Lekce24

Svobodní dospělí členové Církve

Úvod

Evangelium Ježíše Krista klade důraz na věčná požehnání, která lze získat skrze manželství a rodinné vztahy. Přesto se mnozí členové Církve nacházejí v situacích, kdy v současné době nemají příležitost uzavřít sňatek a mít rodinu. Tato lekce zdůrazňuje skutečnost, že členové Církve, kteří jsou svobodní, jsou významným přínosem v Pánově království. Zatímco se požehnání manželství a rodiny někdy opozdí, nikdy nejsou odepřena těm, kteří spravedlivě dodržují své smlouvy s Bohem.

Doplňková četba

Gordon B. Hinckley, „A Conversation with Single Adults“, Ensign, Mar. 1997, 58–63.
Spencer J. Condie, „Čiňte si nárok na nesmírně veliká a drahocenná zaslíbení“, Liahona, listopad 2007, 16–18.

Náměty pro výuku

1. Korintským 12:12–20, 25–27

Svobodní členové v Církvi zaměřené na rodinu

Požádejte studenty, aby zmínili některé výzvy, kterým mohou čelit svobodní členové Církve ve sboru nebo odbočce, kde je značná část členů sezdána a má děti. (Svobodní členové Církve se mohou cítit zklamaní, izolovaní a vyloučení ze shromáždění a tříd, v nichž se učí o manželství a rodině.)

Jak mohou podle vás ostatní členové Církve pomáhat svobodným dospělým mít pocit, že jsou na církevních shromážděních a akcích vítáni a že jsou důležití?

Ukažte tato slova presidenta Howarda W. Huntera (1907–1995) a požádejte některého studenta, aby je přečetl:

„Církev je pro všechny členy. … My všichni, ať jsme svobodní, nebo sezdaní, máme každý svou totožnost a potřeby, k nimž patří také přání, aby na nás bylo pohlíženo jako na drahocenné děti Boží. …

Toto je Církev Ježíše Krista, nikoli církev sezdaných nebo svobodných či nějaké jiné skupiny nebo jednotlivce.“ („The Church Is for All People“, Ensign, June 1989, 76.)

Vysvětlete, že apoštol Pavel přirovnal Církev k lidskému tělu a členy Církve k různým částem těla. Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení 1. Korintským 12:12–20, zatímco ostatní členové třídy se zaměří na to, jak Pavel přirovnal části fyzického těla ke členům Církve.

Jakým těžkostem bychom čelili, kdyby nám chyběla jedna nebo více částí těla?
Jaké zásadě nás Pavlovo přirovnání učí o Církvi a jejích členech? (Studenti mohou uvést několik důležitých zásad. Ujistěte se, že zazní tato zásada: Každý člen Církve má určitou hodnotu a může být pro Církev významným přínosem.)
Kdy jste byli svědky toho, jak svobodní členové vašeho sboru nebo odbočky byli přínosem pro Církev?

Požádejte některého studenta, aby přečetl 1. Korintským 12:25–27. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co mohou členové Církve dělat, aby byli jednotní.

Co mohou dělat všichni členové Církve, sezdaní i svobodní, aby si navzájem pomáhali pociťovat jednotu s ostatními členy sboru nebo odbočky?

Ukažte a přečtěte tato slova staršího Roberta D. Halese z Kvora Dvanácti apoštolů:

„My všichni patříme do společenství Svatých, potřebujeme jeden druhého a společně pracujeme na stejném cíli. Každý z nás by se mohl izolovat od rodiny [našeho sboru nebo odbočky] na základě našich odlišností. Nesmíme se však odříznout nebo izolovat od příležitostí jen kvůli odlišnostem, které v sobě spatřujeme. Namísto toho sdílejme své dary a talenty s druhými a přinášejme jim jas naděje a radosti – když to budeme činit, bude pozvednut i náš duch.“ („Belonging to a Ward Family“, Ensign, Mar. 1996, 16.)

Jak vám vaše snaha přijímat povolání a zapojovat se do chodu sboru nebo odbočky pomáhá cítit se více zajedno s ostatními členy?

Židům 11:1, 6, 8–13, 16

Čekání na zaslíbená požehnání

Ukažte tato slova staršího Dallina H. Oakse z Kvora Dvanácti apoštolů a požádejte některého studenta, aby je přečetl:

„Ti, kteří jsou svobodní, mají toužit po chrámovém sňatku a mají vynakládat to nejvyšší úsilí, aby ho dosáhli. Mládež a mladí svobodní mají odolávat politicky správnému, ale z věčného hlediska falešnému názoru, který znevažuje to, že je důležité uzavřít sňatek a mít děti.“ („Touha“, Liahona, květen 2011, 45.)

Proč se podle vás mohou někteří svobodní dospělí cítit zklamaně, když přemítají o nauce, že „manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí“? („Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129.)

Vysvětlete, že ačkoli ideální situací je to, když člověk uzavře sňatek a má rodinu, mnoho svobodných dospělých členů Církve si není jisto, zda vůbec někdy sňatek uzavřou. Ti, kteří jsou rozvedení nebo ovdovělí, se možná sami sebe ptají, zda se znovu ožení nebo vdají.

Přečtěte následující slova staršího D. Todda Christoffersona z Kvora Dvanácti apoštolů a vyzvěte studenty, aby zjistili, co Spasitel učinil, aby byla věčná požehnání dostupná i těm, kteří se netěší požehnáním manželství a rodiny:

„Hlásat tyto základní pravdy týkající se manželství a rodiny neznamená přehlížet či opomíjet oběti a úspěchy těch, kteří v současnosti nežijí v ideální situaci. Některým z vás je požehnání manželství z různých důvodů odepřeno – kvůli nedostatku vhodných partnerů, kvůli přitažlivosti k osobám stejného pohlaví, kvůli tělesnému nebo mentálnímu postižení nebo kvůli strachu z nezdaru, který, alespoň nyní, zastiňuje víru. Nebo jste byli ženatí či vdané, ale manželství se rozpadlo a vy nyní musíte sami zvládat to, co stěží dokáží zvládat dva. Někteří z vás, kteří jste ženatí nebo vdané, nemohou navzdory hluboké touze a toužebným modlitbám zplodit děti.

… S důvěrou svědčíme o tom, že Usmíření Ježíše Krista předem počítalo se vším strádáním a ztrátami, a nakonec těm, kteří se obracejí ke Kristu, všechno vynahradí. Nikdo není předurčen k tomu, aby obdržel něco méně než vše, co Otec pro své děti má.“ („Proč manželství? Proč rodina?“ Liahona, květen 2015, 52.)

Jaké nauce učí starší Christofferson o tom, kdo obdrží nejvyšší Boží požehnání? (Napište na tabuli tuto nauku: Usmíření Ježíše Krista umožňuje každému z nás, abychom nakonec obdrželi všechna zaslíbená požehnání našeho Otce v nebi.)
Co musí člověk dělat, aby získal naději, kterou tato nauka popisuje?

Ukažte následující ujištění presidenta Spencera W. Kimballa (1895–1985) a požádejte některého studenta, aby ho přečetl:

„Slibujeme vám, že pokud jde o věčnost, žádné duši nebudou odepřena bohatá, výsostná a věčná požehnání kvůli tomu, co tato osoba nemohla ovlivnit, že Pán vždy plní své sliby a že každý spravedlivý člověk nakonec obdrží vše, na co má právo a o co nepřišel svou vlastní vinou.“ („The Importance of Celestial Marriage“, Ensign, Oct. 1979, 5.)

Vydejte svědectví o tom, že i když se požehnání někdy opozdí, nikdy nebudou ve věčnostech odepřena těm, kteří se snaží žít spravedlivě.

Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad příkladem Abrahama a Sáry, kteří sice obdrželi od Boha zaslíbení týkající se jejich rodiny, ale tato zaslíbení buď přišla později, nebo se během jejich smrtelného života vůbec nenaplnila. (Viz Genesis 13:14–17; 15:4–7; 17:1–8, 15–16.) Připomeňte studentům, že podobně jako u Abrahama a Sáry bude i naše víra občas vyzkoušena skrze zaslíbení, která se opozdí nebo se ve smrtelnosti vůbec nenaplní.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Židům 11:1, 6, a ostatní členy třídy vyzvěte, aby vyhledali definici víry.

Čemu tyto verše učí o významu víry? (Pomáhejte studentům osvojit si dovednosti týkající se studia písem tím, že se během výuky budete zmiňovat o různých studijních nástrojích a pomůckách.)
Co je myšleno slovy „důvod [věcí] neviditelných“? (Víra je ujištěním neboli svědectvím o tom, co je skutečné, ale co není vidět. Toto ujištění o tom, v co doufáme a co nevidíme, přichází teprve tehdy, když jednáme na základě zásad evangelia a řídíme se jimi – zvláště, když je to pro nás obtížné. Víra je skutkem poslušnosti, ze kterého pramení duchovní dar svědectví. Znamená to věřit a důvěřovat Pánu natolik, že jsme Ho poslušni, aniž bychom nejprve viděli konečný výsledek.)

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Židům 11:8–13, 16, zatímco ostatní členové třídy se zaměří na to, jak Abraham a Sára projevovali během onoho obtížného období víru. Navrhněte členům třídy, že si mohou podtrhnout slova a části textu, které poukazují na to, jak Abraham a Sára projevovali víru.

Ve verši 13 se píše, že ačkoli Abraham, Sára a mnozí další zemřeli „nevzavše zaslíbení“, tak tato zaslíbení „zdaleka [viděli]“ a měli víru, že Bůh dokáže tato zaslíbení naplnit. Jak by mohl příklad těchto Svatých v dávných dobách pomoci dnešním Svatým, jejichž víra je zkoušena, protože nezískávají zaslíbená požehnání ve smrtelnosti? (My všichni se musíme učit tomu, že je nezbytné projevovat víru a dodržovat Pánova přikázání i tehdy, když se zdá, že požehnání, ve která doufáme, nepřicházejí, když si to přejeme.)
Co podle vás znamená, že Svatí v dávných dobách žili jako „hosté a příchozí na zemi“? (Věděli, že smrtelný život je jen dočasný a že tento svět není jejich stálým domovem.)

Ukažte tato slova staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů:

„Některá požehnání přicházejí brzo, některá pozdě, a některá přijdou až v nebi; ale k těm, kteří přijmou evangelium Ježíše Krista, přijdou. To osobně dosvědčuji.“ („Nejvyšší kněz budoucího dobrého“, Liahona, leden 2000, 45.)

Jak může znalost toho, že věrným nebude odepřeno žádné požehnání, pomoci členům Církve, kteří pociťují smutek nebo zoufalství kvůli tomu, že nejsou oddáni a nemají děti?
Vzpomněli byste si na nějakou situaci, kdy jste se cítili zklamaně, ale rozhodli jste se jednat s vírou a jít v životě přesto kupředu?

Pokud to čas dovolí, podělte se o tuto radu staršího Dallina H. Oakse:

„Pokud jenom trávíte čas čekáním na vyhlídku na manželství, přestaňte čekat. Možná nikdy v tomto životě nebudete mít příležitost uzavřít vhodné manželství, a tak přestaňte čekat a začněte se hýbat. Připravujte se na život – i na svobodný život – vzděláním, zkušenostmi a plánováním. Nečekejte, že vám štěstí spadne do klína. Vyhledávejte ho službou a učením se. Učiňte si svůj vlastní život. A důvěřujte Pánu.“ („Dating versus Hanging Out“, Ensign, June 2006, 14.)

Povzbuďte studenty, aby se zamysleli nad tím, co mohou dělat pro to, aby prohloubili svou víru v Ježíše Krista a důvěřovali Jeho moci naplnit zaslíbená požehnání.

Četba pro studenty

1. Korintským 12:12–20, 25–27; Židům 11:1, 6, 8–13, 16.
Gordon B. Hinckley, „A Conversation with Single Adults“, Ensign, Mar. 1997, 58–63.