„Slova má… nikdy neustávají“
Vyzýváme všechny lidi, aby zkoumali zázračná slova, která Bůh pronesl od časů Bible a která pronáší i nyní.
Presidente Monsone, dáte mi prosím chvilku na osobní poznámku?
Dovolte mi, abych jako první z bratří, kteří byli vyzváni promluvit po vašem jedinečném poselství Církvi, které jste pronesl dnes dopoledne, řekl něco jménem všech vašich bratří a generálních autorit a vlastně jménem celé Církve.
Nemohu si pomoci, ale z mnoha výsad, které jsme během této historické konference měli, včetně účasti na posvátném shromáždění, při němž jsme mohli povstat a vyjádřit vám podporu jako prorokovi, vidoucímu a zjevovateli, mám pocit, že tou nejvýznamnější výsadou, kterou jsme my všichni měli, bylo to, že jsme osobně byli svědky toho, jak se na vaše bedra snesl posvátný, prorocký plášť, téměř jako kdyby ho na vás snesly ruce samotných andělů. Ti, kteří se včera večer účastnili generálního kněžského zasedání i všichni ti, kteří se účastnili celosvětového vysílání dnešního dopoledního zasedání, byli očitými svědky této události. Jménem všech účastníků vyjadřuji naši vděčnost za tento okamžik. Říkám to s láskou k presidentu Monsonovi, a zvláště s láskou k našemu Otci v nebi a s vděčností za onu úžasnou příležitost, kterou jsme měli, když jsme „očima svýma viděli jeho velebnost“ (2. Petrova 1:16), jak to kdysi řekl apoštol Petr.
Na loňské říjnové generální konferenci jsem řekl, že existují dva hlavní důvody, proč je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů mylně obviňována z toho, že není křesťanská. Tehdy jsem mluvil o jednom z těchto naukových bodů, o tom, jaký je náš – na písmech založený – náhled na Božstvo. Dnes bych rád mluvil o druhé hlavní nauce, která charakterizuje naši víru, ale která některým působí obtíže, totiž o smělém tvrzení, že Bůh nadále sděluje své slovo a zjevuje svou pravdu – že dává zjevení, která vyžadují, aby kánon písem zůstal otevřený.
Někteří křesťané prohlašují, do značné míry díky své upřímné lásce k Bibli, že kromě Bible nemůže existovat další autorizované písmo. Tímto prohlášením, že kánon zjevení je uzavřen, naši přátelé v některých dalších církvích zavírají dveře před božskými slovy, která my, v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, chováme v lásce a mezi něž patří Kniha Mormonova, Nauka a smlouvy, Drahocenná perla a pokračující vedení, které přijímají Bohem pomazaní proroci a apoštolové. Aniž bychom těm, kteří zaujímají tento názor, přičítali zlý úmysl, s úctou, avšak rezolutně, odmítáme tuto charakteristiku pravého křesťanství, která se nezakládá na písmech.
Jedním z argumentů, které se často používají na obranu uzavřeného kánonu, je novozákonní pasáž zaznamenaná ve Zjevení 22:18: „Osvědčujiť pak každému, kdož by slyšel slova… knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, žeť jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této.“ Prakticky mezi všemi biblickými badateli však nyní panuje naprostá shoda v tom, že tento verš se týká pouze knihy Zjevení, nikoli celé Bible. Tito dnešní učenci vědí o řadě novozákonních „knih“, které byly téměř jistě napsány až poté, co Jan obdržel zjevení na ostrově Patmos. Do této kategorie spadají přinejmenším epištola Judova, tři epištoly Janovy a pravděpodobně i celé evangelium Janovo.1 Možná se jedná i o další knihy než jen tyto.
Existuje však jednodušší důvod, proč se tato pasáž v poslední knize současného Nového zákona nemůže týkat celé Bible. Je tomu tak proto, že když byl napsán tento verš, úplná Bible, tak jak ji známe – jeden soubor textů svázaný do jediné knihy – neexistovala. Staletí poté, co Jan sepsal svůj záznam, kolovaly jednotlivé novozákonní knihy samostatně, nebo možná ve spojení s několika dalšími texty, ale téměř nikdy jako úplný soubor. Z celého nám známého souboru spisů čítajícího 5366 řeckých novozákonních rukopisů jich pouze 35 obsahuje celý Nový zákon tak, jak ho známe nyní, a 34 z těchto rukopisů bylo sestaveno až po roce 1000 po Kristu.2
Ve skutečnosti prakticky každý prorok ve Starém i Novém zákoně přidal něco k písmu, které obdržel od svých předchůdců. Pokud by starozákonní slova Mojžíšova byla postačující, jak se mohli někteří mylně domnívat,3 proč by pak například bylo zapotřebí dalších proroctví od Izaiáše nebo od Jeremiáše, kteří přišli po Mojžíšovi? Neřku-li od Ezechiela a Daniela, Joela, Amose a všech ostatních. Pokud jedno zjevení dané jednomu prorokovi v jednom okamžiku v čase je postačující na celý čas, co odůvodňuje tato mnohá další zjevení? To, co je odůvodňuje, jasně vysvětlil sám Jehova, když řekl Mojžíšovi: „Díla má jsou bez konce, a… slova má… nikdy neustávají.“4
Jeden protestantský učenec působivě zkoumal mylnou nauku o uzavřeném kánonu. Píše: „Podle jakého biblického či historického základu je inspirace Boží omezena na písemné dokumenty, které církev nyní nazývá Biblí? … Pokud Duch inspiroval pouze písemné dokumenty z prvního století, znamená to, že tentýž Duch dnes v církvi nepromlouvá o tématech, která mají důležitý význam?“5 S pokorou pokládáme tytéž otázky.
Pokračující zjevení nesnižuje ani nezlehčuje zjevení stávající. Starý zákon v našich očích neztrácí hodnotu, když je nám představen zákon Nový a Nový zákon jen nabývá na své hodnotě, když čteme Knihu Mormonovu – další svědectví o Ježíši Kristu. Když uvažujeme o dalších písmech, která Svatí posledních dnů přijímají, můžeme se zeptat: Byli prvotní křesťané, kteří měli celá desetiletí přístup pouze k základnímu Evangeliu podle Marka (které je všeobecně považováno za první zapsané novozákonní evangelium) – byli dotčeni tím, že měli přijmout detailnější záznamy později napsané Matoušem a Lukášem, neřku-li zcela nové pasáže a důraz na zjevení, které ještě později přinesl Jan? Zcela jistě se museli radovat z toho, že přicházely ještě přesvědčivější důkazy o božskosti Krista. A my se radujeme také.
Prosím, abyste mě nepochopili nesprávně. Milujeme Bibli a vážíme si jí, jak starší M. Russell Ballard jasně učil u tohoto řečnického pultu před pouhým rokem.6 Bible je slovo Boží. Je vždy zmiňovaná jako první kniha našeho kánonu, našich „standardních písem“. Vždyť právě božsky připravené setkání s pátým veršem první kapitoly epištoly Jakubovy přivedlo Josepha Smitha k vidění Otce a Syna, díky čemuž se zrodilo znovuzřízení evangelia Ježíše Krista v naší době. Ale i tehdy Joseph věděl, že samotná Bible nemůže být odpovědí na všechny náboženské otázky, které si on i další jemu podobní pokládali. Jak popsal vlastními slovy, duchovní v jeho obci se přeli – a někdy hněvivě – o své nauky. „Kněz [se svářil] s knězem a obrácený [se svářil] s obráceným;… ve slovní potyčce a sporu názorů,“ řekl. Je ironií, že asi to jediné, co měla tato svářící se vyznání společné, byla víra v Bibli, ale jak Joseph napsal: „Učitelé náboženství různých sekt chápali tytéž úryvky písma tak různě, že zničili veškerou důvěru ve vyřešení otázky [týkající se toho, která církev je pravdivá] odvoláním se na Bibli.“7 Je zřejmé, že Bible, tehdy tak často popisovaná jako „společný základ“, ničím takovým nebyla – bohužel to bylo bitevní pole.
A tak jedním z nejdůležitějších účelů pokračujícího zjevení skrze žijící proroky je hlásat světu prostřednictvím dalších svědků, že Bible je pravdivá. „Toto je psáno,“ řekl dávný prorok o Knize Mormonově, „se záměrem, abyste tomu,“ míněno Bibli, „mohli uvěřiti“.8 V jednom z prvních zjevení, které Joseph Smith obdržel, Pán řekl: „Viz, nepřinesu [Knihu Mormonovu], abych zničil [Bibli], ale abych [ji] zbudoval.“9
Je třeba zmínit ještě jednu věc. Vzhledem k tomu, že je jasné, že křesťané existovali dlouho předtím, než existoval Nový zákon, či dokonce nějaký soupis Ježíšových slov, nelze tvrdit, že Bible je tím, co člověka dělá křesťanem. Uznávaný badatel Nového zákona N. T. Wright řekl: „Vzkříšený Ježíš na konci Matoušova evangelia neříká: ,Veškerá pravomoc na nebi i na zemi je dána knihám, které vy všichni napíšete,‘ ale ,Veškerá pravomoc na nebi i na zemi je dána mně‘.“10 Jinými slovy, „sama písma nepoukazují… na sebe, ale na skutečnost, že definitivní a skutečná pravomoc náleží samotnému Bohu“.11 A tak písma nejsou pro Svaté posledních dnů nejvyšším zdrojem poznání. Jsou projevem onoho nejvyššího zdroje. Nejvyšším zdrojem poznání a pravomoci je pro Svaté posledních dnů žijící Bůh. Projevy těchto darů přicházejí od Boha jako živé, pulzující, božské zjevení.12
Tato nauka leží v samém jádru Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a našeho poselství světu. Zdůrazňuje význam včerejšího posvátného shromáždění, během něhož jsme vyjádřili podporu Thomasu S. Monsonovi jako prorokovi, vidoucímu a zjevovateli. Věříme v Boha, který se angažuje v našem životě, který nemlčí, není nepřítomen, ani, jak řekl Eliáš o Bohu Bálovým kněžím, není „na cestě, anebť spí“ a musí být probuzen.13 V této Církvi dokonce i naše malé děti v Primárkách odříkávají: „Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.“14
Modlíme se, abychom při hlásání nového písma a pokračujícího zjevení nikdy nebyli arogantní nebo necitliví. Avšak poté, co posvátné vidění v nynějším Posvátném háji odpovědělo kladně na otázku „Existuje Bůh?“, Joseph Smith a Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nás nutí položit si otázku další, která nezbytně následuje: „Promlouvá k nám?“ Přinášíme dobré zprávy, že On skutečně promlouvá, i promlouval. S láskou a sympatiemi zrozenými z našeho křesťanství vyzýváme všechny lidi, aby zkoumali zázračná slova, která Bůh pronesl od časů Bible a která pronáší i nyní.
V jistém smyslu Joseph Smith a jeho nástupci v roli proroků v této Církvi odpověděli na výzvu, kterou dal Ralph Waldo Emerson studentům na harvardské bohoslovecké fakultě před téměř 170 lety. Onu skupinu nejlepších a nejinteligentnějších protestantů tento velký mudrc z Concordu naléhavě žádal, aby učili tomu, že „Bůh je, nikoli byl; že On promlouvá, nikoli promluvil“.15
Svědčím o tom, že nebesa jsou otevřena. Svědčím o tom, že Joseph Smith byl a je prorok, že Kniha Mormonova je vskutku dalším svědectvím o Ježíši Kristu, že Thomas S. Monson je Boží prorok, novodobý apoštol, který drží v rukou klíče království, muž, na něhož jsem osobně viděl padnout prorocký plášť. Svědčím o tom, že přítomnost těchto oprávněných prorockých hlasů a pokračující kanonizovaná zjevení tvoří jádro křesťanského poselství, kdykoli je oprávněné duchovenstvo Kristovo na zemi. Svědčím o tom, že toto duchovenstvo je opět na zemi a nachází se v této Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
S upřímnou oddaností Ježíši Nazaretskému jakožto pravému Synu Božímu a Spasiteli světa vyzýváme všechny lidi, aby prozkoumali to, co jsme od Něho obdrželi, a aby se spolu s námi, pijíce zhluboka ze „[studnice] vody prýštící… k životu věčnému“16, připojili k těmto nepřetržitě plynoucím připomínkám, že Bůh žije, že nás miluje a že k nám promlouvá. Vyjadřuji hlubokou osobní vděčnost za to, že Jeho díla nikdy nekončí a že Jeho „slova nikdy neustávají“. Vydávám svědectví o této božské láskyplné pozornosti a o jejích záznamech, v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.