Dodatečné studijní materiály Jak se ve skutečnosti získává práce Poslechněte si, jak tento zaměstnavatel vysvětluje, jak se obsazují volná pracovní místa. „Chybou, kterou dělá většina zájemců o práci, je plýtvání časem na rozesílání životopisů, když by tento čas měli místo toho využít na rozhazování sítí a kontaktování klíčových hráčů v oboru a budování vztahů. Jako náborář jsem naší společnosti v loňském roce pomohl obsadit zhruba 1 000 volných míst. A jak jsme je obsadili? Většinu z nich jsme ani neinzerovali. Místo toho najímající manažer už zpravidla měl někoho pro dané místo na mysli, nebo mu člen jeho týmu někoho doporučil. Obrátil se na mě, řekl mi, že už ví o někom, koho by chtěl nechat najmout, a já jsem to jen převzal a dokončil. Na každé volné místo, které jsme inzerovali, se nám často přihlásilo okolo sta lidí. Najímající manažeři mi zpravidla volali, abych stáhl žádosti o zaměstnání od konkrétních lidí, se kterými si chtěli udělat pohovor sami. Šlo o uchazeče, které už znali, kteří jim byli doporučeni nebo kteří už je sami kontaktovali. Jelikož najímací manažer už o těchto lidech věděl, věděl také, že by se na to volné místo hodili. Tito lidé pak zpravidla tu práci dostali. Přijali jsme samozřejmě i některé lidi z té velké skupiny uchazečů o práci, ale jen asi pro 25 procent volných míst. Mou radou je: vytvořte si síť kontaktů. Rozšiřujte ji. Neustále na ní pracujte. Navazujte kontakt s lidmi, kteří rozhodují o obsazení volného místa, buď přímo, nebo prostřednictvím druhých. Pokud toto zájemci o práci budou dělat, práci najdou.“ Zpět na stranu 26. Basketbal mi zajistil práci Přečtěme si, jak Reubenovi jeho prohlášení „Já v 30 vteřinách“ zajistilo skvělou práci z jeho sítě kontaktů. „Vždy jsem byl pořádný dříč, ale někdy jen toto nestačí. Kvůli snižování stavu jsem zůstal bez práce, ale říkal jsem si, že když jsem zvyklý tvrdě pracovat, novou práci si najdu snadno. Problém byl v tom, že některé věci v mém životopise bránily tomu, aby mě zvali na pohovor. Zdálo se, že se nikdy nedostanu dál než k odeslání žádosti o zaměstnání. Uběhlo několik týdnů a já jsem z toho byl otrávený a rozčarovaný. Pak jsem se dozvěděl o rozhazování sítí a uvědomil jsem si, že jeho prostřednictvím by se mi mohly otevřít příležitosti. Znovu a znovu jsem nacvičoval prohlášení Já v 30 vteřinách a začal jsem mluvit s každým – říkal jsem jim, že bych rád pracoval jako stavbyvedoucí a jaké mám schopnosti a dosavadní zkušenosti v oboru. Jednou večer jsem s přáteli hrál basketbal. Uvědomil jsem si, že znají spoustu dalších lidí a mohli by mi pomoci najít práci, a tak jsem jim řekl své prohlášení Já v 30 vteřinách. Překvapilo mě, že jeden z nich hned zareagoval slovy, že jeho manželka pracuje pro stavební firmu a že jí mám poslat životopis. Udělal jsem to a příští den jsem si u ní ještě ověřil, že ho dostala. Slíbila mi, že ho přepošle průmyslové skupině, ke které jejich firma patřila. Za pár dní mi volal člověk, kterého jsem neznal. Měl můj životopis a chtěl se mnou mluvit. Řídil velkou stavební firmu. To nakonec vedlo k tomu, že jsem získal skvělou práci. Místo, které jsem získal, nebylo vůbec inzerováno, a získal jsem ho díky někomu ve druhé či třetí úrovni mé sítě. Nikdy bych tu práci nedostal, kdybych neotevřel pusu a nepodělil se o své prohlášení Já v 30 vteřinách. Vybudujte si každý síť kontaktů, a používejte ji k tomu, abyste o sobě dali vědět.“ Zpět na stranu 32.