Hory, na které musíme vylézt
Máme-li víru v Ježíše Krista, mohou být ty nejtěžší i nejlehčí chvíle v životě požehnáním.
Při jednom konferenčním zasedání jsem slyšel, jak president Spencer W. Kimball žádá Boha, aby mu dal hory, na které by mohl vylézt. Řekl: „Před námi leží velké výzvy, máme za úkol využít ohromných příležitostí. Vítám tuto radostnou vyhlídku a chtěl bych Pánu pokorně říci: ‚Dej mi tuto horu‘, dej mi tyto výzvy.“1
Dotklo se to mého srdce, protože jsem věděl o některých výzvách a protivenstvích, kterým již tehdy čelil. Pocítil jsem touhu být více takovým, jako je on statečným služebníkem Božím. A tak jsem se jednou večer modlil o zkoušku, která by prověřila mou odvahu. Živě si na to vzpomínám. Večer jsem poklekl ve své ložnici a zdálo se mi, že mi víra naplňuje srdce téměř k prasknutí.
Za den či dva byla moje modlitba zodpověděna. Nejtěžší zkouška mého života mě překvapila i přiměla k pokoře. Získal jsem dvojí ponaučení. Zaprvé měl jsem jasný důkaz, že Bůh vyslyšel a zodpověděl mou modlitbu víry. Ale zadruhé započalo tím školení, které probíhá dosud, abych zjistil, proč jsem tehdy večer cítil tak velkou jistotu, že velké požehnání, které může vzejít z protivenství, stojí za veškerou námahu.
Toto protivenství, které mě kdysi dávno zasáhlo, se nyní zdá maličké v porovnání s těmi protivenstvími, s jakými jsem se od té doby setkal já a ti, které mám rád. Mnozí z vás procházejí fyzickými, duševními i citovými zkouškami, které vás mohou přimět zvolat tak, jak zvolal jeden velký a věrný služebník Boží, kterého jsem dobře znal. Zdravotní sestra ho zaslechla, jak v bolestech volá ze svého lůžka: „Proč se mi toto stalo, když jsem se celý život snažil být dobrým člověkem?“
Vy víte, jak Pán zodpověděl tuto otázku Proroku Josephu Smithovi, který byl ve vězení:
„A jestliže bys byl uvržen do jámy nebo do rukou vražedníků a byl by nad tebou vynesen rozsudek smrti; jestliže budeš uvržen do hlubiny; jestliže se vzdouvající vlny spiknou proti tobě; jestliže se prudké větry stanou nepřítelem tvým; jestliže nebesa shromáždí temnotu a všechny prvky se spolčí, aby zatarasily cestu; a nade vše, jestliže by samotný jícen pekla rozevřel chřtán dokořán proti tobě, věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.
Syn Muže sestoupil pod toto všechno. Jsi větší než on?
Tudíž, drž se cesty své a kněžství zůstane s tebou; neboť meze jejich jsou stanoveny, které nemohou překročiti. Dny tvé jsou známy a roků tvých nebude napočítáno méně; tudíž, neboj se toho, co člověk může učiniti, neboť Bůh bude s tebou na věky věků.“2
Zdá se mi, že neexistuje lepší odpověď na otázku, proč zkoušky přicházejí a co máme dělat, než slova samotného Pána, který za nás prošel strašnějšími zkouškami, než si vůbec dokážeme představit.
Jistě si vzpomínáte na Jeho slova, když nám radil, že máme díky víře v Něj činit pokání:
„Tudíž přikazuji ti, abys činil pokání čiň pokání, jinak tě budu bíti holí úst svých a prchlivostí svou a hněvem svým, a utrpení tvá budou těžká jak těžká, nevíš, jak pronikavá, nevíš, ano, jak těžko snesitelná, nevíš.
Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání;
Ale jestliže nebudou činiti pokání, musejí trpěti stejně jako já;
Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti
Nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“3
Vy i já věříme, že těmito zkouškami lze projít a lze se nad ně povznést vírou v to, že balzám v Galád4 existuje a že Pán slíbil, že nás neopustí.5 Právě tomu nás učí president Thomas S. Monson, aby pomohl nám i těm, kterým sloužíme, při zdánlivě osamělých a přemáhajících zkouškách.6
President Monson ale také moudře učí tomu, že trvá nějaký čas vybudovat si základ víry v to, že tato zaslíbení jsou skutečná. Možná jste viděli, jako jsem to viděl já, jak je tento základ víry zapotřebí pro někoho, kdo chtěl na lůžku vzdát svůj boj a komu by tento základ víry pomohl vytrvat do konce. Pokud tento základ víry nemáme vštípený v srdci, schopnost vytrvat do konce se zhroutí.
Mým dnešním záměrem je popsat podle svých znalostí, jak si můžeme tento neotřesitelný základ vybudovat. Činím tak s velkou pokorou ze dvou důvodů. Zaprvé to, co řeknu, by mohlo odradit některé z těch, kteří právě zápolí s velkým protivenstvím a mají pocit, že základ jejich víry se hroutí. A zadruhé vím, že než skončí můj život, leží přede mnou ještě větší zkoušky. Recept, který vám nabídnu, musí být proto teprve potvrzen v mém životě tím, že vytrvám do konce.
Jako mladý muž jsem pracoval ve firmě, která stavěla základy pro nové domy. V letním horku bylo náročné připravit terén pro bednění, do kterého jsme lili beton a vytvořili tak základové pasy. Neměli jsme žádné stroje. Používali jsme krumpáč a lopatu. V té době bylo stavění trvanlivých základů pro budovy náročné.
Také to vyžadovalo trpělivost. Poté, co jsme vylili základové pasy, čekali jsme, až beton vyzraje. Nehledě na to, jak moc jsme chtěli pokračovat s prací, i po vylití základů jsme čekali, než jsme mohli odstranit bednění.
A ještě působivější pro nováčka ve stavění byl zdánlivě fádní a časově náročný proces vkládání kovových tyčí dovnitř bednění, aby byl dokončený základ dost silný.
Podobně musíme připravit terén i my, aby náš základ víry odolal bouřím, které přicházejí do života každého člověka. Onen pevný podklad pro základ víry je osobní bezúhonnost.
Když se důsledně rozhodujeme správně, kdykoli před námi leží nějaké rozhodnutí, vytváříme tím pevný podklad pro svou víru. To může začít již v dětství, protože každá duše se rodí s bezplatným darem Ducha Kristova. S tímto Duchem můžeme poznat, kdy jsme udělali to, co je podle Boha správné, a kdy jsme udělali to, co je v Jeho očích nesprávné.
Tato rozhodnutí, kterých jsou většinou stovky denně, připravují pevnou půdu, na níž stojí stavba naší víry. Kovová kostra, kolem které se vylévá materiál tvořený naší vírou, je evangelium Ježíše Krista a všechny jeho smlouvy, obřady a zásady.
Jedním z klíčů k získání trvalé víry je správné posouzení potřebné doby zrání. A právě proto bylo nemoudré modlit se příliš brzy v mém životě o vyšší hory a těžší zkoušky.
Toto zrání nepřichází automaticky časem, ale nějaký čas vyžaduje. Nestačí jen stárnout. Ze svědectví o pravdě se vytváří nerozbitná duchovní síla tím, když vytrvale sloužíme Bohu a druhým celým svým srdcem a duší.
Rád bych povzbudil ty, kteří jsou uprostřed náročných zkoušek a kteří mají pocit, že pod náporem obtíží jejich víra možná slábne. Samotné obtíže mohou být pro vás prostředkem k tomu, abyste víru posílili a nakonec získali víru neotřesitelnou. Moroni, syn Mormona z Knihy Mormonovy, nám řekl, jak tohoto požehnání můžeme dosáhnout. Učí nás prosté a úžasné pravdě, že když jednáme na základě třeba jen zrnka víry, umožňujeme tím Bohu, aby naši víru prohloubil:
„A nyní, já, Moroni, bych chtěl o těchto věcech poněkud promluviti; chtěl bych ukázati světu, že víra je to, v co doufáme a co není viděti; pročež, nepřete se, protože nevidíte, neboť neobdržíte žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry.
Neboť právě skrze víru se Kristus ukázal našim otcům poté, co vstal z mrtvých; a neukázal se jim, dokud v něj neměli víru; pročež, musí nezbytně býti, že někteří v něho měli víru, neboť světu se on neukázal.
Ale pro víru lidí se ukázal světu a oslavil jméno Otcovo a připravil cestu, aby tak ostatní mohli býti podílníky nebeského daru, aby mohli doufati v ty věci, jichž neviděli.
Pročež, i vy můžete míti naději a býti podílníky onoho daru, budete-li jen míti víru.“7
Ona částečka víry, která je nejvzácnější a kterou máte co nejvíce ochraňovat a používat, je víra v Pána Ježíše Krista. Moroni učil o moci této víry takto: „A nikdy nikdo nevykonal zázraky, dokud neměl víru; pročež nejprve věřili v Syna Božího.“8
Mluvil jsem s ženou, která byla zázračně posílena natolik, aby mohla snášet nepředstavitelnou ztrátu prostě jen tím, že si dokázala neustále opakovat slova „Já vím, že můj Vykupitel žije“.9 Stále si uchovávala tuto víru a tato slova svědectví, i když již vzpomínky z jejího dětství zastírala mlha, ač je nevymazala úplně.
S úžasem jsem se dozvěděl o jiné ženě, která odpustila člověku, který ji celá léta činil bezpráví. Byl jsem překvapen a zeptal jsem se jí, proč se rozhodla odpustit a zapomenout na tolik let zlomyslného týrání.
Klidným hlasem řekla: „Bylo to to nejtěžší, co jsem kdy udělala, ale věděla jsem, že to prostě musím udělat. A tak jsem to udělala.“ Její víra v to, že Spasitel jí odpustí, pokud ona odpustí druhým, ji naplnila pocity pokoje a naděje, když čelila smrti pouhých několik měsíců poté, co svému nekajícnému protivníkovi odpustila.
Zeptala se mě: „Až se dostanu do nebe, jaké to tam bude?“
A já jsem jí řekl: „Díky tomu, co vím o vaší schopnosti používat víru a odpouštět, si jsem jist, že to pro vás bude slavnostní návrat domů.“
Mám ještě jedno povzbuzení pro ty, kteří se nyní ptají sami sebe, zda jejich víra v Ježíše Krista stačí na to, aby vytrvali do konce. Měl jsem to požehnání znát některé z vás, kteří mě nyní nasloucháte, když jste byli ještě mladší, plní energie a nadanější než mnozí kolem vás a přesto jste se rozhodli dělat to, co by dělal Spasitel. Z hojnosti svých požehnání jste našli způsob, jak pomáhat těm, které byste jinak mohli ignorovat nebo na které byste mohli ze svého postavení shlížet spatra, a jak o ně pečovat.
Až přijdou náročné zkoušky, víru vytrvat v nich dobře již budete mít, neboť jste si ji sami vybudovali, jak si nyní možná uvědomíte, ale tehdy jste si neuvědomovali, že si ji budujete, když jste jednali na základě čisté lásky Kristovy a sloužili jste a odpouštěli druhým jako Spasitel. Základ víry si budujete tím, že milujete tak, jak miloval Spasitel, a že Mu sloužíte. Vaše víra v Něj vás vedla ke skutkům pravé lásky, které vám přinesou naději.
Není nikdy pozdě posílit základ víry. Vždy je na to čas. S vírou ve Spasitele můžete činit pokání a prosit o odpuštění. Vždy je někdo, komu můžete odpustit. Vždy je někdo, komu můžete poděkovat. Vždy je někdo, komu můžete sloužit a koho můžete pozvednout. Toto můžete dělat, ať jste kdekoli a ať se cítíte sebevíc osaměle a opuštěně.
Nemohu vám slíbit, že vaše protivenství v tomto životě skončí. Nemohu vás ujistit, že vaše zkoušky vám budou připadat jako pouhá chvilka. Jednou z vlastností životních zkoušek je to, že nám připadá, že dokáží zpomalit čas a pak ho i téměř zastavit.
Existují pro to určité důvody. Když ty důvody budete znát, nepřinese vám to moc útěchy, ale může vás to podpořit v trpělivosti. Tyto důvody vycházejí z této jedné skutečnosti Nebeský Otec a Spasitel ve své dokonalé lásce k vám si přejí, abyste byli hodni žít s Nimi a s rodinou na věky. Jedině ti, kteří jsou omyti a dokonale čistí skrze Usmíření Ježíše Krista, se tam mohou dostat.
Moje matka bojovala s rakovinou téměř 10 let. Mezi její zkoušky patřily léčebné procedury, operace a nakonec upoutání na lůžko.
Vzpomínám si, jak můj otec, když ji viděl vydechnout naposledy, řekl: „Děvčátko se vrátilo domů, aby si odpočinulo.“
Jedním z řečníků na pohřbu byl president Spencer W. Kimball. Vzpomínám si, že mezi tím, co řekl, když jí vzdával hold, bylo přibližně i toto: „Někteří z vás si možná myslí, že Mildred trpěla tak dlouho a tolik, protože udělala něco špatného, kvůli čemu byly tyto zkoušky zapotřebí.“ Pak řekl: „Ne, to jen Bůh ji chtěl o trochu více zušlechtit.“ Vzpomínám si, že jsem si tehdy pomyslel: „Když tak dobrá žena potřebovala tolik zušlechťování, co asi čeká na mě?“
Máme-li víru v Ježíše Krista, mohou být ty nejtěžší i nejlehčí chvíle v životě požehnáním. Ve všech případech se můžeme rozhodnout správně díky vedení Ducha. Máme evangelium Ježíše Krista, které nás bude utvářet a vést, pokud se pro to rozhodneme. A díky prorokům, kteří nám zjevují naše místo v plánu spasení, můžeme žít s dokonalou nadějí a s pocitem pokoje. Nikdy se nemusíme ve službě Pánu cítit osaměle nebo mít pocit, že nás nikdo nemá rád, protože tak tomu nikdy není. Můžeme pociťovat lásku Boží. Spasitel nám slíbil, že andělé budou po naší levici i pravici, aby nás podpírali.10 On své slovo vždy dodržuje.
Svědčím o tom, že Bůh Otec žije a že Jeho milovaný Syn je náš Vykupitel. Duch Svatý potvrzuje pravdu na této konferenci a bude ji potvrzovat dál, když o něj budete usilovat, zatímco budete poslouchat a později studovat poselství Pánových oprávněných služebníků, kteří jsou zde. President Thomas S. Monson je Pánův prorok pro celý dnešní svět. Pán nad vámi bdí. Bůh Otec žije. Jeho Milovaný Syn, Ježíš Kristus, je náš Vykupitel. Jeho láska nepomíjí. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.