Dítě a učedník
Pán důvěřuje svým věrným učedníkům. Posílá připravené lidi ke svým připraveným služebníkům.
Každý z nás, na kterého se vztahuje smlouva křtu, slíbil, že bude nabízet evangelium druhým.1 Občas před námi jako nepřekonatelná překážka vyvstává obava z odmítnutí či z toho, že někoho urazíme. Přesto se však někteří členové zbavují této bariéry s lehkostí. Na svých cestách jsem si jich pečlivě všímal. A nyní vám některé z nich popíšu.
Sobota je na celém světě dnem, kdy se konají trhy. Ve venkovských oblastech Ghany, Ekvádoru a na Filipínských ostrovech bezpočet lidí přináší produkty svých farem a své rukodělné práce do města, aby je tam prodali. Mluví s těmi, které potkávají na cestě. A zatímco čekají na kupce, povídají si s těmi, kteří jsou poblíž. Mnohé z toho, o čem spolu mluví, se týká jejich zápasu o přežití, snahy dostat se z chudoby, a někdy mluví i o nebezpečí.
Mezi těmito lidmi na cestách a na tržištích jsou Svatí posledních dnů. Mnohé z toho, o čem se baví s těmi, které potkávají, se týká stejných věcí, které byste slyšeli kdekoli na světě. „Odkud jste?“ „To je váš syn?“ „Kolik máte dětí?“ V něčem se však Svatí posledních dnů liší. Dá se to poznat na jejich očích, stejně jako v jejich slovech. Naslouchají pozorně a s výrazem toho, komu záleží na odpovědích na otázky a komu záleží na dané osobě.
Pokud tato konverzace trvá déle než jen několik minut, stočí se na to, na čem oběma řečníkům velmi záleží. Mluví o tom, co podle jejich názoru přináší štěstí a co přináší smutek. A pak se rozhovor stočí na to, v co doufají ohledně tohoto života i života příštího. Svatí posledních dnů vyjádří své pokojné přesvědčení. Ne vždy, ale občas se Svatého posledních dnů zeptají: „Proč jste tak klidný?“ „Jak víte o těchto věcech, o kterých tvrdíte, že je víte?“
A pak přichází klidná odpověď. Možná se bude týkat Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, kteří se zjevili mladému chlapci Josephu Smithovi. Možná se bude týkat toho, jak vzkříšený Spasitel, jak je to popsáno v Knize Mormon, láskyplně sloužil obyčejným lidem, kteří v Něj měli víru a kteří Ho měli rádi, stejně jako my.
Pokud jste zaslechli podobný rozhovor, který se týkal duchovních věcí a který probíhal na tržišti nebo na ulici, možná se ptáte: „Jak bych to mohl dokázat i já? Jak bych mohl lépe sdílet svou víru s těmi, kteří dosud nepociťují to, co já?“ Tato otázka se týká každého z nás, kdo jsme členové. Tatáž otázka leží na mysli každému biskupovi a presidentovi odbočky v Církvi, který má nyní zodpovědnost vést misionářskou práci mezi svými lidmi. Odpověď na tuto otázku je klíčem ke žni, která přijde.
Zkoumal jsem pozorně a s modlitbou některé z těch, kteří jsou mimořádně věrnými a efektivními svědky o Spasiteli a o Jeho Církvi. Jejich příběhy jsou inspirující. Jeden pokorný muž byl povolán presidentem malé odbočky. V odbočce bylo tak málo členů, že si nedokázal představit, jak bude moci odbočka fungovat. Vydal se do lesnatého háje, aby se tam pomodlil. Zeptal se Boha, co má dělat. Odpověď přišla. Společně s několika málo členy začal zvát přátele, aby se k nim připojili. Za rok přišly do vod křtu stovky lidí a stali se spoluměšťany v Pánově Církvi.
Znám muže, který téměř každý týden jezdí na služební cesty. Každý den misionáři někde ve světě učí někoho, koho potkal. Znám jiného muže, který se, jak se zdá, nenechává odradit tím, s kolika lidmi musí promluvit, než někdo z nich vyjádří přání, aby ho učili misionáři. Nezajímá ho, co ho stojí jeho úsilí, zajímá ho jen štěstí těch, jejichž život se změnil.
Pro to, co dělají, neexistuje žádný jednotný vzor. Neexistuje žádná všeobecná metoda. Někteří s sebou neustále nosí Knihu Mormon, kterou mohou dát druhým. Jiní si stanovují datum, do kterého najdou někoho, koho by mohli učit misionáři. Další přišli na otázky, které podněcují k přemýšlení o tom, na čem dané osobě v životě nejvíce záleží. Každý z těchto lidí se modlil, aby poznal, co má dělat. Každý, jak se zdá, dostává jinou odpověď, která se hodí přesně pro ně a pro lidi, které potkávají.
V jednom jsou si však všichni podobní. A sice: mají společný náhled na to, kým jsou. Díky tomu, kým jsou, mohou dělat to, k čemu jsou inspirováni. Abychom mohli dělat to, co dělat máme, musíme se jim stát podobnými přinejmenším ve dvou ohledech. Zaprvé jsou si vědomi toho, že jsou milované děti milujícího Nebeského Otce. Díky tomu se k Němu snadno a často obracejí v modlitbě. Očekávají, že od Něho obdrží osobní vedení. Podobně jako děti dokonalého rodiče poslouchají s poddajností a pokorou. A On je jim nablízku.
Zadruhé jsou vděčnými učedníky vzkříšeného Ježíše Krista. Vědí sami za sebe, že usmíření je skutečné a že je pro každého nezbytné. Pocítili očištění díky křtu vykonaného těmi, kteří mají pravomoc, a díky tomu, že sami přijali Ducha Svatého. A díky pokoji, který prožili, jsou jako synové Mosiášovi, kteří si „přáli…, aby každému stvoření byla hlásána spása, neboť nemohli snésti, že by duše některého člověka měla zahynouti, ba již myšlenka, že by některá duše měla trpěti nekonečná muka, je rozechvívala.“2
Ti, kdož s lehkostí a často mluví o znovuzřízeném evangeliu, si cení toho, co pro ně evangelium znamená. Často myslí na toto velké požehnání. A právě díky tomu, že mají na paměti dar, který obdrželi, si dychtivě přejí, aby ho přijali i ostatní. Pocítili lásku Spasitele. Následující slova jsou pro ně skutečností každý den, každou hodinu:
„Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce.
My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“3
Dokonce i když pravý učedník pocítil tuto lásku, občas pociťuje úzkost. Apoštol Jan to řekl jasně: strach zmizí, až budeme učiněni dokonalými v lásce. O tento dar dokonalé lásky se můžeme modlit. Můžeme se s důvěrou modlit o to, abychom mohli pociťovat lásku, kterou Spasitel chová k nám a ke všem, se kterými se setkáváme. On miloval nás i je natolik, že zaplatil cenu za všechny naše hříchy. Věřit tomu je jedna věc. Mnohem více ale znamená mít proměněné srdce, abychom to mohli pociťovat v každém okamžiku. Příkaz modlit se o to, abychom cítili Spasitelovu lásku, představuje také zaslíbení. Naslouchejte:
„Nemáte-li tedy pravé lásky, milovaní bratří moji, pak nejste ničím, neboť láska nikdy nepřestává. Proto lpěte pevně na pravé lásce, která je největší z věcí, neboť všechny věci pominou – avšak pravá láska jest čistou láskou Kristovou a trvá věčně a kdo ji bude míti v den poslední – tomu se má dobře dařiti.
Proto se modlete k Otci, milovaní bratří moji, z celé síly svého srdce, abyste byli naplněni touto láskou, kterou propůjčil všem pravým následovníkům Syna svého Ježíše Krista, abyste se stali syny Božími, abychom byli jako On, až se zjeví, neboť jej budeme viděti, jak jest; abychom mohli míti tuto naději; abychom byli očištěni, jako On jest čistý.“4
Pán důvěřuje svým věrným učedníkům. Posílá připravené lidi ke svým připraveným služebníkům. Máte zkušenost, stejně jako ji mám já, s tím, že jste se setkali s lidmi, u kterých jste si byli jisti, že jste se s nimi nesetkali náhodou.
Mám přítele, který se každý den modlí, aby potkal někoho, kdo je připraven přijmout evangelium. Nosí s sebou výtisk Knihy Mormon. Nedávno se večer před kratší cestou rozhodl, že si sebou nevezme knihu, ale namísto toho takzvané „kartičky na rozdávání“. Ráno však přišlo duchovní vnuknutí: „Vezmi si s sebou Knihu Mormon.“ A tak si dal jednu do tašky.
V letadle vedle něj seděla žena, kterou znal, a on přemýšlel: „Je to ona?“ Letěla s ním znovu i na zpáteční cestě. Nyní přemýšlel: „Jak mám začít mluvit o evangeliu?“
Místo toho mu řekla: „Vy platíte desátek své Církvi, že?“ Odvětil, že platí. Řekla, že by měla také platit desátek své církvi, ale že ho neplatí. A pak se zeptala: „Co je to zač ta Kniha Mormon?“ Vysvětlil jí, že je to písmo, další svědectví o Ježíši Kristu, které přeložil prorok Joseph Smith. Zdálo se, že ji to zajímá. A tak se sehnul k tašce a řekl: „Měl jsem pocit, že mám vzít tuto knihu s sebou. Myslím, že je pro vás.“
Začala ji číst. Když se loučili, řekla: „Ještě si o tom budeme muset popovídat.“ Co můj přítel nemohl vědět, co však věděl Bůh, bylo, že hledala nějakou církev. Bůh věděl, že sledovala mého přítele a přemýšlela nad tím, co ho v jeho církvi činilo tak šťastným. Bůh věděl, že se zeptá na Knihu Mormon, a také věděl, že bude souhlasit s tím, aby ji učili misionáři. Byla připravena. A můj přítel také. A vy i já můžeme být připraveni také.
Vaše způsobilost a vaše touha vám bude zářit z obličeje i z očí. Budete pociťovat nadšení z Pánovy Církve a z Jeho díla a bude to na vás vidět. Budete Jeho učedníky v každé situaci 24 hodin denně. Nebudete muset sbírat odvahu na jeden velký okamžik, abyste s někým promluvili a pak se stáhli. To, že většina lidí nebude mít zájem o znovuzřízené evangelium, bude mít malý vliv na to, co děláte a co říkáte. Schopnost mluvit o tom, čemu věříte, bude součástí vás samotných.
Takový byl i můj otec. Byl vědec. Přednášel posluchačům v různých zemích po celém světě. Jednou jsem četl přednášku, kterou pronesl na velké vědecké konferenci. V této přednášce se v rámci svého vědního oboru zmiňoval o stvoření a o Stvořiteli. Věděl jsem, že jen málo posluchačů, pokud vůbec někdo, by sdílelo jeho víru. A tak jsem mu s úžasem a s obdivem řekl: „Tati, ty jsi vydal svědectví.“ Překvapeně se na mne podíval a odvětil: „Skutečně?“
Ani netušil, že byl odvážný. Prostě řekl to, o čem věděl, že je pravda. Když vydával svědectví, dokonce i ti, kteří svědectví nepřijali, věděli, že nebylo proneseno plánovaně, ale proto, že toto svědectví bylo jeho součástí. Byl takový, jaký byl, ať byl kdekoli.
Tímto se vyznačuje každý, kdo je odvážný a efektivní ve sdílení evangelia. Tito lidé se považují za děti milujícího žijícího Otce v nebi. A považují se za učedníky Ježíše Krista. Nemusejí být vedeni k tomu, aby se modlili. Činí tak přirozeně. K tomu, aby pamatovali na Spasitele, nepotřebují vyvíjet žádné zvláštní úsilí. Jeho láska k nim a jejich láska k Němu je vždy s nimi. Takoví jsou a tak pohlížejí na sebe a na ty, kteří jsou kolem nich.
Může nám připadat, že to bude vyžadovat velkou změnu, ale můžeme si být jisti, že tato změna nastane. Tato změna, která nastává v jednotlivých členech, probíhá po celé Církvi v každém národě. Toto je ona významná doba, kterou předvídali proroci již od stvoření. Znovuzřízené evangelium půjde ke každému národu. Spasitel seslal proroku Josephu Smithovi tato slova:
„Vyslal jsem svého anděla letícího středem nebes, který měl věčné evangelium, a ten se zjevil několika a předal je lidstvu a ještě mnohým se zjeví, kteří obývají zemi.
A toto evangelium bude kázáno všem národům, pokolením, jazykům a nářečím.“5
Ať se stane cokoli, můžeme vědět, že Bůh stanoví hranice, aby svá zaslíbení naplnil. On, nikoli jen lidé, má svrchovanou kontrolu nad národy a nad událostmi, aby tak Jeho záměry mohly být naplněny. Mezi každým lidem a v každém národě budou vzbuzeni ti, kteří budou sloužit s absolutní jistotou, že jsou děti Boží, a kteří se stanou očištěnými učedníky vzkříšeného Krista v Jeho Církvi.
Před několika lety jsem promlouval k misionářům ve výcvikovém středisku v Japonsku. Slíbil jsem jim, že v jejich národě nastane velký den. Řekl jsem, že nastane velký vzestup v tom, že členové budou dychtivě promlouvat o svém svědectví o znovuzřízeném evangeliu s těmi, se kterými se setkají. Tehdy jsem se domníval, že tato odvaha promluvit vzejde z narůstajícího obdivu k Církvi v této zemi. Nyní vím, že onen velký zázrak, mocná změna, nastane uvnitř členů, ne ve světě kolem nich.
Tito členové a členové po celém světě budou milovat a naslouchat a hovořit a svědčit skrze proměněné srdce. Biskupové a presidenti odboček je povedou svým příkladem. Žeň duší bude veliká a bude spolehlivě v Pánových rukou.6
Abyste se stali součástí tohoto zázraku, nesmíte čekat na to, až se budete cítit blíže Nebeskému Otci, nebo až si budete jisti tím, že jste očištěni skrze usmíření Ježíše Krista. Modlete se o příležitost potkávat lidi, kteří cítí, že v jejich životě by mohlo být něco lepšího. Modlete se o to, abyste poznali, jak jim máte pomoci. Vaše modlitby budou zodpověděny. Budete se setkávat s lidmi, které Pán připravil. Zjistíte, že budete pociťovat a říkat věci, které se vymykají vašim minulým zkušenostem. A pak, časem, pocítíte, jak se přibližujete svému Nebeskému Otci, a pocítíte očištění a odpuštění, které Spasitel slibuje svým věrným svědkům. A pocítíte Jeho souhlas a budete si vědomi toho, že jste udělali to, o co vás žádal, protože vás miluje a důvěřuje vám.
Jsem vděčný, že žiji v této době. Jsem vděčný, že vím, že vy i já jsme milované děti oslaveného Nebeského Otce. Svědčím o tom, že Ježíš je Kristus, že je můj Spasitel, i váš, a Spasitel všech lidí, se kterými se kdy setkáte. Otec a Syn navštívili proroka Josepha Smitha. Klíče kněžství byly znovuzřízeny a poslední veliké shromažďování započalo. Vím, že je to pravda.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.