Aby ztracení mohli být nalezeni
Když se budete snažit žít podle evangelia a nauky Kristovy, Duch Svatý povede vás i vaši rodinu.
Bratři a sestry, Liahona byla podle písem „[koule] pečlivého vypracování“, ve které byla dvě vřetena, z nichž jedno ukazovalo směr, kudy měla rodina otce Lehiho jít v pustině. (1. Nefi 16:10.)
Myslím, že rozumím tomu, proč byl Lehi tak překvapený, když ji poprvé uviděl, protože si vzpomínám, jak jsem reagoval já, když jsem poprvé viděl, jak funguje GPS navigace. Vnímal jsem ji jako moderní přístroj „pečlivého vypracování“. Nějakým pro mne nepředstavitelným způsobem dokáže tento maličký přístroj uvnitř mého telefonu přesně určit, kde jsem, a přesně mi říct, jak se dostanu tam, kam chci.
Pro mne a moji ženu Barbaru je navigace požehnáním. Pro Barbaru to znamená, že mi nemusí říkat, abych zastavil a ptal se na cestu; a pro mě to znamená, že mám pravdu, když říkám: „Já se nepotřebuju nikoho ptát. Vím přesně, kam jedu.“
Bratři a sestry, my máme k dispozici ještě pozoruhodnější nástroj, než je i ta nejlepší navigace. Každý někdy v určitém okamžiku a určitým způsobem zabloudí. Zpět na správnou cestu můžeme být bezpečně přivedeni skrze nabádání Ducha Svatého; a jen díky Spasitelově smírné oběti se můžeme navrátit domů.
Zabloudit mohou celé společnosti i jednotlivci. Dnes žijeme v době, kdy bloudí velká část světa, obzvlášť pokud jde o hodnoty a priority v našich rodinách.
Před sto lety mluvil president Joseph F. Smith o přímém spojení štěstí a rodiny a nabádal nás, abychom právě na to zaměřili své úsilí. Řekl: „Žádné pravé štěstí nemůže být odděleno a odloučeno od domova. … Neexistuje štěstí bez služby, a neexistuje větší služba než ta, která mění domov v božskou instituci a která podporuje a zachovává rodinný život. … Domov je tím, co potřebuje nápravu.“ (Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith [2003], 382.)
Tím, co v tomto stále více materialistickém a povrchním světě potřebuje nápravu, jsou naše domovy a rodiny. Šokujícím příkladem je zde ve Spojených státech narůstající lhostejnost vůči manželství. Noviny New York Times začátkem roku uvedly, že „počet dětí narozených neprovdaným ženám dosáhl rekordní výše – více než polovina dětí amerických žen mladších 30 let se rodí mimo manželství.“ (Jason DeParle a Sabrina Tavernise, „Unwed Mothers Now a Majority Before Age of 30“, New York Times, Feb. 18, 2012, A1.)
Rovněž víme, že z amerických párů, které uzavřou sňatek, se téměř polovina rozvede. Často však zbloudí i ti, kteří se nerozvedou, protože dovolí jiným věcem, aby zasahovaly do jejich rodinných vztahů.
Stejně znepokojující je i stále narůstající rozdíl mezi bohatými a chudými a mezi těmi, kteří usilují o zachování rodinných hodnot a závazků, a těmi, kteří nad tím již zlomili hůl. Podle statistik je u lidí s nižším vzděláním a tím i s menším příjmem méně pravděpodobné, že uzavřou sňatek a že budou chodit na církevní shromáždění, a je mnohem pravděpodobnější, že se zapojí do kriminální činnosti a že budou mít nemanželské děti. A tyto znepokojující trendy jsou patrné i ve většině ostatních zemí světa. (Viz W. Bradford Wilcox and others, „No Money, No Honey, No Church: The Deinstitutionalization of Religious Life among the White Working Class“, dostupné na adrese www.virginia.edu/marriageproject/pdfs/Religion_WorkingPaper.pdf.)
Navzdory očekávání mnohých se zdá, že u bohatších a vzdělaných lidí je větší pravděpodobnost, že budou vyznávat tradiční rodinu a hodnoty.
Hlavní otázkou jsou samozřejmě příčiny a důsledky. Mají některé společenské vrstvy stabilnější hodnoty a silnější rodiny, protože jsou vzdělanější a bohatší, anebo jsou vzdělanější a bohatší, protože mají hodnoty a silné rodiny? V této celosvětové Církvi víme, že je to to druhé. Když lidé přijmou rodinné a náboženské závazky vůči zásadám evangelia, začne se jim dařit lépe v duchovní a mnohdy i v časné oblasti.
A každá společnost je samozřejmě celkově posílena, když má pevnější rodiny. Závazky vůči rodině a hodnotám jsou základní příčinou. Téměř vše ostatní je důsledek. Když muž a žena uzavřou sňatek a učiní vůči sobě závazky, výrazně zvyšují své šance na finanční blahobyt. Když se děti narodí v manželském svazku a mají matku i otce, jejich příležitosti a pravděpodobnost profesního úspěchu prudce stoupají. A když spolu členové rodiny pracují a hrají si, obce a města vzkvétají, zlepšuje se ekonomika a je zapotřebí méně nákladných státních podpůrných sociálních programů.
Špatnou zprávou je tedy to, že úpadek rodiny způsobuje řadu společenských a ekonomických potíží. Dobrou zprávou je však to, že tyto potíže, stejně jako každý důsledek, mohou být odstraněny, pokud se změní to, co je způsobuje. Nerovnováha může být napravena životem podle správných zásad a měřítek. Bratři a sestry, tou nejdůležitější věcí v našem životě je naše rodina. Pokud se této věci zasvětíme, zlepšíme všechny ostatní stránky svého života, a jako lidé i jako Církev budeme příkladem a majákem pro všechny národy země.
To však ve světě, kde se srdce obracejí různými směry a kde se zdá, že se celá planeta neustále pohybuje a mění mnohem větší rychlostí, než jsme si kdy mysleli, není snadné. Nic nezůstává stejné nadlouho. Styly, trendy, módní výstřelky, politická korektnost a dokonce i vnímání toho, co je správné a špatné, se posouvají a mění. Jak to předpověděl prorok Izaiáš, špatné je prezentováno jako správné a správné jako špatné. (Viz Izaiáš 5:20.)
Duchovní rozkol se stále prohlubuje, neboť zlo je čím dál tím záludnější a rafinovanější a stahuje lidi k sobě jako temný magnet – přestože evangelium pravdy a světla přitahuje čestné v srdci a úctyhodné lidi země, kteří usilují o to, co je morální a dobré.
Možná, že je nás relativně málo, ale jako členové této Církve můžeme tuto rozestupující se propast překročit. Známe moc křesťanské služby, která spojuje Boží děti bez ohledu na jejich duchovní či ekonomické postavení. Před rokem nás První předsednictvo vyzvalo k účasti na dni služby při příležitosti oslav 75. výročí programu sociální péče, který pomáhá lidem stát se více soběstačnými. Naši členové po celém světě věnovali miliony hodin času.
Církev je v tomto rozbouřeném moři kotvištěm, kotvou v rozvířených vodách změn a rozkolů a majákem pro ty, kteří si váží spravedlivosti a usilují o ni. Pán používá tuto Církev jako nástroj k přivádění svých dětí po celém světě pod ochrannou ruku svého evangelia.
Také duch Eliášův, který působí bez omezení, je mocnou silou v Pánových záměrech týkajících se věčného určení Jeho dětí. Jak řekl Malachiáš, podstata Ducha Svatého „[obrací] srdce otců k [dětem], a srdce [dětí] k otcům jejich“. (Malachiáš 4:6.)
Církev stojí ve světě jako příklad v obracení srdce a jako katalyzátor dobra. Míra rozvodovosti je mezi členy Církve, kteří uzavřeli sňatek v chrámu a pravidelně chodí na shromáždění, výrazně nižší, než je tomu ve světě, členové rodiny jsou semknutější a častěji si spolu povídají. Členové v našich rodinách jsou zdravější, a žijeme o několik let déle, než je populační průměr. V přepočtu na osobu poskytujeme více finančních prostředků a služby potřebným, a je u nás větší pravděpodobnost, že budeme usilovat o vyšší vzdělání. Toto vše nezdůrazňuji proto, že se chci vychloubat, ale proto, že chci dosvědčit, že život je lepší (a mnohem šťastnější), když se srdce obrací k rodině a když rodiny žijí ve světle Kristova evangelia.
Co tedy můžeme dělat pro to, abychom se neztratili? Zaprvé bych rád navrhl stanovování priorit. Všechno, co děláte mimo domov, podřizujte tomu, co se děje u vás doma – a to podporujte. Pamatujte na radu presidenta Harolda B. Leeho, že „nejdůležitější … dílo, které kdy vykonáte, bude mezi stěnami vašeho vlastního domova“ (Teachings of Presidents of the Church: Harold B. Lee [2000], 134); a na nadčasová slova presidenta Davida O. McKaye, že „žádný jiný úspěch nemůže vynahradit selhání v rodině“ (citováno v knize J. E. McCullocha, Home: The Savior of Civilization [1924], 42; Conference Report, Apr. 1935, 116).
Uspořádejte si osobní život tak, abyste měli čas na modlitbu, studium písem a na rodinné činnosti. Dávejte dětem doma takové zodpovědnosti, které je naučí, jak pracovat. Učte je, že život podle evangelia je povede pryč od špíny, promiskuity a násilí na internetu, v médiích a videohrách. Neztratí se a budou připraveny ujmout se svých zodpovědností, když na ně budou vloženy.
Zadruhé je třeba, abychom všechno dělali ve správném pořadí! Nejprve sňatek a poté rodina. Příliš mnoho lidí ze světa toto přirozené pořadí opomíjí a myslí si, že to mohou změnit či dokonce obrátit. Vírou se zbavte veškerého strachu. Důvěřujte Boží moci a nechte se jí vést.
Vy, kteří jste sňatek ještě neuzavřeli, pečlivě hledejte svého věčného společníka. Mladí muži, pamatujte ještě na něco, co řekl president Joseph F. Smith: „Staromládenectví … [vnáší] do povrchní mysli myšlenku, že [je] žádoucí, protože s sebou [nese] minimum zodpovědnosti. … Vina je ve skutečnosti na straně mladých mužů. Prostopášnost jejich věku je odvádí od stezky povinnosti a zodpovědnosti. … Oběťmi jsou jejich sestry …, které by se vdaly, kdyby mohly, a s radostí by se ujaly zodpovědností rodinného života.“ (Gospel Doctrine, 5th ed. [1939], 281.)
A rád bych dodal, že ani mladé ženy nesmějí tuto zodpovědnost ztrácet ze zřetele. Žádná kariéra vám nedokáže poskytnout tolik smysluplných pocitů jako budování rodiny. A až budete v mém věku, budete si to uvědomovat ještě více.
Zatřetí – manželé a manželky, ve svém vztahu máte být rovnocennými partnery. Často si čtěte prohlášení o rodině, přemýšlejte o něm a řiďte se jím. Vyhýbejte se nespravedlivému panství v jakékoli podobě. Nikdo nevlastní svého manželského partnera či děti; Bůh je Otcem nás všech a poskytuje nám výsadu mít vlastní rodinu, která byla předtím pouze Jeho, aby nám pomohl stát se více takovými, jako je On. Jako Jeho děti se máme doma učit lásce k Bohu a tomu, že Ho můžeme požádat o pomoc, kterou potřebujeme. Každý – svobodný i ženatý či vdaná – může být šťastný a může být ve své rodině přínosem, ať je jakákoli.
A konečně, využívejte zdrojů pro rodiny, které nabízí Církev. Rodiny mohou při výchově dětí využívat pomoci sboru. Podporujte vedoucí kněžství a pomocných organizací, pracujte s nimi jako tým a využívejte naplno církevní programy pro mládež a rodiny. Pamatujte na další hlubokou radu presidenta Leeho – že Církev je lešením, s nímž budujeme věčné rodiny. (Viz Teachings of Presidents of the Church: Harold B. Lee [2000], 148.)
Pokud jste jako jednotlivec či jako rodina z jakéhokoli důvodu zbloudili, je jen třeba, abyste uplatnili Spasitelovo učení v 15. kapitole Lukáše, jež vám pomůže napravit směr. Zde Spasitel vypráví o tom, jak pastýř usilovně hledal svou ztracenou ovci, o ženě, jež hledala ztracenou minci, a o přivítání, jehož se dostalo marnotratnému synovi poté, co se vrátil domů. Proč Ježíš učil těmto podobenstvím? Chtěl, abychom věděli, že nikdo z nás nikdy nebude natolik ztracen, aby nedokázal najít cestu zpět prostřednictvím Jeho Usmíření a Jeho učení.
Když se budete snažit žít podle evangelia a nauky Kristovy, Duch Svatý povede vás i vaši rodinu. Budete mít duchovní navigaci, která vám vždy bude říkat, kde jste a jakým směrem jdete. Vydávám svědectví o tom, že vzkříšený Vykupitel lidstva nás všechny miluje, a slibuje, že pokud Ho budeme následovat, dovede nás bezpečně zpět do přítomnosti našeho Nebeského Otce. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.