Svědek

Henry B. Eyring

První rádce v Prvním předsednictvu

Kniha Mormonova je tím nejlepším ukazatelem, jenž nám pomáhá poznat, jak si stojíme a jak být ještě lepšími.

Jsem vděčný za příležitost, kterou mám, že k vám mohu promluvit o tomto sabatu na generální konferenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Každý člen Církve na sebe vzal posvátnou povinnost. Přijali jsme ji a při svém křtu jsme slíbili, že ji budeme naplňovat. Ze slov Almy, velikého proroka Knihy Mormonovy, se dozvídáme, kým jsme slíbili Bohu, že se staneme: „Ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde můžete býti, až do smrti, abyste mohli býti Bohem vykoupeni a počítáni mezi ty z prvního vzkříšení, abyste mohli míti věčný život.“¹

Je to vznešená povinnost a nádherné zaslíbení od Boha. Mé dnešní poselství je poselstvím povzbuzení. Tak jako nám Kniha Mormonova jasně vysvětluje naši povinnost, ukazuje nám též cestu vzhůru po cestě k věčnému životu.

Zaprvé jsme slíbili, že se staneme dobročinnými. Zadruhé jsme slíbili, že se staneme svědky Božími. A zatřetí jsme slíbili, že vytrváme. Kniha Mormonova je tím nejlepším ukazatelem, jenž nám pomáhá poznat, jak si stojíme a jak být ještě lepšími.

Začněme tím, že máme být dobročinní. Připomenu vám nedávné zážitky. Mnozí z vás se zúčastnili dne služby. Po celém světě jich byly zorganizovány tisíce.

Rada složená z vašich spolubližních Svatých se modlila o to, jakou službu naplánovat. Ptali se Boha, aby zjistili, komu máme poskytnout službu, jakou službu poskytnout a koho přizvat k účasti. Možná se modlili i o to, aby nezapomněli na lopaty či pitnou vodu. Ale především se modlili o to, aby všichni ti, kteří službu poskytovali, i ti, kteří ji přijímali, pocítili lásku Boží.

Vím, že tyto modlitby byly zodpovězeny přinejmenším v jednom sboru. K dobrovolné službě se tam přihlásilo více než 120 členů. Během tří hodin uklidili pozemek jedné církve v našem městě. Byla to těžká, ale radostná práce. Duchovní této církve vyjádřili vděčnost. Všichni, kdo ten den společně pracovali, pociťovali jednotu a více lásky. Někteří dokonce řekli, že pociťovali radost i při vytrhávání plevele a prořezávání křoví.

Slova z Knihy Mormonovy jim pomohla pochopit, proč takovou radost pociťovali. Byl to král Beniamin, kdo svému lidu řekl: „[Naučte se], že když jste ve službě bližních svých, jste … ve službě svého Boha.“² A byl to Mormon, kdo svými slovy v Knize Mormonově učil: „Pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky; a kdokoli bude posledního dne shledán, že ji má, s tím bude dobře.“³

Pán dodržuje slib, který vám dal, pokud vy dodržujete ten svůj. Když sloužíte v Jeho jménu druhým, dává vám pociťovat svou lásku. A časem se pocity pravé lásky stanou součástí samotného vašeho charakteru. A v srdci budete pociťovat naplnění onoho Mormonova ujištění, že když budete v životě sloužit druhým, bude s vámi dobře.

Tak jako jste Bohu slíbili, že budete dobročinní, slíbili jste také, že budete Jeho svědky, ať budete v životě kdekoli. A i v tomto případě je Kniha Mormonova tím nejlepším ukazatelem, který znám, jenž nám pomáhá tento slib dodržovat.

Jednou jsem byl pozván, abych promluvil na promoci jedné univerzity. Rektor si přál pozvat presidenta Gordona B. Hinckleyho, zjistil však, že president Hinckley má již jiné závazky. A tak jsem byl pozván já. Byl jsem tehdy služebně nejmladším členem Kvora Dvanácti apoštolů.

Žena, která mě o proslov požádala, začala mít starosti, když se dozvěděla o mých povinnostech coby apoštola. Zavolala mi a řekla, že právě zjistila, že mou povinností je být svědkem Ježíše Krista.

Velmi striktním tónem mi řekla, že nic takového nesmím při proslovu na jejich univerzitě dělat. Vysvětlila mi, že univerzita respektuje lidi jakéhokoli náboženského vyznání, včetně těch, kteří popírají existenci Boha. A znovu řekla: „Tady svou povinnost plnit nemůžete.“

Položil jsem telefon a v mysli jsem měl spoustu závažných otázek. Mám té univerzitě říct, že nedodržím svůj závazek pronést onen proslov? Do té události zbývaly jen dva týdny. To, že budu mluvit já, již bylo oznámeno. Jak by asi to, kdybych nedodržel svůj závazek, ovlivnilo dobré jméno Církve?

Modlil jsem se o to, abych věděl, co chce Bůh, abych udělal. Odpověď přišla překvapujícím způsobem. Uvědomil jsem si, že příklady Nefiho, Abinadiho, Almy, Amuleka a synů Mosiášových se daly uplatnit i na mou situaci. Ti všichni, čelíce zabití, byli odvážnými svědky Ježíše Krista.

A tak to jediné, co jsem musel vyřešit, bylo jak se připravit. Prošel jsem vše, co se dalo, abych se o té univerzitě něco dozvěděl. Jak se den proslovu přibližoval, mé obavy se zvětšovaly a mé modlitby byly intenzivnější.

Jako zázrakem připomínajícím rozdělení Rudého moře jsem objevil jeden článek v novinách. Ona univerzita byla oceněna za to, že dělala to, co se Církev naučila dělat v rámci svého humanitárního úsilí po celém světě. A tak jsem ve svém proslovu popisoval, co my i oni děláme pro to, abychom pozvedali lidi v nouzi. Řekl jsem, že vím, že zdrojem oněch požehnání, která přišla do života těch, kterým jsme my i oni sloužili, je Ježíš Kristus.

Na konci shromáždění publikum ve stoje tleskalo, což pro mě bylo poněkud nezvyklé. Byl jsem ohromen, ale stále trochu neklidný. Vzpomněl jsem si, co se stalo Abinadimu. Jeho svědectví přijal pouze Alma. Avšak ten večer na velkolepé slavnostní večeři rektor řekl, že v mém proslovu slyšel slova Boží.

Tak zázračný výsledek je v mém působení jakožto svědka Kristova vzácný. Ale vliv Knihy Mormonovy na váš charakter, moc a odvahu být svědkem Božím je nesporný. Nauka a odvážné příklady, jež jsou v této knize uvedeny, vás pozvednou, povedou a povzbudí.

Každý misionář, který hlásá jméno a evangelium Ježíše Krista, bude každodenním hodováním na Knize Mormonově požehnán. Rodiče, kteří se usilovně snaží vštípit do srdce svého dítěte svědectví o Spasiteli, obdrží pomoc, budou-li hledat způsob, jak do domova i do života všech členů rodiny přinést slova a ducha Knihy Mormonovy. V životě naší rodiny to tak bylo.

Často vídám, jak k tomuto zázraku dochází na každém shromáždění svátosti a v každé církevní třídě, kterých se účastním. Řečníci a učitelé projevují lásku a hluboké porozumění písmům, obzvláště Knize Mormonově. A osobní svědectví bezpochyby vydávají z hloubi srdce. Vyučují se stále silnějším přesvědčením a s mocí vydávají svědectví.

Jsem svědkem také toho, že i v té třetí části slibu, který jsme všichni učinili při křtu, se nám daří dobře. Slíbili jsme, že vytrváme, že budeme po celý život dodržovat přikázání Boží.

Jednou jsem navštívil nemocniční pokoj jedné staré známé, u které objevili smrtelnou rakovinu. Vzal jsem s sebou své dvě malé dcery. Myslel jsem si, že ani nebude schopná je poznat. Když jsme vešli dovnitř, u její postele stála celá její rodina.

Podívala se na nás a usmála se. Vždy si budu pamatovat její pohled, když si všimla, že jsme přivedli i své dcery. Pokynula na ně, aby přišly k ní k posteli. Posadila se, chytla je za ruku a představila je své rodině. Mluvila o tom, jak jsou tato dvě děvčata skvělá. Bylo to, jako by představovala princezny královskému dvoru.

Očekával jsem, že naše návštěva bude krátká. Říkal jsem si, že musí být určitě unavená. Když jsem to však sledoval, bylo to, jako by se jí vracelo mládí. Na tváři se jí rozzářil úsměv a očividně pociťovala vůči nám všem velikou lásku.

Zdálo se, že si ten okamžik vychutnává, jako by se čas zastavil. Většinu života strávila tím, že ve jménu Páně pomáhala dětem. Dobře znala příběh z Knihy Mormonovy, jak vzkříšený Spasitel bral malé děti – jedno po druhém –, žehnal jim a poté radostí plakal.⁴ Ona sama tuto radost prožívala dostatečně dlouho na to, aby dokázala vytrvat v laskavé službě Pánu až do konce.

Tentýž zázrak jsem zažil v ložnici jednoho muže, který sloužil věrně tak dlouho, že toho podle mě udělal už dost pro to, aby měl nárok na odpočinek.

Věděl jsem, že prodělal zdlouhavou a bolestivou léčbu nemoci, o které mu lékaři řekli, že skončí smrtí. Nedávali mu ani léky, ani naději.

Jeho manželka mě u nich doma vzala do jeho pokoje. Tam jsem ho uviděl, ležel na zádech na pečlivě ustlané posteli. Měl na sobě čerstvě vyžehlenou bílou košili, kravatu a nové boty.

Všiml si mého překvapeného pohledu, tiše se zasmál a řekl: „Až mi dáte požehnání, chci být připraven, abych mohl zareagovat na výzvu vzít své lože a dát se do práce.“ Jak se ukázalo, byl připraven na pohovor, který měl mít zanedlouho se svým Mistrem, pro Něhož tak věrně pracoval.

Tento muž byl příkladem jednoho z mnoha plně obrácených Svatých posledních dnů, se kterými se často setkávám poté, co celý život oddaně sloužili. Stále se tlačí vpřed.

President Marion G. Romney to popsal takto: „U toho, kdo je zcela obrácen, se touha po věcech, které jsou v rozporu s evangeliem Ježíše Krista, ve skutečnosti vytratila a je nahrazena láskou Boží s pevným a převažujícím odhodláním dodržovat Jeho přikázání.“⁵

A právě ono pevné odhodlání pozoruji u zkušených učedníků Ježíše Krista stále častěji. Tak jako ona sestra, která přivítala mé dcery, a onen muž v nových botách, jenž byl připraven vstát a jít, se tito učedníci řídí Spasitelovými příkazy až do konce. Každý z vás se s tím setkal.

Znovu se s tím můžete setkat, když otevřete Knihu Mormonovu. Kdykoli čtu tato slova stárnoucího a odhodlaného služebníka Božího, pociťuji v srdci stálý obdiv: „Neboť i v tuto chvíli se celá schránka má nesmírně chvěje, když se pokouším k vám promlouvati; ale Pán … mne podporuje a dovolil, abych k vám promluvil.“⁶

Odvahu vám může dodat, tak jako mně, i příklad vytrvalosti, který nám dal Moroni. On byl ve své službě sám. Věděl, že konec jeho života se blíží. A přesto si poslechněte, co napsal lidem, kteří se ještě nenarodili, a potomkům svých pozemských nepřátel: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni a popírejte v sobě veškerou bezbožnost; a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“⁷

Moroni se tímto svědectvím rozloučil se svým životem a službou. Naléhavě nás žádá, abychom měli pravou lásku, tak jako to činí všichni proroci Knihy Mormonovy. Když se přiblížila jeho smrt, přidal i své svědectví o Spasiteli. Moroni byl skutečně obráceným dítětem Božím, kterým můžeme být i my – naplněn pravou láskou, neochvějně a odvážně svědčící o Spasiteli a Jeho evangeliu a odhodlaný vytrvat až do konce.

Moroni nás učil, co k tomu potřebujeme. Řekl, že tím prvním krokem k úplnému obrácení je víra. Víru v Boha Otce, v Jeho Milovaného Syna a v Jeho evangelium bude posilovat modlitbou naplněné studium Knihy Mormonovy. Bude posilovat i vaši víru v Boží proroky – dávné i novodobé.

Může vás přiblížit k Bohu více než kterákoli jiná kniha. Dokáže změnit život k lepšímu. Naléhavě vás žádám, abyste udělali to, co udělal jeden můj misionářský společník. Jako dospívající utekl z domova a do krabice, kterou nosil s sebou na své cestě za větším štěstím, mu kdosi vložil Knihu Mormonovu.

Roky plynuly. Stěhoval se z místa na místo po celém světě. Byl sám a nešťastný, když si jednoho dne všiml oné krabice. Krabice byla plná věcí, které s sebou stále nosil. Na jejím dně objevil Knihu Mormonovu. Přečetl si slib, který je v ní uveden, a vyzkoušel ho. Poznal, že je pravdivá. Toto svědectví mu změnilo život. Nalezl štěstí přesahující i ty jeho nejtajnější sny.

Vaše Kniha Mormonova je možná skryta před vaším zrakem kvůli všemu tomu, co jste nasbírali cestou a co vám brání ji vidět. Snažně vás prosím, abyste zhluboka a často pili z jejích stránek. Je v ní obsažena plnost evangelia Ježíše Krista, které je tou jedinou cestou vedoucí domů k Bohu.

Zanechávám vám své jisté svědectví, že Bůh žije a že zodpoví vaše modlitby. Ježíš Kristus je Spasitel světa. Kniha Mormonova je pravdivým a spolehlivým svědectvím o tom, že On žije a že je náš vzkříšený a žijící Spasitel.

Kniha Mormonova je vzácným svědkem. Zanechávám vám své svědectví v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.