Ježíšovo učení
Dallin H. Oaks
Kvorum Dvanácti apoštolů
Ježíš Kristus je Jednorozený a Milovaný Syn Boží. … Je náš Spasitel zhříchu a smrti. Toto je to nejdůležitější poznání na zemi.
„Co [si myslíte] o Kristu?“ (Matouš 22:42.) Těmito slovy Ježíš kdysi zahanbil farizeje. Týmiž slovy se ptám svých přátel, Svatých posledních dnů, a dalších křesťanů – čemu opravdu věříte ohledně Ježíše Krista a co díky této víře děláte?
Většina mých citátů z písem bude pocházet z Bible, protože tu zná většina křesťanů. Mé interpretace budou samozřejmě vycházet z toho, co nás novodobá písma, zejména Kniha Mormonova, učí o významu veršů z Bible, které jsou tak nejednoznačné, že se různí křesťané nedokáží shodnout na tom, co znamenají. Obracím se na věřící i na ostatní. Jak nás učil dnes dopoledne starší Tad R. Callister, někteří z těch, kteří se nazývají křesťany, velebí Ježíše jako velikého učitele, ale zdráhají se uznat Jeho božskost. Abych oslovil i je, vybral jsem slova, která použil sám Ježíš. My všichni bychom se měli zamyslet nad tím, čemu On sám učil o tom, kým je a co byl poslán na zem vykonat.
Jednorozený Syn
Ježíš učil, že je Jednorozený Syn. Řekl:
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.“ (Jan 3:16–17.)
Bůh Otec toto potvrdil. Během vrcholného okamžiku onoho posvátného zážitku na hoře Proměnění prohlásil z nebe: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.“ (Matouš 17:5.)
Ježíš také učil, že vypadá stejně jako Jeho Otec. Svým apoštolům řekl:
„Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.
Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.
Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14:7–9.)
Později apoštol Pavel popsal Syna jako „obraz osoby [Boha Otce]“. (Židům 1:3; viz také 2. Korintským 4:4.)
Stvořitel
Apoštol Jan napsal, že Ježíš, kterého nazýval „Slovem“, byl „na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.“ (Jan 1:2–3.) A tak, podle plánu Otce, byl Ježíš Kristus Stvořitel všech věcí.
Pán Bůh Izraelský
Ježíš během služby svůj lid v Palestině učil tomu, že je Jehova, Pán Bůh Izraelský. (Viz Jan 8:58.) Později, jako vzkříšený Pán, sloužil svému lidu na americkém kontinentu. Tam prohlásil:
„Vizte, jsem Ježíš Kristus, o němž proroci svědčili, že přijde na svět. …
… Já jsem Bůh Izraelský a Bůh celé země.“ (3. Nefi 11:10, 14.)
Co pro nás vykonal
Před mnoha lety jsem se na konferenci kůlu setkal s ženou, která mi řekla, že byla požádána, aby se po mnoha letech neaktivity vrátila do Církve, ale nepřišla na jediný důvod, proč by to měla udělat. Abych ji povzbudil, řekl jsem: „Když se zamyslíte nad tím vším, co pro nás Spasitel udělal, nemáte snad mnoho důvodů k tomu, abyste se vrátila do Církve a uctívala Ho a sloužila Mu?“ Její odpověď mě udivila: „A co udělal pro mě?“ Těm, kteří nerozumí tomu, co pro nás Spasitel udělal, zodpovím tuto otázku Jeho vlastními slovy a svým vlastním svědectvím.
Život světa
Bible zaznamenává, že Ježíš učil: „Já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.“ (Jan 10:10.) Později, v Novém světě, prohlásil: „Jsem světlo a život světa” (3. Nefi 11:11.) Ježíš je Život světa, protože je náš Stvořitel a protože skrze Jeho Vzkříšení máme všichni jistotu, že budeme opět žít. A život, který nám dává, není jen smrtelný život. Učil: „Jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.“ (Jan 10:28; viz také Jan 17:2.)
Světlo světa
Ježíš také učil: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech.“ (Jan 8:12.) Také prohlásil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“ (Jan 14:6.) On je ta Cesta a On je to Světlo, protože Jeho učení osvětluje naše putování ve smrtelném životě a ukazuje nám cestu zpátky k Otci.
Vykonává vůli Otce
Ježíš vždy ctil Otce a následoval Ho. Dokonce i jako mladík řekl svým pozemským rodičům: „Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?“ (Lukáš 2:49.) „Nebo jsem sstoupil s nebe,“ učil později, „ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.“ (Jan 6:38; viz také Jan 5:19.) Spasitel také učil: „Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6; viz také Matouš 11:27.)
Vracíme se k Otci tím, že činíme Jeho vůli. Ježíš učil: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.“ (Matouš 7:21.) Dále vysvětlil:
„Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili?
A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Matouš 7:22–23.)
Kdo tedy vstoupí do nebeského království? Ježíš učil, že to nebudou ti, kteří jménem Páně konají úžasné skutky, ale jen ti, „kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest“.
Veliký Příklad
Ježíš nám ukázal, jak toho dosáhnout. Znovu a znovu nás vyzýval, abychom Ho následovali: „Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.“ (Jan 10:27.)
Kněžská moc
Dal kněžskou moc svým apoštolům (viz Matouš 10:1) a dalším. Petrovi, služebně nejstaršímu apoštolovi, řekl: „A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“ (Matouš 16:19; viz také Matouš 18:18.)
Lukáš zaznamenává, že „Pán [pověřil] i … sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti“. (Lukáš 10:1.) Později tito sedmdesátníci Ježíšovi radostně sdělovali: „I ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.“ (Lukáš 10:17.) Já sám jsem svědkem této kněžské moci.
Vedení Duchem Svatým
Ježíš v závěru své pozemské služby učil apoštoly: „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám“ (Jan 14:26), a „uvedeť vás ve všelikou pravdu“ (Jan 16:13).
Vedení skrze Jeho přikázání
Vede nás také skrze svá přikázání. Proto tedy přikázal Nefitům, že již nemají mít rozepře ohledně bodů nauky, neboť řekl:
„Ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který je otcem sváru a podněcuje srdce lidí, aby se navzájem hněvivě svářili.
Vizte, naukou mou není podněcovati ke hněvu srdce lidská, jednoho proti druhému; ale naukou mou je to, že takové věci mají skončiti.“ (3. Nefi 11:29–30.)
Soustředění se na věčný život
Také nás vyzývá, abychom se zaměřili na Něj, ne na věci tohoto světa. Ježíš ve svém mocném kázání o chlebu života vysvětlil rozdíl mezi výživou smrtelného těla a výživou z hlediska věčnosti. „Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne,“ řekl, „ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn [muže] dá vám.“ (Jan 6:27.) Spasitel učil, že je Chléb života, zdroj výživy pro věčnost. Když Ježíš mluvil o výživě smrtelného těla, kterou poskytuje svět, včetně manny, kterou Jehova sesílal, aby nasytil děti Izraele v pustině, učil, že ti, kteří se spoléhali na tento chléb, jsou nyní mrtví. (Viz Jan 6:49.) Na rozdíl od toho výživa, kterou nabízí On, je „ten chléb živý, kterýž … s nebe sstoupil,“ a Ježíš učil: „Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky.“ (Jan 6:51.)
Někteří z Jeho učedníků řekli, že to byla „[tvrdá] řeč“, a od té doby mnozí z Jeho následovníků „odešli zpět, a nechodili s ním více“. (Jan 6:60, 66.) Evidentně nepřijali Jeho dřívější učení, že mají hledat „nejprv království Božího“. (Matouš 6:33.) I dnes jsou někteří z těch, kteří vyznávají křesťanství, více přitahováni věcmi tohoto světa – tím, co živí náš pozemský život, ale co neposkytuje žádnou výživu pro věčný život. Pro některé je Jeho „[tvrdá] řeč“ stále důvodem Krista nenásledovat.
Usmíření
Vyvrcholením Spasitelovy služby ve smrtelnosti bylo Jeho Vzkříšení a Jeho Usmíření, které vykonal za hříchy světa. Jan Křtitel o tomto prorokoval, když řekl: „Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.“ (Jan 1:29.) Později Ježíš učil, že „Syn [muže přišel] … aby … sloužil, a aby dal život svůj [jako] mzdu na vykoupení za mnohé“. (Matouš 20:28.) Při Poslední večeři Ježíš vysvětlil, podle záznamu v Matoušovi, že víno, které požehnal, je „krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů“. (Matouš 26:28.)
Když se vzkříšený Pán ukázal Nefitům, vyzval je, aby přistoupili a dotkli se rány v Jeho boku a stop po hřebech na Jeho rukou a nohou. Vysvětlil jim, že toto učinil, aby „mohli věděti, že já jsem Bůh Izraelský a Bůh celé země a že jsem byl zabit pro hříchy světa“. (3. Nefi 11:14.) A jak se dále uvádí, zástup padl „k nohám Ježíšovým a uctívali ho“. (Verš 17.) Z tohoto důvodu Ho bude nakonec uctívat celý svět.
Ježíš učil dalším cenným pravdám o svém Usmíření. Kniha Mormonova, která dále rozvádí Spasitelovo učení a poskytuje nejlepší vysvětlení Jeho poslání, zaznamenává tuto nauku:
„Otec můj mne poslal, abych mohl býti pozvednut na kříži … abych mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě, …
… aby mohli býti souzeni podle skutků svých.
A … kdo činí pokání a je pokřtěn ve jménu mém, bude naplněn; a vytrvá-li do konce, vizte, toho budu považovati před Otcem svým za nevinného onoho dne, kdy stanu, abych soudil svět. …
A žádná nečistá věc nemůže vejíti do království [Otcova]; tudíž nikdo nevejde v odpočinutí jeho, ledaže to budou ti, kteří omyli šat svůj v krvi mé pro svou víru a pokání ze všech hříchů svých, a pro věrnost svou do konce.“ (3. Nefi 27:14–16, 19.)
A tak vidíme, že Usmíření Ježíše Krista nám umožňuje překonat duchovní smrt, která je důsledkem hříchu, a tím, že uzavíráme a dodržujeme posvátné smlouvy, nám umožňuje získat požehnání věčného života.
Výzva a svědectví
Ježíš pronesl tuto výzvu: „Co [si myslíte] o Kristu?“ (Matouš 22:42). Apoštol Pavel vyzval Korintské: „Sami sebe zkušujte, jste-li u víře.“ (2. Korintským 13:5.) Každý z nás si má na tuto výzvu odpovědět sám. Jak je na tom naše skutečná oddanost? Nejsme jako ti křesťané, kteří se podle nezapomenutelných slov staršího Neala A. Maxwella přestěhovali do Sionu, ale kteří se přesto snaží udržet si druhý domov v Babylonu?1
Neexistuje žádné neutrální území. Jsme následovníky Ježíše Krista. Jsme občany Jeho Církve a Jeho evangelia a nemáme používat víza k návštěvě Babylonu, nebo se chovat jako jeho obyvatelé. Máme ctít Jeho jméno, dodržovat Jeho přikázání a nemáme „[usilovat] o věci tohoto světa, ale [máme usilovat] nejprve o to, [abychom] budovali království Boží a utvrzovali spravedlivosti jeho“. (PJS, Matouš 6:38.)
Ježíš Kristus je Jednorozený a Milovaný Syn Boží. Je náš Stvořitel. On je Světlo světa. Je náš Spasitel z hříchu a smrti. Toto je to nejdůležitější poznání na zemi a vy to můžete poznat sami pro sebe, stejně jako to vím i já sám. Duch Svatý, který svědčí o Otci a Synu a vede nás k pravdě, zjevil tyto pravdy mně a zjeví je i vám. Je k tomu zapotřebí přání a poslušnost. Pokud jde o přání, Ježíš učil: „Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.“ (Matouš 7:7.) Pokud jde o poslušnost, učil: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“ (Jan 7:17.) Svědčím o tom, že toto vše je pravda, ve jménu Ježíše Krista, amen.