Protož jdouce

Silvia H. Allredová

První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení

My všichni se můžeme zapojit do misionářské práce. Je to Pánova práce, a On nám s ní pomůže.

Pán učil, že „nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího“.¹ Křest je proto nezbytný pro naše spasení.

Než vzkříšený Spasitel vystoupil na nebe, řekl svým učedníkům: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.“²

V době Znovuzřízení své nařízení zopakoval: „Pročež, vy jste povoláni hlásati pokání těmto lidem.“³

Pánova Církev má zodpovědnost kázat evangelium ve světě. V tom spočívá základ misionářské práce, a zodpovědností našich misionářů je zvát „druhé, aby přišli ke Kristu, tím, že jim [budou] pomáhat přijmout znovuzřízené evangelium vírou v Ježíše Krista a v Jeho usmíření, pokáním, křtem, přijetím daru Ducha Svatého a vytrváním do konce“.⁴

Ráda bych mluvila a svědčila o významném vlivu a požehnáních misionářské práce v životě obrácených, v životě budoucích generací i v životě misionářů, a o tom, jak se můžeme do misionářské práce zapojit.

Když mi bylo 14 let, jednoho krásného srpnového rána u nás zaklepali na dveře starší Prina a starší Perkins. Začali učit naši rodinu o pravdivé podstatě Boha. Během následujících návštěv nás učili, jak se máme modlit. Také nás učili o Znovuzřízení a o plánu spasení. Po třetí nebo čtvrté návštěvě většina členů mé rodiny, kromě mé 17leté sestry Diny a mě, přestala misionářským lekcím naslouchat. Obě jsme v srdci pocítily svědectví Ducha Svatého a obdržely jsme duchovní potvrzení, že toto poselství je pravdivé.

Koupily jsme si Knihu Mormonovu a začaly jsme ji číst. Každý den po škole jsme závodily o to, kdo se dostane ke knize jako první. Zatímco ta, která přišla domů jako první, četla, ta druhá netrpělivě čekala až do večeře, rychle se najedla a pak četla až do doby, kdy se šlo spát. Byly jsme tak nadšené! Začaly jsme chodit na shromáždění a zanedlouho jsme požádaly o křest. Tatínek nám dal ochotně svolení, ale maminka váhala a trvalo to další měsíc, než jsme ji přesvědčily, aby svolení podepsala. V den našeho křtu přišla maminka a ostatní naši sourozenci poprvé na shromáždění. Maminka pocítila Ducha. Poté, co slyšela naše svědectví, šla za misionáři a požádala je, aby ji začali učit znovu. O pár týdnů později byla ona i naše mladší sestra a bratři pokřtěni. Život se mi navždy změnil a evangelium Ježíše Krista se stalo tou největší silou v mém životě.

Nemohu slovy vyjádřit, jak hluboce jsem vděčná za Pána a za misionáře, které poslal k našim dveřím. Pán mi požehnal znalostí znovuzřízeného evangelia a já jsem naléhavě pociťovala, že mám tuto znalost sdílet s ostatními. Chtěla jsem být misionářkou.

Během několika měsíců jsme se sestrou Dinou byly povolány jako místní misionářky v San Salvadoru. Díky tomuto povolání jsme mohly chodit ode dveří ke dveřím a sdílet radostné zvěsti znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista a přivést mnoho lidí do vod křtu. Když nastal ten správný čas, obě jsme sloužily na misii na plný úvazek v misii Střední Amerika.

Misie velmi ovlivnila můj život. Naučila jsem se více spoléhat na Pána, usilovat o vedení Ducha a pociťovat nesmírnou lásku k Božím dětem. Má znalost písem a mé porozumění naukám se prohloubily. Rovněž se prohloubila má touha být poslušná a dodržovat důsledně přikázání. Mé svědectví o Spasiteli a o Jeho nekonečném Usmíření se posílilo. Misionářské zážitky se staly součástí toho, kdo jsem a kým jsem. Misionářská práce se stala mou vášní. Ovlivnila můj život i život mé rodiny více než cokoli jiného.

Starší Jeffrey R. Holland popisuje, jaký vliv měla misie na jeho život, těmito slovy: „Má misie je pro mne vším i po 47 letech. Možná, že se během oněch 47 let vyskytl den, kdy jsem si na misii nevzpomněl; ale jaký to byl den, to opravdu nevím.“⁵

Před několika lety se mému vnukovi Christianovi blížily osmé narozeniny a on nadšeně plánoval své křestní shromáždění. Požádal maminku, zda bych mohla být jedním z řečníků a zda bych se mohla podělit o příběh svého obrácení. Když jsem se ho zeptala, proč chce, abych mluvila, odpověděl: „Ale babičko, to je přeci tak důležité. Uvědomuješ si, že kdybys ty nepřijala evangelium, neměl bych teď křest ani já? Dokonce bych ani nebyl takovým, jakým jsem.“

Nevím, zda si misionáři uvědomují nesmírný dosah své práce. V mé rodině se nyní požehnání evangelia dotýkají čtyř generací. Což president Gordon B. Hinckley neřekl, že když „spasíme dívku, spasíme celé generace“?⁶ Vdala jsem se v chrámu a mám osm dětí.Všechny mé děti jsou věrnými členy Církve a byly obdarovány v chrámu. Šest z nich již uzavřelo sňatek a mají své děti. Nyní je nás v rodině 34. A to není vše. Můj manžel i já jsme sloužili na misii, a na misii také sloužili naši dva synové a tři z našich šesti dcer. Společně jsme pomohli stovkám lidí v mnoha zemích přijmout evangelium. Někteří tito obrácení a jejich děti také sloužili na misii.

Misionářská práce je životodárnou silou Církve. Neexistuje významnější ani důležitější práce. Tato práce žehná těm, kteří se jí účastní. A bude nadále žehnat i budoucím generacím.

Můžete si klást otázku: Jak mohu pomáhat v misionářské práci? Jak se jí mohu účastnit? Jsou dvě základní pravdy, na které musíte myslet, když se pouštíte do této práce. Zaprvé – mějte zcela jasno v tom, že Bůh miluje všechny své děti a přeje si, aby byly spaseny. V Nauce a smlouvách 18:13 čteme: „A jak veliká je radost jeho z duše, která činí pokání!“ Zadruhé – naše poselství o Kristu a o Jeho znovuzřízeném evangeliu je tím nejdůležitějším darem, který můžete dát.

Jak je uvedeno v příručce Kažte evangelium mé, misionářská práce má čtyři oblasti působení: nacházení zájemců, výuka a křtění, navazování přátelských vztahů s novými členy a navazování přátelských vztahů s méně aktivními členy a jejich výuka.⁷ Každý člen Církve – děti, mládež i dospělí – může pomáhat v kterékoli z těchto oblastí, nebo ve všech.

Začněte tím, že budete dobrým sousedem a dobrým přítelem. Buďte příkladem spravedlivosti a laskavosti. Nechť váš úsměv září láskou, klidem a štěstím. Nechť je váš život zaměřen na evangelium.

Pak začněte být ve svém misionářském úsilí konkrétnější. Dovolte mi, abych uvedla několik námětů. Můžete si vybrat dva nebo tři náměty, které vám vyhovují:

Pokud máte doma děti, pomozte jim připravit se na misionářskou službu.
Připravte se na vlastní misionářskou službu.
Pozvěte členy rodiny a přátele, aby si misionáře vyslechli nebo aby se zúčastnili církevního shromáždění nebo akce.
Jděte s misionáři k zájemci nebo pozvěte misionáře, aby učili nečleny u vás doma.
Pozvěte někoho na rodinný domácí večer u vás doma.
Pozvěte někoho do střediska rodinné historie nebo mu pomozte s bádáním v rodinné historii.
Dejte misionářům doporučení na možné zájemce. Členové mohou být tím největším a nejlepším zdrojem těchto doporučení.
Podělte se o to, v co věříte, a o své svědectví se členy rodiny a s přáteli, kteří nejsou členy Církve.
Vyhledávejte příležitosti k tomu, abyste nabízeli pomocnou ruku druhým.
Nabídněte své přátelství zájemcům a nově obráceným.
Věnujte své nejlepší úsilí nacházení těch, kteří hledají pravdu.
Máte-li na misii někoho z rodiny nebo své přátele, posílejte jim láskyplné a povzbudivé dopisy, a modlete se za ně.

Plody vaší práce vám přinesou radost. Větší nadšení pro misionářskou práci posílí celý váš sbor či odbočku. Účinky vaší práce pocítí celá Církev.

Když naše dcera Margie chodila do druhé třídy, pozvala svou nejlepší kamarádku, aby s ní chodila do Primárek. Obě pak vystupovaly při představení na shromáždění svátosti. Otec její kamarádky v minulosti misionáře odmítal, ale když se Margie zastavila u něho doma a měla plné ruce církevních letáků, pozorně naslouchal jejím prostým slovům a svědectví o Josephu Smithovi a o Prvním vidění. Nejenže dovolil své dceři, aby dál chodila do Primárek, ale také souhlasil s tím, aby měla misionářské lekce a dala se pokřtít. Se svou manželkou pak navštívili křestní shromáždění.

My všichni se můžeme zapojit do misionářské práce. Je to Pánova práce a On nám s ní pomůže. Jeho evangelium se má dostat do každého národa, a my můžeme být nástroji v Jeho rukou, abychom požehnali ostatním tím, že se s nimi podělíme o Jeho pravdu. A během tohoto úsilí budeme nesmírně požehnáni i my.

Jsme duchovní děti milujícího Nebeského Otce. On poslal svého Syna, aby nám otevřel cestu, abychom s Ním mohli žít na věky. O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.