Žádejte ve víře

Starší David A. Bednar

Kvorum dvanácti apoštolů

Smysluplná modlitba vyžaduje svatou komunikaci i zasvěcenou práci.

Zvu Ducha Svatého, aby nám pomohl porozumět zásadě, která může napomoci tomu, že naše modlitby budou smysluplnější – tou zásadou evangelia je žádat ve víře.

Rád bych probral tři příklady, ve kterých se ve smysluplné modlitbě žádá ve víře, a pak hovořil o tom, čemu se z nich můžeme naučit. Ve spojení se slovem modlitba – zdůrazňuji slovo smysluplná. Prosté pronesení modlitby je něco úplně jiného než ponoření se do smysluplné modlitby. Předpokládám, že všichni už víme, že modlitba je pro náš duchovní rozvoj a naši ochranu nezbytná. Ale to, co víme, se často neodráží v tom, co děláme. I když si důležitost modlitby uvědomujeme, každý z nás se může zlepšit v důslednosti a účinnosti osobních a rodinných modliteb.

Žádejte ve víře a jednejte

Typickým příkladem žádosti ve víře je Joseph Smith a První vidění. Když se mladý Joseph snažil zjistit pravdu o náboženství, četl následující verše z první kapitoly Jakubovy:

„Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.

Žádejž pak [ve víře], nic nepochybuje.“ (Jakub 1:5–6.)

Všimněte si, prosím, podmínky, aby žádal ve víře, což podle mě znamená nejen vyjádřit se, ale také konat, je to dvojí závazek, kterým je prosit, ale i plnit, požadavek komunikovat a jednat.

Přemítání o tomto biblickém textu vedlo Josepha k tomu, aby se odebral do blízkého háje a tam se modlil a usiloval o duchovní poznání. Všimněte si otázek, které vedly Josephovy myšlenky a prosby.

„Uprostřed této války slov a rozbouření názorů jsem si často říkal: Co se má učiniti? Které z těchto všech společností jsou správné; nebo jsou všechny společně na omylu? Jestliže některá z nich je správná, která to je a jak to rozeznám? …

Přišel jsem se dotázati Pána se záměrem dozvěděti se, která ze všech sekt je správná, abych mohl věděti, ke které se mám připojiti.“ (Joseph Smith–Životopis 1:10, 18.)

Josephovy otázky se nesoustředily jen na to, co potřeboval vědět, ale také na to, co je třeba udělat! V modlitbě se pouze neptal: „Která církev je pravá?“ Jeho otázka zněla: „Do které církve mám vstoupit?“ Joseph se do onoho lesíka vypravil, aby žádal ve víře, a byl odhodlán jednat.

Pravá víra je zaměřena na Pána Ježíše Krista a vždy vede ke spravedlivým činům. Prorok Joseph Smith učil, že „víra [je] první zásadou zjeveného náboženství a základem vší spravedlivosti“ a že je také „základem jednání všech inteligentních bytostí“. (Lectures on Faith, [1985], 1.) Čin sám o sobě není vírou ve Spasitele, ale konání skutků v souladu se správnými zásadami je ústředním prvkem víry. A tak „víra bez skutků jest mrtvá“ (Jakub 2:20).

Prorok Joseph dále vysvětlil, že „víra není jen základem jednání všech inteligentních bytostí, jak na nebi, tak na zemi, ale také základem moci“. (Lectures on Faith, 3.) A tak víra v Krista vede ke spravedlivým činům, které rozvíjejí naše duchovní schopnosti a naši moc. Když porozumíme tomu, že víra je základem jednání a moci, podněcuje nás to k tomu, abychom používali svou mravní svobodu jednání v souladu s pravdou evangelia, přivádí to vykupující a posilující moci Spasitelova usmíření do našeho života a zvětšuje to moc, která je v nás, čímž jsme činiteli sami pro sebe (viz NaS 58:28).

Již dávno jsem pochopil, že smysluplná modlitba vyžaduje svatou komunikaci i zasvěcenou práci. Než můžeme obdržet požehnání, vyžaduje to od nás jisté úsilí, a modlitba, jako „druh práce,… je ustanoveným způsobem k získávání nejvyšších požehnání ze všech“ (Bible Dictionary, „Prayer“, 753). Poté, co vyslovíme „amen“, se tlačíme kupředu a setrváváme v posvěcené práci modlitby tím, že pracujeme na tom, co jsme Nebeskému Otci vyjádřili.

Žádat ve víře vyžaduje čestnost, úsilí, oddanost a vytrvalost. Dovolte mi, abych vám na příkladu ukázal, co tím myslím, a abych vás k něčemu vyzval.

Je správné, že se modlíme za bezpečnost a úspěch misionářů sloužících na plný úvazek po celém světě. A častým prvkem mnohých našich modliteb je žádost, aby misionáři byli vedeni k jednotlivcům a rodinám, kteří jsou připraveni přijmout poselství znovuzřízení. Ale ve skutečnosti je hledání lidí, které by misionáři mohli učit, moje a vaše zodpovědnost. Misionáři jsou učiteli na plný úvazek; vy a já jsme hledači na plný úvazek. A vy a já bychom se, jako celoživotní misionáři, neměli modlit za to, aby misionáři na plný úvazek dělali naši práci!

Jestliže se vy a já skutečně budeme modlit a žádat ve víře, jako Joseph Smith – jestliže se budeme modlit s vědomím, že budeme jednat, a ne jen vyjadřovat svá přání – pak dílo hlásání evangelia bude postupovat vpřed neuvěřitelným způsobem. Taková modlitba víry by mohla obsahovat některé z těchto prvků:

Poděkujeme Nebeskému Otci za nauky a obřady znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista, které nám do života přinášejí naději a štěstí.
Poprosíme o odvahu a smělost, abychom dokázali otevřít ústa a podělit se o evangelium se svou rodinou a s přáteli.
Naléhavě žádáme Nebeského Otce, aby nám pomohl rozpoznat jednotlivce a rodiny, které budou vnímavé k našemu pozvání, aby je u nás doma učili misionáři.
Zavážeme se, že tento den a tento týden uděláme svůj díl práce, a poprosíme o pomoc s překonáváním úzkosti, strachu a váhání.
Usilujeme o dar rozlišování – aby oči viděly a uši slyšely příležitosti k misionářské práci, které nás budou potkávat.
Horlivě se pomodlíme o sílu jednat tak, jak víme, že jednat máme.

V takovéto modlitbě můžeme vyjádřit vděčnost a požádat o další požehnání, a modlitbu ukončíme ve jménu Spasitele. A pak posvěcená práce této modlitby bude pokračovat a růst.

Stejný vzor svaté komunikace a posvěcené práce můžeme používat ve svých modlitbách za chudé a potřebné, za nemocné a sužované, za členy rodiny a přátele, kteří se s něčím potýkají, a za ty, kteří nechodí na shromáždění Církve.

Svědčím, že modlitba se stává smysluplnou, když žádáme ve víře a jednáme. Povzbuzuji nás všechny, abychom se modlili ve víře o svůj božsky daný mandát hlásat evangelium. Slibuji, že když tak budeme činit, dveře se otevřou a my budeme požehnáni schopností rozpoznat příležitosti, které k nám přijdou, a schopností jednat.

Po zkoušce naší víry

Můj druhý příklad zdůrazňuje, jak je důležité vytrvat během zkoušky naší víry. Před pár lety cestovala jedna rodina ze Spojených států do Evropy. Krátce po příjezdu na místo určení jejich 13letý syn onemocněl. Matka a otec si nejdřív mysleli, že jeho žaludeční potíže byly způsobeny vyčerpáním z dlouhého letu, a rodina pokračovala dál v cestě.

V průběhu dne se však zdravotní stav syna zhoršoval. Byl stále více dehydratovaný. Otec dal synovi kněžské požehnání, ale žádné okamžité zlepšení nebylo patrné.

Po několika hodinách matka poklekla vedle syna a v modlitbě prosila Nebeského Otce za chlapcovo zdraví. Byli daleko od domova v neznámé zemi a nevěděli, jak synovi opatřit lékařskou pomoc.

Matka se syna zeptala, zda by se s ní chtěl pomodlit. Věděla, že pouhé čekání na zaslíbené požehnání nebude stačit; museli jednat dál. Matka vysvětlila, že požehnání, které dostal, stále platí, a navrhla, aby se tentokrát pomodlili tak, jako se k Pánu modlili dávní apoštolové: „[Pane,] přispoř nám víry.“ (Lukáš 17:5.) Modlitba obsahovala vyznání důvěry v kněžskou moc a závazek vytrvat v konání čehokoli, co by mohlo být požadováno, aby požehnání mohlo být uděleno – pokud je ono požehnání v onu chvíli v souladu s vůlí Boží. Krátce poté, co tuto prostou modlitbu pronesli, se synův stav zlepšil.

Věrný čin matky a jejího syna pomohl přizvat přislíbenou kněžskou moc a částečně naplnil požadavek, abychom se „[nepřeli, protože nevidíme, neboť neobdržíme] žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry“. (Eter 12:6.) Tak jako se vězení, ve kterém byli zadržováni Alma a Amulek, nezřítilo k zemi „dokud neměli víru“, a Ammon a jeho bratří misionáři nebyli za své služby svědky mocných zázraků „dokud neměli víru“ (viz Eter 12:12–15), stejně tak tento 13letý chlapec se neuzdravil, dokud neměli víru, a bylo uskutečněno „podle víry jejich v modlitbách jejich“ (NaS 10:47).

Ne má vůle, ale tvá staň se

Třetí příklad podtrhuje, jak je důležité, abychom rozpoznali ve svém životě vůli Boží a přijali ji. Toto se stalo před několika lety. Jeden mladý otec byl jako chlapec aktivní v Církvi, ale v dospívání si zvolil jinou cestu. Po ukončení služby v armádě se oženil s milou dívkou a jejich domov byl brzy požehnán dětmi.

Jednoho dne jejich čtyřletá dcerka znenadání vážně onemocněla a musela jít do nemocnice. V zoufalství, a poprvé po mnoha letech, poklekl otec v modlitbě na kolena a prosil, aby byl život jeho dcery ušetřen. Její stav se však zhoršoval. Otec postupně vycítil, že jeho holčička nepřežije, a jeho modlitby se zvolna změnily; už se nemodlil za uzdravení, ale za porozumění. Jeho úpěnlivá prosba se nyní změnila na: „Tvá vůle se staň.“

Jeho dcera brzy upadla do komatu a on věděl, že už jí na zemi zbývá jen pár hodin. Mladí rodiče, posíleni porozuměním, důvěrou a mocí přesahující jejich vlastní, se znovu modlili a prosili o příležitost dcerku ještě jednou obejmout, zatímco bude při vědomí. Dcerka otevřela oči a její křehké paže se k rodičům vztáhly pro jedno poslední objetí. A pak zemřela. Tento otec věděl, že jejich modlitby byly zodpovězeny – laskavý a soucitný Otec v nebi utěšil jejich srdce. Stala se vůle Boží, a oni nabyli porozumění. (Upraveno na základě článku: H. Burke Peterson, „Adversity and Pratet“, Ensign, Jan. 1974, 18.)

Rozpoznat vůli Boží v našem životě a přijmout ji jsou základní prvky během smysluplné modlitby, v níž žádáme ve víře. Nestačí však, abychom jen pronesli: „Tvá vůle se staň.“ Všichni potřebujeme Boží pomoc, když Mu odevzdáváme svou vůli.

„Modlitba je akt, skrze nějž se vůle Otce a vůle dítěte vzájemně uvádějí v soulad.“ (Bible Dictionary, „Prayer“, 752–753.) Pokorná, upřímná a vytrvalá modlitba nám umožňuje rozpoznat vůli našeho Nebeského Otce a srovnat se s ní. A v tomto nám byl Spasitel dokonalým příkladem, když se modlil v zahradě getsemanské „řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se… A jsa v boji, horlivěji se modlil.“ (Lukáš 22:42, 44.)

Účelem našich modliteb nemá být předložení seznamu přání nebo řady požadavků, ale to, abychom pro sebe a pro druhé zajistili ta požehnání, která nám Bůh touží udělit podle své vůle a svého načasování. Nebeský Otec slyší a zodpoví každou upřímnou modlitbu, ale odpovědi, které dostáváme, nemusejí být takové, jaké čekáme, nemusejí přijít v době, kdy je chceme, nebo způsobem, jakým je očekáváme. Tato skutečnost je ve třech příkladech, které jsem dnes uvedl, zjevná.

Modlitba je výsadou a upřímnou touhou duše. Když budeme správně žádat ve víře a jednat, když trpělivě vytrváme ve zkouškách své víry a když si pokorně uvědomíme a přijmeme fakt, že „ne má vůle, ale tvá staň se“, pak se můžeme povznést nad rutinu a modlitby ve formě „seznamů“ a můžeme pronášet modlitby smysluplné.

Dosvědčuji opravdovost a božskost našeho Věčného Otce a Jeho Jednorozeného Syna, Pána Ježíše Krista, a Ducha Svatého. Svědčím, že náš Otec slyší naše modlitby a zodpovídá je. Kéž se všichni snažíme žádat ve víře s větším odhodláním a kéž se tak naše modlitby stanou vskutku smysluplnými. O to se modlím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.