Oběť
Život vyznačující se službou a obětí je tím nejvhodnějším projevem našeho závazku sloužit Mistrovi a našim bližním.
Smírná oběť Ježíše Krista byla nazvána tou „nanejvýš mimořádnou událostí ze všech od úsvitu stvoření až po nekonečné věky věčnosti“.1 Tato oběť je ústředním poselstvím všech proroků. Zvířecí oběti, jež předepisoval Mojžíšův zákon, byly její předzvěstí. Jeden prorok prohlásil, že celý jejich význam ukazoval k oné veliké a poslední oběti Syna Božího, nekonečné a věčné (viz Alma 34:14). Aby se Ježíš Kristus mohl stát obětí za hříchy všech lidí, podstoupil nepředstavitelné utrpení. Tato oběť poskytla nejvyšší dobro čistého beránka bez poskvrny výměnou za nejvyšší míru zla hříchy celého světa. Památnými slovy Elizy R. Snowové:
Tato oběť Usmíření Ježíše Krista je ústředním bodem plánu spasení.
Ono nepředstavitelné utrpení Ježíše Krista ukončilo oběti proléváním krve, ale neskončila tím důležitost obětí v plánu evangelia. Náš Spasitel po nás vyžaduje, abychom i nadále přinášeli oběti, ale nyní přikazuje, abychom Mu přinášeli „jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného“ (3. Nefi 9:20). Také nám všem přikazuje, abychom se měli navzájem rádi a sloužili si abychom vlastně v malém napodobovali Jeho oběť tím, že obětujeme svůj čas a sobecké priority. V jedné inspirující náboženské písni zpíváme, že oběť přináší požehnání nebes.3
Budu nyní hovořit o pozemských obětech, jež od nás Spasitel vyžaduje. Mezi ně nepatří oběti, k nimž jsme donuceni, nebo skutky, jež mohou být motivovány spíše osobními výhodami než službou či obětí (viz 2. Nefi 26:29).
I.
Historie křesťanské víry je historií obětí, včetně oběti nejvyšší. V počátcích křesťanství dal Řím za víru v Ježíše Krista umučit tisíce lidí. V dalších stoletích, když křesťany rozdělovaly spory o nauku, některé skupiny pronásledovaly, ba i zabíjely členy ostatních skupin. Křesťané zabití jinými křesťany jsou těmi nejtragičtějšími mučedníky křesťanské víry.
Mnozí křesťané dobrovolně přinášejí oběti motivované vírou v Krista a touhou Mu sloužit. Někteří se v dospělosti rozhodli zasvětit celý život službě Mistrovi. Mezi tyto ušlechtilé křesťany patří členové náboženských řádů katolické církve a ti, kteří věnovali celý život službě coby křesťanští misionáři různých protestantských církví. Jejich příklad je výzvou a inspirací, ale většina věřících v Krista by nedokázala zasvětit náboženské službě celý život, a ani se to od nich neočekává.
II.
Pro většinu Kristových následovníků, jako jsme my, spočívá oběť v tom, co dokážeme dělat v každodenním běžném životě. Z tohoto hlediska neznám žádnou jinou skupinu, jejíž členové přinášejí více obětí než Svatí posledních dnů. Jejich oběti vaše oběti, bratři a sestry stojí v protikladu k obvyklé světské snaze o osobní uspokojení.
Mým prvním příkladem jsou naši mormonští pionýři. Na jejich impozantním obětování života, rodinných vztahů, domova a pohodlí spočívají základy znovuzřízeného evangelia. Sarah Richová vysvětlila, co tyto pionýry motivovalo, když popisovala, jak byl její manžel Charles odvolán na misii: „Pro mne i pro mého manžela to byla vpravdě těžká doba; ale povinnost nás volala, abychom se na čas odloučili, a díky vědomí, že se řídíme vůlí Páně, jsme pociťovali potřebu obětovat své pocity pro to, abychom pomohli založit toto dílo…, a přispěli tak k budování království Božího na zemi.“4
Dnes jsou tou nejviditelnější předností Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nesobecká služba a oběti jejích členů. Před zasvěcením jednoho našeho chrámu se jistý křesťanský duchovní otázal presidenta Gordona B. Hinckleyho, proč v chrámu není žádné zpodobnění kříže, nejběžnějšího symbolu křesťanské víry. President Hinckley odpověděl, že symbolem naší křesťanské víry je „život našich členů“.5 Život vyznačující se službou a obětí je skutečně tím nejvhodnějším projevem našeho závazku sloužit Mistrovi a našim bližním.
III.
V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů nemáme žádné profesionálně školené a placené duchovní. A tak laičtí členové, kteří jsou povoláváni k tomu, aby vedli naše kongregace a sloužili jim, musí nést celou tíhu našich četných církevních shromáždění, programů a činností. Jen v USA a v Kanadě to dělají ve více než 14 tisících kongregací. Samozřejmě nejsme jediní, kdo povolává laické členy svých kongregací, aby sloužili jako učitelé a laičtí vedoucí. Ale množství času, jež naši členové věnují vzájemnému školení a službě, je výjimečně velké. Příkladem může být naše snaha o to, aby každou rodinu v našich kongregacích navštívili každý měsíc domácí učitelé a aby každou dospělou ženu navštívily každý měsíc navštěvující učitelky z Pomocného sdružení. Nevíme o žádné srovnatelné službě v jakékoli jiné organizaci na světě.
Nejznámějším příkladem jedinečné služby a oběti Svatých posledních dnů je práce našich misionářů. V současnosti čítají přes 50 tisíc mladých mužů a mladých žen a více než 5 tisíc starších mužů a žen. Věnují šest měsíců až dva roky svého života výuce evangelia Ježíše Krista a poskytování humanitární služby ve více než 160 zemích světa. Jejich práci vždy doprovází oběť, kterou představují roky, jež věnují Pánově práci, a také oběti, jež jsou spojeny s poskytováním prostředků na jejich podporu.
Ti, již zůstávají doma rodiče a další členové rodiny také obětují tím, že se musí obejít bez společnosti a služby svých misionářů, které vyslali do světa. Například jeden mladík z Brazílie obdržel povolání na misii v době, kdy prací pomáhal uživit své bratry a sestry poté, co jeho otec a matka zemřeli. Jedna generální autorita popsala, jak se tyto děti sešly ke společné poradě a připomněly si, jak je jejich zesnulí rodiče učili tomu, že mají být vždy připraveny sloužit Pánu. Tento mladý muž své povolání na misii přijal, a zodpovědnost pracovat pro obživu rodiny převzal jeho 16letý bratr.6 Většina z nás zná mnoho dalších příkladů oběti týkající se služby na misii nebo podporování misionáře. Nevíme o žádné podobné dobrovolné službě a oběti v jakékoli jiné organizaci na světě.
Lidé se nás často ptají: „Jak přesvědčujete mladé lidi a své starší členy, aby opustili studium nebo důchod a tímto způsobem přinášeli oběti?“ Slyšel jsem mnohé odpovídat takto: „Když jsem poznal, co pro mě udělal Spasitel Jeho milost, že trpěl za mé hříchy a že překonal smrt, abych mohl znovu žít , je pro mě výsadou přinést onu malou oběť, o níž jsem při službě Jemu žádán. Chci se podělit o porozumění, jež mi dal.“ Jak takové Kristovy následovníky přesvědčujeme k službě? Jak vysvětlil jeden prorok: „Prostě je požádáme.“7
Další oběti vyplývající z misionářské práce jsou oběti těch, kteří jednají na základě učení misionářů a stávají se členy Církve. Pro mnoho obrácených jsou tyto oběti velmi podstatné, včetně ztráty přátel nebo rodinných vztahů.
Před mnoha lety se na této konferenci hovořilo o mladém muži, který poznal znovuzřízené evangelium při studiu ve Spojených státech. Když se chystal vrátit do své rodné země, president Gordon B. Hinckley se ho zeptal, co se stane, až se vrátí domů jako křesťan. „Má rodina bude zklamaná,“ odpověděl mladý muž. „Asi mě vydědí a budou mě považovat za mrtvého. Pokud jde o mou budoucnost a kariéru, všechny příležitosti mohou být předem vyloučené.“
President Hinckley se zeptal: „Jste ochoten zaplatit za evangelium tak vysokou cenu?“
Mladík se slzami v očích odpověděl: „Je přece pravdivé, ne?“ Po kladné odpovědi dodal: „Na čem jiném tedy záleží?“8 Toto je duch oběti mezi mnoha našimi novými členy.
Další příklady služby a oběti se objevují v životě věrných členů, kteří slouží v našich chrámech. Chrámová služba je zvláštností Svatých posledních dnů, ale význam takové oběti by měl být pochopitelný pro všechny křesťany. Svatí posledních dnů nemají tradici služby v klášterech, ale přesto chápeme a ctíme oběť těch, které jejich křesťanská víra motivuje k tomu, aby svůj život zasvětili této náboženské činnosti.
Přesně před rokem president Thomas S. Monson na této konferenci hovořil o příkladu oběti, jež souvisí s chrámovou službou. Jeden věrný otec, Svatý posledních dnů, z odlehlého ostrova v Pacifiku půl roku těžce fyzicky pracoval na vzdáleném místě, aby vydělal peníze a mohl za ně vzít svou manželku a deset dětí na sňatek a pečetění na věčnost do chrámu na Novém Zélandu. President Monson vysvětlil: „Ti, kteří rozumějí věčným požehnáním, která plynou z chrámu, vědí, že žádná oběť není příliš velká, žádná cena příliš vysoká, žádné úsilí příliš těžké, aby těchto požehnání dosáhli.“9
Jsem vděčný za všechny úžasné příklady křesťanské lásky, služby a oběti, kterých jsem svědkem mezi Svatými posledních dnů. Vidím, jak vykonáváte svá církevní povolání, často za velkých obětí v podobě času a prostředků. Vidím, jak na vlastní náklady sloužíte na misii. Vidím, jak se radostně dělíte o své profesní dovednosti při službě bližním. Vidím, jak pečujete o chudé vlastním úsilím i tím, že přispíváte na církevní sociální péči a humanitární pomoc.10 Toto vše potvrzuje jedna celonárodní studie, jež dochází k závěru, že aktivní členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů „poskytují výrazně více dobrovolné služby a darů než průměrný Američan, a jsou dokonce štědřejší v poskytování času a peněz než horních [20 procent] věřících lidí v Americe“11.
Takové příklady štědrosti k druhým posilují nás všechny. Připomínají nám Spasitelovo učení:
„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám. …
Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.“ (Matouš 16:24 25.)
IV.
Zřejmě nejznámější a nejdůležitější příklady nesobecké služby a oběti nacházíme v našich rodinách. Matky se zasvěcují rození dětí a péči o ně. Manželé se zasvěcují obživě své manželky a dětí. Obětí spojených s věčně důležitou službou v našich rodinách je příliš mnoho a jsou dostatečně známy, takže není třeba je zmiňovat.
Vidím také nesobecké Svaté posledních dnů, kteří adoptují děti, i se zvláštními potřebami, a snaží se jako pěstouni poskytnout dětem naději a příležitosti, jež jim byly zpočátku odepřeny. Vidím vás, jak pečujete o členy své rodiny a o bližní, kteří trpí vrozenými vadami, psychickými a tělesnými nemocemi či stařeckými komplikacemi. Vidí vás i Pán, a své proroky vede k tomu, aby prohlásili, že když „přinášíte oběti jeden druhému a svým dětem, Pán vám bude žehnat“12.
Věřím, že Svatí posledních dnů, kteří svou nesobeckou službou a oběťmi napodobují se zbožnou úctou našeho Spasitele, ctí věčné hodnoty více než jakákoli jiná skupina lidí. Svatí posledních dnů pohlížejí na své oběti v podobě času a prostředků jako na něco, co je učí a co je činí způsobilými pro věčnost. Tato pravda je zjevena v knize Lectures on Faith [Přednášky o víře], kde se píše, že „náboženství, které nevyžaduje oběť všech věcí, nikdy nemá moc dostatečnou k tomu, aby vytvořilo víru nutnou pro život a spasení. … Skrze tuto oběť, a jen skrze ni, Bůh ustanovil, že se člověk bude těšit věčnému životu.“13
Tak jako je smírná oběť Ježíše Krista ústředním bodem plánu spasení, musíme i my jako Kristovi následovníci přinášet vlastní oběti, abychom se připravili na určení, jež nám tento plán nabízí.
Vím, že Ježíš Kristus je Jednorozený Syn Boha, Věčného Otce. Vím, že díky Jeho smírné oběti máme jistotu nesmrtelnosti a příležitost získat věčný život. On je náš Pán, náš Spasitel a náš Vykupitel, a já o Něm svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.