Moc k vysvobození
Můžeme se osvobodit od cest zla a zlovolnosti tím, že se obrátíme k učení obsaženému ve svatých písmech.
Jeden můj velmi dobrý přítel mi před každou generální konferencí posílá novou kravatu, kterou si mám uvázat na zasedání, na němž mluvím. Má vynikající vkus, nemyslíte?
Můj mladý přítel má určité těžkosti. Jistým způsobem ho omezují, ale jinak je výjimečný. Například jeho neohroženost v misionářské práci se vyrovná neohroženosti synů Mosiášových. Díky jeho prosté víře je jeho přesvědčení neuvěřitelně pevné a neochvějné. Jsem přesvědčen, že pro Scotta je nepochopitelné, že ještě všichni nejsou členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a že ještě všichni nečetli Knihu Mormonovu a nemají svědectví o její pravdivosti.
Dovolte mi vyprávět vám o tom, jak Scott poprvé v životě letěl sám letadlem, aby navštívil svého bratra. Pasažér, který seděl nedaleko, zaslechl Scottův rozhovor s člověkem, který seděl vedle něho:
„Ahoj, já jsem Scott. Jak se jmenuješ ty?“
Soused mu řekl své jméno.
„Co děláš?“
„Jsem inženýr.“
„To je prima. Odkud jsi?“
„Z Las Vegas.“
„Tam máme chrám. Víš, kde je tam mormonský chrám?“
„Ano. Je to krásná budova.“
„Jsi mormon?“
„Ne.“
„Škoda, měl bys být. Je to skvělé náboženství. Četl jsi už Knihu Mormonovu?“
„Ne.“
„Škoda, měl bys. Je to skvělá kniha.“
Z celého srdce souhlasím se Scottem – Kniha Mormonova je skvělá kniha. Vždy na mě mocně zapůsobí slova Proroka Josepha Smitha citovaná na úvodní straně Knihy Mormonovy: „Řekl jsem bratřím, že Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství a že se člověk dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy.“
Letos studujeme Knihu Mormonovu v Nedělní škole. Když se připravujeme a když se zapojujeme do výuky, kéž bychom byli motivováni k tomu, abychom následovali Scottův příklad a dělili se o svou lásku k této výjimečné knize písma s těmi, kteří nejsou naší víry.
Hlavní téma Knihy Mormonovy je vyjádřeno v posledním verši první kapitoly 1. Nefiho. Nefi píše: „Ale vizte, já, Nefi, vám ukáži, že láskyplná milosrdenství Páně jsou nade všemi těmi, které on vyvolil pro jejich víru, aby je učinil mocnými až k moci vysvobození.“ (1. Nefi 1:20.)
Chtěl bych mluvit o tom, jak nás Kniha Mormonova, což je láskyplné milosrdenství Páně zachované pro tyto poslední dny, vysvobozuje tím, že nás učí čistým a tím nejsprávnějším způsobem nauce Kristově.
Mnohé příběhy v Knize Mormonově jsou příběhy o vysvobození. Lehiův odchod s rodinou do pustiny byl o jejich vysvobození před zničením Jeruzaléma. Příběh o Jareditech je příběhem o vysvobození, stejně jako příběh o Mulekitech. Alma mladší byl vysvobozen z hříchů. Helamanovi mladí válečníci byli vysvobozeni v bitvě. Nefi a Lehi byli vysvobozeni z vězení. Téma vysvobození je patrné v celé Knize Mormonově.
V Knize Mormonově jsou dva příběhy, které jsou si velmi podobné a které učí jedné důležité zásadě. První je z Knihy Mosiášovy a začíná v 19. kapitole. Zde se dočítáme o králi Limhim, který žil v zemi Nefi. Lamanité vedli proti Limhiovu lidu válku. V důsledku války Lamanité dovolili králi Limhimu, aby vládl svému lidu, ale s tím, že jim budou podrobeni. Byl to velmi nepříjemný mír. (Viz Mosiáš 19–20.)
Když Limhiovi lidé měli už dost toho, jak je Lamanité trápili, přesvědčili krále, aby proti nim šli bojovat. Třikrát byli Limhiovi lidé poraženi. Byla na ně vložena těžká břemena. Nakonec se pokořili a volali mocně k Pánu, aby je vysvobodil. (Viz Mosiáš 21:1–14.) V 15. verši v kapitole 21 se dočítáme o Pánově reakci: „A nyní, Pán byl pomalý v tom, aby vyslyšel jejich volání pro jejich nepravosti; nicméně Pán jejich volání vyslyšel a počal obměkčovati srdce Lamanitů, takže jim počali ulehčovati jejich břemena; leč Pán nepokládal za vhodné vysvoboditi je z poroby.“
Brzy poté dorazili ze Zarahemly Ammon a malá skupina mužů, a s Gideonem – jedním z vůdců Limhiova lidu – vymysleli plán, který byl úspěšný, a oni se z lamanitského týrání osvobodili. Pán byl pomalý v tom, aby vyslyšel jejich volání. Proč? Kvůli jejich nepravostem.
Druhý příběh je v mnoha směrech podobný, ale také odlišný. Je zaznamenán v Mosiáši 24.
Když se Alma a jeho lid usadili v zemi Helam, dorazilo na hranice této země lamanitské vojsko. Setkali se a vypracovali smírné řešení. (Viz Mosiáš 23:25–29.) Brzy však lamanitští vůdcové začali Almovu lidu vnucovat svou vůli a nakládali na ně těžká břemena. (Viz Mosiáš 24:8.) V 13. verši čteme: „A stalo se, že k nim přišel v jejich strastech hlas Páně řka: Pozdvihněte hlavu svou a buďte dobré mysli, neboť já vím o smlouvě, kterou jste se mnou učinili; a já učiním smlouvu s lidem svým a vysvobodím ho z poroby.“
Almův lid byl vysvobozen z rukou Lamanitů a v bezpečí se vrátili a spojili se s lidem v Zarahemle.
Jaký byl rozdíl mezi lidem Almovým a lidem krále Limhiho? Je zřejmé, že tam bylo několik rozdílů – Almův lid byl pokojný a spravedlivější; již byli pokřtěni a uzavřeli s Pánem smlouvu; pokořili se před Pánem, dokonce ještě dříve, než začalo jejich soužení. Díky všem těmto rozdílům bylo správné a spravedlivé, aby je Pán rychle a zázračně vysvobodil z rukou těch, kteří je drželi v porobě. Tyto verše nás učí o Pánově vysvobozující moci.
Proroctví předpovídající život a poslání Ježíše Krista nám slibují vysvobození, které Kristus poskytne. Jeho Usmíření a Vzkříšení poskytují nám všem únik z tělesné smrti a, činíme-li pokání, také únik ze smrti duchovní, což s sebou přináší požehnání věčného života. Bůh oznámil Mojžíšovi zaslíbení týkající se Usmíření a Vzkříšení a zaslíbení týkající se vysvobození z tělesné a duchovní smrti, když řekl: „Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“ (Mojžíš 1:39.)
V protikladu k těmto nádherně sestaveným naukám, jež máme ve svatých písmech, nacházíme protichůdné síly světskosti, které se snaží zpochybňovat dávné nauky ve svatých záznamech – v záznamech, které nám již mnoho staletí poskytují vodítko tím, že určují věčné hodnoty a měřítka našeho chování v životě. Tyto síly prohlašují, že nauky nacházející se v Bibli jsou falešné a že nauky Mistra jsou již zastaralé. Jejich hlasy rozhlašují, že každý člověk musí mít svobodu stanovit si svá vlastní měřítka; snaží se změnit práva věřících tak, aby to bylo v rozporu s tím, co se učí v písmech a ve slovech proroků.
Mít záznam o působení našeho Pána a Spasitele uvedený v Knize Mormonově, která přidává druhé svědectví k nauce uvedené v Bibli, je velikým požehnáním. Proč je důležité, aby měl svět Bibli i Knihu Mormonovu? Odpověď se podle mého názoru nachází ve 13. kapitole 1. Nefiho. Nefi zaznamenává: „A anděl ke mně promluvil řka: Tyto poslední záznamy, které jsi viděl mezi pohany [Kniha Mormonova], utvrdí pravdu těch prvních [Bible], které jsou od dvanácti apoštolů Beránkových, a oznámí ony jasné a cenné věci, jež z nich byly vyňaty; a oznámí všem pokolením, jazykům a lidem, že Beránek Boží je Syn Věčného Otce a Spasitel světa; a že všichni lidé musejí přijíti k němu, jinak nemohou býti spaseni.“ (Verš 40.)
Ani Bible ani Kniha Mormonova sama o sobě ale nestačí. Obě jsou nutné k tomu, abychom mohli učit úplné nauce Kristově a poznávat ji. Potřeba druhé knihy nesnižuje význam ani jedné z nich. Obě, Bible i Kniha Mormonova, jsou nutné pro naše spasení a oslavení. President Ezra Taft Benson mocně učil: „Když se Bible a Kniha Mormonova používají společně, zahanbují falešné nauky.“ („A New Witness for Christ“, Ensign, Nov. 1984, 8.)
Chtěl bych zakončit zmínkou o dvou příbězích – jednoho ze Starého zákona a druhého z Knihy Mormonovy – abych ukázal, jak se tyto knihy harmonicky doplňují.
Příběh o Abrahamovi začíná jeho vysvobozením od Kaldejských, kteří uctívali modly. (Viz Genesis 11:27–31; Abraham 2:1–4.) On i jeho manželka Sarai byli později vysvobozeni ze svého zármutku a bylo jim slíbeno, že skrze jejich potomstvo budou požehnány všechny národy země. (Viz Genesis 18:18.)
Starý zákon obsahuje zprávu o tom, jak Abraham vzal s sebou z Egypta svého synovce Lota. Když ho nechal, aby si jako první vybral svou zemi, Lot si vybral jordánské roviny a postavil si stan tak, že vchod směřoval k Sodomě, k velmi hříšnému městu. (Viz Genesis 13:1–12.) Příčinu většiny problémů, které Lota později v životě potkaly – a bylo jich hodně – lze vysledovat až k jeho počátečnímu rozhodnutí nasměrovat vchod do stanu tak, že vyhlížel k Sodomě.
Abraham, otec věrných, prožil život jinak. Určitě měl mnoho překážek, ale byl to požehnaný život. Nevíme, kam směřoval vchod Abrahamova stanu, ale v posledním verši 13. kapitoly Genesis je jedna důležitá nápověda. Píše se zde: „Tedy Abram [neboli Abraham] hnuv se s stanem, přišel a bydlil v rovinách Mamre, kteréž jsou při Hebronu, kdežto vzdělal oltář Hospodinu.“ (Genesis 13:18.)
I když to nevím, osobně věřím tomu, že vchod do Abrahamova stanu směřoval k oltáři, který postavil Pánu. Jak jsem dospěl k tomuto závěru? Je to díky tomu, že znám příběh z Knihy Mormonovy o tom, jak král Beniamin učil svůj lid, když se shromáždil, aby si vyslechl jeho závěrečné poselství. Král Beniamin jim řekl, aby vchod do stanu natočili směrem k chrámu. (Viz Mosiáš 2:1–6.)
Můžeme se osvobodit od cest zla a zlovolnosti tím, že se obrátíme k učení obsaženému ve svatých písmech. Spasitel je oním velikým Vysvoboditelem, neboť nás vysvobozuje ze smrti a z hříchu. (Viz Římanům 11:26; 2. Nefi 9:12.)
Prohlašuji, že Ježíš je Kristus a že k Němu můžeme přilnout tím, že budeme číst Knihu Mormonovu. Kniha Mormonova je další svědectví o Ježíši Kristu. Prvními svědectvími o Ježíši Kristu jsou Starý a Nový zákon – neboli Bible.
Znovu opakuji – pamatujme na to, jak Knihu Mormonovu popsal můj přítel Scott: „Je to skvělá kniha.“ Vydávám vám svědectví o tom, že velikost Knihy Mormonovy do značné míry pramení z jejího souladu s Biblí svatou. Ve jménu Ježíše Krista, amen.