Tři předsedající vysocí kněží
Moudrost a síla k nám budou přicházet, pokud se budeme dívat na První předsednictvo jako na svůj ideál a vzor pro vedení.
Vyjádřit podporu presidentu Thomasu S. Monsonovi, presidentu Henrymu B. Eyringovi a presidentu Dieteru F. Uchtdorfovi jako novému předsednictvu Pánovy Církve je pro nás požehnáním a výsadou.
Poprvé jsem si uvědomil důležitost Prvního předsednictva, když jsem jako chlapec vyrůstal v západní Kanadě. Když jsem chodíval k babičce a dědečkovi Walkerovým, vítala mě u vchodu zarámovaná fotografie Prvního předsednictva Církve. Pamatuji si na to dobře. Připadalo mi to, že tam stojí jako stráž, která zdraví všechny příchozí.
Na nádherné barevné fotografii byl president George Albert Smith se svými rádci J. Reubenem Clarkem ml. a Davidem O. McKayem. Stáli tam spolu u velikého glóbusu. Měl jsem tu fotografii moc rád. Byli to takoví příjemní a úctyhodní muži; věděl jsem, že je to prorok Boží a jeho rádci.
Tento obrázek, který visel v předsíni u babičky a dědečka, měl na mě mocný vliv. Žil jsem v malém prérijním městě Raymondu, kde bydleli i moji prarodiče. Bydleli blízko, a tak jsem k nim chodil často. Vzpomínám si, že jsem často sám tiše stál v předsíni a s úctou jsem se díval na onen obrázek Prvního předsednictva. Vzpomínám si, že jsem přemýšlel nad tím, proč si dědeček s babičkou mysleli, že je tak důležité mít v úctě První předsednictvo, a proč si pověsili jeho obrázek na tak významné místo. Všichni, kteří k nim přicházeli, ho viděli. Ale asi nejdůležitější bylo, že pro jejich děti a vnoučata byl stálou připomínkou toho, co bylo nesmírně důležité v srdci a v životě babičky a dědečka.
Mnohem později jsem došel k závěru, že vystavení obrázku Prvního předsednictva se podobá nádherným slovům Jozua: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili,… jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Jozue 24:15.)
Všichni, kteří přišli k Jamesu a Fannye Walkerovým, poznali, že v srdci mají vepsána slova: „My pak a dům náš sloužiti budeme Hospodinu.“ Jako jejich vnuk jsem to věděl a nikdy jsem na to nezapomněl.
Jako chlapec jsem dobře nerozuměl tomu, proč je důležité, abychom měli tříčlenné První předsednictvo a ne jen jednoho presidenta. Samozřejmě, že jsem věděl, že Ježíš vyvolil Petra, Jakuba a Jana, ne pouze Petra. Věděl jsem, že můj tatínek je jedním ze tří mužů v biskupstvu a že slouží jako rádce biskupa J. O. Hickena. Věděl jsem, že můj dědeček je presidentem kůlu a že má po boku dva rádce (presidenta Johna Allena a presidenta Leslieho Palmera).
V každém případě šlo o předsednictvo, které netvořil jeden muž jako vedoucí, ale tři, kteří vedli společně. V Primárkách jsem se naučil Články víry a mám je velmi rád. Když se naši mladí učí základním naukám Církve, články víry jsou pro ně zdrojem útěchy a sebedůvěry. Tehdy jsem věděl, že „muž musí býti povolán Bohem, skrze proroctví a skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady“. (Články víry 1:5.)
V roce 1835 Pán zjevil proroku Josephu Smithovi pravý řád předsednictev Církve:
„Je nutné, aby… byli… presidenti nebo předsedající úředníci.
Z Melchisedechova kněžství tři předsedající vysocí kněží, vyvoleni orgánem, určeni a vysvěceni k tomuto úřadu a podpořeni důvěrou, vírou a modlitbou církve, tvoří kvorum předsednictva Církve.“ (NaS 107:21–22.)
„[Kvorum] tří presidentů“ (v. 107:29) – ne president a dva vicepresidenti – ale tři předsedající vysocí kněží. Kvorum tří presidentů – První předsednictvo Pánovy Církve.
Svět takto věci neorganizuje, ale Pán tímto způsobem zorganizoval a uspořádal svou Církev.
To mi připomíná tyto verše:
„Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.
Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ (Izaiáš 55:8–9.)
Když mi bylo asi sedm let, president George Albert Smith zemřel, a tak jsem se něco dověděl o následnictví v předsednictvu. O něco později babička s dědečkem zaměnili obrázek v předsíni za krásný obrázek presidenta Davida O. McKaye a jeho rádců Stephena L Richardse a J. Reubena Clarka, ml.
Jako chlapec jsem určitě neporozuměl hlubokému významu následnictví v předsednictvu, ani příslušnému procesu – ale věděl jsem, že prorok zemřel a že jsme vedeni novým prorokem Božím se dvěma rádci po boku.
Když mi bylo třináct, pozval si mě biskup Murray Holt do své kanceláře a povolal mě, abych sloužil jako president kvora jáhnů. Řekl mi, že mám jít domů a modlit se o to, kdo mají být mí rádcové. Poučil mě, že mi Pán pomůže v rozhodování. Pán mi pomohl. Pak jsem se učil, jak pracovat s rádci, a začal jsem poznávat, proč Pán řídí svou Církev skrze předsednictva, a ne jen skrze presidenty. Své rádce v kvoru jáhnů jsem měl rád. Modlili jsme se a usilovně jsme pracovali na tom, abychom chlapcům v našem kvoru pomáhali. Biskup Holt mě učil o předsednictvech a o tom, jak má předsednictvo v Pánově Církvi pracovat a působit.
Když jsem později sloužil jako president v dalších kvorech, už jsem věděl, jak je důležité mít rádce, a věděl jsem, že Pán mi je pomůže vybrat – tak jak mě to učil biskup.
Jako president kvora jáhnů a později jako biskup a president kůlu jsem věděl, že veškerá moudrost, porozumění nebo schopnosti, které jsem měl, budou výrazně zvelebeny, když zapojím do každého rozhodování, které je třeba učinit, své rádce. Poznal jsem, že užitek, který přináší společná služba předsednictva, je touto službou rozhojňován a zvelebován.
Pochopil jsem, proč Pán stanovil, že Jeho Církev má být vedena třemi předsedajícími vysokými kněžími, a proč tato forma vedení je požadována ve většině oblastí Církve.
Pán řekl: „Dám vám vzor ve všech věcech, abyste nemuseli býti oklamáni.“ (NaS 52:14.) Dal nám vzor vedení. President Gordon B. Hinckley učil: „Každé organizaci v Církvi, s výjimkou Sedmdesáti [a Dvanácti], předsedá předsednictvo tří.“ (Teachings of Gordon B. Hinckley [1997], 94.) Kromě toho jsou presidentem a dvěma rádci, nebo presidentkou a dvěma rádkyněmi, vedeny pomocné organizace na všech úrovních. Všechna požehnání a užitek ze společné služby jako předsednictva se týkají jak pomocných organizací, tak i kněžských kvor.
Každý z nás, kdo slouží v nějakém předsednictvu Církve, má hledět na První předsednictvo jako na vzor a příklad, který se snažíme následovat při plnění úkolů ve svém správcovství. Máme usilovat o to, abychom byli jako oni a abychom pracovali společně v lásce a harmonii, jako to dělají oni.
O důležitosti rádců často mluvil president Gordon B. Hinckley. Řekl: „Pán měl důvod pro to, aby nám dal [rádce].“ (Teachings of Gordon B. Hinckley, 94.)
President Hinckley nás dále poučil: „První předsednictvo se schází, pokud jsme ve městě, každé ráno kromě pondělí. Požádám presidenta Fausta, aby přednesl své záležitosti. Diskutujeme o nich a pak rozhodujeme. Pak požádám presidenta Monsona, aby přednesl své záležitosti on. A opět o nich diskutujeme a pak rozhodujeme. Pak přednesu já, to co si přeji přednést, a opět o tom diskutujeme a pak rozhodujeme. Pracujeme společně… V předsednictvu nemůžete fungovat stylem zvládnu to sám. Rádcové – není to úžasné mít rádce?! Chrání vás před chybami a pomáhají vám dělat to, co je správné.“ (Teachings of Gordon B. Hinckley, 95; viz také „In … Counsellors There Is Safety“, Ensign, Nov. 1990, 48–51.)
Rádce presidenta Josepha F. Smitha jednou popsal, jak První předsednictvo rokuje: „Když se nějaká záležitost dostane [k presidentovi Církve] k posouzení, on a jeho rádcové ji proberou a pečlivě ji promýšlejí, dokud všichni nedojdou k témuž závěru.“ (Anthon H. Lund, v Conference Report, June 1919, 19; zvýraznění přidáno.)
To má být vzorem v našich předsednictvech.
Zjevení nás učí, že naše rozhodnutí v kvorech a v předsednictvech mají být činěna „s veškerou spravedlivostí, se svatostí a pokorou srdce, s mírností a strpením a s vírou a ctností a poznáním, zdrženlivostí, trpělivostí, zbožností, bratrskou laskavostí a pravou láskou“. (NaS 107:30.)
Pán nám dal vzor.
Dnes jsme vyjádřili podporu Prvnímu předsednictvu Církve. Budou nás učit vzoru, který máme následovat, a budou nám ho ukazovat. Pokud se budeme dívat na První předsednictvo jako na svůj ideál a vzor pro vedení, bude k nám přicházet moudrost a síla.
Budeme-li své děti a svá vnoučata učit tomu, že mají mít rády vedoucí Církve a že je mají podporovat, budou do našich rodin přicházet velká požehnání. Jako malý chlapec, který přišel za babičkou a dědečkem, jsem věděl, že nás vedou muži Boží, které Pán vyvolil, aby nás vedli.
Vím to i nyní. Vydávám svědectví, že toto je dílo Pána Ježíše Krista a že jsme vedeni Jeho apoštoly a proroky. Vydávám svědectví, že služebně nejstarší apoštol, president Thomas S. Monson, byl povolán Bohem a že má po boku dva šlechetné rádce a že nás povedou v souladu s úmyslem a vůlí Pána, jehož tato Církev je. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.