3. Krok

Důvěra v Boha

Klíčová Zásada: Rozhodněte se, že svou vůli a svůj život předáte do péče Boha, Věčného Otce, a Jeho Syna, Ježíše Krista.

3. krok je krokem rozhodovacím. V prvních dvou krocích jsme procitli a poznali jsme to, co sami pro sebe udělat nemůžeme a k čemu potřebujeme Boha, aby to udělal za nás. A pak ve 3. kroku jsme poznali to jediné, co pro Boha můžeme udělat my. Mohli jsme se rozhodnout, že se Mu otevřeme a že Mu odevzdáme celý svůj život – minulý, současný i budoucí – a svoji vůli týkající se našeho života. 3. krok byl skutkem založeným na svobodě jednání. Bylo to to nejdůležitější rozhodnutí, které jsme kdy učinili.

Starší Neal A. Maxwell z Kvora Dvanácti apoštolů o tomto nejdůležitějším rozhodnutí prohlásil: „Podrobení vlastní vůle je skutečně jedinou a výhradně osobní věcí, kterou vlastníme a kterou můžeme položit na Boží oltář. Je to nauka tvrdá, ale je pravdivá. Ty mnohé další věci, které Bohu dáváme, ať je to od nás jakkoli milé, jsou ve skutečnosti věci, které On dal již předtím nám, které nám půjčil. Když se však nakonec podrobíme tím, že necháme svou vůli pohltit ve vůli Boží, pak Mu skutečně něco dáváme.“ („Insights from My Life“, Ensign, Aug. 2000, 9.)

President Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti mluvil o svém rozhodnutí poddat svou vůli vůli Boží a popsal svobodu, kterou díky tomuto rozhodnutí získal: „Možná ten největší objev mého života a bezpochyby největší závazek přišel tehdy, když jsem konečně důvěřoval Bohu natolik, abych Mu poskytl, neboli přenechal svobodu jednání – bez donucování či nátlaku, bez výhružek, sám za sebe a jen já. Přitom jsem nic nepředstíral a neočekával jsem nic než jen onu výsadu. V podstatě, obrazně řečeno, když se svoboda jednání, onen drahocenný dar, o němž písma jasně prohlašují, že je životně důležitý, spojí se slovy ,Udělám, co říkáš‘, vzápětí poznáte, že díky tomu je vaše svoboda jednání o to svobodnější.” (Obedience, Brigham Young University Speeches of the Year [Dec. 7, 1971], 4.)

Když jsme podnikli 3. krok, uvědomili jsme si, že naše vyléčení bude v mnohem větší míře výsledkem Pánova úsilí než úsilí našeho. Když jsme Ho pozvali do svého života, způsobil zázrak. 3. krokem bylo rozhodnutí, že dovolíme Bohu, aby nás vyléčil a vykoupil. Bylo to rozhodnutí, že Mu dovolíme, aby řídil náš život – samozřejmě s vědomím, že vždy ctí naši svobodu jednání. A tak jsme se rozhodli vložit svůj život do Jeho rukou tím, že jsme se i nadále řídili tímto duchovně zaměřeným léčebným programem.

Když jsme se účastnili prvních odvykacích schůzek, měli jsme možná pocit, že jsme pod určitým tlakem nebo že nás dokonce druzí nutí tam být. Abychom však mohli podniknout 3. krok, museli jsme se rozhodnout, že budeme jednat sami za sebe. Uvědomili jsme si, že chceme-li v takové míře změnit svůj život, musí to být naše vlastní rozhodnutí. Nezáleželo na tom, co dělali nebo nyní dělají naši rodiče nebo co by si přáli. Nezáleželo ani na tom, co si mysleli, pociťovali, dělali či nedělali náš manželský partner, naše rodina a přátelé. Věděli jsme, že musíme být ochotni uchovat se čistými a střízlivými, bez ohledu na názory či rozhodnutí kohokoli jiného. Naše ochota byla tím pevným základem, na němž spočíval úspěch našeho léčení. Při četbě Knihy Mormonovy jsme narazili na mocné potvrzení 3. kroku – nachází se v Almovi 5:13: „Oni se pokořili a vložili svou důvěru v pravého a živého Boha.“

Když jsme podnikali tento krok, měli jsme strach z neznámého. Co se stane, když se pokoříme a odevzdáme svůj život a svou vůli zcela do péče Boha? Pro mnohé z nás bylo dětství velmi těžké, a měli jsme strach z toho, že se staneme znovu tak zranitelní jako malé děti. Na základě dřívějších zkušeností jsme byli přesvědčeni o tom, že učinit nějaký pevný závazek je téměř nemožné, kvůli bláznovství, které nás v tomto světě obklopuje. Byli jsme svědky příliš mnoha nedodržených závazků. My sami jsme jich nedodrželi až moc. To nejlepší, co někteří z nás dokázali, bylo to, že se pokusili udělat to, co navrhovali naši vyléčení přátelé: „Neberte to. Nepožívejte to. Choďte na schůzky. Požádejte o pomoc.“ Ti, kteří ony kroky k vyléčení podnikli před námi, nás vyzvali, abychom se o tento nový způsob života pokusili. Trpělivě čekali na to, až budeme ochotni alespoň trochu pootevřít dveře Bohu.

Pán nás k tomu vyzývá také: „Stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.“ (Zjevení 3:20.)

Naše snaha byla zpočátku úzkostlivá a váhavá. Neustále jsme Pánovi odevzdávali svou důvěru a pak si ji zase brali zpět. Báli jsme se, že bude nespokojen s naší nedůsledností a že nám odejme svou podporu a lásku. On to však neudělal.

Postupně jsme Pánovi umožnili, aby ukázal svou uzdravující moc a bezpečí spočívající v tom, že následujeme Jeho cestu. Nakonec si každý z nás uvědomil, že se musíme nejen vzdát své závislosti, ale také musíme odevzdat Bohu veškerou svou vůli a celý svůj život. A když jsme to učinili, zjistili jsme, že Bůh je trpělivý a že akceptuje naše váhavé úsilí ve všem se Mu poddat.

Naše schopnost odolávat pokušení je nyní zakotvena v našem neustálém podrobování se Pánově vůli. Vyjadřujeme svou potřebu obdržet onu moc, která je nám dostupná díky Spasitelově Usmíření, a začínáme tuto moc pociťovat v sobě, protože nás posiluje proti dalšímu pokušení. Naučili jsme se zacházet s životem tak, jak to stanovil Pán.

Jak řekl starší Maxwell, toto podrobení se Pánovi je tvrdá nauka. Vyžaduje, abychom se znovuzasvětili Jeho vůli na začátku každého dne, a občas i každou hodinu, či dokonce minutu za minutou. A když jsme ochotni toto činit, získáváme milost neboli uschopňující moc udělat to, co sami pro sebe udělat nemůžeme.

Neustálé podrobování se Boží vůli zmírňuje sváry a dává našemu životu větší smysl. Maličkosti, jako například dopravní zácpa, nás už nedokáží rozčílit. Už nemáme strach ze svých věřitelů. Přijímáme zodpovědnost za své skutky. Akceptujeme druhé a chováme se k nim tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám, a tak, jak by se k nám všem choval Spasitel. Naše oči, mysl i srdce jsou konečně otevřené oné skutečnosti, že smrtelnost je náročná a že nám bude vždy přinášet strasti a zklamání, ale i štěstí.

Každý den obnovujeme své odhodlání podrobit se Pánovi a Jeho vůli. To je to, co má většina z nás na mysli, když říkáme: „Krok za krokem.“ Rozhodli jsme se, že se vzdáme svévole a prospěchářství, které byly u kořene naší závislosti, a že se budeme i během dalších 24 hodin těšit z vyrovnanosti a síly, které přicházejí tehdy, když máme důvěru v Boha a v Jeho dobrotivost, moc a lásku.

Realizace

Účastněte se shromáždění svátosti; přemýšlejte o svých smlouvách křtu a obnovujte je

Podniknout 3. krok a důvěřovat přitom ve všech ohledech Bohu může být jako nasadit si nové brýle a dívat se na všechno novýma očima. Když se rozhodnete odevzdat svou vůli Bohu, začnete pociťovat útěchu a radost, která přichází tím, že usilujete o poznání vůle Nebeského Otce a že podle ní jednáte.

Křest a svátost symbolizují vaši lásku a oddanost Ježíši Kristu. Činíte smlouvu, že na sebe vezmete Jeho jméno, budete na Něj stále pamatovat, budete Ho následovat a budete dodržovat Jeho přikázání, „[abyste] mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s [vámi]“. (Moroni 4:3; viz také Moroni 5:2; NaS 20:77, 79.)

Promluvte si se svým biskupem nebo presidentem odbočky o své závislosti a o svém rozhodnutí řídit se vůlí Boží. Ze všech sil se snažte každý týden navštěvovat shromáždění svátosti. Zatímco budete na shromáždění uctívat, pozorně naslouchejte modlitbám svátosti a přemýšlejte o darech, které vám Nebeský Otec nabízí. Pak obnovte svůj závazek přijmout Jeho vůli týkající se vašeho života a řídit se podle ní tím, že přijmete svátost, pokud vám k tomu váš biskup nebo president odbočky dá svolení.

Tak, jak bude vaše léčení postupovat, budete zjišťovat, že jste stále ochotnější patřit mezi ty, kteří si váží Spasitelovy oběti. Sami začnete rozumět oné skutečnosti, že pro Boha není nic nemožné. (Viz Lukáš 1:37.)

Rozhodněte se, že budete důvěřovat Bohu a že Ho budete poslušni; změňte vše, co můžete; přijměte to, co změnit nemůžete

Tato slova, upravená podle modlitby Reinholda Niebuhra a známá jako „Modlitba klidu“, vám mohou pomoci, když se rozhodnete důvěřovat Bohu a být Ho poslušni: „Bože, dopřej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, odvahu, abych dokázal změnit to, co změnit mohu, a moudrost, abych to dokázal rozeznat.“

Pokud budete důvěřovat Boží schopnosti pomoci vám, můžete s klidem přijmout to, v jaké situaci se zrovna nacházíte. S klidem můžete přijmout to, že i když nemůžete ovládat rozhodnutí a skutky druhých, můžete se rozhodnout, jak budete v určité konkrétní situaci, ve které se nacházíte, jednat vy.

Můžete se s odvahou rozhodnout, že budete důvěřovat svému Otci v nebi a že budete jednat v souladu s Jeho vůlí. Svou vůli a svůj život můžete svěřit do Jeho péče. Můžete se rozhodnout, že budete dělat to, o co vás požádá, a že budete dodržovat Jeho přikázání.

Možná, že nebudete schopni změnit určité věci ve svém životě, ale můžete změnit svou ochotu důvěřovat Bohu a být Ho poslušni. Jak se budete učit důvěřovat Mu, zjistíte, že Jeho plán spočívá v tom, že se řídíte tím, co Alma nazval „velikým plánem štěstí“. (Alma 42:8.) Poznáte, že i v časech strastí a obtíží „všecky věci napomáhají k dobrému“ těm, kteří milují Boha (Římanům 8:28) a dodržují Jeho přikázání (viz také NaS 90:24; 98:3; 100:15; 105:40).

Studium a porozumění

Následující verše z písem vám mohou pomoci uplatňovat 3. krok. Použijte tyto verše a otázky k přemítání, studiu a k zapsáni postřehů. Dbejte na to, abyste při psaní byli čestní, upřímní a konkrétní.

V souladu s vůlí Boží

„Smiřte se s vůlí Boží, a ne s vůlí dábla a těla; a pamatujte poté, co se smíříte s Bohem, že je to pouze milostí Boží a skrze ni, že jste spaseni.“ (2. Nefi 10:24.)

• Zamyslete se nad tím, co to znamená žít v souladu s vůlí Boží. Přemýšlejte o tom, jak Jeho uschopňující moc může přijít do vašeho života, když se na Něj obrátíte. Jaký máte pocit ohledně toho, že byste Bohu umožnili řídit váš život?

• Co vám brání v tom, abyste Mu umožnili řídit váš život?

Podrobení se vůli Boží

„Břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.“ (Mosiáš 24:15.)

• Pán mohl odejmout břemena, která tížila Almu a jeho lid; místo toho je však posílil, aby mohli snášet „svá břemena lehce“. Všimněte si, že si nestěžovali, ale radostně a s trpělivostí se podrobili vůli Páně. Napište si něco o pokoře, které je potřeba k tomu, aby člověk, který si přeje, aby se mu okamžitě ulevilo, byl přesto ochoten nechat si tíhu břemene odnímat postupně.

• Co to znamená podrobit se Bohu? Jak se Mu podrobujete?

• Jaký máte pocit ohledně toho, že byste se ochotně a s trpělivostí podrobili Pánově časovému rozvrhu změn?

• Jak můžete získávat odvahu jít stále vpřed, dokud od svých břemen nebudete osvobozeni úplně?

Půst a modlitba

„Často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou, ano, až k očištění a posvěcení svého srdce, kteréžto posvěcení přichází proto, že vzdali své srdce Bohu.“ (Helaman 3:35.)

• Tento verš popisuje lidi, kteří vzdali své srdce Bohu. Jak může půst posílit vaši schopnost vzdát srdce Bohu a zdržovat se toho, na čem jste závislí?

• Zamyslete se nad tím, jak důležitá je v okamžiku, kdy jste pokoušeni, modlitba, a zapište si něco o tom, jak vám může modlitba pomoci posilovat pokoru a víru v Krista.

• Jak silná je v okamžiku pokušení vaše ochota vzdát srdce Bohu namísto toho, abyste se poddali závislosti?

Pokoření se před Bohem

„On je vysvobodil, protože se před ním pokořili; a protože k němu mocně volali, vysvobodil je z poroby; a tak Pán působí svou mocí ve všech případech mezi dětmi lidskými a vztahuje rámě milosrdenství k těm, kteří v něho vkládají svou důvěru.“ (Mosiáš 29:20.)

• Co vám brání v tom, abyste „mocně volali“ k Bohu, aby vás vysvobodil podle své vůle?

• Co vám v minulosti bránilo v tom, abyste usilovali o takovéto osvobození?

• Jak se můžete naučit důvěřovat Bohu?

• Pokořit se je rozhodnutí, které činíte vy sami. Satan se může snažit přimět vás, abyste věřili, že i když Bůh pomáhá druhým, vám pomáhat nebude, protože vám není pomoci a vaše situace je beznadějná. Pochopte, že toto je lež. Vy jste skutečně dítě Boží. Jak vám toto poznání může pomoci stát se pokornými?

Rozhodnutí začít s léčením

„Chtěl bych, abyste byli pokorní a poddajní a jemní; aby se s vámi dalo snadno vycházeti; abyste byli plni trpělivosti a shovívavosti; jsouce umírnění ve všech věcech; jsouce pilní v zachovávání přikázání Božích za všech dob; žádajíce všeho, čeho je vám zapotřebí, jak věcí duchovních, tak časných; vždy Bohu vzdávajíce díky za vše, co dostáváte.“ (Alma 7:23.)

• 3. krok je rozhodnutí. Vyléčení přichází Boží mocí, ale až poté, co se rozhodnete, že budete usilovat o Jeho pomoc. Vaše rozhodnutí otevře kanály, kterými muže Jeho moc proudit do vašeho života. Myslete na to, že pokora, trpělivost, laskavost a tak dále jsou rozhodnutí. Poslední vlastností zmíněnou v daném verši je vděčnost. Jak vám vděčnost pomáhá být pokornými?

• Jaké další vlastnosti Alma vyjmenoval?

• Které z těchto vlastností postrádáte?

• Na kterých můžete pracovat již dnes? Co můžete nyní udělat pro to, abyste s tím začali?

Staňte se jako dítě

„Přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova a bude na věky věku, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému.“ (Mosiáš 3:19.)

• Mnozí z nás zažili nelaskavé zacházení ze strany rodičů nebo opatrovníků, a stát se „jako dítě“ je obtížné, možná dokonce i děsivé. Pokud máte nějaké nevyřešené problémy s rodičem, co můžete udělat pro to, abyste své pocity k rodiči oddělili od pocitů, které máte vůči Bohu?

• I když možná máte problémy, které musíte vyřešit se svými pozemskými rodiči, můžete mít důvěru v Nebeského Otce a ve Spasitele coby dokonalé otce. Proč můžete důvěřovat Nebeskému Otci a Spasiteli, zatímco Jim podrobujete svůj život?

Rozmlouvání s Bohem

„[Ježíš] poklek na kolena, modlil se, řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Lukáš 22:41-42.)

• V této modlitbě dal Spasitel najevo svou ochotu podrobit se Otci. Vyjádřil svou touhu, ale pak s pokorou učinil vůli svého Otce. Zamyslete se nad tím, jaké požehnání je to, že můžete říci Bohu o svých pocitech. Jak vám vědomí toho, že Bůh rozumí vaší váhavosti, bolesti nebo jakýmkoli jiným pocitům, pomáhá s opravdovým záměrem říci „Tvá vůle staň se“?