Mosiáš 26

Úvod

V Mosiášovi 26 se píše o tom, že někteří nevěřící Nefité z nastupující generace působili na členy Církve lichotivými slovy a sváděli je k hříchu. Alma se modlil o to, aby zjistil, jak tyto členy soudit podle vůle Boží. Pán Almovi zjevil, jak má volat členy Církve k zodpovědnosti za jejich hříchy. Pán také stanovil podmínky pro pokání. Alma se také poučil o ochotě Boha odpouštět těm, kteří činí opravdové pokání.

Mosiáš 26:1–6

Mnozí z dorůstající generace nemají víru a hřeší

Na chvíli se zamyslete nad touto otázkou: Proč podle vás někteří mladí lidé nemají svědectví nebo nemají silné svědectví, i když poslouchali proroky a jejich rodiče je učili evangeliu?

Mosiáš 26 nám poskytuje určitý náhled na tuto otázku. Prostudujte si tyto verše a odpovězte na otázky v následující tabulce (odpovědi napište do příručky):

Mosiáš 26:1–2	Jakým třem věcem mnozí z dorůstající generace nevěřili?
Mosiáš 26:3	Jak na nás může působit četba písem či naslouchání prorokům, pokud máme nevěřícný postoj?
Mosiáš 26:4	Jaký byl jeden z hlavních důvodů toho, proč tito lidé neměli víru ve Spasitele a nevstoupili do Církve?
Napište jednu zásadu, které jste se naučili při studiu těchto veršů:

Slova „tradice otců“ v Mosiášovi 26:1 se vztahují na pravdy evangelia předávané z generace na generaci; tato slova také mohou jindy znamenat falešné nauky. (Viz např. Alma 9:16.) Jedna ze zásad obsažených v Mosiášovi 26:1–4 zní takto: K získání svědectví je nutná touha věřit a osobní úsilí.

Přečtěte si níže uvedená slova presidenta Henryho B. Eyringa z Prvního předsednictva a podtrhněte si, jaké kroky jsou nezbytné k tomu, abychom získali svědectví a udrželi si ho:

Obrázek

President Henry B. Eyring

„Svědectví musíme vyživovat modlitbou víry, musíme hladovět po slovu Božím v písmech a musíme být poslušni pravdy, kterou jsme obdrželi. Opomínání modlitby je nebezpečné. Nahodilé studium písem a jejich nahodilá četba naše svědectví také ohrožuje. Pro naše svědectví to jsou nezbytné živiny. …

Aby vaše svědectví rostlo a prospívalo, musíte se důsledně a trvale věnovat hodování na slově Božím, upřímné modlitbě a poslušnosti Pánových přikázání.“ („Živoucí svědectví“, Liahona, květen 2011, 127.)

Všimněte si, že v Almově době ti z dorůstající generace nedělali to, o čem se president Eyring zmiňuje.

Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
1. Proč je z vaší osobní zkušenosti důležité mít víru, když se modlíte, čtete písma a snažíte se dodržovat přikázání?
2. Popište nějaký zážitek, kdy modlitba naplněná vírou, četba písem nebo poslušnost přikázání posílila vaše svědectví.

Na chvilku se zamyslete, zda jste někdy byli svědky toho, jak lidé, kteří neměli svědectví o evangeliu, ovlivnili členy Církve. Přečtěte si Mosiáše 26:5–6 a zaměřte se na to, jak nevěřící ovlivnili členy Církve.

Při dalším studiu pro vás může být užitečné porozumět těmto slovům z Mosiáše 26:6: „Ti, kteří se dopouštěli hříchu a kteří byli v církvi, byli církví [varováni a] napomenuti.“ To znamená, že bylo nutné, aby vzpurní členové Církve byli souzeni podle svých hříchů a byla jim dána možnost činit pokání.

Mosiáš 26:7–39

Alma se ptá, jak soudit ty, kteří se dopouštějí hříchu

Obrázek

young woman and bishop at his desk

Abyste se připravili na studium zbývající části Mosiáše 26, představte si, že jste biskupem sboru, v němž se několik členů dopustilo závažných hříchů. Jako biskup jste Pánem pověřen volat tyto členy k zodpovědnosti a pomoci jim činit pokání. Zamyslete se nad tím, jak byste s těmito členy jednali a jak byste jim co nejlépe pomohli.

Takováto situace byla pro Almu obtížná. Podobně jako oprávnění vedoucí kněžství v dnešní době měl i on zodpovědnost pomáhat členům Církve, kteří spáchali závažné hříchy, činit pokání, obdržet odpuštění a znovu získat aktivní a úctyhodné postavení v Církvi. Přečtěte si Mosiáše 26:7–14 a zaměřte se na to, jak Alma reagoval na tuto situaci a co udělal, aby obdržel odpověď od Pána.

Do studijního deníku si napište, proč je pro nás důležité vědět, že když vedoucí kněžství pomáhají těm, kteří zhřešili, usilují přitom o Pánovo vedení a získávají ho.

Vzpomeňte si, že Alma byl předtím, než byl obrácen, knězem zlovolného krále Noéma. Přečtěte si Mosiáše 26:15–18 a určete, co Alma a jeho lid udělali, aby se vrátili k Pánu, a jaká požehnání jim Pán udělil.

Přečtěte si Mosiáše 26:29–30. Poté splňte jeden nebo oba tyto úkoly:
1. Vysvětlete, proč je podle vás důležité, aby každý – včetně těch, kteří se dopustili závažného hříchu – rozuměl této zásadě: Pán odpustí těm, kteří s upřímným srdcem činí pokání.
2. Napište své svědectví o této zásadě: Pán odpustí těm, kteří s upřímným srdcem činí pokání.

Poté, co se Alma modlil o vedení ohledně toho, jak má pomoci členům Církve, kteří se dopustili závažných hříchů, mu Pán dal ponaučení. Měl dát těmto členům příležitost k pokání, ale pokud by pokání nečinili, neměli být počítáni mezi Pánův lid. Toto ponaučení nám poskytuje důležitý náhled na zásadu pokání. Přečtěte si Mosiáše 26:21–31 a zaměřte se na postřehy týkající se pokání.

Abyste dokázali podrobně rozebrat zásady, o nichž v těchto verších čtete, splňte ve studijním deníku dva nebo více těchto úkolů:
1. Jak byste shrnuli Spasitelova slova uvedená v Mosiášovi 26:23? Proč je podle vás důležité uvědomovat si, že za naše hříchy zaplatil sám Spasitel?
2. Jaká slova v Mosiášovi 26:21–31 dokládají Spasitelovu důvěru v Almu jakožto vedoucího kněžství? Jak může vedoucí kněžství pomáhat těm, kteří se potýkají s těžkými hříchy nebo pokušeními?
3. Co podle vás znamená činit pokání „v upřímnosti srdce svého“? (Mosiáš 26:29.)
4. Proč podle vás musíme odpouštět druhým, máme-li získat Pánovo odpuštění? (Viz Mosiáš 26:31.)

Vlastními slovy popište zásadu, kterou jste objevili v Mosiášovi 26:21–31:

I když jste si možná zapsali jinou zásadu, nebo jste použili jiná slova, níže jsou uvedeny příklady několika zásad obsažených v Mosiášovi 26:21–31:

Biskupové a presidenti odboček zastupují Pána ve snaze pomoci nám činit pokání a získat odpuštění.
Vyznání hříchů vede k odpuštění. (Všechny hříchy musí být vyznány Bohu a závažné hříchy mají být vyznány vedoucímu kněžství, který nám může pomoci s pokáním.)
Abychom získali Pánovo odpuštění, musíme odpouštět druhým.

Abyste dokázali podrobně rozebrat tyto zásady, přečtěte si následující modelové situace. Vyberte si jednu z těchto modelových situací a do studijního deníku si napište, jaké verše a zásady, které jste dnes studovali, mohou lidem v uvedené situaci pomoci:
1. Mladá žena se dopustila závažného hříchu, ale bojí se promluvit si s biskupem.
2. Mladý muž má touhu činit pokání, ale neví jak.
3. Mladá žena znovu spáchala hřích, kterého se dopustila již v minulosti, a má obavy, že Pán jí již neodpustí.
4. Mladý muž se rozhodne činit pokání, ale nechce odpustit tomu, kdo ho urazil.
Vyberte si jednu ze zásad uvedených v této lekci a zamyslete se nad tím, jak byste ji mohli uplatnit ve své snaze činit pokání. Do studijního deníku si napište, jak tuto zásadu uplatníte.

Přečtěte si Mosiáše 26:37–39, abyste zjistili, jak Alma uplatnil Pánovy rady. Zkušenost, kterou měl Alma a jeho lid, nás učí, že když činíme pokání a žijeme spravedlivě, můžeme pociťovat pokoj a může se nám dařit dobře.

Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

Prostudoval(a) jsem si Mosiáše 26 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: