Odstraňte zápach hříchu
Náš milující Nebeský Otec, … věděl, že vy i já budeme hřešit a staneme se nečistými [a] připravil proces očišťující od hříchu, který … skutečně funguje.
Každé rozhodnutí, které činíme, ať dobré či špatné, s sebou nese doprovodné následky.
Vyrůstal jsem v místě, které by někteří z vás možná nazvali nudnou farmářskou komunitou – Virden ve státě Nové Mexiko měl 135 obyvatel. Když jsem byl ještě kluk, snažil jsem se jednoho letního večera vymyslet se svými bratranci a několika přáteli nějakou zábavu. Někdo navrhl, abychom si udělali neškodnou legraci ze souseda. Svědomí mi našeptávalo, že to je špatné, neměl jsem ale odvahu vzepřít se nadšeně souhlasící partě.
Když jsme svůj zlomyslný čin provedli, utíkali jsme pryč po tmavé vesnické cestě a přitom jsme se smáli a blahopřáli si. Náhle jeden z nás zakopl a vykřikl: „Nakopl jsem kočku!“ Téměř ihned jsme cítili, jak se na nás snáší velmi jemný poprašek. Strašlivě páchl. To, o čem si kamarád myslel, že je to kočka, byl ve skutečnosti skunk. V sebeobraně nás postříkal. Jen velmi málo pachů vyvolává zvracení tak, jako když vás postříká skunk, a my jsme páchli hrozně.
Zkroušeně jsme šli domů a doufali jsme, že nás rodiče v našem zbědovaném stavu politují. Když jsme překročili práh kuchyně, maminka se jen jednou nadechla a hned nás vyhnala na dvůr. Byli jsme vyhnáni z domu. Potom zahájila očistný proces. Spálila oblečení. A pak, jak se zdálo, byl v náš prospěch obětován každý domácí prostředek nebo odvar ze sousedství. Mimo jiné jsme vytrpěli několikero koupelí: nejprve v rajčatové šťávě, pak v kravím mléce a dokonce i za použití hrubého domácího louhového mýdla. Ale zápach zůstával. Ani silná voda po holení mého otce ho nedokázala překrýt. Po mnoho dní jsme byli odsouzeni ke stolování venku pod stromem, spaní venku ve stanu a k jízdě na korbě malého náklaďáku.
Po určité době, kdy jsme si naivně mysleli, že zápach zmizel, jsme se snažili přiblížit k několika normálně vonícím dívkám. Nedovolily nám přiblížit se více než na několik metrů, čímž krutě ranily naše dospívající ego!
Musím připustit, že to, že vás postříká skunk, není obvyklým následkem hříchu. Většina následků není tak bezprostředních ani dramatických. Ale dříve nebo později se bude za všechny hříchy platit.
Důsledky hříchu se občas mohou hříšníkovi jevit jako velmi malé. Můžeme dokonce přesvědčit sami sebe, jako jsme to udělali my předtím, než jsme se přiblížili k dívkám, že nikdo nebude moci naše hříchy odhalit a že jsou dobře skryty. Naše hříchy jsou však vždy naprosto zřejmé našemu Nebeskému Otci a často též duchovně citlivým vedoucím, rodičům a přátelům.
Když jsem se účastnil setkání mládeže se starším Richardem G. Scottem, povšiml jsem si mezi shromážděnými pěti mladých lidí, jejichž tvář nebo řeč těla téměř křičela, že v jejich životě je duchovně něco v nepořádku. Po shromáždění, když jsem se o těch pěti mladých lidech zmínil staršímu Scottovi, prostě odpověděl: „Bylo jich osm.“
Izaiáš prorokoval: „Vzezření obličeje jejich svědčí proti nim a jeví hříchy jejich stejně jako Sodoma, a nemohou je zakrýti.“ (2. Nefi 13:9; viz též Izaiáš 3:9.)
Bůh prohlásil: „Ten, kdo hřeší a nečiní pokání, bude vyvržen.“ (NaS 42:28.) Právě tak, jako jsem byl se svými bratranci „vyvržen“ ze svého pozemského domova v důsledku žertu já, budeme vyvrženi z domova našeho Nebeského Otce, nebudeme-li činit pokání.
Když se snažíme zakrývat své hříchy, jako jsem se to snažil udělat já vodou po holení svého otce, nebesa nás opustí a „Duch Páně jest zarmoucen“ (viz NaS 121:37). Ztrácíme své duchovní dary. Pán prohlásil: „Tomu, kdo nečiní pokání, bude odňato i to světlo, které obdržel.“ (NaS 1:33.)
Každý z nás má světlo Kristovo neboli svědomí. To nás neustále nabádá, abychom se rozhodovali pro dobro. Dobrá rozhodnutí plodí dobré důsledky. Na druhou stranu odkládání pokání a pokračování v hříchu se podobá pokračujícímu nakopávání skunka. Zápach bude s každým hříchem silnější a bude nás dále a dále odcizovat od Boha a těch, které máme rádi. Brzy bychom se mohli podobat Lamanovi a Lemuelovi, kteří poté, co se neustále rozhodovali špatně, „již neměli citu“ a již nemohli cítit tichý a jemný hlas. (Viz 1. Nefi 17:45.)
Kdybych byl jednal podle svého svědomí, když mi prvně našeptávalo, že ta legrace je špatná, byl bych se zcela vyvaroval tomu utrpení se zápachem.
Spasitel prostřednictvím Nefiho učil, že „…u Boha nemůže přebývati žádná věc nečistá; proto musíte býti na věky zavrženi.“ (1. Nefi 10:21.)
Ale náš milující Nebeský Otec, který předvídal naše slabosti a věděl, že vy i já budeme hřešit a staneme se nečistými, připravil proces očišťující od hříchu, který – na rozdíl od rajčatové šťávy, mléka a louhového mýdla – skutečně funguje.
Poslal Spasitele, svého Jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby naše hříchy usmířil (viz Alma 22:14).
V zahradě Getsemane Kristus projevil dokonalou poslušnost, ač Jeho úzkost způsobila, že On „sám Bůh, největší ze všech, … se chvěl bolestí a krvácel z každého póru, trpěl tělesně i duchovně“ (NaS 19:18). Potom sám dovolil, aby byl „pozdvižen na kříž a ubit pro hříchy světa“ (1. Nefi 11:33).
„Vytrpěl bolest všech lidí proto, aby všichni lidé mohli činiti pokání a přijít k němu… A jak veliká je jeho radost nad duší činící pokání.“ (NaS 18:11, 13.)
Spasitel nám prozradil, jak poznáme, „zda člověk činí pokání za své hříchy, věz, vyzná je a vyvaruje se jich.“ (NaS 58:43.) Potom přichází zázračný slib: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“ (Izaiáš 1:18.)
Když vás Duch bodá do srdce, aby napravil něco ve vašem životě, vězte – vaše duše je drahocenná. Nebeský Otec chce, abyste byli součástí Jeho věčné rodiny.
S láskou prosím, „abyste neodkládali den obrácení svého“ (Alma 34:33). Začněte s tím nyní. Odstraňte zápach hříchu pomocí pokání. Potom vás Spasitel skrze usmíření může umýt dočista. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.