Zvolte si věčný život

Randall K. Bennett

Sedmdesátník

Vaše věčné určení nebude výsledkem náhody, ale volby. Nikdy není příliš pozdě, abyste si začali volit věčný život!

Před lety, když jsem byl s rodinou na pláži, jsem si všiml tabulek a praporků upozorňujících nás na silný proud tekoucí směrem od břehu do hluboké, vířící vody. Pro každého, kdo opustil jistotu břehu a vstoupil do vody, představoval mocný proud nebezpečí pro moje necvičené oči neviditelné, ale snadno rozpoznatelné pro plavčíky na okolních pozorovatelnách. Vzpomínám si, jak jsem si zdůvodňoval: „Jsem výborný plavec. Skvěle si zaplavu. V mělké vodě budu v bezpečí.“

Nedbal jsem na varování a s důvěrou ve vlastní úsudek jsem vstoupil do vody, abych si vychutnal „osvěžující“ plavání. Po několika minutách jsem se rozhlédl, abych našel na blízké pláži svou rodinu, ale pláž už blízko nebyla! Zrádný proud, před nímž jsem byl varován, mě strhl a rychle táhl pryč od mé rodiny.

Nejdříve sebevědomě a potom zoufale jsem se snažil plavat ke břehu, ale proud mě naneštěstí vlekl dál a dál do hlubší, divoké vody. Vyčerpal jsem se a začal se dusit vdechnutou vodou. Skutečně hrozilo, že se utopím. Došly mi síly a nakonec jsem začal zběsile volat o pomoc.

Zdálo se, že jako zázrakem se plavčík ihned ocitl vedle mne. Neuvědomil jsem si, že sledoval, jak jdu do vody. Věděl, že by mě proud mohl strhnout a kam by mě mohl odnést. Aby se proudu vyhnul, obeplul ho a potom přímo za místem, kde jsem zápasil, trpělivě čekal, až začnu volat o pomoc. Sám bych ke břehu nedoplaval, a tak jsem mu byl, a stále jsem, vděčný za záchranu. Bez jeho pomoci bych se k rodině nedokázal vrátit.

Toho dne jsem si špatně zvolil, což mohlo mít závažné následky pro mě i pro mou rodinu. A protože hodlám hovořit o daru volby, modlím se o to, aby Duch Svatý každému z nás osobně pomáhal správně posuzovat rozhodnutí, která činíme.

Náš milovaný prorok, president Thomas S. Monson, učil: „Nemohu dostatečně silně zdůraznit, že rozhodnutí určují náš osud. Nemůžete činit věčná rozhodnutí bez věčných následků.“¹

Každý z vás – jak jsme byli učeni na této konferenci – je milovaným duchovním synem nebo dcerou nebeských rodičů. Máte skutečně božský charakter a určení.² Během předsmrtelného života jste se učili mít rádi pravdu. Dělali jste správná věčná rozhodnutí. Věděli jste, že zde ve smrtelnosti budou strasti a protivenství, zármutek a utrpení, prověřování a zkoušky, aby vám pomáhaly růst a vyvíjet se. Také jste věděli, že budete moci i nadále dělat správná rozhodnutí, činit pokání z těch nesprávných a prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista zdědit věčný život.

Čemu o volbě učil prorok Lehi? Objasnil nám, že lidé jsou „svobodni, aby si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo aby si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy“. A poté nás nabádal, abychom „hleděli k tomuto velikému Prostředníkovi a poslouchali veliká přikázání jeho; a byli věrni slovům jeho a zvolili si věčný život“.³

Bratři a sestry, jak si tím, o čem přemýšlíme, co pociťujeme a co děláme, vy i já volíme věčný život?

Naše vnoučata se učí, že když si něco zvolí, vyberou si tím i následky své volby. Nedávno jedna naše tříletá vnučka odmítla sníst večeři. Její matka jí vysvětlovala: „Je už téměř čas jít spát. Pokud se rozhodneš, že večeři sníš, vybereš si tím i zmrzlinu jako dezert. Pokud se rozhodneš, že večeři nesníš, vybereš si tím i to, že půjdeš spát hned, a bez zmrzliny.“ Naše vnučka zvážila obě možnosti a pak důrazně prohlásila: „Já se rozhodnu takhle – hrát si a sníst jenom zmrzlinu a nejít spát.“

Bratři a sestry, přejeme si, abychom si mohli hrát, jíst jenom zmrzlinu, nikdy nejít spát, a přitom se nějak vyhnout následkům v podobě podvýživy a vyčerpání?

Ve skutečnosti máme jenom dvě věčné volby, každou s věčnými následky: zvolit si, že budeme následovat Spasitele světa, a tím si zvolit i věčný život s naším Nebeským Otcem, nebo si zvolit, že budeme následovat svět, a tím si zvolit i to, že se navěky od Nebeského Otce odloučíme.

Nemůžeme si úspěšně zvolit obojí – bezpečí spravedlivosti i nebezpečí světskosti. Brouzdat se či smáčet se ve světskosti se může zdát neškodné, ale tak se jevilo i moje „osvěžující“ plavání!

Jako proud, který mohl změnit směr života mé rodiny, nás dnešní světské proudy, klamné filosofie, lživá učení a nespoutaná nemorálnost odtahují a navěky oddělují od našich rodin a od Nebeského Otce.

Naši žijící proroci, vidoucí a zjevovatelé vidí ony často nepatrné, ale nebezpečné světské proudy, které nás ohrožují, a varují nás před nimi. Láskyplně nás zvou, povzbuzují, učí, připomínají nám, co máme dělat, a varují nás. Vědí, že naše bezpečí závisí na rozhodnutí, že se budeme řídit 1) pochopením, které jsme získali každodenním studiem písem, přemítáním a modlitbou, 2) vedením Ducha Svatého a 3) jejich prorockými radami. Vědí, že pouze v našem Spasiteli Ježíši Kristu a skrze Něj a v žití podle Jeho evangelia spočívá naše bezpečí, a nakonec i radost. Jak starší Dallin H. Oaks právě učil, Spasitel prohlásil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“⁴

Během protivenství a strádání v postsovětském Rusku si Anatolij a Světlana Rešetnikovi vybrali spravedlivost namísto světskosti. Poté, co vstoupili do Církve, byli pronásledováni. On byl v práci sesazen ze své funkce. Statečně si pomysleli: „Nyní máme více času na službu Bohu!“ Opakovaně čelili hrozbám, přesto si zvolili, že evangelium bude středem jejich života. Starší Anatolij Rešetnikov byl povolán jako první ruský územní sedmdesátník. Svými rozhodnutími si Rešetnikovi nadále volí věčný život.

Všichni čelíme protivenství. Všichni jsme pokoušeni. Všichni chybujeme. Nikdy není příliš těžké nebo příliš pozdě rozhodnout se správně. Činit pokání je jedním z oněch nanejvýš důležitých správných rozhodnutí.

President Dieter F. Uchtdorf učil:

„Malé chyby a nepatrné odchylky od nauky evangelia Ježíše Krista nám mohou do života přinést bolestivé následky. Proto je nesmírně důležité, abychom se dostatečně ukázňovali a dělali včasné a rázné nápravy pro návrat zpět na správnou cestu, a abychom nečekali, nebo nedoufali, že se chyby nějak opraví samy.

Čím déle odkládáme nápravné kroky, tím větší změny je třeba udělat, a tím déle to trvá, než se vrátíme zpět na správnou cestu – a dokonce nám může hrozit katastrofa.“⁵

Spasitelovo rámě milosrdenství je neustále vztaženo ke každému z nás.⁶ Když zcela a upřímně činíme pokání, mohou nám být odpuštěny všechny chyby, a Spasitel na naše hříchy již nevzpomíná.⁷

Při hodnocení svých rozhodnutí a jejich následků se můžete ptát sami sebe:

Vyhledávám božské vedení prostřednictvím každodenního studia písem, přemítání a modlitby, nebo jsem si zvolil, že budu tak zaneprázdněný či lhostejný, že nevěnuji žádný čas studiu slov Kristových, nepřemítám o nich a nerozmlouvám s Nebeským Otcem?
Volím si, že se budu řídit radami žijících proroků Božích, nebo následuji světské způsoby a protichůdné názory jiných?
Vyhledávám každodenní vedení Duchem Svatým v tom, o čem přemýšlím, co pociťuji a co dělám?
Pomáhám neustále druhým, sloužím jim nebo je pomáhám zachraňovat?

Drazí bratři a sestry, vaše věčné určení nebude výsledkem náhody, ale volby. Nikdy není příliš pozdě, abyste si začali volit věčný život!

Vydávám svědectví o tom, že díky velkolepému plánu štěstí našeho Nebeského Otce může být každý z nás zdokonalen skrze Usmíření Ježíše Krista. Spolu se svou rodinou můžeme navěky žít s naším Nebeským Otcem a obdržet plnost radosti. O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.