Zkouška
Ani útoky lůzy, ani armáda nemohla Svaté odvrátit od toho, co věděli, že je pravda.
Mým záměrem je ukázat, že i v obtížných dobách Pán před námi vždy připravuje bezpečnou cestu. Žijeme v „časech nebezpečných“, o nichž apoštol Pavel prorokoval, že nastanou v posledních dnech.1 Máme-li být v bezpečí jako jednotlivci, jako rodiny, i jako Církev, dosáhneme toho skrze „poslušnost zákonů a obřadů evangelia“.2
24. července 1849 byli Svatí v údolí Solného jezera přesně dva roky. Konečně si oddechli od mnohaletého napadání lůzou a pronásledování. A to byl důvod k velké oslavě.
Pouhých pět let předtím Prorok Joseph Smith trpěl celé měsíce v hrozných podmínkách v žaláři Liberty, zatímco lůza vyháněla Svaté z domovů. Slova liberty [svoboda] a žalář se k sobě moc nehodí.
Joseph tehdy zvolal:
„Ó Bože, kde jsi? A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu tvého?
Jak dlouho bude ruka tvá zadržována a oko tvé, ano čisté oko tvé, hleděti z věčných nebes na bezpráví na lidu tvém a na služebnících tvých a uchem tvým bude pronikati volání jejich?“3
Prorok Joseph Smith již předtím usiloval o vedení, a Pán řekl Svatým, aby požadovali nápravu u soudců, guvernéra a nakonec u presidenta.4
Jejich stížnosti u soudců neuspěly. Joseph Smith byl na základě všemožných smyšlených obvinění předveden před soud více než 200krát. Nikdy nebyl usvědčen.
Když usilovali o nápravu u guvernéra státu Missouri Boggse, guvernér vydal toto prohlášení: „S mormony musí být zacházeno jako s nepřáteli a musejí být vyhlazeni nebo vyhnáni ze státu, bude-li to nutné pro veřejné dobro.“5 To rozpoutalo nevídanou brutalitu a zlovolnost.
Pak podali stížnost u presidenta Spojených států Martina Van Burena, který jim řekl: „Jste v právu, ale nemohu pro vás nic udělat.“6
Přečtu vám poslední odstavce z jejich třetí petice adresované Kongresu Spojených států:
„Strasti pisatelů této petice je již přemáhají, je jich až moc na člověka, na amerického občana, aby to snášeli bez stížností. Po všechna tato mnohá léta jsme sténali pod železnou rukou tyranie a útisku. Byl nám ukraden majetek v hodnotě dvou milionů dolarů. Byli jsme štváni jako divá zvěř v lesích. Viděli jsme, jak naši pronásledovatelé zabíjejí naše staré otce, kteří bojovali v Revoluci, a rovněž naše nevinné děti. Viděli jsme, jak nanejvýš nelidským způsobem haněli a týrali půvabné dcery amerických občanů, a konečně, viděli jsme patnáct tisíc lidí, mužů, žen a dětí, jak byli v kruté zimě vyháněni ozbrojenou silou ze svých posvátných domovů a od krbů, do neznámé země, bez peněz a bez ochrany. V těchto strastiplných podmínkách vztahujeme prosebně ruce k nejvyšší radě naší země a pokorně se obracíme na slavné senátory a zastupitele velkého a svobodného národa s prosbou o nápravu a ochranu.
Slyšte! Slyšte prosebný hlas mnoha tisíců amerických občanů, kteří nyní sténají ve vyhnanství… ! Slyšte! Slyšte pláč a trpké nářky vdov a sirotků, jejichž manželé a otcové zahynuli krutou mučednickou smrtí v zemi, nad kterou se vznášejí hrdí… orlové! Nedopusťte, aby v archivech národů bylo zaznamenáno, že… vyhnanci vás žádali o ochranu a nápravu, ale že ji žádali marně. Je ve vaší moci uchránit nás, naše manželky a naše děti před opakováním krveprolití z Missouri, a tím značně zprostit obav pronásledovaný a ukřivděný lid – vaši prosebníci se budou modlit neustále.“7
Žádného slitování se nedočkali a byli odmítnuti.
V roce 1844, navzdory slibované ochraně od guvernéra státu Illinois Thomase Forda, byli Prorok Joseph Smith a jeho bratr Hyrum zastřeleni v žaláři v Carthage. Slovy nelze popsat brutalitu a utrpení, kterými Svatí prošli.
A tak tehdy, 24. července 1849, byli konečně zbaveni útoků lůzy a chystali se oslavovat.8
Vše, co Svatí vlastnili, sem přivezli na ručních vozících nebo v krytých povozech, které urazily 1600 kilometrů pustinou. Železnice se do Salt Lake City dostala až za dalších 20 let. Neměli proto téměř nic po ruce, a tak se rozhodli, že slavnost bude velkolepým vyjádřením jejich pocitů.
Na Chrámovém náměstí postavili přístřešek z větví. Vztyčili asi třicetimetrovou tyč pro vlajku. Pak vyrobili ohromnou státní vlajku, která byla dlouhá téměř 20 metrů, a pověsili ji na vrchol tohoto stožáru.
Může vám připadat podivné, téměř neuvěřitelné, že téma, které si vybrali pro tyto své první oslavy, bylo vlastenectví a oddanost téže vládě, která je zavrhla a odmítla jim pomoci. Co tím asi měli na mysli? Pokud však dokážete porozumět tomu, proč to udělali, porozumíte moci Kristova učení.
Vyhrávala dechová kapela a president Brigham Young vedl velký průvod na Chrámové náměstí. Za presidentem Youngem šlo dvanáct apoštolů a sedmdesátníci.
Za nimi šlo 24 mladých mužů, kteří na sobě měli bílé kalhoty; černý kabát; bílý šátek na pravém rameni; korunky na hlavě a meč v pouzdru po levém boku. V pravé ruce každý z nich nesl výtisk Prohlášení nezávislosti a Ústavy Spojených států. Jeden z těchto mladíků pak Prohlášení nezávislosti přečetl.
Pak šlo 24 mladých žen v bílém, které měly na pravém rameni modrý šátek a ve vlasech bílé růže. Každá z nich nesla Bibli a Knihu Mormonovu.
Pak přišlo překvapení, téměř tak velké, jako to, že si za téma slavnosti vybrali vlastenectví: 24 starých pánů (jak jim říkali) vedených patriarchou Isaacem Morleym. Lidé je znali jako „Stříbrovlasé“ – všem bylo 60 let, nebo více. Každý nesl červeně natřenou hůl s bílým fáborem na konci. Jeden z nich nesl vlajku Spojených států. Tito muži symbolizovali kněžství, které existovalo „od počátku, dříve než byl svět“,9 a které bylo znovuzřízeno v této dispensaci.
Svatí si byli vědomi toho, že Pán jim řekl, že mají „býti podřízeni králům, presidentům, vládcům a veřejným zástupcům, že [mají] býti poslušni zákona, že ho [mají] ctíti a podporovati“.10 Toto přikázání, které bylo tehdy zjeveno, platí i nyní pro naše členy v každém národě. Máme být úctyhodnými občany, kteří dodržují zákon.
Pán jim pravil: „Ustanovil [jsem] ústavu této země, skrze ruce moudrých mužů, které jsem vzbudil právě s tímto záměrem.“11
V jiném zjevení jim Pán řekl, že „není správné, aby byl kterýkoli člověk poroben druhým“.12 A proto byli proti otroctví. Což bylo velmi citlivým problémem ve vztahu k osadníkům státu Missouri.
Onoho dne během oslav v roce 1849 „starší Phineas Richards předstoupil a jménem čtyřiadvaceti starých pánů přečetl jejich oddané a vlastenecké prohlášení“.13 Mluvil o tom, že je třeba učit děti vlastenectví a tomu, aby milovaly a ctily svobodu. Poté, co se stručně zmínil o nebezpečích, kterými prošli, řekl:
„Bratří a přátelé, my, kteří jsme se dožili šedesáti let, jsme viděli vládu Spojených států ve vší její slávě a víme, že ostudné krutosti, které jsme vytrpěli, vzešli ze zkorumpované a zkažené státní správy, zatímco čisté zásady naší vychvalované Ústavy se nezměnily. …
A protože jsme od svých otců zdědili ducha svobody a vlastenecké nadšení, předejme to [v ryzí podobě] i svému potomstvu.“14
Člověk by myslel, jak nás k tomu nutí lidská přirozenost, že by Svatí usilovali o odplatu, ale zvítězilo něco, co bylo mnohem silnější než lidská přirozenost.
Apoštol Pavel vysvětlil:
„Tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti…
… My pak mysl Kristovu máme.“15
Tento Duch charakterizoval tyto první členy Církve jako následovníky Kristovy.
Pokud dokážete porozumět lidem, kteří poté, co toho tolik vytrpěli, byli tak trpěliví, tak tolerantní, tak odpouštějící a tak křesťanští, objevíte, co to znamená být Svatý posledních dnů. Než aby se trápili odplatou, drželi se pevně zjevení. Jednali podle nauk, které lze i dnes nalézt ve Starém a Novém zákoně, v Knize Mormonově, v Nauce a smlouvách a v Drahocenné perle.
Pokud dokážete porozumět tomu, proč takto oslavovali, porozumíte i tomu, proč máme víru v Pána Ježíše Krista a v zásady evangelia.
Kniha Mormonova učí: „Mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“16
A tak dnes, v těchto neobvykle nebezpečných časech, vyučujeme v pravé Církvi Ježíše Krista17 zásadám Jeho evangelia a žijeme podle nich.
Na oněch oslavách v roce 1849 byly symbolické a prorocké tři věci: zaprvé – že mladí muži nesli Ústavu a Prohlášení nezávislosti; dále, že každá mladá žena nesla Bibli a Knihu Mormonovu, a nakonec, že starým mužům – těm „Stříbrovlasým“ – byla v průvodu vzdávána čest.
Po tomto programu se u provizorních stolů konala hostina. Pozvali na ni i několik set poutníků, které zlákala zlatá horečka, a 60 indiánů.
A pak se zase vrátili ke své práci.
President Young tehdy řekl: „Pokud nás lid Spojených států nechá na pokoji deset let, nebudeme od něj požadovat žádné výhody.“18
Na den přesně za osm let od oněch oslav v roce 1849, se Svatí sešli v kaňonu Big Cottonwood, aby pořádali další oslavy 24. července. Přijeli za nimi čtyři muži na koni, kteří hlásili, že na pláních pochoduje armáda čítající 2500 vojáků. Armáda Spojených států, které velel plukovník Albert Sydney Johnston, byla vyslána presidentem Jamesem Buchananem, aby potlačila neexistující mormonskou vzpouru.
Svatí oslavy ukončili a vydali se domů, aby se připravili na obranu. President Young, než aby vyzval k útěku, tentokrát prohlásil: „Nepřestoupili jsme žádný zákon a nemáme k tomu žádný důvod, a ani nechceme; pokud však jakýkoli národ přichází zničit tento lid, Bůh Všemohoucí budiž mým pomocníkem, sem přijít nemohou.“19
Moji praprarodiče pohřbili jedno své dítě cestou z Far Westu, když byli vyhnáni do Nauvoo, a další pohřbili ve Winter Quarters, když byli vyhnáni na západ.
Jiná prababička, tehdy jako dospívající dívka, tlačila ruční vozík podél jižního břehu řeky Platte. Svatí tehdy zpívali:
Vždyť leží dům nám Bohem určený
tam v dáli západní,
kde neruší nic klid náš kýžený,
kde On nás obštastní.20
Podél řeky však viděli odrazy slunečních paprsků na zbraních vojáků pochodující armády.21
V St. Louis si má prababička tehdy koupila malou smaltovanou americkou vlajku na špendlíku. Nosila ji až do konce života.
Ani útoky lůzy, ani armáda nemohla Svaté odvrátit od toho, co věděli, že je pravda. Byl vyjednán smír a utažská válka (později nazvaná Buchananův omyl) byla zažehnána.
I nás řídí tatáž zjevení a vede nás prorok. Když Prorok Joseph Smith zemřel, nastoupil na jeho místo jiný. A tento řád následnictví pokračuje dodnes.
Před šesti měsíci na generální konferenci byla Thomasu S. Monsonovi, pouhých pět měsíců před jeho 81. narozeninami, vyjádřena podpora jako 16. presidentu Církve. Je nástupcem presidenta Gordona B. Hinckleyho, který zemřel ve věku 98 let.
Přední vedoucí Církve budou mít prakticky vždy za sebou desetiletí příprav.
President Monson se ideálně hodí pro výzvy naší doby. Pomáhají mu dva rádcové a Kvorum Dvanácti apoštolů – kteří jsou všichni proroci, vidoucí a zjevovatelé.
Tentýž Lucifer, který byl vyvržen z Otcovy přítomnosti, se stále snaží. Společně s anděly, kteří ho následovali, bude působit proti dílu Páně a bude se ho snažit zničit, kdyby mohl.
Ale my si udržíme směr. Jako rodiny i jako Církev se budeme pevně držet těchto zásad a obřadů. Ať jsou před námi jakékoli zkoušky, a bude jich mnoho, musíme zůstat věrní.
Vydávám svědectví o Bohu Otci a o Jeho Synu Ježíši Kristu, o tom, že žijí a že Thomas S. Monson je povolán Bohem skrze proroctví. „Korouhev pravdy byla vztyčena; žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla.“ (History of the Church, 4:540.) Dnes nad kongregacemi Svatých posledních dnů slunce nezapadá. Ve jménu Ježíše Krista, amen.