5. Krok

Vyznání

Klíčová Zásada: Vyznejte sobě, svému Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista, příslušnému vedoucímu kněžství a nějaké další osobě přesnou povahu svého špatného chování.

Společným znakem mnoha lidí, kteří trpěli nějakou závislostí, je pocit izolace. Dokonce i v davu, nebo když jsme se účastnili činností, při kterých ostatní většinou pociťovali pospolitost, jsme se cítili, jako bychom tam nezapadali. Když jsme chodili na odvykací schůzky, začali jsme se z oné citové izolace, v níž naše závislost vzkvétala, dostávat. Zpočátku mnozí z nás jen seděli a poslouchali, ale časem jsme se cítili dostatečně sebejistí k tomu, abychom sami promluvili a o něco se podělili. Ale i tak jsme si toho mnoho nechali pro sebe – vše ostudné, trapné, srdcervoucí, vše, co v nás vyvolávalo zraňující pocity.

Ve 4. kroku jsme provedli upřímné a důkladné sebehodnocení, které však bylo osobní a důvěrné. Stále jsme měli pocit osamělosti, protože jsme se styděli za svou minulost. Teprve když jsme podnikli 5. krok, byli jsme schopni zbavit se okovů tajností, které nás izolovaly od druhých, a získat na sebe i na svou minulost určitý nadhled. Vyznáním započal proces přiznání, při němž jsme se podělili o své výčitky svědomí s přáteli, rodinou a druhými lidmi. Byla to součást pokračujícího úsilí napravit a znovu vybudovat rozbité vztahy. Vyznání rovněž vyžadovalo, abychom usilovali o odpuštění od Pána prostřednictvím modlitby a prostřednictvím nezbytných kněžských postupů.

Zjistili jsme, že nejlepší je podniknout 5. krok co možná nejdříve po dokončení kroku 4. Odkládat 5. krok by bylo jako vědět o infikované ráně, ale nevyčistit ji. 5. krok se zdál být ohromující, ale když jsme požádali o pomoc Pána, dodal nám odvahu a sílu. Poté, co jsme si prošli své sebehodnocení, jsme svému biskupovi vyznali jakékoli porušení zákona nebo jakýkoli hřích nebo přestupek, který by nám bránil mít chrámové doporučení. Toto přiznání se příslušné kněžské autoritě bylo nezbytnou součástí našeho léčení a uzdravení.

Také jsme si vybrali ještě jednu důvěryhodnou osobu, které jsme sdělili přesnou povahu svého špatného chování. Snažili jsme si vybrat někoho, kdo podnikl 4. i 5. krok a byl silný v evangeliu. Setkání s touto osoboujsme zahájili modlitbou, abychom přizvali Ducha, a pak jsme nahlas přečetli své sebehodnocení. Ten, kdo si vyslechl naše sebehodnocení, nám často pomohl vidět oblasti, ve kterých jsme dlouhou dobu sami sebe klamali. Pomohl nám získat správný náhled na život a vyhnout se tomu, abychom nezveličovali nebo naopak neminimalizovali svou zodpovědnost.

Při psaní svého sebehodnocení jsme měli pocit, jako bychom si zaznamenávali stovky rozdílných výjevů ze svého života. V 5. kroku jsme měli příležitost vidět, jak se náš život odkrývá, obraz za obrazem, jako by to byl plynulý příběh. Při tom jsme začali rozeznávat opakující se slabosti, které ovlivňovaly naše rozhodnutí. Začali jsme rozumět svým sklonům k negativním myšlenkám a pocitům (tvrdohlavost, strach, pýcha, sebelítost, žárlivost, samolibost, hněv, zášť, nespoutané vášně a touhy atd.). Tyto myšlenky a pocity byly ve skutečnosti tou pravou podstatou našich špatných činů.

Tím, že jsme dokončili 5. krok, jsme Bohu, sobě a jednomu dalšímu svědku dali najevo svůj závazek začít nový život pevně založený na tom, že budeme vždy říkat pravdu a žít podle ní. I když 5. krok byl jeden z nejtěžších, odvahu nám dodávala rada presidenta Spencera W Kimballa: „Pokání nemůže nikdy přijít, dokud člověk neotevře svou duši a nepřizná své skutky bez výmluv nebo rozumového zdůvodňování.… Ti, kteří se rozhodnou postavit se svému problému a změnit svůj život, možná nejprve zjistí, že cesta pokání je cestou obtížnější, ale když ochutnají jeho plody, zjistí, že je nekonečně více žádoucí.“ („The Gospel of Repentance“, Ensign, Oct. 1982, 4.)

To, čemu president Kimball učil, jsme osobně zažili. Jakmile jsme upřímně a svědomitě dokončili 5. krok, nemuseli jsme nic skrývat. Otevřeně jsme dali najevo svou touhu „[odložit] všechny hříchy své“ (Alma 22:18), abychom mohli obdržet větší poznání o lásce Boha a lásce a podpoře mnoha dobrých lidí, kteří nás obklopovali.

Realizace

Začněte usilovat o odpuštění; podle potřeby se radte s biskupem; buďte upřímní vůči Bohu, vůči sobě i vůči druhým

„[Povinností] všech osob [je] vyznati všechny své hříchy Pánovi.“ (Průvodce k písmům, „Vyznání, vyznati“, 188.) Závažnější přestupky musejí být vyznány příslušným kněžským vedoucím, většinou biskupovi: „I když pouze Pán může odpouštět hříchy, tito vedoucí kněžství hrají v procesu pokání zásadní úlohu. Vaše vyznání budou uchovávat jako důvěrné a během procesu pokání vám budou pomáhat. Buďte vůči nim naprosto čestní. Bude-li vaše vyznání jen částečné a vy se zmíníte pouze o menších chybách, nebudete schopni napravit vážnější zatajený přestupek. Čím dříve tento proces zahájíte, tím dříve najdete pokoj a radost, které přicházejí se zázrakem odpuštění.“ (Věrni víře – slovník evangelia [2005], 104.)

Až si budete vybírat kromě vedoucího kněžství ještě někoho dalšího, komu vyznáte svá provinění, buďte velmi opatrní a rozvážní. Neříkejte o tak citlivých věcech nikomu, o kom se domníváte, že by vás mohl vést špatným směrem, poskytnout vám nesprávné informace nebo pro kterého je těžké uchovat tajemství. Ti, se kterými se podělíte o své sebehodnocení, musejí být nanejvýš důvěryhodní – ve slovech i skutcích.

Dovolte, aby váš život naplnil pokoj

President Brigham Young nabádal členy, aby nevyznávali své hříchy, pokud to není nutné: „Když prosíme bratří, což děláme často, aby promluvili na shromáždění svátosti, žádáme je, aby v případě, že ranili své bližní, své špatné chování vyznali; avšak neříkejte nic o případném nerozumném chování, o kterém neví nikdo jiný než vy. Řekněte veřejnosti to, co veřejnosti patří. Pokud jste zhřešili proti lidem, vyznejte se jim. Pokud jste zhřešili proti rodině nebo sousedovi, jděte k nim a vyznejte se. Pokud jste zhřešili proti svému sboru, vyznejte se svému sboru. Pokud jste zhřešili proti jednomu jedinci, vezměte si ho stranou a vyznejte se mu. A pokud jste zhřešili proti Bohu, nebo proti sobě, vyznejte se Bohu a nechte si to pro sebe, protože já o tom nechci nic vědět.“ (Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe [1954], 158.)

Čas od času si můžete na odvykacích schůzkách nebo v jiných situacích všimnout jedinců, u kterých se zdá, že neustále mluví o svých hříších a chybách nebo o hříších, kterých se vůči nim dopustili druzí. Takoví lidé se neustále vyznávají, ale nikdy nenacházejí klid.

Nepleťte si 5. krok s posedlou touhou neustále se zabývat negativními věcmi. Záměrem 5. kroku je pravý opak. 5. krok nepodnikáme proto, abychom se i nadále drželi toho, co vyznáme. Podnikáme ho proto, abychom sami začali rozeznávat zlo a dobro a abychom si vybírali dobro.

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty od církevních vedoucích vám mohou pomáhat při vykonávání 5. kroku. Použijte je k přemítání, studiu a k zapsání postřehů. Dbejte na to, abyste při psaní byli čestní, upřímní a konkrétní.

Vyznání Bohu

„Já, Pán, odpouštím hříchy těm, kteří vyznávají hříchy své přede mnou a prosí o odpuštění.“ (NaS 64:7.)

• Jak vám vyznání hříchů Bohu pomáhá uskutečnit v životě změny k dobrému?

• Většina z nás má obavy a pociťuje neochotu podniknout 5. krok. Proč vám vyznání hříchů Bohu může dodat odvahu a sílu vyznat nakonec své hříchy i někomu dalšímu?

Vyznání druhým

„Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a [modlete] se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli.“ (Jakub 5:16.)

• Možná se obáváte, že někdo, kdo skutečně pozná všechny vaše slabosti a chyby, vás zavrhne. Ale vedoucí kněžství nebo nějaký přítel, kterému věříte a který procesu léčení rozumí, většinou reaguje s porozuměním a soucitem. Jak vám taková reakce může pomoci s uzdravením?

Snaha vypadat dobře v očích druhých

„Nechť žádný člověk nevydává na odiv svou spravedlivost…; spíše nechť vyznává své hříchy, a pak mu bude odpuštěno a bude vydávat více ovoce.“ (Joseph Smith, History of the Church, 4:479.)

• Jedna velká posedlost těch, kteří se potýkají s nějakou závislostí, je to, že mají velikou touhu vypadat dobře v očích druhých. Jak vám tato touha může zabránit v tom, abyste se zlepšovali a vydávali „více ovoce“ (neboli dobrých skutků)?

• Jak by se změnilo vaše chování, kdyby vaší jedinou starostí bylo to, jak vypadáte v očích Božích?

Upřímnost

„Kdokoli se dopustí přestupku proti mně, toho budete souditi podle hříchů, jichž se dopustil; a vyzná-li hříchy své před tebou a přede mnou a bude-li činiti pokání v upřímnosti srdce svého, odpustíš mu a já mu odpustím také.“ (Mosiáš 26:29.)

• Když vyznáváte hříchy, musíte být upřímní. Zamyslete se nad tím, jak to, když při vyznání něco zatajíte, podkopává upřímnost vašeho snažení. Jakou část svého sebehodnocení, pokud vůbec nějakou, jste pokoušeni zatajit?

• Co můžete získat tím, že budete tuto část svého sebehodnocení i nadále tajit? Co můžete naopak ztratit?

Vyznávejte hříchy hned, jakmile je rozpoznáte

„V témže roce byli přivedeni k poznání svého omylu a vyznali své chyby.“ (3. Nefi 1:25.)

• Tento verš je příkladem lidí, kteří neodkládali vyznání svých chyb, jakmile pochopili, že takové chyby mají. K čemu je dobré to, že 5. krok podniknete co možná nejdříve po dokončení 4. kroku?

• Jaké škodlivé účinky může mít to, když budete 5. krok neustále odkládat?

Zbavte se stresu a nalezněte pokoj

„Nezabýval bych se tvými zločiny a nedrásal tvou duši, kdyby to nebylo pro tvé dobro.“ (Alma 39:7.)

• Někteří lidé by mohli namítnout, že se při 4. a 5. kroku až příliš soustřeďujeme na negativní věci v životě a že to náš stres jen zvětšuje. V tomto verši se dozvídáme, že postavit se chybám tváří v tvář nám může prospět, a nemusí to jen „drásat” (neboli tížit) naši duši. Jak vám 4. a 5. krok mohou pomoci zbavit se stresu a přinést více pokoje?

Zanechání hříchu

„Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých – vizte, vyzná je a zanechá jich.“ (NaS 58:43.)

• Zanechat něčeho znamená, že se toho zřekneme neboli že se toho úplně vzdáme. Jak tím, že dokončíte 5. krok, projevíte touhu zanechat svých starých zvyklostí?