Čas připravit se
Ian S. Ardern
Sedmdesátník
[Musíme věnovat] čas tomu, co je nejdůležitější, a tím nejdůležitějším jsou věci Boží.
Osmá kapitola příručky Kažte evangelium mé obrací naši pozornost na moudré využívání času. V této kapitole nám starší M. Russell Ballard připomíná, že si musíme stanovovat cíle a učit se, jak zvládnout techniky k jejich dosažení. (Viz Kažte evangelium mé – příručka k misionářské službě [2004], 146.) Ke zvládnutí technik k dosažení cílů patří i to, že se staneme zručnými správci svého času.
Jsem vděčný za příklad presidenta Thomase S. Monsona. I se vším, co dělá jako prorok Boží, dbá dle vzoru Spasitele na to, aby měl dost času na navštěvování nemocných (viz Lukáš 17:12–14), na pozvedání chudých duchem a na službu všem. Jsem vděčný i za příklad mnohých dalších, kteří věnují svůj čas službě bližním. Svědčím o tom, že když věnujeme čas službě druhým, je to Bohu příjemné, a že díky tomu k Němu přilneme těsněji. Spasitel splní své slovo, že „ten, kdo je věrný a moudrý v čase, je považován za hodného zděditi příbytky připravené pro něj Otcem mým“. (NaS 72:4.)
Čas není na prodej; čas je komodita, kterou nelze koupit v obchodě za žádnou cenu, i kdybyste jakkoli chtěli. Pokud ho ale moudře využíváte, jeho hodnota je nezměrná. Všichni máme každý den zdarma přidělen stejný počet minut a hodin, které můžeme využít, a brzy zjišťujeme, jak nás tomu důkladně učí známá náboženská píseň, že „čas letí na křídlech blesku; nemůžeme ho přivolat zpět“ („Improve the Shining Moments“, Hymns, č. 226). Čas, který máme, musíme využívat moudře. President Brigham Young řekl: „My všichni jsme dlužníky Boha za schopnost využívat prospěšně čas, a On nás bude volat k přísné zodpovědnosti za to, jak jsme [jí] využívali.“ (Učení presidentů Církve – Brigham Young [2004], 286.)
Jsou na nás kladeny vysoké nároky, proto se musíme naučit dávat přednost rozhodnutím, jež nás povedou k našim cílům, jinak riskujeme, že se nás zmocní vichr odkládání a povleče nás od jedné činnosti, jíž marníme čas, ke druhé. O prioritách nás dobře učil sám Mistr Učitel, když v Kázání na hoře prohlásil: „Pročež, neusilujte o věci tohoto světa, ale usilujte nejprve o to, abyste budovali království Boží a utvrzovali spravedlivosti jeho.“ (Matouš 6:33; Překlad Josepha Smitha, Matouš 6:38.) (Viz také Dallin H. Oaks, „Zaměření a priority“, Liahona, červenec 2001, 99–102.)
Alma mluvil o prioritách, když učil, že „tento život se stal stavem zkušebním; dobou přípravy na setkání s Bohem“ (Alma 12:24). Možná budeme potřebovat nějaké pokyny k tomu, jak nejlépe využívat štědrého daru času k přípravě na setkání s Bohem, ale Pána a svou rodinu bychom určitě dali na první místo. President Dieter F. Uchtdorf nám připomněl, že „v rodinných vztazích definují lásku ve skutečnosti tři písmena: č-a-s“. („O tom, na čem záleží nejvíce“, Liahona, listopad 2010, 21.) Svědčím, že když upřímně a s modlitbou prosíme o pomoc, Nebeský Otec nám pomůže zaměřit se na to, co si náš čas zasluhuje více než cokoli jiného.
Chabé využívání času je blízkým příbuzným zahálky. Když dodržujeme přikázání „ustaňte býti línými“ (NaS 88:124), musíme dbát na to, abychom vedle toho, že jsme vytížení, byli také produktivní. Je například úžasné, že máme prostředky bezprostřední elektronické komunikace doslova na dosah ruky, ale dbejme na to, aby se pro nás psaní textových zpráv nestalo patologickým jevem. Mám dojem, že někteří jsou v zajetí nové závislosti, která pohlcuje čas – takové závislosti, která z nás činí otroky neustálého čtení a zasílání zpráv na sociálních sítích a která nám dává mylný dojem, že jsme vytížení a produktivní.
Snadný přístup k prostředkům komunikace a k informacím přináší mnoho dobrého. Pomáhá mi dostat se k výzkumným článkům, konferenčním proslovům, záznamům o předcích a přijímat e-maily, upomínky z Facebooku, tweety a textové zprávy. Přestože tyto technologie přinášejí mnoho dobrého, nesmíme dovolit, aby vytlačovaly to nejdůležitější. Jak smutné by bylo, kdyby telefony a počítače svou důmyslností přehlušily jednoduchost upřímné modlitby k milujícímu Otci v nebi. Poklekejme k modlitbě s takovou ochotou, s jakou posíláme textové zprávy.
Elektronické hry a kybernetické známosti nám nemohou nadlouho nahradit skutečné přátele, kteří nás mohou povzbudit objetím, kteří se za nás mohou modlit a starat se o naše dobro. Když vidím, jak si členové kvora, třídy nebo Pomocného sdružení vzájemně pomáhají, pociťuji vděčnost. Při takových příležitostech lépe chápu, co měl na mysli apoštol Pavel, když řekl: „Již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých.“ (Efezským 2:19.)
Vím, že největší štěstí plyne z toho, když se naladíme na Pána (viz Alma 37:37) a na to, co přináší trvalé uspokojení, a ne na to, když bezmyšlenkovitě trávíme bezpočet hodin čtením nových příspěvků, farmařením na internetu a střílením rozzlobených ptáků na betonovou zeď. Vyzývám každého z nás, abychom se rozhodli získat kontrolu nad tím, co nás okrádá o drahocenný čas, a abychom nedovolovali, aby to skrze svou návykovost ovládalo nás.
Pokoj, o kterém mluví Spasitel (viz Jan 14:27), se dostavuje jen tehdy, když věnujeme čas tomu, co je nejdůležitější, a tím nejdůležitějším jsou věci Boží. Když s Bohem rozmlouváme v upřímné modlitbě, když každý den čteme a studujeme písma, přemítáme o tom, co jsme četli a pociťovali, a žijeme podle toho, čemu jsme se naučili, přibližujeme se Bohu. Bůh slibuje, že když budeme pilně hledat v těch nejlepších knihách, „[On nám] dá Svatým Duchem svým poznání“. (NaS 121:26; viz také NaS 109:14–15.)
Satan nás bude zamaskovanými rozptýleními pokoušet, abychom svým časem plýtvali. Přestože pokušení přijdou, starší Quentin L. Cook učil, že „Svatí, kteří odpoví na Spasitelovu výzvu, nebudou svedeni z cesty zavádějícími a zničujícími cíli“. („Nejste vy Svatý?“, Liahona, listopad 2003, 96.) Hiram Page, jeden z osmi svědků Knihy Mormonovy, nás o zavádějících věcech naučil něčemu velmi cennému. Hiram měl určitý kámen, pomocí něhož zaznamenával to, co považoval za zjevení pro Církev (viz NaS 28). Zpráva uvádí, že poté, co byl Hiram pokárán, byl kámen rozdrcen v prach, aby to již nikdy pro nikoho nebylo zavádějící.1 Vyzývám nás, abychom rozpoznali všechna zavádějící rozptýlení, kterými v životě marníme čas a která možná – obrazně řečeno – potřebují rozdrtit v prach. Musíme být ve svém úsudku moudří a musíme zajistit, aby váhy času byly správně vyváženy a aby zahrnovaly Pána, rodinu, práci i hodnotné odpočinkové činnosti. Jak již mnozí zjistili, v životě můžeme pociťovat více štěstí, když čas využíváme k tomu, abychom usilovali o to, co je „ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“ (Články víry 1:13).
Čas uhání vpřed v rytmu tikotu hodin. Nyní, zatímco hodiny tohoto života ještě tikají, je ta správná doba na zhodnocení naší přípravy na setkání s Bohem. Svědčím o tom, že ti, kteří v tomto životě věnují čas tomu, aby se připravovali na nesmrtelnost a věčný život, budou štědře odměněni. Ve jménu Ježíše Krista, amen.