Duše má se těší z věcí Páně
[Potěšení] z věcí Páně… pozvedne naše srdce a bude to důvodem k naší radosti.
Nefi v Knize Mormonově často mluví o potěšení. Těší se z „věcí Páně“, „z písem“ a z velikého a věčného plánu našeho Otce v nebi (viz 2. Nefi 4:15–16; 11:2–8). Všimněte si, že Nefi si často uprostřed strastí připomíná to, co mu přináší potěšení, a to mu pomáhá pozvednout ducha k věčným požehnáním a zaměřit se na ně.
I my se máme těšit z věcí Páně, neboť to pozvedne naše srdce a bude to důvodem k naší radosti (viz 2. Nefi 11:8). Dovolte mi, abych se zmínila o několika věcech, které těší mě.
Těším se z našeho Spasitele, Ježíše Krista. Podobně jako Nefi i já „raduji se z Ježíše svého“ (2. Nefi 33:6), z Jeho služby a spásné role na zemi. Dává nám světlo a naději a dal nám Ducha Svatého pro další vedení a útěchu na naší cestě, po které máme jít. Jedině skrze Něj se můžeme vrátit k našemu Otci. „K dětem lidským může přijíti spasení, pouze ve jménu a skrze jméno Krista.“ (Mosiáš 3:17.)
Těším se ze znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista vybudovaného na základě apoštolů a proroků, s nimiž jsem měla to požehnání sloužit. Svědčím, že president Thomas S. Monson je Pánův prorok na zemi dnes. Těším se z toho, že je skutečně křesťanským služebníkem pro každého, podávaje pomocnou ruku upřímně a s láskou každému jednotlivě.
Těším se z kněžských klíčů a z chrámů, které pokrývají zemi, díky čemuž jsou věčné obřady a smlouvy k dispozici každému z nás. K mým nejdojemnějším dnům z nedávné doby patří ty, v nichž mé vlastní děti uzavřely chrámové sňatky. A tyto svaté obřady vykonal můj tatínek.
Těším se ze síly mladých, když je vidím, jak zaplňují chrámy, aby vykonávali křty za mrtvé. Vážím si toho, jak věrně dodržují měřítka umožňující vstup do chrámu, a toho, jak se připravují na to, aby byli věrnými misionáři a spravedlivými matkami a otci.
Těší mě, že jsem dcera Nebeského Otce, který mě miluje. V útlém dětství jsem díky mamince poznala, že mám božský původ. Není tomu tak dávno, co jsem viděla, jak se o svém původu učí od své maminky má vnučka, které v té době byly tři roky. Eliza šla spát rozrušená. Bylo ji možné upokojit jen tím, že jí maminka opět vyprávěla její oblíbený pravdivý příběh o zvláštní noci, kdy Nebeský Otec zřetelně a jasně našeptal do srdce její maminky, že Eliza je zvláštní duch, který má před sebou šlechetné poslání.
Velké potěšení nacházím ve své roli vychovatelky, která mi umožňuje vyjadřovat základní podstatu ženství. Vždy mě dojímá to, že ženy, mladé ženy, a dokonce i malé holčičky mají patrně instinktivní zájem a schopnost vychovávat. Není to pouze prvořadá odpovědnost matky, ale také část naší „předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce“. („Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 2004, 49.) Vychovávat znamená učit, pečovat o rozvoj, podporovat růst a živit. Kdo by nejásal radostí, když by mu byla dána taková požehnaná role?
Písma používají slovo výchova pouze dvakrát, a v obou případech se mluví o odpovědnosti rodičů za to, že budou působit na děti „podle výchovy a nabádání Páně“. (Efezským 6:4; Enos 1:1.)
President Hinckley také nabádal muže i ženy, aby byli vychovateli. Řekl: „O kolik krásnější by [byla]… společnost, ve které žijeme, kdyby … každý otec … a každá matka [považovali své děti] … za dar Boha nebes,… a vychovávali je s opravdovou náklonností v moudrosti a napomínání Páně.“ („Tito naši maličcí“, Poselství Prvního předsednictva, prosinec 2007, 3.)
Těším se z rodin. Nedávno mě potěšilo narození dalšího vnoučete do rodiny, která rozumí tomu, že rodiče mají posvátnou zodpovědnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti. Starší sourozenci byli přirozeně zvědaví na příchod jejich malé sestřičky na tento svět. První lekci o tomto posvátném námětu učili milující rodiče v posvátném kruhu rodiny, v posvátné atmosféře, která doprovází narození nové duše do smrtelnosti, a s objasněním velkého věčného plánu našeho Otce. V jakém kontrastu s tím je zážitek z následujícího dne, kdy naše vnučka po návratu ze školky vyprávěla, že se ve třídě naučila „dvě úplně nová slova – sexuální zneužívání“. Velmi mě trápilo, že již v tak raném věku se děti musejí učit, kvůli bezpečnosti, i záporné stránky toho, o čem si předešlého večera tak krásně povídali. A více než kdy jindy mě těšilo, že jde o rodinu, která za své základy považuje učení Ježíše Krista.
Jákob učil, že Pán se těší z „cudnosti žen“. (Jákob 2:28.) Já se těším z cudnosti a čistoty všech žen a mužů. Pán musí být velmi zarmoucen, když vidí, že na každém kroku v tomto zlovolném světě je ctnost pošlapávána a cudnost zesměšňována. Pán opatřil pro své děti velikou radost skrze důvěrný a láskyplný vztah, jak se tomu učila má vnoučata. Těším se z jasnosti prohlášení světu o rodině, které nás varuje, že „[jedinci], kteří porušují smlouvy morální čistoty, kteří zneužívají manželky nebo své potomstvo nebo kteří neplní rodinné povinnosti, [se] jednoho dne… budou zodpovídat před Bohem“.
Těším se z příkladu těch, o nichž se píše v písmech a kteří jdou svou pozemskou cestou s vírou. Pokaždé, když kráčím s Abrahamem a Izákem cestou na horu Moria, pláču, protože vím, že Abraham neví, že na konci cesty bude anděl a beránek v křoví. Každý z nás je uprostřed své pozemské pouti, a neznáme konec svého vlastního příběhu. Ale stejně jako Abrahamovi je i nám žehnáno zázraky.
Těším se z Pánových milosrdenství a zázraků. (Viz „Bless Our Fast, We Pray“, Hymns 138.) Vím, že Jeho láskyplná milosrdenství a Jeho zázraky, malé či velké, jsou skutečné. Přicházejí Jeho způsobem a v Jeho načasování. Někdy musíme dojít až na pokraj, než přijdou. Ježíšovi učedníci na Galilejském moři museli celou noc namáhavě veslovat proti větru, než jim Ježíš konečně přišel na pomoc. Přišel až při „čtvrtém bdění“, což znamená krátce před rozbřeskem. Ale přišel. (Viz Marek 6:45–51.) Svědčím o tom, že zázraky přicházejí, i když někdy až při čtvrtém bdění.
Právě nyní zaměřuji svou víru, modlitby a pozornost na zázraky pro ty, které máme rádi a kteří jsou fyzicky nemocní, citově vyčerpaní a duchovně na scestí. Těším se z lásky, kterou Pán chová ke každému svému dítěti, a z Jeho moudrosti, díky níž jsou pozemské zážitky pro každého individuálně upraveny.
A nakonec, během těchto let své služby jako generální presidentka Mladých žen, jsem se těšila, a to více, než to dokáži vyjádřit, z věčné lásky a stálé pomoci svého manžela a z modliteb a podpory svých dětí a rodičů.
„Duše má se těší z věcí Páně“ (2. Nefi 4:16) – z Jeho zákona, z Jeho života, z Jeho lásky. Těšit se z Něj znamená uznávat Jeho ruku ve svém životě. Naší povinností v evangeliu je dělat to, co je správné, a milovat to, co je spravedlivé, a těšit se z toho. Když nás těší sloužit Mu, našeho Otce v nebi těší žehnat nám. „[Mě, Pána],… těší… poctít ty, kdož mi slouží ve spravedlnosti a v pravdě až do konce.“ (NaS 75:5.) Chci být vždy hodna Jeho potěšení. „Miluji Pána, z Něj se těší duše má.“ („I Love the Lord“, Jackman Music Corporation.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.