vás donutily být pokornými a které vás donutily usilovat o pokání. Jakou naději vám dává Alma? Jak můžete tuto naději nalézt nebo získat?

Kdo se líbí Pánovi

„Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.“ (Přísloví 12:22.)

• Napsat odpovědi na uvedené otázky od vás vyžadovalo vysokou míru upřímnosti k sobě samým. Jak s touto upřímností souvisí výše uvedený verš z písem? Jak se můžete stát těmi, kteří se Pánovi líbí?