Učte tak, jak učil Spasitel
Radost z učení
Tad R. Callister
Generální president Nedělní školy
Když se staneme oddanějšími studenty, budeme zakoušet božskou radost plynoucí z toho, že studujeme evangelium Ježíše Krista a žijeme podle něj.
Jeden příběh vypráví o muži, který byl známý jako největší lenoch ve městě. Nebyl ochoten pracovat ani práci hledat. Žil jednoduše z práce druhých. Nakonec už toho obyvatelé města měli dost. Rozhodli se odvézt ho na okraj města a vyhostit ho. Když ho jeden obyvatel odvážel povozem za město, pocítil tento vozka, jak ho zalila vlna soucitu. Možná by ten chudák měl dostat ještě jednu příležitost. Zeptal se tedy: „Chtěl bys do začátku košík kukuřice?“
Chudák odvětil: „A už je oloupaná?“1
Učitelé a studenti – rovnocenná zodpovědnost něčím přispět
Někdy jsou lidé, pokud jde o studium písem, závislí na milodarech – chtějí, aby měli písma oloupaná, než je přijmou. Chtějí, aby evangelium bylo prezentováno jako řada zábavných zvukových úryvků nebo videoklipů. Chtějí, aby je učitel Nedělní školy vodil za ručičku a lekci nachystal tak, aby z jejich strany vyžadovala minimální přípravu nebo spoluúčast.
Spasitel naopak své studenty jednou vyzval, aby šli domů, protože nedokázali porozumět Jeho slovům. Přikázal jim, aby se modlili, přemítali a „[připravili] mysl svou na zítřek“, kdy k nim opět přijde. (Viz 3. Nefi 17:2–3.)
Plynulo z toho toto poučení – přijít připraven není pouze zodpovědností učitele, ale také studenta. Právě tak, jako má učitel zodpovědnost učit Duchem, je i zodpovědností studenta, učit se Duchem. (Viz NaS 50:13–21.)
V Knize Mormonově se píše: „Kazatel nebyl lepší nežli posluchač, ani učitel nebyl o nic lepší nežli žák; a tak si byli všichni rovni.“ (Alma 1:26; zvýraznění přidáno.)
Níže je uvedeno několik doporučení týkajících se toho, co můžeme dělat, abychom zakusili radost plynoucí z toho, když při studiu evangelia a při snaze podle evangelia žít konáme svůj díl práce.
Jak se učit doma
Studujte písma
Každý člen je zodpovědný za vlastní studium evangelia; tuto zodpovědnost nemůžeme delegovat nikomu dalšímu. Většina tohoto studia pramení z pravidelného studia písem. President Harold B. Lee (1899–1973) řekl: „Nečteme-li každý den písma, naše svědectví slábne.“2 Apoštol Pavel podotkl, že Židé v Berii „byli udatnější nežli Tessalonitští, kteříž přijali slovo Boží se vší chtivostí“, a poté se podělil o to, proč byli tak vnímaví: „Každý den rozvaž[ovali] písma.“ (Skutkové 17:11; zvýraznění přidáno.)
Každodenní studium písem je základní složkou naší duchovnosti. Pokud v našem každodenním programu chybí, nedokáže ho nic jiného plně nahradit. Proto je zapotřebí, abychom si na studium písem čas vyhradili, a nikoli abychom se mu věnovali pouze v čase, který nám zbude.
Někdo může namítnout: „Ale já kvůli všem dalším povinnostem, které v životě mám, nemám na každodenní studium písem čas.“ Tato slova poněkud připomínají příběh o dvou dřevorubcích, kteří spolu soutěžili, aby zjistili, který z nich dokáže za jeden den pokácet více stromů. Soutěž začala za úsvitu. Menší muž se každou hodinu přibližně na deset minut vzdálil do lesa. Pokaždé, když to udělal, se jeho soupeř usmál, pokýval hlavou a byl si jistý tím, že získává náskok. Větší muž ze svého místa nikdy neodešel, nikdy nepřestal kácet a nikdy si neudělal přestávku.
Na konci dne byl větší muž otřesen, když zjistil, že jeho soupeř, který zdánlivě promarnil tolik času, pokácel o mnoho více stromů než on. „Jak jsi to dokázal, když sis udělal tolik přestávek?“ zeptal se ho.
Vítěz odpověděl: „Brousil jsem si sekeru.“
Pokaždé, když studujeme písma, si brousíme svou duchovní sekeru. A zázračné na tom je, že když to děláme, jsme schopni využít zbylý čas moudřeji.
Připravujte se s předstihem
Studie ukázaly, že jen menšina členů Církve si předem přečte verše z písem, o kterých se má diskutovat v nedělních třídách. Každý z nás může pomoci tento stav změnit. Můžeme odvést svůj díl práce na studijním prožitku tím, že přijdeme do třídy lépe připraveni, budeme mít přečteny verše z písem a budeme připraveni podělit se o postřehy. Naše příprava může být duchovním darem, který věnujeme všem členům třídy.
Jak se učit ve třídě
Zapojujte se do výuky ve třídě
Přikázání, že máme otevírat svá ústa (viz NaS 60:2–3), se netýká pouze misionářských situací, ale také situací při výuce ve třídě. Když se zapojujeme, přivoláváme tím Ducha, který poté může vydat svědectví o pravdivosti našich slov a může osvítit naši mysl prostřednictvím dalších postřehů. To, že se zapojíme, může také inspirovat mysl někoho dalšího, a tím ho povzbudit k tomu, aby se také přidal.
Takto následujeme zásadu ohledně výuky, které učil Pán: „Nechť jeden mluví v jednu chvíli a nechť všichni naslouchají slovům jeho, aby, až všichni promluví, všichni mohli býti vzděláváni ode všech.“ (NaS 88:122; zvýraznění přidáno.) Někdy není snadné se do výuky zapojit; vyžaduje to od nás, abychom vystoupili ze své zóny pohodlí. Pokud to však uděláme, všechny členy třídy to přivede k většímu růstu.
Zaznamenávejte si své dojmy a vnuknutí
Již delší dobu si na shromáždění nosím prázdné kartičky na poznámky a usiluji o postřehy ohledně nauky nebo o duchovní vnuknutí, jež bych si mohl zaznamenat. Mohu upřímně říci, že jsem byl bohatě odměněn. Tento přístup změnil můj úhel pohledu; při studiu jsem soustředěnější a učím se rychleji; na shromáždění se více těším.
Proč je tolik důležité, abychom si zaznamenávali duchovní zážitky, jichž se nám na shromáždění či kdekoli jinde dostává? Předpokládejme, že matka mluví se svým dospívajícím synem a on v jednu chvíli řekne: „Mami, to je opravdu dobrá rada.“ Poté si otevře zápisník a začne si zapisovat vnuknutí, jež během jejich rozhovoru obdržel. Jakmile se matka vzpamatuje ze šoku, cožpak mu toho nebude chtít předat více?
Tatáž zásada se bezpochyby týká rad od našeho Otce v nebi. Když si zaznamenáme vnuknutí, která nám dává, udělí nám s větší pravděpodobností i další zjevení. Mnohá vnuknutí, která obdržíme, se navíc zpočátku mohou jevit jako malá seménka myšlenek, ale pokud je vyživujeme a přemítáme o nich, mohou z nich vyrůst mocné duchovní duby.
Prorok Joseph Smith mluvil o tom, jak je důležité, abychom si postřehy a vnuknutí zaznamenávali: „Pokud … přikročíte k diskusi o důležitých otázkách … a poté si je nepoznamenáte, … je možné, že kvůli tomu, že jste si opomněli dané věci zapsat tehdy, kdy vám je Bůh zjevil, a protože jste je nepovažovali za dostatečně cenné, se Duch může vzdálit, … a tak je zde, nebo spíše bylo, rozsáhlé poznání nekonečné důležitosti, které je nyní ztraceno.“3
Radost z učení
Učení je více než jen božská povinnost. Má nám také poskytovat intenzivní radost.
Jednoho dávného matematika jménem Archimedes jeho král při jedné příležitosti požádal, aby zjistil, zda je jeho nová koruna vyrobena z ryzího zlata, nebo zda byl zlatník nepoctivý a nahradil část zlata stříbrem. Archimedes přemítal nad řešením a nakonec ho napadla odpověď. Byl ze svého objevu tak nadšený, že podle pověsti běhal po městě a volal: „Heuréka! Heuréka!“ – což znamená: „Mám to! Mám to!“
Jeho radost z odhalení vědecké zásady byla veliká, avšak radost z odhalení pravd evangelia Ježíše Krista je mnohem větší, neboť tyto pravdy nás nejen informují, ale také nám přinášejí spasení. Z tohoto důvodu Spasitel řekl: „Toto mluvil jsem vám, aby … radost vaše byla plná.“ (Jan 15:11.) A z tohoto důvodu „plésali všickni synové Boží“ (Job 38:7), když se dozvěděli o plánu spasení. Stejně jako je seménkům vlastní moc vzklíčit, tak je pravdám evangelia vlastní moc přinášet radost.
Slova „usilujte o vědomosti“ (NaS 88:118) nejsou jen božským příkazem, ale také božskou snahou. Pokaždé, když studujeme písma, přicházíme do třídy o trochu lépe připraveni, zapojujeme se během výuky do diskusí, pokládáme otázky a zaznamenáváme si posvátná vnuknutí, se stáváme více takovými, jako je Bůh, čímž prohlubujeme svou schopnost zažívat tutéž radost, jakou pociťuje On.
Kéž všichni usilujeme o to, abychom se stali oddanějšími studenty, božštějšími studenty – doma, ve třídě a kdekoli jsme. Když tak budeme činit, zakusíme nadpozemskou radost plynoucí ze studia evangelia Ježíše Krista a života podle něho.