Dělejme to jednoduše
Kéž při své snaze najít úlevu od životních stresů upřímně usilujeme o hledání možností, jak si život zjednodušit.
Ti z nás, kteří jsou na světě už nějaký čas – a starší Wirthlin a já jsme na světě už dlouho – si uvědomujeme, že naše životní zkouška má určité zákonitosti. Střídají se dobrá a špatná období, chvíle, kdy jsme nahoře a kdy zase dole, období radosti a smutku, období hojnosti a nedostatku. Když náš život nabere nečekaný a nežádoucí směr, občas trpíme stresem a úzkostí. Jedním z náročných úkolů tohoto života ve smrtelnosti je nedopustit, aby nás životní stresy a problémy přemohly – musíme v různých životních obdobích vytrvat a uchovat si přitom pozitivní náhled a optimismus. Když přicházejí těžkosti a problémy, možná bychom měli mít v duchu zapsaná tato naději přinášející slova Roberta Browninga: „To nejlepší je teprve před námi.“ („Rabbi Ben Ezra“, v Charles W. Eliot, ed., The Harvard Classics, 50 vols. [1909–1910], 42:1103.) Nedokážeme předvídat, kdy v životě přijdou těžkosti a bouře, dokonce ani když na nás čekají za rohem, ale jako lidé naplnění vírou a nadějí bez sebemenších pochyb víme, že evangelium Ježíše Krista je pravdivé a že to nejlepší je teprve před námi.
Pamatuji si na určité období svého života, kdy jsem prožíval mimořádný stres. Měl jsem problémy v zaměstnání a v téže době lékaři zjistili, že manželka trpí nemocí, která ohrožuje její život. Bylo to jedno z těch období, kdy jsem měl pocit, jako kdyby se onen protivník spikl proti mně a proti mé rodině. Během dnů, kdy jsme téměř podléhali stresům a problémům našeho neklidného života, jsme s manželkou našli způsob, jak se jich zbavit.
Vyrazili jsme vždy na jedno místo jen pár kilometrů od našeho domu, abychom se na okamžik zbavili svých starostí a popovídali si a vzájemně si dodali útěchu. Tím místem byl rybník Walden. Byl to krásný malý rybník obklopený lesem. Když měla manželka dost síly, tak jsme se kolem rybníka procházeli. Jindy, když měla pocit, že by procházku nezvládla, tak jsme jen seděli v autě a povídali si. Rybník Walden byl pro nás místem zastavení, zamyšlení a uzdravení. Možná to bylo i díky historii tohoto rybníka – spojené se snahou Henryho Davida Thoreaua odloučit se na několik let od světa – že nám dodával tolik naděje pro jednoduchý život a nabízel nám tak osvěžující úniky z našeho překomplikovaného života.
V březnu 1845 se Thoreau rozhodl, že se přestěhuje k břehu rybníka Walden a stráví zde dva roky, aby zjistil, co je smyslem života. Usadil se na pozemku, který vlastnil jeho dobrý přítel Ralph Waldo Emerson. Od železničního dělníka koupil starou chatrč a strhl ji. Ze dřeva získaného z chatrče a z lesa si postavil vlastní srub. Vedl si pečlivé finanční záznamy a došel k tomu, že za svůj dům a svobodu utratil pouhých 28 dolarů a 12 centů. Založil zahradu, kde zasadil hrách, brambory, kukuřici, fazole a tuřín, což mu pomohlo přežít při jednoduchém způsobu života. Na ploše dvou a půl akru zasadil fazole s úmyslem využít tento malý výnos z prodeje fazolí k zajištění svých potřeb. Výnos byl vskutku malý: 8 dolarů a 71 centů.
Thoreau žil celkem nezávisle na čase. Ve svém malém srubu neměl hodiny ani kalendář. Čas trávil psaním a zkoumáním krás a divů přírody, která ho obklopovala, včetně místních rostlin, ptactva a zvířat. Nežil jako poustevník – téměř každý den navštěvoval město Concord a zval ostatní do svého srubu na poučné diskuse. Po dvou letech srub opustil, aniž by toho litoval. Považoval čas, který tam strávil, za dost dlouhý na to, aby dosáhl svého cíle – poznat duchovní přínosy plynoucí ze zjednodušeného způsobu života. Také měl pocit, že další životní zážitky ho ještě čekají. Nastal čas, aby pokročil dál a zkoumal další příležitosti.
Thoreau na základě svých zkušeností u rybníka Walden zjistil, že člověk opravdu potřebuje jen čtyři věci: jídlo, oblečení, přístřeší a palivo. Rád bych se více zmínil o každé z těchto čtyř základních životních potřeb i o duchovních přínosech zjednodušeného způsobu života.
První potřebou je jídlo. My, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, vlastníme posvátnou znalost plynoucí ze zjevené pravdy týkající se vztahu mezi tělem a duchem. V Nauce a smlouvách 88:15 se píše: „Duch a tělo jsou duší člověka.“ Aby nám Pán mohl žehnat tělesně i duchovně, zjevil nám zdravotní zákon, který nám říká, které potraviny a látky jsou pro tělo dobré a které dobré nejsou. S těmito pokyny přichází i zaslíbení, které se nachází v 89. oddíle Nauky a smluv:
„A všichni svatí, kteří pamatují na to, aby zachovávali a činili tato slova, kráčejíce v poslušnosti přikázání, obdrží zdraví v pupku svém a morek pro kosti své;
A naleznou moudrost a veliké poklady poznání, vpravdě skryté poklady;
A poběží, a nebudou znaveni, a budou kráčeti, a nebudou umdlévati.
A já, Pán, jim dávám zaslíbení, že ničící anděl projde kolem nich, jako kolem dětí Izraele, a nezabije je.“ (V. 18–21.)
Neexistují lepší rady týkající se Slova moudrosti než ty, které jsou uvedeny v brožurce Pro posílení mládeže. Zde se píše:
„Pán vám přikázal, abyste dobře pečovali o své tělo. Zachovávejte proto Slovo moudrosti, které je popsané v 89. oddílu Nauky a smluv. Jezte výživná jídla, pravidelně cvičte a dopřávejte si dostatečný spánek. Když budete toto vše činit, nezískáte škodlivé návyky a budete mít moc nad svým životem. Budete požehnáni zdravým tělem, bystrou myslí a vedením Ducha Svatého…
Jakékoli užívání drog, chemických nebo nebezpečných látek za účelem vyvolání vzrušené nebo povznesené nálady vám může zničit fyzické, duševní i duchovní zdraví. Mezi tyto látky patří drogy, léky na předpis nebo léky volně dostupné, které jsou zneužívány, a domácí chemikálie.“ ([2002], 36–37.)
Nechceme svému smrtelnému tělu ubližovat, protože je darem od Boha, a součástí velikého plánu štěstí našeho Nebeského Otce je znovuspojení našeho nesmrtelného těla s naším duchem.
Další základní potřebou je oblečení. Zjednodušený způsob života, který přináší duchovní požehnání, si žádá jednoduché a slušné oblečení. Naše oblečení a vzhled vysílají druhým signály o tom, kdo jsme, a také ovlivňují to, jak se vedle ostatních chováme. Když jsme oblečeni slušně, přivoláváme tím také Ducha Páně, aby byl naším štítem a ochranou.
Světské trendy v dámské módě vždy zacházejí do extrémů. Podle nejnovějších stylů oblékání se zdá, že módní návrháři se z kusu látky pro výrobu jednoho oděvu snaží vytvořit oděvy dva nebo tři. Většinou z dámského oblečení odebírají až příliš velký kus horní a spodní části, a občas na látce šetří i uprostřed. Pánská móda si rovněž osvojuje extrémní styly oblékání. V mé době by tento styl byl považován za neupravený a nevhodný. Jsem přesvědčen, že velmi nedbalé oblečení téměř vždy doprovází velmi nedbalé chování.
Mnozí z vás se usilovně snaží o to, abyste byli jedinečnými v tom, jak se oblékáte a jak vypadáte, abyste tím přitahovali to, co by Pán nazval nesprávným druhem pozornosti. V příběhu o stromu života v Knize Mormonově se právě ti, jejichž „způsob odívání byl nesmírně vybraný“, posmívali těm, kteří požili z ovoce onoho stromu. Je důležité si uvědomit, že tito módně naladění posměvači ve veliké a prostorné stavbě byli zodpovědni za to, že mnohé uvedli do rozpaků, a ti, kteří se styděli, „odpadli na zakázané cesty a byli ztraceni“. (1. Nefi 8:27–28.)
President N. Eldon Tanner nás kdysi upozornil na toto: „Slušnost v oblékání je vlastnost mysli a srdce zrozená z úcty k sobě samému, ke svým bližním a ke Stvořiteli nás všech. Slušnost odráží pokorný, decentní a zdvořilý postoj. Kéž rodiče, učitelé a mladí lidé, v souladu s těmito zásadami a vedeni Svatým Duchem, diskutují o konkrétních otázkách týkajících se oblékání, upravenosti a svého vzhledu, a kéž na základě svobody jednání přijmou příslušnou zodpovědnost a rozhodnou se správně.“ („Friend to Friend“, Friend, June 1971, 3.)
Nyní se zabývejme třetí Thoreauovou potřebou, a to přístřeším. Noviny jsou plné zpráv o současné bytové krizi. Téměř na každé generální konferenci Církve, kterou si pamatuji, jsme povzbuzováni k tomu, abychom nežili nad rámec svých prostředků. To, jaký druh bydlení si můžeme dovolit, má určit náš příjem, nikoli velký dům souseda na protější straně ulice.President Heber J. Grant kdysi řekl: „Tak dávno, jak jen pamatuji, od doby Brighama Younga až dodnes, poslouchám muže, kteří u řečnického pultu… naléhavě žádají lidi, aby se nezadlužovali; a jsem přesvědčen, že většina všech našich dnešních problémů je způsobena tím, že se touto radou neřídíme.“ (Conference Report, Oct. 1921, 3.)
Jedním z dobrých způsobů, jak si zjednodušit život, je následovat rady, které tak často slýcháme – abychom žili v rámci svého příjmu, vyvarovali se dluhů a spořili na nepříznivou dobu. Máme používat a zdokonalovat své návyky týkající se hospodárnosti, pracovitosti, spořivosti a střídmosti. Členové rodiny, která je dobře řízena, úroky neplatí, ale dostávají.
Poslední potřebou je podle Thoreaua palivo. V poslední době často slýcháme o palivu a energii – o jejich vysoké ceně, o omezených zásobách, o naší nejisté a nepředvídatelné závislosti na jeho dodavatelích a o potřebě nových a trvale udržitelných zdrojích energie. Diskusi o těchto složitých otázkách přenechám představitelům vlády a průmyslu. Palivo, o kterém bych rád mluvil já, je palivem duchovním.
Pán nám dal nádherný plán týkající se toho, jak se k Němu můžeme vrátit, ale pro zvládnutí naší cesty smrtelností je zapotřebí duchovního paliva. Chceme se chovat tak, jako oněch pět moudrých panen, které měly v zásobě dost paliva, aby mohly doprovázet ženicha, když přišel. (Viz Matouš 25:6–10.) Co je zapotřebí k tomu, abychom si udrželi dostatečnou zásobu duchovního paliva? Musíme poznat Boží věčný plán a roli, kterou v něm zastáváme, a poté, když žijeme spravedlivě a poddáváme svou vůli vůli Páně, získáváme slíbená požehnání.
U tohoto řečnického pultu tomu učil starší William R. Bradford: „Ve spravedlivosti je velká jednoduchost. Pro každou situaci, se kterou se v životě setkáme, existuje buď správné, nebo nesprávné řešení. Zvolíme-li si to správné, jsme ve svém jednání podporováni zásadami spravedlivosti, v nichž spočívá moc z nebe. Zvolíme-li si to nesprávné a jednáme-li podle tohoto rozhodnutí, žádné takové nebeské zaslíbení ani moc nemáme, a jsme sami a předurčeni k neúspěchu.“ („Spravedlivost“, Liahona, leden 2000, 103.)
Těsně předtím, než Thoreau zemřel, byl otázán, zda je smířen s Bohem. Odvětil: „Nejsem si vědom toho, že bychom se kdy hádali.“ (Mardy Grothe, comp., Viva la Repartee [2005], 181.)
Kéž při své snaze najít úlevu od životních stresů upřímně usilujeme o hledání možností, jak si život zjednodušit. Kéž se řídíme inspirovanými radami a vedením, které nám Pán dává ve velikém plánu štěstí. Kéž jsme hodni společenství Ducha Svatého a následujeme při této pouti smrtelností vedení Ducha. Kéž se připravíme na dosažení hlavního účelu této smrtelné zkoušky – vrátit se k Nebeskému Otci a žít s Ním – o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.