Otevírejme své srdce
Učiňme součástí svých každodenních činností to, že budeme otevírat srdce Duchu.
Dnes bych rád mluvil o tom, jak je důležité otevírat srdce Svatému Duchu.
Po křtu jsme konfirmováni a je nám dán Duch Svatý. To je nebeský dar. Duch Svatý nás utěšuje, učí, varuje, osvěcuje a inspiruje. Nefi to řekl velmi jednoduše: „Když vstoupíte na cestu a obdržíte Ducha Svatého, on vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“1 Máme-li bezpečně projít tím, co apoštol Pavel nazval „časové nebezpeční“2, a v nich my nyní žijeme, potřebujeme pomoc Ducha Svatého.
Duch Svatý je bytostí ducha, což Mu umožňuje, aby přebýval v našem srdci a komunikoval přímo s naším duchem.3 Hlas Ducha je popisován jako tichý a jemný hlas a jako ten, který šeptá.4 Jak může být hlas tichý? Proč je přirovnáván k šepotu? Protože Duch téměř vždy promlouvá k naší mysli a k našemu srdci5, a zřídka nám promlouvá do uší. President Boyd K. Packer řekl: „Duch Svatý mluví hlasem, který spíše pociťujete než slyšíte.“6
Pocity vnímáme srdcem. V písmech prorokové učí, že osobní zjevení je úzce spjato se srdcem. Například:
Mormon učil: „Pro mírnost a pokoru srdce přichází navštívení Duchem Svatým.“7
Alma řekl: „Ten, kdo bude zatvrzovati srdce své, obdrží menší část slova; a tomu, kdo nebude zatvrzovati srdce své, tomu bude dávána větší část [slova].“8
Mormon napsal Nefitům: „[Jejich duše byla naplněna] radostí a útěchou… proto, že vzdali své srdce Bohu.“9
A dále žalmista prostě napsal: „Blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného.“10
Bratři a sestry, není to něco, o co my všichni usilujeme – být navštěvováni Duchem Svatým, mít Pána nablízku, nacházet radost a útěchu ve svém životě? Je-li tomu tak, pak pečlivé posuzování stavu našeho srdce je jednou z nejdůležitějších věcí, kterou v tomto životě můžeme dělat.
Srdce je citlivé místo. Je vnímavé k mnoha vlivům – k positivním i negativním. Druzí ho mohou ranit. Může být umrtveno hříchem. Může být obměkčeno láskou. Již záhy v životě se učíme srdce střežit. Je to jako bychom postavili kolem srdce hradbu, v níž je brána. Nikdo nemůže touto branou vstoupit, pokud mu to nedovolíme.
Někdy lze tuto hradbu, kterou stavíme kolem srdce, přirovnat k nízkému tyčkovému plotu, který má na brance nápis „Vítejte“. Jiná srdce mohou být tak poraněna nebo tak umrtvena hříchem, že mají kolem sebe dva a půl metru vysoký drátěný plot s ostnatým drátem nahoře. Na bráně s visacím zámkem je velký nápis „Vstup zakázán“.
Použijme tedy představu brány do srdce, abychom vysvětlili, jak přijímáme osobní zjevení. Nefi učil: „Když člověk promlouvá mocí Ducha Svatého, moc Ducha Svatého to nese [k srdci] dětí lidských.“11 Starší David A. Bednar upozornil na použití předložky k: „Všimněte si prosím, že moc Ducha nese poselství k srdci, ale ne bezpodmínečně do srdce… Obsah poselství a svědectví Ducha Svatého proniká nakonec… do srdce pouze tehdy, jestliže mu příjemce vstup dovolí.“12
Proč jen k srdci? Osobní svoboda jednání je tak posvátná, že Nebeský Otec nikdy nebude srdce člověka k něčemu nutit, dokonce ani svou nekonečnou mocí. Člověk se o to může snažit, ale Bůh ne. Jinak řečeno, Bůh nám umožňuje, abychom byli ochránci neboli strážnými svého srdce. Musíme ze své vlastní svobodné vůle otevřít srdce Duchu, neboť On se nám nebude vnucovat.
Jak tedy otevíráme své srdce?
V Kázání na hoře Spasitel řekl: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.“13 Je-li něco čisté, není to znečištěno nebo poskvrněno tím, co do toho nepatří. Čistota srdce je určitě jedním z nejdůležitějších předpokladů pro přijetí inspirace od Boha. I když nikdo z nás nemá srdce dokonalé, čím pečlivěji se snažíme vyloučit nečistotu, neboli vytlačit to, co tam nepatří, tím více otevíráme své srdce Svatému Duchu. Všimněte si tohoto krásného slibu proroka Jákoba: „Ó vy všichni, kteří jste čistí v srdci, pozdvihněte hlavu a přijměte příjemné slovo Boží a hodujte na jeho lásce.“14
Když byl prorok Joseph Smith v žaláři v Liberty, obdržel zjevení, které popisuje stav některých srdcí:
„Vizte, mnozí jsou povoláni, ale málo je vyvolených. A proč nejsou vyvoleni?
Protože srdce jejich tolik ulpívá na věcech tohoto světa a usilují o pocty lidí.“15
Mnozí ve světě nyní žijí v prosperitě a v míru. V Knize Mormonově prosperita často odváděla lidi od Pána. Mormon varoval: „Můžeme viděti, že právě v době, kdy obdařuje svůj lid, ano, v růstu jejich polí, jejich stád a jejich dobytka, a ve zlatě a ve stříbře a ve všelikých drahocenných věcech všeho druhu a způsobu;… tehdy je ta doba, kdy zatvrzují srdce své a zapomínají na Pána, svého Boha.“16
Pán uvedl tři přirozené důsledky toho, když srdce člověka ulpívá na věcech tohoto světa: Zaprvé – snažíme se zakrývat hříchy, místo abychom z nich činili pokání. Dále – snažíme se uspokojovat pýchu a marnivou ctižádost, místo abychom hledali věci Boží. A nakonec – začínáme uplatňovat nespravedlivé panství nad druhými.17
Všimněte si, že když naše srdce ulpívá na věcech tohoto světa, přirozeným důsledkem toho je pýcha. Pýcha rychle znecitliví naše srdce vůči duchovním podnětům. Pán například řekl: „Já, Pán, nejsem potěšen služebníkem svým Sidneym Rigdonem; oslavil se v srdci svém a nepřijal radu, ale zarmoutil Ducha.“18 Porovnejte to s tímto slibem: „Buď pokorný; a Pán tvůj Bůh tě povede za ruku a dá ti odpověď na modlitby tvé.“19
Pán ve zjevení v žaláři v Liberty popsal, co způsobí světské srdce: „Vizte, nebesa se stáhnou; Duch Páně je zarmoucen; a… vizte, dříve než si to uvědomí, je ponechán sám sobě.“20 Bratři a sestry, v těchto velmi „nebezpečných časech“ si nemůžeme dovolit zarmucovat Ducha a být ponecháni sami sobě.
Znovu říkám – stav našeho srdce přímo ovlivňuje naši vnímavost vůči duchovním věcem. Učiňme součástí svých každodenních činností to, že otevřeme srdce Duchu. Protože my jsme ochránci svého srdce, můžeme se rozhodnout, že to budeme dělat. My rozhodujeme o tom, co vpustíme dovnitř a co necháme venku. Naštěstí Pán se nám horlivě snaží pomáhat rozhodovat se moudře.
Zakončím svědectvím se dvěma sliby, které dává těm, kteří se snaží přijít k Němu: „Pročež, milovaní bratří moji, modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni [Jeho] láskou,… abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“21
A nakonec toto inspirující prohlášení apoštola Pavla: „Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.“22
Kéž vždy prosíme Krista, aby posiloval naše srdce a naplňoval je svou láskou – o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.