Zásadní role misionářské práce členů
Musíme se připravit, abychom dokázali misionářům pomáhat nalézat ty děti našeho Nebeského Otce, které přijmou poselství znovuzřízení.
Bratři a sestry, Velikonoce jsou dobou, kdy se křesťanský svět soustřeďuje na vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a raduje se z něho. Tento jediný okamžik v čase navždy vše změnil. Spasitel odstranil každou překážku, která stála v cestě našemu návratu k milujícímu Nebeskému Otci. Na oplátku nás žádá, abychom „jdouce, [učili] všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.” (Matouš 28:19–20.)
Osobnější verze téhož poselství je zaznamenána v Janově evangeliu. Na břehu Galilejského moře se Ježíš třikrát otázal Petra: „Miluješ-li mne?” Petr pokaždé odpověděl stejně: „Ty víš, že tě miluji.” A pokaždé dal Spasitel Petrovi pokyn: „Pasiž beránky mé… Pasiž ovce mé… Pasiž ovce mé.” (Jan 21:15–17.)
Spasitelův naléhavý příkaz „pást [Jeho] ovce“ má stejnou platnost i dnes. Stejně jako Petr a jeho bratří zastara mají apoštolové Pána Ježíše Krista i dnes povinnost přinášet evangelium celému světu. Tuto povinnost máme stále na mysli. Každá generální autorita má zodpovědnost být misionářem.
Spasitel však nehovořil pouze k apoštolům. Hovořil i ke každému člověku, který byl požehnán tím, že uslyšel evangelium a je členem Jeho Církve. Ve zjevení proroku Josephu Smithovi to Pán vyjadřuje velmi prostě: „Sluší se to každému, kdo byl varován, aby varoval i svého bližního.” (NaS 88:81.)
Na poslední generální konferenci jsme vyzvali naše mladé muže, aby se lépe připravili na službu Pánu Ježíši Kristu. Požádali jsme je, aby byli způsobilí, schopní a duchovně energičtí misionáři. Vzhledem k neklidným podmínkám, které panují v dnešním světě, je třeba, aby byli „největší generací misionářů v historii Církve“. (Viz M. Russell Ballard, „Největší generace misionářů”, Liahona, listopad 2002, 46.) Nechceme po nich, aby byli dokonalí, ale je třeba, aby byli nadšení, ochotní a odhodlaní sloužit, aby mohli dosahovat nových úrovní duchovnosti jako učitelé evangelia. Potřebují znát poselství znovuzřízení evangelia Ježíše Krista a učit ho s mocí vlastními slovy pod vedením Ducha Svatého.
V celé Církvi se usilovně snažíme pomáhat všem našim misionářům, aby posílili svou duchovní vyspělost. Tomuto celosvětovému úsilí říkáme „zvyšování laťky“ nebo „pozvedání úrovně“. Děkujeme vám, rodičům, biskupům a presidentům kůlů, za vaši podporu v tomto úsilí. Děkujeme také věrným mladým Církve za jejich ochotu žít podle Pánových měřítek. Kéž vám náš Nebeský Otec dále žehná ve vaší přípravě na službu Jemu v tomto neklidném světě.
Pokud však zvyšujeme své očekávání ohledně výkonu našich misionářů, musíme také zvýšit své očekávání ohledně výkonu všech členů Církve při plnění našich misionářských povinností. Potřebujeme vaši pomoc, bratři a sestry, při podporování našich misionářů a pomáhání jim nalézat a křtít mnoho dalších dětí našeho Nebeského Otce. Potřebujeme, abyste nad misionáři, kteří jsou Pánovými služebníky, bděli, ochraňovali je a inspirovali. Máme-li pozvednout úroveň, zvedá se pro nás všechny. Musíme být věrnější. Musíme být duchovněji naladěni. Musíme se připravit, abychom dokázali misionářům pomáhat nalézat ty děti našeho Nebeského Otce, které přijmou poselství znovuzřízení.
Pamatujte, bratři a sestry, neděláme reklamu nějakému výrobku. Nic neprodáváme. Nesnažíme se udělat na nikoho dojem počtem našich členů nebo naším růstem. Jsme členové znovuzřízené Církve Ježíše Krista, kterou zmocňuje a vysílá samotný Pán, aby nacházela, živila a bezpečně do Jeho Církve přiváděla ty, kteří se snaží poznat pravdu.
Díváme-li se na to, co máme dělat, z této věčné perspektivy, zdá se to jednoduché a jasné, ale vím, že misionářská práce členů může být náročná a někdy může nahánět strach. Dovolte mi, prosím, navrhnout tři jednoduché věci, které můžeme dělat, abychom pomohli v této božsky ustanovené zodpovědnosti.
Zaprvé máme projevovat víru a modlit se jako jednotlivci a rodiny o pomoc při hledání způsobů, jak sdílet znovuzřízené evangelium Ježíše Krista. Proste Pána, aby otevřel cestu. Jako rodina si s modlitbou stanovte datum, kdy se u vás doma sejdou misionáři s někým, koho by mohli učit. Pamatujte, bratři a sestry, toto je Pánova Církev. Nechte Ho, ať vás skrze vaše neustávající modlitby vede. S modlitbou v srdci hovořte s každým, s kým můžete. Neodsuzujte nikoho předem. Neodpírejte nikomu tyto dobré zprávy. Mluvte s každým a důvěřujte ve slíbenou moc Ducha, který vám dá slova, která máte říci. Nechte rozhodnutí na nich, zda vaši nabídku přijmou, nebo odmítnou. Za nějakou dobu vám Pán přivede do cesty ty, kteří hledají pravdu. On je dobrý Pastýř. Zná své ovce a ony poznají Jeho hlas, který bude promlouvat skrze vás, a ony Ho budou následovat (viz Jan 10).
President Gordon B. Hinckley nedávno řekl: „Bude to velký den, až se naši lidé budou nejen modlit za misionáře po celém světě, ale až požádají Pána, aby jim pomohl podpořit misionáře pracující v jejich vlastním sboru.“ („Missionary Service“, First Worldwide Leadership Training Meeting, Jan. 2003, 19.)
Zadruhé vedoucí musejí vést příkladem. Duch vám napoví a povede vás při hledání těch, kteří mají zájem o naše poselství. Vaše osobní způsobilost vám dodá odvahu a duchovní sílu inspirovat své členy, aby aktivně pomáhali misionářům.
Před několika lety byl jeden věrný obrácený, bratr George McLaughlin, povolán, aby předsedal malé odbočce o 20 členech ve Farmingdale v Mainu. Byl to pokorný muž, který se živil jako řidič mlékárenského vozu. Díky jeho půstu a upřímné modlitbě ho Duch učil, co má on a členové jeho odbočky dělat, aby napomohli růstu Církve ve své oblasti. Pomocí své velké víry, ustavičných modliteb a mocného příkladu učil své členy, jak sdílet evangelium. Je to nádherný příběh, jeden z velkých misionářských příběhů této dispenzace. Za jediný rok se v odbočce uskutečnilo 450 křtů obrácených. V následujícím roce přibylo dalších 200 nových členů. President McLaughlin řekl: „Mým úkolem jako presidenta odbočky bylo učit [nově obrácené], jak být mormony. Musel jsem je učit, jak na shromáždění přednášet proslovy a učit lekce. Musel jsem je učit, jak učit evangeliu své děti. Školil jsem nové členy, jak se stát silnými členy.“ Celkem jednoduché.
Za pouhých pět let byl zorganizován kůl Augusta Maine. Mnoho vedoucích tohoto nového kůlu pocházelo z obrácených členů v odbočce Farmingdale. Můžeme se ptát, proč tehdy zaznamenali takový úspěch, a odpověď může znít: kvůli naléhavé potřebě posilovat Církev. Dovolte mi, abych vás ujistil, že tatáž naléhavost ve všech jednotkách Církve je naprosto stejně mimořádně důležitá, jako byla tehdy.
První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů daly jasně najevo, že misionářská práce má být soustředěna ve sboru. Presidenti kůlů a biskupové mají povinnost a zodpovědnost pomáhat členům nacházet ty, kteří jsou čistí v srdci, a připravovat je na křest a na život naplněný službou ve svém sboru a kůlu. President Hinckley také řekl: „Rád bych navrhl, aby každý biskup v Církvi dal svým lidem toto motto: ‚Společně pracujme na růstu našeho sboru.‘“ („Vyhledávejte beránky, paste ovce“, Liahona, červenec 1999, 120.)
Jeden biskup ve státě Washington se s modlitbou řídí touto radou. Dělá toto: Prostřednictvím vedoucích kněžství a pomocných organizací rada sboru koordinuje misionářskou práci ve sboru. Misionáři jsou zváni na schůzky rady sboru, aby pohovořili o své práci. Členové jsou pověřováni, aby se účastnili schůzek misionářů se zájemci. Členové a misionáři také společně navštěvují méně aktivní a částečně členské rodiny. Minulý rok tento sbor pokřtil a konfirmoval 46 nových členů, přičemž procento udržení těchto členů je velmi vysoké. Ti, kteří v tomto sboru vstupují do Církve nebo kteří se vracejí k aktivitě, již mají přátele, protože procesu obrácení se pod vedením biskupa a prostřednictvím rady sboru účastní kněžství a pomocné organizace. (Viz „Ward Council Is Secret of Centralia Ward Success“, Church News, 1 Feb. 2003, 5.)
Biskupové, zapojte do hlásání evangelia celý sbor. Uvidíte, že Pán požehná vás a vaše členy mnoha dalšími obrácenými a mnoha dalšími, kteří se vrátí k plné aktivitě. Misionářská práce nemá být jen na programu rady sboru, ale také kvora starších, Pomocného sdružení a dalších kvor, skupin a pomocných organizací. Důraz má být kladen na křtění otců a matek společně s jejich dětmi a na to, aby zůstali aktivní. Tak má být misionářská práce vedoucích kněžství a pomocných organizací koordinována vedoucím misie sboru a biskupem prostřednictvím rady sboru. Díky tomu se v jejich sboru z obrácených stanou plně aktivní členové.
Právě nyní mají členové výjimečnou příležitost podělit se o evangelium pomocí DVD Finding Faith in Christ, které vyšlo v dubnu 2003 jako příloha časopisu Ensign. Pozvěte své sousedy a přátele, aby s vámi o Velikonocích strávili večer, a podělte se s nimi o život, službu a slavné vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Mohlo by být také vhodné, aby na tuto návštěvu přišli misionáři a učili je, jak Pán znovuzřídil svou Církev prostřednictvím proroka Josepha Smitha.
Zatřetí při misionářské práci členů není zapotřebí vymýšlet nějaké strategie nebo triky. Je ale zapotřebí víry – skutečné víry a důvěry v Pána. A také je zapotřebí opravdové lásky. Prvním velkým přikázáním je „milovati… Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své… Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého“ (Matouš 22:37, 39).
Nechť nás tedy vede moc lásky při sdílení evangelia se členy rodiny, přáteli, sousedy, spolupracovníky a všemi ostatními lidmi, se kterými se setkáme na své cestě životem. Téměř každý člověk si přeje žít v klidu a štěstí. To je přirozená lidská touha. Lidé chtějí najít odpovědi na problémy, kterým čelí. A toto stále více platí ve světě, ve kterém nyní žijeme.
Úspěchy v kariéře, vyšší příjem, větší dům nebo nové auto a rekreační vybavení nepřinášejí trvalý klid a štěstí. Štěstí pochází z toho, že rozumíme Bohu a víme, že má plán pro naši věčnou radost a klid. Štěstí pochází z toho, že známe Spasitele a milujeme Ho a že žijeme v souladu s Jeho učením. Štěstí pochází ze silných rodinných a církevních vztahů založených na hodnotách evangelia.
Někteří členové říkají: „Bojím se sdílet evangelium, protože bych mohl někoho urazit.“ Zkušenosti ukazují, že lidé se neurážejí, pokud je sdílení motivováno opravdovou láskou a zájmem. Jak by se někdo mohl urazit, řekneme-li například: „Líbí se mi, jak mi Církev pomáhá,“ a pak dodáme cokoli, k čemu nás vede Duch. Urazit někoho můžeme tehdy, pokud je vidět, že jen plníme nějaký úkol, a pokud druhému neprojevíme opravdový zájem a lásku. Nikdy nezapomínejte, bratři a sestry, že vy i já vlastníme právě ty body nauky, které přivedou druhé k Pánu. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista má v sobě moc přinášet lidské duši hluboké a trvalé štěstí – něco, čeho si budeme cenit a vážit po zbytek času a po celou věčnost. Nesnažíme se jen pohnout lidi k tomu, aby vstoupili do naší Církve; my s nimi sdílíme plnost znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Avšak nehledě na to, jak mocné je naše poselství, nemůžeme ho lidem nutit nebo je k němu tlačit. Můžeme ho pouze sdílet – od srdce k srdci, od duše k duši, od ducha k duchu – tím, že budeme dobrými bližními, a tím, že se budeme zajímat o druhé a budeme jim projevovat lásku. Je třeba, abychom nad sebou vzájemně bděli a podávali si pomocnou ruku. Budeme-li to dělat, bude náš život vyzařovat evangelium a to bude vyzařovat lidem požehnání, která evangelium nabízí.
Řiďme se nabádáním proroka Josepha Smitha: „Po všem, co bylo řečeno, [naší] největší a nejdůležitější povinností je kázat evangelium.” (History of the Church, 2:478.)
Můžeme se zlepšit, a musíme se zlepšit, bratři a sestry. Modlím se, aby Pán dal každému z nás víru a odvahu k tomu, abychom se více zapojili do podporování misionářů na plný úvazek při sdílení znovuzřízeného evangelia se všemi Božími dětmi po celém světě. Ve jménu Ježíše Krista, amen.