Hlasy Svatých posledních dnů
Čas na rodinnou historii
Ilustrace Wilson Ong
Jako matka dvou malých holčiček jsem se často vymlouvala, že se nemohu věnovat určitým činnostem, kterým bych chtěla, protože teď na to zkrátka není ten „správný čas“. Jednou z těchto věcí byla i práce na rodinné historii.
Přestože jsem se v rámci příjemných sabatních činností v minulosti podílela na indexování, uvědomila jsem si, že se jen vymlouvám, když říkám, že nemám na rodinnou historii čas nebo že nevím, jak na ní pracovat.
Když jsem jednou brzy ráno před několika měsíci seděla v chrámu, něco v mém srdci se změnilo. Když jsem si v chrámu prohlížela jména zemřelých lidí na kartičkách a modlila jsem se o to, aby chrámové obřady, které pro ně budou vykonány, přijali, pomyslela jsem si: „Nebylo by hezké, kdyby tohle byli členové mé vlastní rodiny? Ráda bych za ně tu práci vykonala.“ Duch mi potvrdil, že pokud je toto opravdu mé přání, Pán mi s prací na mé rodinné historii pomůže, a to zvláště o sabatu. Pomůže mi najít si čas a dá mi potřebné znalosti, abych mohla uskutečnit Jeho záměry.
Když jsem v neděli přišla domů, přihlásila jsem se na stránky FamilySearch.org. Oči se mi zalily slzami, když jsem uviděla jména svých předků. Můj vztah k nim se prohloubil. Osobní fotografie a dokumenty, které tam nedávno přidala moje babička, ještě prohloubily lásku, kterou jsem k nim pociťovala, a měla jsem pocit, že mám se svými předky dokonce ještě bližší vztah. Měla jsem radost, když jsem do toho zapojila i svou dvouletou dcerku, která se na fotografiích naučila poznávat svého prapradědečka a praprababičku a volala na ně jménem. Pochopila jsem, co měl president Russell M. Nelson, president Kvora Dvanácti apoštolů, na mysli, když řekl: „Sabat je skvělou příležitostí pro posilování rodinných vztahů. Koneckonců, Bůh si přeje, abychom se všichni, jakožto Jeho děti, k Němu vrátili jako obdarovaní Svatí, kteří byli v chrámu zpečetěni jako rodina a byli připečetěni ke svým předkům a ke svému potomstvu.“ („Sabat je radostí“, Liahona, květen 2015, 130.)
Od této chvíle jsem pokračovala v práci na rodinné historii během každého dne sabatu. Byla jsem požehnána příležitostí vykonat za některé své zesnulé předky chrámovou práci. Zvláštním požehnáním bylo to, že jsem se dozvěděla o svých předcích něco více a získala jsem bližší vztah k prarodičům, kteří nejsou členy naší Církve. Posílilo to mé odhodlání dodržovat své smlouvy a vytrvat do konce, abych mohla být silným článkem ve své věčné rodině.
Přestože je přede mnou stále hodně práce, jsem vděčná Nebeskému Otci za to, že mi pomohl prohloubit mé schopnosti, abych se mohla podílet na Jeho díle, zvláště v Jeho den. Sabat je pro mě opravdu radostí.