Stůjte na místě, které je vám určeno

President Thomas S. Monson

První rádce v Prvním předsednictvu

Kéž nabízíme pomocnou ruku a zachraňujeme ty, kteří padli stranou, aby ani jedna drahocenná duše nebyla ztracena.

Dnes večer jsme se shromáždili jako mocná skupina nositelů kněžství, jak zde v Konferenčním centru, tak i na jiných místech po celém světě. Někteří jsou nositeli Aronova a jiní zase Melchisedechova kněžství.

President Stephen L. Richards, který sloužil jako rádce presidenta Davida O. McKaye, prohlásil: „Kněžství se obvykle definuje jednoduše jako ,Boží moc delegovaná člověku‘.“ A pokračuje: „Myslím, že tato definice je přesná. Z praktických důvodů ale kněžství rád definuji na základě služby a často ho nazývám ,dokonalým plánem služby‘… Je to nástroj služby… a muž, který ho opomíjí používat, ho snadno ztratí, neboť ve zjevení nám je jasně řečeno, že ten, kdo ho zanedbává, ,nebude počítán za způsobilého, aby obstál‘.“¹

V kůlu Pioneer, nacházejícím se v Salt Lake City, kde jsem obdržel jak Aronovo, tak Melchisedechovo kněžství, jsme byli učeni, abychom se důvěrně seznámili s písmy, včetně oddílů 20, 84 a 107 Knihy nauk a smluv. V těchto oddílech se dozvídáme o kněžství a o církevní správě.

Dnes si přeji zdůraznit jeden verš z oddílu 107: „Naučte se tudíž každý svým povinnostem a věnujte se s veškerou pílí úřadu, ku kterému jste byli povoláni.“²

President Harold B. Lee často učil: „Když se člověk stane nositelem kněžství, stane se zmocněncem Pána. Má na své povolání nahlížet tak, jako by byl Pánovým poslem.“³

Z těchto oddílů se také učíme povinnostem předsednictev kvor a skutečnosti, že kromě za sebe samotné jsme zodpovědni také za druhé.

Pevně věřím, že Církev je dnes silnější než kdy dříve. Úroveň aktivity naší mládeže svědčí o tom, že to je pokolení víry a oddanosti pravdě. Přesto jsou někteří, kteří se ocitají na okraji, kteří nacházejí jiné zájmy, které je přesvědčují, aby zanedbávali své církevní povinnosti. Nesmíme ztratit ani jednu tuto drahocennou duši.

Roste počet perspektivních starších, kteří se neúčastní církevních shromáždění ani neplní církevní úkoly. Tato situace může a musí být napravena. To je naším úkolem. Musíme bezodkladně rozdělit zodpovědnost a vynaložit úsilí.

Předsednictva kvor Aronova kněžství, pod vedením biskupstva a poradců kvora, mohou být zmocněna, aby nabízela pomocnou ruku a zachraňovala.

Pán pravil: „Pamatujte, cena duše je velká v očích Božích… A jak veliká je jeho radost nad duší činící pokání.“⁴

Tento úkol se někdy zdá přemáhající. Novou odvahu můžeme načerpat ze zkušenosti Gedeona v dávných dobách, který měl se svými skrovnými silami bojovat s Madianskými a Amalechitskými. Vzpomeňte si, jak Gedeon a jeho armáda čelili ohromné síle vojsk, která je nesmírně převyšovala výzbrojí i počtem. Kniha Soudců ve Starém zákoně zaznamenává, že tento sjednocený nepřítel, Madianští a Amalechitští, „leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství.“⁵ Gedeon se odebral k Všemohoucímu Bohu, aby byl posilněn.

K jeho překvapení mu Pán oznámil, že jeho vojsko má příliš mnoho mužů, než aby vydal nepřítele do jejich rukou, aby tak neříkali: „Ruka má spomohla mi.“⁶ Gedeon dostal pokyn, aby ke svému lidu prohlásil: „Kdo jest strašlivý a lekavý, navrať se zase, a odejdi… [z hory] Galád. I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců, a deset tisíc zůstalo.“⁷

Potom Pán řekl: „Ještě jest mnoho lidu.“⁸ Dal Gedeonovi pokyn, aby vzal muže k vodě a sledoval způsob, jakým budou pít. Ti, kteří vodu chlemtali, byli shromážděni do jedné skupiny, a ti, kteří k pití poklekli, byli shromážděni do druhé. Pán Gedeonovi řekl: „Ve třech stech mužů, kteříž chlemtali, vysvobodím vás, a vydám Madianské v ruku tvou, ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí, jeden každý k místu svému.“⁹

Gedeon se vrátil ke svému vojsku a řekl mu: „Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská.“¹⁰ A rozdělil oněch tři sta mužů do tří oddílů a každému muži dal do ruky trubku a prázdný džbán a v něm pochodeň. A řekl jim:

„Jakž na mně uzříte, tak učiníte; nebo hle, já vejdu na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dělati, tak uděláte.

Nebo troubiti budu já v troubu i všickni, jenž se mnou budou, tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol… a řeknete: Meč Hospodinův a Gedeonův.“ Tehdy ve skutečnosti řekl: „Následujte mě.“ Jeho slova přesně zněla: „Jakž na mně uzříte, tak učiníte.“¹¹

Na znamení svého vůdce Gedeonův voj zadul na trumpety, rozbil džbány a vykřikl: „Meč Hospodinův a Gedeonův.“ Písmo zaznamenává výsledek této rozhodující bitvy: „A postavili se každý na místě svém“ a zvítězili.¹²

Součástí dnešního záchranného plánu je domácí učení. Když ho president David O. McKay přednesl všem generálním autoritám, poskytl tuto radu: „Domácí učení je jednou z nejnaléhavějších a největší odměnu přinášejících příležitostí, jak živit a inspirovat děti našeho Otce, jak jim radit a jak je řídit… Je [to] božská služba, božské povolání. Naší povinností jako domácích učitelů je přinášet do každé rodiny a srdce božského ducha.“¹³

V určitých oblastech, kde chybí odpovídající síla Melchisedechova kněžství, mohou presidenti kůlů a biskupové ve spolupráci s presidentem misie využít misionáře na plný úvazek, aby navštěvovali méně aktivní a částečně členské rodiny. To nejen roznítí misionářského ducha v dané rodině, ale také to poskytne ideální příležitost pro získání kvalitních doporučení na možné zájemce.

V průběhu let, kdy jsem navštívil mnoho kůlů po celém světě, byly takové kůly, kde se vedoucí sborů a kůlu z nutnosti nebo v reakci na povinnost přestali vymlouvat, vyhrnuli si rukávy a s Pánovou pomocí se pustili do práce a přivedli drahocenné muže k tomu, aby se kvalifikovali pro Melchisedechovo kněžství a aby se svými manželkami a dětmi vstoupili do svatého chrámu pro své obdarování a pečetění.

V krátkosti se zmíním o několika příkladech:

Při návštěvě kůlu Millcreek v Salt Lake City před několika roky jsem se dozvěděl, že v předcházejícím roce tam bylo vysvěceno staršími více než sto bratří, kteří byli perspektivními staršími. Zeptal jsem se presidenta Jamese Clegga na tajemství jeho úspěchu. Byl příliš skromný, než aby si připisoval zásluhy, ale jeden z jeho rádců prozradil, že president Clegg si uvědomil problém a každému perspektivnímu staršímu osobně zavolal a domluvil si s ním soukromou schůzku. Během této schůzky hovořil o chrámu Páně, o spásných obřadech a smlouvách, na které se v chrámu klade důraz, a zakončil touto otázkou: „Toužíte vzít svou drahou ženu a své krásné děti do domu Páně, abyste mohli být po všechny věčnosti věčnou rodinou?“ Následoval souhlas, proběhl proces reaktivace a cíle bylo dosaženo.

V roce 1952 tvořily většinu rodin ve sboru Rose Park Third členové, jejichž otcové nebo manželé měli pouze Aronovo, namísto Melchisedechova kněžství. Bratr L. Brent Goates byl povolán, aby sloužil jako biskup. Vyzval méně aktivního člena sboru Ernesta Skinnera, aby pomáhal při aktivizaci 29 dospělých bratří ve sboru, kteří zastávali úřad učitele v Aronově kněžství, a aby těmto mužům a jejich rodinám pomohl dostat se do chrámu. Bratr Skinner, sám méně aktivní člen, se zprvu zdráhal, ale nakonec naznačil, že udělá vše, co je v jeho silách. Začal tyto méně aktivní dospělé učitele osobně navštěvovat a snažil se jim pomoci, aby viděli svou úlohu vedoucích kněžství ve svých domovech a manželů a otců ve svých rodinách. Brzy získal některé méně aktivní bratří, aby mu v jeho úkolu pomáhali. Jeden po druhém se stávali znovu plně aktivními a brali své rodiny do chrámu.

Jednoho dne pak referent sboru, který zrovna čekal u pokladny v obchodě, vystoupil z fronty, aby pozdravil posledního člena skupiny, která měla jít do chrámu. Když tento muž mluvil o tom, že byl posledním z této skupiny, poznamenal: „Přihlížel jsem a sledoval, jak se všichni ze skupiny stali aktivními ve sboru a šli do chrámu. Kdybych si tehdy dokázal představit, jak krásné to v chrámu je a jak to navěky změní můj život, nikdy bych nebyl posledním z těch devětadvaceti, kteří byli zpečetěni v chrámu.“

V každém z těchto případů jsou čtyři základní faktory, díky kterým byli tito bratři úspěšní:

Reaktivace probíhala na úrovni sboru.
Zapojil se do ní biskup sboru.
Byli zajištěni způsobilí a inspirovaní učitelé.
Pozornost byla věnována každému jednotlivci.

Bratří, mějme na paměti radu krále Benjamina: „Jste jenom tehdy ve službě svého Boha, jste-li ve službě svých bližních.“¹⁴

Nabízejme pomocnou ruku, abychom zachránili ty, kteří tolik potřebují naši pomoc, a pozvedli je na vyšší cestu a lepší stezku. Zaměřujme své myšlenky na potřeby nositelů kněžství a jejich manželek a dětí, kteří sklouzli ze stezky aktivity. Kéž nasloucháme nevyslovenému poselství jejich srdce:

Řiď mne! Veď mne! Kráčej se mnou!
Cestu svou ať vím.
Uč mne, co mám znát jednou,
bych mohl žíti s Ním.15

Reaktivizace není úkol pro lenocha nebo snílka. Děti rostou, rodiče stárnou a čas na nikoho nečeká. Neodkládejte vnuknutí; spíše podle něho jednejte, a Pán vám otevře cestu.

Často je vyžadována nebeská ctnost trpělivosti. Jako biskup jsem jednoho dne pocítil vnuknutí, abych navštívil jednoho muže, jehož žena byla trochu aktivní, stejně jako děti. Tento muž však nikdy nic nepřijímal. Za horkého letního dne jsem zaklepal na dveře Harolda G. Gallachera. Viděl jsem bratra Gallachera, jak sedí v křesle a čte noviny. „Kdo je to?“ zeptal se, aniž zvedl oči.

„Váš biskup,“ odpověděl jsem. „Přišel jsem, abych se s vámi seznámil a vyzval vás, abyste se svou rodinou chodil na shromáždění.“

„Ne, mám moc práce,“ zněla přezíravá odpověď. Vůbec nezvedl oči. Poděkoval jsem mu, že mě vyslechl, a odešel jsem.

Krátce nato se Gallacherovi přestěhovali do Kalifornie. Uplynula léta. Potom, jako člen Kvora Dvanácti, jsem jednoho dne pracoval ve své kanceláři, když mi zavolala sekretářka a řekla: „Chtěl by s vámi mluvit bratr Gallacher, který kdysi žil ve vašem sboru. Je tady v mé kanceláři.“

Odpověděl jsem: „Zeptejte se ho, zda se jmenuje Harold G. Gallacher, který žil s rodinou ve Vissing Place na průsečíku ulic West Temple a Fifth South.“

Řekla: „To je on.“

Požádal jsem ji, aby ho ke mně poslala. Příjemně jsme si popovídali o jeho rodině. Řekl mi: „Přišel jsem se omluvit, že jsem onoho letního dne před mnoha roky nevstal z křesla a nepozval vás dál.“ Zeptal jsem se ho, zda je aktivní v Církvi. S úsměvem odpověděl: „Nyní jsem druhým rádcem v biskupstvu svého sboru. Vaše pozvání, abych přišel na shromáždění, a moje negativní odpověď, mne tak pronásledovaly, že jsem se rozhodl s tím něco udělat.“

Než Harold zemřel, viděli jsme se ještě několikrát. Gallacherovi a jejich děti vykonávali v Církvi mnoho povolání. Jedno z nejmladších vnoučat nyní slouží na misii na plný úvazek.

Obracím se k mnoha misionářům, kteří dnes večer možná poslouchají, a zanechávám jim poznání, že seménko svědectví často nezakoření a nevykvete ihned. Chléb puštěný po vodě se někdy vrací až po mnoha dnech. Ale vrací se.

Jednou večer jsem zvedl telefon a hlas ve sluchátku se zeptal: „Jste příbuzný se starším Monsonem, který před mnoha roky sloužil na misii v Nové Anglii?“

Odpověděl jsem, že ne. Volající se představil jako bratr Leonardo Gambardella a potom řekl, že nějací starší Monson a Bonner ho před mnoha lety navštívili a jemu a jeho ženě vydali své svědectví. Vyslechli si je, ale neudělali nic, aby jejich učení použili. Potom se přestěhovali do Kalifornie, kde asi po třinácti letech opět nalezli pravdu, byli obráceni a pokřtěni. Bratr Gambardella se mě potom zeptal, zda existuje nějaký způsob, jak se zkontaktovat se staršími, kteří je prvně navštívili, aby jim mohl vyjádřit svou hlubokou vděčnost za jejich svědectví, které s ním a s jeho ženou zůstalo.

Zkontroloval jsem záznamy. Našel jsem starší. Umíte si představit jejich překvapení, když jsem jim, nyní ženatým mužům s vlastní rodinou, zavolal a sdělil jim dobrou zprávu o završení jejich dávného úsilí? Ihned si na Gambardellovy vzpomněli. Zařídil jsem pro ně, aby jim mohli telefonicky osobně poblahopřát a uvítat je do Církve. Učinili tak. Byly prolity slzy, ale byly to slzy radosti.

Edwin Markham napsal tyto řádky:

Je to osud, který nás činí bratry,
Nikdo nejde svou cestou sám:
Vše, co vyšleme do života druhých,
se vrátí do toho našeho.16

Dnes večer se modlím, abychom my všichni, kteří jsme nositeli kněžství, pocítili svou zodpovědnost, abychom všichni stáli na místě, které nám je určeno, jako Gedeon v dávných dobách, a abychom jako jeden muž následovali svého Vůdce, ano, Pána Ježíše Krista – a Jeho proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho. Kéž nabízíme pomocnou ruku a zachraňujeme ty, kteří padli stranou, aby ani jedna drahocenná duše nebyla ztracena.

Ve jménu Ježíše Krista, amen.