Osobní zjevení a svědectví

Barbara Thompson

Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Když budeme pilně dodržovat přikázání a žádat ve víře, odpovědi přijdou Pánovým způsobem a vJeho čase.

Když jsem před mnoha lety studovala na vysoké škole, poslouchala jsem generální konferenci v rádiu, protože v našem malém bytě nebyla televize. Na konferenci hovořili úžasní řečníci a já jsem mocně pociťovala, jak se na nás vylévá Svatý Duch.

Dobře si pamatuji, že jedna generální autorita hovořila o Spasiteli a Jeho službě a poté vydala mocné svědectví. Svatý Duch mé duši potvrdil, že onen řečník mluví pravdu. V tu chvíli jsem s jistotou věděla, že Spasitel žije. Také jsem s jistotou věděla, že zažívám osobní zjevení, které mi potvrzuje, „že Ježíš Kristus je Syn Boží“¹.

Když mi bylo osm, byla jsem pokřtěna a konfirmována a obdržela jsem dar Ducha Svatého. Již tenkrát to bylo nádherné požehnání, ale časem se stalo ještě důležitějším, neboť jsem od té doby dospěla a získala mnoho dalších zkušeností s darem Ducha Svatého.

Když z dítěte vyrůstáme v dospívajícího a poté v dospělého, často přitom čelíme problémům a získáváme zkušenosti, díky kterým poznáme, že potřebujeme onu božskou pomoc, která přichází skrze Svatého Ducha. Při potížích si můžeme klást tyto otázky: „Jak mám tento problém vyřešit?“ a „Jak mohu poznat, co mám dělat?“

Často si připomínám příběh z Knihy Mormonovy, ve kterém Lehi učí svou rodinu evangeliu. Podělil se s nimi o mnohá zjevení a učení ohledně toho, co přijde v posledních dnech. Nefi usiloval o vedení od Pána, aby plněji porozuměl tomu, čemu jeho otec učil. Byl povznesen, požehnán a inspirován, aby poznal, že učení jeho otce je pravdivé. To Nefimu umožnilo, aby pečlivě dodržoval přikázání Páně a vedl spravedlivý život. Získával osobní zjevení, aby ho vedlo.

Jeho bratři se spolu naopak přeli, neboť ti učení svého otce nerozuměli. Nefi poté položil velmi důležitou otázku: „Tázali jste se Pána?“²

Jejich odpověď byla chabá: „Netázali; neboť Pán nás s žádnými takovými věcmi neobeznamuje.“³

Nefi této příležitosti využil k tomu, aby své bratry naučil, jak mohou získat osobní svědectví. Řekl: „Nepamatujete na věci, jež Pán pravil? – Nebudete-li zatvrzovati srdce své a budete-li mne žádati ve víře věříce, že obdržíte, a budete-li pilně zachovávati přikázání má, zajisté budete s těmito věcmi obeznámeni.“⁴

Způsob, jakým můžeme obdržet osobní zjevení, je vlastně docela jasný. Musíme si přát obdržet zjevení, nesmíme zatvrzovat srdce, a poté musíme žádat ve víře, skutečně věříce, že obdržíme odpověď, a poté musíme pilně dodržovat přikázání Boží.

Následování tohoto vzoru nám nezaručí, že pokaždé, když se Boha na něco zeptáme, se před námi okamžitě objeví odpověď týkající se toho, co máme udělat. Znamená to však, že když budeme pilně dodržovat přikázání a žádat ve víře, odpovědi přijdou Pánovým způsobem a v Jeho čase.

Jako dítě jsem si myslela, že osobní zjevení nebo odpovědi na modlitby přicházejí jako slyšitelný hlas. A některá zjevení opravdu přicházejí tak, že slyšíme skutečný hlas. Naučila jsem se však, že Duch promlouvá mnoha způsoby.

6. oddíl Nauky a smluv uvádí několik způsobů, jak můžeme obdržet zjevení:

„Tázal [ses mne], a viz, tak často, jak ses tázal, obdržel jsi poučení od Ducha mého.“⁵

„Já jsem osvítil mysl tvou.“⁶

„Nevnesl jsem pokoj do mysli tvé ohledně této záležitosti?“⁷

O obdržení svědectví se toho dozvídáme více i z jiných veršů:

„Budu mluviti k tobě v mysli tvé a v srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe a jenž bude dlíti v srdci tvém. Nyní, viz, toto je duch zjevení.“⁸

„Já způsobím, aby nitro tvé v tobě hořelo; tudíž, ty pocítíš, že je to správné.“⁹

„Udělím ti ze svého Ducha, který osvítí mysl tvou, který naplní duši tvou radostí.“¹⁰

Osobní zjevení se dostavuje nejčastěji tehdy, když studujeme písma, posloucháme a následujeme rady proroků a dalších církevních vedoucích a když se snažíme žít věrně a spravedlivě. Někdy inspirace přijde skrze jediný verš z písem nebo jednu řádku konferenčního proslovu. Svou odpověď můžete získat například tehdy, když děti z Primárek zazpívají nějakou krásnou píseň. To všechno jsou podoby zjevení.

V počátečních dnech Znovuzřízení mnozí členové pilně usilovali o zjevení a byli požehnáni a inspirováni poznáním, co mají dělat.

Sestra Eliza R. Snowová dostala od proroka Brighama Younga zodpovědnost pomáhat pozvedat a učit sestry v Církvi. „Učila, že jednotlivé ženy mohou obdržet inspiraci, která je povede v jejich osobním životě, v rodině i v církevních zodpovědnostech. Řekla: ‚Řekněte sestrám, ať jdou a konají své povinnosti s pokorou a věrností, a Duch Boží na nich spočine a ony budou ve svém díle požehnány. Nechť místo moci usilují o moudrost a dostane se jim tolik moci, kolik jí s moudrostí dokáží používat.‘“¹¹

Sestra Snowová sestry učila, aby usilovaly o vedení Ducha Svatého. „Řekla, že Duch Svatý ‚uspokojuje a naplňuje veškeré touhy lidského srdce a vyplňuje každou prázdnotu. Když jsem naplněna tímto Duchem, … má duše je uspokojena.‘“¹²

President Dieter F. Uchtdorf učil, že „zjevení a svědectví vždy nepřicházejí s ohromující silou. U mnohých lidí svědectví přichází pomalu – po kouscích.“ Dále řekl: „Usilujme upřímně o světlo osobní inspirace. Prosme Pána, aby naši mysl a duši obdařil jiskrou víry, která nám umožní přijímat a rozpoznávat božské působení Svatého Ducha.“¹³

Zatímco čelíme zkouškám každodenního života, naše svědectví nás opevňuje a posiluje. Někteří lidé se potýkají s vážnými zdravotními problémy; jiní mají finanční potíže; další mají potíže v manželství nebo problémy s dětmi; některé trápí samota nebo nenaplněné touhy a sny. A je to právě naše svědectví, co nám spolu s vírou v Pána Ježíše Krista a znalostí plánu spasení pomáhá tato období zkoušek a obtíží překonat.

V knize Daughters in My Kingdom [Dcery v mém království] se dočítáme o Hedwize Biereichelové, německé sestře, která během druhé světové války trpěla mnoha strastmi a velkou nouzí. Díky své lásce a dobročinné povaze se i v dobách největší nouze ochotně dělila o jídlo s hladovějícími válečnými zajatci. Když se jí lidé později ptali, jak si dokázala „v těch těžkých zkouškách uchovat svědectví,“ řekla v podstatě toto: „V té době jsem si svědectví neuchovávala – svědectví uchovávalo mě.“¹⁴

To, že máme silné svědectví, neznamená, že tomu tak bude vždy. Musíme ho vyživovat a posilovat, aby mělo dost síly na to, aby nás podporovalo. Jedním z důvodů, proč se máme často scházet, je to, abychom mohli přijímat svátost, obnovovat své smlouvy a být „vyživováni dobrým slovem Božím“. Dobré slovo Boží je tím, co nás udržuje „neustále … bdělé v modlitbě, spoléhajíce se jedině na zásluhy Kristovy, který je původcem i dokonavatelem víry [naší]“¹⁵.

Starší David A. Bednar nás učil: „Když vhodným způsobem usilujete o ducha zjevení a jednáte podle něj, slibuji vám, že budete kráčet‚ ve světle Páně‘ (Izaiáš 2:5; 2. Nefi 12:5). Někdy bude duch zjevení působit okamžitě a intenzivně, jindy zase jemně a postupně, a často tak slabě, že ho možná ani vědomě nerozpoznáte. Avšak nehledě na způsob, jímž je toto požehnání přijímáno, ono světlo, které z něj plyne, osvítí a rozšíří vaši duši, objasní vaše porozumění (viz Alma 5:7; 32:28) a povede vás i vaši rodinu a bude vás ochraňovat.“¹⁶

Pán nám v životě touží požehnat radou, moudrostí a vedením. Touží na nás vylévat svého Ducha. Jak jsem již řekla, abychom získali osobní zjevení, musíme si přát ho obdržet, nesmíme zatvrzovat srdce, a poté musíme žádat ve víře, skutečně věříce, že obdržíme odpověď, a pak musíme pilně dodržovat přikázání Boží. Když pak budeme hledat odpovědi na své otázky, On nám požehná svým Duchem. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.