Přijďte do stáda Božího
Ve stádu Božím pociťujeme, jak nad námi bdí a pečuje o nás Dobrý pastýř, a jsme požehnáni tím, že pociťujeme Jeho vykupující lásku.
Bratr a sestra Samadovi poznali evangelium Ježíše Krista jako mladí rodiče ve svém skromném dvoupokojovém domově v Semarangu v Indonésii.1 Seděli tehdy u malého stolku s tlumeným osvětlením, které zjevně naplňovalo místnost spíše komáry než světlem, a dva mladí misionáři je učili věčným pravdám. Skrze upřímnou modlitbu a vedení Ducha Svatého uvěřili tomu, čemu byli učeni, a rozhodli se dát pokřtít a stát se členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Toto rozhodnutí a jejich následný způsob života požehnaly bratru a sestře Samadovým a jejich rodině v každé oblasti jejich života.2
Oba patří mezi pionýry z řad Svatých v Indonésii. Později přijali chrámové obřady a bratr Samad sloužil jako president odbočky a poté jako president okrsku, přičemž jezdil po celé Střední Jávě, kde plnil své zodpovědnosti. Posledních deset let slouží jako první patriarcha Indonéského kůlu Surakarta.
Jakožto jeden z oněch misionářů v onom skromném, vírou naplněném domově jsem byl před 49 lety svědkem toho, čemu učil král Beniamin v Knize Mormonově: „Přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních.“3 Požehnání plynoucí do života lidí, kteří se řídí příkladem a učením Ježíše Krista a kteří se rozhodují být počítáni mezi Jeho učedníky, jsou nesčetná, radostná a věčná.4
Stádo Boží
Výzva Almy k uzavření smlouvy křtu pronesená k lidem shromážděným u vod Mormonu začíná slovy: „Nyní, jelikož si přejete přijíti do stáda Božího.“5
Stádo nocuje v ovčinci, což je velká ohrada, často obehnaná kamennými zídkami, kde jsou ovce v noci chráněné. Má jen jeden vchod. Večer pastýř ovce svolává. Ty znají jeho hlas a vcházejí branou do bezpečí ovčince.
Almův lid tehdy věděl, že pastýři stojí u úzkého vchodu do ovčince a počítají ovce, které vcházejí dovnitř,6 všímají si jejich ran a neduhů a poté o ně jednotlivě pečují. Bezpečí a blaho ovcí závisí na jejich ochotě vstoupit do ovčince a zůstat ve stádu.
Mezi námi jsou možná někteří, již mají pocit, že jsou na okraji stáda – možná si myslí, že nejsou tolik potřební či docenění nebo že do stáda nezapadají. A stejně jako v ovčinci si i ve stádu Božím někdy vzájemně šlápneme na kuří oko a musíme činit pokání nebo odpustit.
Avšak onen Dobrý pastýř7 – náš pravý pastýř – je vždy dobrý. Ve stádu Božím pociťujeme, jak nad námi Bůh bdí a pečuje o nás, a jsme požehnáni tím, že pociťujeme Jeho vykupující lásku. Řekl: „Na dlaních vyryl jsem tě; zdi tvé jsou vždycky přede mnou.“8 Náš Spasitel si vyryl na dlaně naše hříchy, bolesti, trápení9 a vše, co je v životě nespravedlivé.10 Tato požehnání čekají na všechny, kdo si přejí „přijíti do stáda Božího“11 a rozhodnou se v něm být. Dar svobody jednání není jen právo se rozhodovat; je to příležitost rozhodovat se správně. A zdi ovčince nejsou omezením, nýbrž zdrojem duchovního bezpečí.
Ježíš učil tomu, že je „jeden ovčinec a jeden pastýř“.12 Řekl:
„Kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. …
A ovce hlas jeho slyší, …
a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.“13
Poté Ježíš prohlásil: „Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude.“14 Tím jasně učil tomu, že je pouze jediný způsob, jak přijít do stáda Božího a jak být spasen. A to skrze a prostřednictvím Ježíše Krista.15
Požehnání přicházejí k těm, kteří jsou ve stádu Božím
Jak přijít do stáda, se dozvídáme z Božího slova, což je nauka, které učí Ježíš Kristus a Jeho proroci.16 Když se řídíme naukou Kristovou a přicházíme do stáda skrze víru v Ježíše Krista, pokání, křest a konfirmaci a neustálou věrnost,17 Alma nám slibuje čtyři konkrétní osobní požehnání. Můžete 1) „býti Bohem vykoupeni“, 2) býti „počítáni mezi ty z prvního vzkříšení“, 3) „míti věčný život“ a 4) Pán na vás bude „hojněji vylévati Ducha svého“.18
Když Alma učil o těchto požehnáních, lidé radostí tleskali. A to z těchto důvodů:
Zaprvé – vykoupit znamená splatit dluh či závazek nebo osvobodit člověka od něčeho, co ho trápí či zraňuje.19 Ať dosáhneme jakékoli míry osobního zdokonalení, bez Usmíření Ježíše Krista nás to nedokáže očistit od hříchů, kterých jsme se dopustili, ani to nedokáže uzdravit rány, jež jsme utrpěli. On je náš Vykupitel.20
Zadruhé – díky Kristově Vzkříšení budou vzkříšeni všichni lidé.21 Až se náš duch oddělí od smrtelného těla, budeme se nepochybně těšit na to, až budeme moci opět obejmout své blízké ve vzkříšeném těle. Budeme se nedočkavě těšit na to, až budeme mezi těmi z Prvního vzkříšení.
Zatřetí – věčný život znamená žít s Bohem a žít tak jako On. Je to „největší ze všech darů Božích“22 a přináší plnost radosti.23 Je vrcholným účelem a cílem našeho života.
Začtvrté – společenství člena Božstva, Ducha Svatého, poskytuje během tohoto smrtelného života velmi potřebné vedení a útěchu.24
Zamyslete se nad některými příčinami neštěstí: utrpení pramenící z hříchu,25 smutek a osamění v důsledku úmrtí někoho blízkého či strach z nejistoty ohledně toho, co se stane, až zemřeme. Když však vstoupíme do stáda Božího a dodržujeme smlouvy, jež jsme s Bohem uzavřeli, pociťujeme pokoj pramenící z vědomí toho, že nás Kristus z hříchů vykoupí, a z důvěry v to, že odloučení našeho těla a ducha skončí rychleji a že budeme žít s Bohem na věky v nejvyšší slávě.
Důvěřujte Kristu a jednejte s vírou
Bratři a sestry, písma jsou plná příkladů Spasitelovy majestátní moci a Jeho soucitného milosrdenství a milosti. Během své pozemské služby uděloval požehnání uzdravení těm, kteří Mu důvěřovali a jednali s vírou. Například nemohoucí muž u rybníka Bethesda začal chodit poté, co s vírou uposlechl Spasitelův pokyn: „Vstaň, vezmi lože své a choď.“26 Lidé, kteří byli v zemi Hojnosti nemocní nebo nějakým způsobem sužovaní, byli uzdraveni poté, co všichni společně předstoupili.27
Abychom mohli obdržet úžasná požehnání slíbená těm, kteří přijdou do stáda Božího, je třeba udělat totéž – musíme se rozhodnout přijít. Alma mladší učil: „A nyní, pravím vám, že vás volá dobrý pastýř; a budete-li hlas jeho poslouchati, přivede vás do stáda svého.“28
Před několika lety zemřel jeden můj drahý přítel na rakovinu. Když jeho žena Sharon poprvé psala o jeho diagnóze, řekla: „Rozhodli jsme se pro víru. Víru v našeho Spasitele Ježíše Krista. Víru v plán našeho Nebeského Otce a víru v to, že On zná naše potřeby a plní své sliby.“29
Setkávám se s mnoha Svatými posledních dnů, kteří stejně jako Sharon pociťují vnitřní pokoj díky tomu, že jsou bezpečně uvnitř Božího stáda, obzvláště tehdy, když přichází pokušení, protivenství či nepříznivé období.30 Rozhodují se mít víru v Ježíše Krista a následovat Jeho proroka. Náš drahý prorok, president Russell M. Nelson, nás učil, že „na počátku všeho dobrého v životě – každého potenciálního požehnání věčného významu – stojí víra“.31
Přijďte do stáda Božího v plné míře
Můj praprapradědeček James Sawyer Holman dorazil do Utahu v roce 1847, ale nebyl mezi těmi, kteří tam dorazili v červenci s Brighamem Youngem. Přijel až později a podle rodinných záznamů měl na starosti přivést s sebou ovce. Trvalo mu až do října, než se do údolí Solného jezera dostal, ale zvládl to on i ovce.32
Někteří z nás jsou obrazně řečeno ještě na pláních. Ne každý dorazí s první skupinou. Moji drazí přátelé, pokračujte prosím na cestě a pomáhejte také druhým přijít v plné míře do stáda Božího. Požehnání evangelia Ježíše Krista jsou nezměrná, protože jsou věčná.
Jsem nesmírně vděčný, že jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Vydávám svědectví o lásce našeho Nebeského Otce a našeho Vykupitele Ježíše Krista a o pokoji, jenž pochází jedině od Nich – o vnitřním pokoji a požehnáních, jež nalezneme ve stádu Božím. Ve jménu Ježíše Krista, amen.