Rodiny ve smlouvě
Neexistuje nic, co se přihodilo nebo přihodí vaší rodině, co by bylo tak důležité jako požehnání plynoucí ze zpečetění.
Jsem vděčný za to, že jsem s vámi na tomto shromáždění, na které jsou pozváni všichni nositelé kněžství Božího na světě. Jsme požehnáni tím, že nám předsedá president Thomas S. Monson. Jakožto president Církve je on jediným žijícím mužem, který je zodpovědný za klíče, jež pečetí rodiny, a za všechny kněžské obřady, které jsou nutné k dosažení věčného života, největšího ze všech darů Božích.
Dnes večer nám naslouchá otec, který se vrací z neaktivity, protože si z celého srdce přeje ujištění o tomto daru. Společně s manželkou milují své dvě malé děti, chlapečka a holčičku. Podobně jako jiní rodiče může si i on představovat nebeské štěstí, když čte tato slova: „A totéž společenství, které existuje mezi námi zde, bude existovati mezi námi tam, pouze bude spojeno s věčnou slávou, z kteréžto slávy se nyní netěšíme.“1
Tento otec, který s námi dnes večer naslouchá, zná cestu k tomuto vznešenému cíli. Není jednoduchá. To už ví. Vyžadovala víru v Ježíše Krista, hluboké pokání a změnu srdce, která nastala díky tomu, že mu laskavý biskup pomohl pocítit Pánovo láskyplné odpuštění.
Úžasné změny pokračovaly dál, když si šel do svatého chrámu pro obdarování, které Pán popsal těm, které obdařil mocí v prvním chrámu této dispensace. Bylo to v Kirtlandu ve státě Ohio. Pán o něm pravil:
„Pročež, pro tuto příčinu jsem vám dal přikázání, abyste šli do Ohia; a tam vám dám zákon svůj; a tam budete obdarováni mocí z výsosti;
A odtamtud … mám uloženo v zásobě veliké dílo, neboť Izrael bude spasen a já je povedu, kamkoli chci, a žádná moc nezadrží ruku mou.“2
Mého nedávno zaktivizovaného přítele i všechny nositele kněžství čeká veliké dílo – máme řídit spasení té části Izraele, za kterou jsme nebo budeme zodpovědni – své rodiny. Můj přítel a jeho manželka si uvědomovali, že to znamená být zpečetěn mocí Melchisedechova kněžství ve svatém chrámu Božím.
Požádal mě, abych pečetění vykonal. On i jeho manželka to chtěli provést co možná nejdříve. Ale vzhledem k zaneprázdněnosti související s blížící se generální konferencí jsem nechal tento manželský pár a jejich biskupa dohodnout se na nejlepším datu s mou sekretářkou.
Představte si mé překvapení a radost, když mi tento otec na shromáždění řekl, že pečetění je naplánováno na 3. dubna. Právě v tento den roku 1836 byl Eliáš, prorok, který byl přenesen, poslán do chrámu Kirtland, aby předal pečeticí moc Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu. Tyto klíče spočívají v Církvi i dnes a budou v ní spočívat až do konce času.3
Jedná se o totéž božské oprávnění, které dal Pán Petrovi, když slíbil: „A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“4
Návrat Eliáše byl požehnáním pro všechny, kteří mají kněžství. Starší Harold B. Lee to objasnil ve svém proslovu na generální konferenci, když citoval presidenta Josepha Fieldinga Smitha. Poslouchejte bedlivě: „Jsem nositelem kněžství, a i vy, bratří, jste nositeli kněžství; obdrželi jsme Melchisedechovo kněžství, jehož nositelem byl i Eliáš a další proroci, a Petr, Jakub a Jan. Ale i když máme pravomoc křtít, i když máme pravomoc vkládat ruce pro dar Ducha Svatého a vysvěcovat druhé a dělat všechny tyto věci, bez pečeticí moci bychom nic nezmohli, neboť to, co bychom udělali, by nemělo žádnou platnost.“
President Smith pokračoval:
„Vyšší obřady, ona větší požehnání, která jsou nutná pro oslavení v království Božím a která lze získat pouze na určitých místech, nemá právo vykonávat žádný muž, ledaže pro to získá pravomoc od toho, kdo drží klíče. …
… Na tváři této země není muže, který by měl právo jít a vykonat jakýkoli obřad evangelia, ledaže to schválí president Církve, který drží klíče. On nám dává pravomoc; on dává našemu kněžství pečeticí moc, protože on tyto klíče drží.“5
Totéž ujištění přišlo od presidenta Boyda K. Packera, když psal o pečeticí moci. Poznání, že tato slova jsou pravdivá, jsou útěchou pro mě a budou útěchou i pro rodinu, kterou 3. dubna zpečetím: „Petr měl být držitelem klíčů. Petr měl být držitelem pečeticí moci, … díky níž mohl cokoli svázat neboli zpečetit na zemi nebo rozvázat na zemi, a totéž se stalo i v nebesích. Tyto klíče patří presidentovi Církve – prorokovi, vidoucímu a zjevovateli. Tato posvátná pečeticí moc je v Církvi i dnes. Ti, kteří znají význam této pravomoci, na nic jiného nepohlížejí s posvátnějším rozjímáním. Na ničem jiném se tak pevně nelpí. V kterékoli dané době je na zemi relativně málo mužů, kteří jsou [držiteli] této pečeticí moci – v každém chrámu jsou bratří, kterým byla pečeticí moc dána. Nikdo ji nemůže získat jinak než od proroka, vidoucího a zjevovatele a presidenta Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“6
Díky příchodu Eliáše byla nositelům kněžství dána nejen moc, ale měla se obrátit i srdce lidí: „Duch, moc a povolání Eliášovo znamená, že máte moc držet klíč ke zjevení, obřadům, proroctvím, mocím a obdarováním plnosti Melchisedechova kněžství a království Božího na zemi; a získat, obdržet a vykonávat všechny obřady přináležející ke království Božímu, dokonce až k obrácení srdcí otců k dětem a srdcí dětí k otcům, dokonce i k těm, kteří jsou v nebi.“7
Toto obrácení srdce již pocítil můj přítel i jeho rodina. Můžete ho pocítit i vy na tomto shromáždění. Možná se vám, podobně jako mně, v duchu vybavila tvář vašeho otce nebo matky. Možná to byla vaše sestra nebo bratr. Možná to byla dcera nebo syn.
Možná jsou v duchovním světě nebo na jiném kontinentě. Pocítili jste ale radost z toho, že toto propojení s nimi je pevné, protože s nimi jste nebo můžete být spojeni skrze kněžské obřady, které Bůh bude respektovat.
Nositelé Melchisedechova kněžství, kteří jsou otci a jejichž rodina byla zpečetěna, se učí, co musí dělat. Neexistuje nic, co se přihodilo nebo přihodí vaší rodině, co by bylo tak důležité jako požehnání plynoucí ze zpečetění. Neexistuje nic důležitějšího než ctít manželské a rodinné smlouvy, které jste uzavřeli nebo uzavřete v chrámu Božím.
Způsob, jak toho dosáhnout, je jasně dán. Mají-li být naše chrámové smlouvy uznány i ve světě, který přijde, musí je Svatý Duch zaslíbení zpečetit skrze naši poslušnost a oběť. President Harold B. Lee vysvětlil, co to znamená být zpečetěn Svatým Duchem zaslíbení, když citoval staršího Melvina J. Ballarda: „Můžeme oklamat lidi, ale nemůžeme oklamat Ducha Svatého, a naše požehnání nebudou věčná, pokud nebudou zpečetěna také Svatým Duchem zaslíbení. Duch Svatý je tím, kdo čte myšlenky a srdce lidí a udílí svou schvalující pečeť na požehnání pronesená na jejich hlavu. Pak je toto pečetění závazné, účinné a platné.“8
Když jsme byli se sestrou Eyringovou zpečetěni v chrámu Logan v Utahu, nerozuměl jsem tehdy plnému významu tohoto zaslíbení. Stále se snažím porozumět tomu, co všechno to znamená, ale s manželkou jsme se na začátku svého téměř 50letého manželství rozhodli, že se budeme co nejvíce snažit zvát Ducha Svatého do svého života a rodiny.
Jako mladý otec, který byl zpečetěn v chrámu a který se v srdci soustředil na manželku a naši novou rodinu, jsem se tehdy poprvé setkal s presidentem Josephem Fieldingem Smithem. A v poradní místnosti Prvního předsednictva, kam jsem byl pozván, jsem získal naprosto jisté svědectví, když president Harold B. Lee ukázal na presidenta Smitha, který seděl vedle něj, a zeptal se: „Věříte, že by tento muž mohl být prorokem Božím?“
President Smith zrovna vstoupil do místnosti a ještě neřekl ani slovo. Jsem na věky vděčný za to, že jsem byl schopen odpovědět díky tomu, co naplnilo mé srdce: „Já vím, že je,“ a věděl jsem tak jistě, jakože slunce svítí, že president Smith je držitelem kněžské pečeticí moci pro celý svět.
Pokud jde o mě a mou manželku, tento zážitek dodal slovům presidenta Josepha Fieldinga Smitha velkou moc, když nám na konferenčním zasedání 6. dubna 1972 dal následující radu: „Je vůlí Páně posilovat a ochraňovat rodinnou jednotku. Naléhavě žádáme otce, aby zaujali své právoplatné místo v čele rodiny. Žádáme matky, aby podporovaly svého manžela a aby byly světlem pro své děti.“9
Dovolte mi uvést čtyři věci, kterými můžete jako otcové a nositelé kněžství vést a pozvedat svou rodinu, aby se mohla vrátit domů k Nebeskému Otci a Spasiteli.
Zaprvé – získejte pevné svědectví o tom, že máme klíče kněžství a že jejich držitelem je president Církve, a toto svědectví si uchovávejte. Modlete se o to každý den. Odpověď se dostaví a přinese vám větší odhodlání vést svou rodinu, pocit naděje a větší štěstí ve vaší službě. Budete radostnější a optimističtější, což bude velkým požehnáním pro vaši manželku a rodinu.
Druhým požadavkem je milovat vaši manželku. Dávat v běžném životním úsilí přednost jejím zájmům před těmi vašimi bude vyžadovat víru a pokoru. Máte spolu s ní zodpovědnost zaopatřovat a živit rodinu, a zároveň sloužit druhým. To může občas vyžadovat veškerou energii a sílu, kterou máte. Kvůli věku a nemocem může vaše manželka potřebovat více péče. Pokud se i tehdy rozhodnete dávat jejímu štěstí přednost před tím svým, slibuji vám, že vaše láska k ní vzroste.
Zatřetí – zapojte všechny členy rodiny do úsilí mít se navzájem rádi. President Ezra Taft Benson učil:
„Z hlediska věčnosti je spasení rodinnou záležitostí. …
Především je třeba, aby děti věděly, že je druzí mají rádi, že je potřebují a že si jich váží, a aby to pociťovaly. Je třeba, aby o tom byly často ujišťovány. Je zřejmé, že toto je úkol, který mají plnit rodiče, a nejčastěji to nejlépe dokáže matka.“10
Ale dalším důležitým zdrojem tohoto pocitu, že jsou milovány, je láska od ostatních dětí v rodině. Důsledná péče bratrů a sester o sebe navzájem se dostaví jen díky vytrvalému úsilí rodičů a s pomocí Boží. Vy víte, že tomu tak je díky zkušenostem z vlastní rodiny. A potvrzuje se to pokaždé, když čtete o rodinných konfliktech, kterým čelili spravedlivý Lehi a jeho manželka Saria v Knize Mormonově.
Úspěch, kterého dosáhli, je pro nás vodítkem. Učili evangeliu Ježíše Krista tak dobře a tak vytrvale, že jejich děti, a dokonce i někteří potomci po několik generací, měli srdce obměkčené vůči Bohu i vůči sobě navzájem. Například Nefi i jiní psali členům své rodiny, kteří byli jejich nepřáteli, a projevovali o ně zájem. A Duch občas obměkčil srdce tisíců lidí a nahradil nenávist láskou.
Jednou z možností, jak zopakovat úspěchy otce Lehiho, je způsob, kterým vedete rodinné modlitby a rodinná setkání, například rodinné domácí večery. Až se děti budou umět modlit, dávejte jim příležitost modlit se navzájem za ty v rodinném kruhu, kteří potřebují požehnání. Rozpoznávejte rychle počátky nesouladu a chvalte skutky nesobecké služby, zvláště když si je prokazují navzájem. Když se děti jeden za druhého modlí a navzájem si slouží, jejich srdce bude obměkčeno a obráceno k sobě navzájem i k rodičům.
Čtvrtý způsob, jak vést rodinu po způsobu Páně, se týká toho, když je zapotřebí ukázňování. Jsme schopni plnit svou zodpovědnost napravovat druhé po způsobu Páně a pak vést své děti k věčnému životu.
Jistě si vzpomenete na tato slova, ale možná jste nebyli svědky jejich moci u nositele Melchisedechova kněžství, který připravuje svou rodinu na život v tomtéž společenství, z jakého se budou těšit v celestiálním království. Určitě si ta slova vybavíte. Známe je tak dobře:
„Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou;
Laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti –
Pokáráním v pravý čas s ostrostí, když jsi pohnut Duchem Svatým; a pak, následně, projevením větší lásky vůči tomu, jehož jsi pokáral, aby tě nepovažoval za nepřítele svého;
Aby mohl věděti, že věrnost tvá je silnější než pouta smrti.“11
A poté přichází toto nesmírně cenné zaslíbení pro nás, otce v Sionu: „Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství tvé bude věčným panstvím a bez donucovacích prostředků bude k tobě plynouti na věky věků.“12
Toto je pro nás vysoké měřítko, ale když s vírou ovládáme své chování a přemáháme pýchu, Duch Svatý udílí své schválení a posvátná zaslíbení a smlouvy se naplňují.
Dosáhnete úspěchu díky své víře v to, že Pán seslal klíče kněžství, které zůstávají stále u nás – a s pevným poutem lásky ke své manželce, s Pánovou pomocí při obracení srdce vašich dětí k sobě navzájem a k rodičům a s tím, že vás povede láska, až budete napravovat a nabádat způsobem, který přivolává Ducha.
Vím, že Ježíš je Kristus a že je náš Spasitel. Svědčím o tom, že president Thomas S. Monson dnes drží a používá všechny klíče kněžství na zemi. Mám ho rád a podporuji ho. Mám rád i vás a modlím se za vás. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.