Služba v Církvi
Neděle naplněné službou
Autor žije v Kalifornii v USA.
V neděli bývám plně vytížený, ale pociťuji vděčnost za to, že mohu sloužit, aniž bych se setkával s těžkostmi, kterým čelili první vedoucí Církve jako například Parley P. Pratt.
Je neděle ráno. Čeká mě dvanáctihodinový program schůzek, pohovorů, konfirmací a vysvěcení. Začnu v jednom středisku kůlu a skončím v jiném sborovém domě na opačné straně města – a to v den, kdy je velké horko.
Na každou schůzku, pohovor, konfirmaci a vysvěcení se těším. Avšak včera, když jsem si uvědomil, jak budu vytížen, jsem si dopřál dávku sebelítosti – do chvíle, než jsem otevřel knihu Autobiography of Parley P. Pratt [Vlastní životopis Parleyho P. Pratta] a začal číst tam, kde jsem předtím skončil. Starší Pratt byl během obtížného období v Missouri spolu s Josephem a Hyrumem Smithovými a dalšími muži uvězněn. Poté, co byli Bratří dopraveni do Independence, byli vězněni v hotelu, kde spali na zemi a místo polštáře jim sloužil kus dřeva.
Jednoho chladného rána, kdy sněžilo, starší Pratt vstal a nepovšimnut se z hotelu vytratil. Postupoval východním směrem přes město až do přilehlých polí. Poté, co starší Pratt ušel přibližně jeden a půl kilometru, vstoupil do lesa, kde padající sníh zakryl jeho stopy a stromy skryly jeho přítomnost.
Přemítal o své tíživé situaci. Když bude postupovat dál na východ, podaří se mu uprchnout do jiného státu, odkud by mohl poslat pro svou rodinu. Když se vrátí do hotelu, bude vězněn a bude čelit obvinění z vážného zločinu. Starší Pratt v pokušení uprchnout pomyslel na „smršť potíží, nebo dokonce i smrt“, kterou by přivodil ostatním vězňům, kdyby odešel.
V této svízelné situaci ho náhle napadla určitá myšlenka obsažená v písmech: „Kdo bude usilovat o to, aby si zachoval život, ztratí ho; ale ten, který ztratí svůj život pro mne, ho znovu nalezne, dokonce život věčný.“ (Viz Marek 8:35; NaS 98:13.)
Starší Pratt se vrátil do hotelu. Následovaly kruté měsíce věznění – bez rodiny, společenství Svatých a bez možnosti sloužit ve svém apoštolském povolání.1
Když jsem knihu zavřel, přemítal jsem o strádání prvních Svatých – z nichž někteří byli mými předky. Díky svému svědectví o evangeliu a víře v Ježíše Krista přečkali krutost a pronásledování. Díky jejich vytrvalosti dnes mohu svobodně sloužit a uctívat Boha a jsem s nimi spojen vírou a svědectvím.
Když se připravuji na tento den sabatu, moje rodina je v bezpečí a těší se na den uctívání v pohodlném sborovém domě. Společenství Svatých rozjasní náš den. Budeme se s nimi radovat díky vykonaným konfirmacím a obřadům, splněným zodpovědnostem a posílené víře. Přijmeme svátost a budeme pamatovat na Spasitele a Jeho smírnou oběť. A dnes večer se sejdeme doma, abychom si četli v Knize Mormonově a společně se pomodlili, než ulehneme do pohodlné postele a položíme hlavu na měkký polštář.
V neděli bývám plně vytížený. Jsem za to vděčný a jsem díky tomu požehnaný.