Zázrak střední teploty
Chcete mít něco teď hned – nebo to chcete mít správně?
Představte si mladíka, který je doma sám a začíná mít hlad (ano, nezní to příliš pravděpodobně, ale zkuste si to představit). Nyní si představte, že se tento mladík rozhodne, že si zkusí poprvé sám udělat zapékaný sýrový toast.1 Představte si, že rodiče tohoto mladíka nikdy neučili, jak se dělá sýrový toast, a že on sám se nikdy pozorně nedíval, když jeho rodiče sýrový toast dělali.
Řekněme ale, že si tento mladík správně přichystá všechny ingredience – toastový chléb, sýr, trochu másla na potření vnější strany toastu (a trochu majonézy, protože je velmi šikovný). Dále si vyndá pánvičku a položí ji na sporák. (Také si představme, že k přípravě tohoto toastu nemá k dispozici speciální zapékací gril ani nic podobného.)
Nyní si představme, že se ho zmocní určitá myšlenka – myšlenka, která již napadla mnoho dostatečně neznalých (nebo dočasně duševně vyšinutých) lidí: „Když nastavím vysokou teplotu, bude to hotové rychleji.“
Představte si, co se stane pak. (Nebo si to možná ani nemusíte představovat.)
Buď bude mít dokonale křupavý a dozlatova opečený toast, nebo dokonale rozteklý, roztavený sýr – ale ne obojí. S největší pravděpodobností bude mít toast, který vypadá (a nejspíš i chutná) jako lávový kámen, a z poloviny roztavený sýr, což je asi tak lákavé jako nedovyprávěný příběh.
Jak asi chápete, problém zmíněného mladíka spočívá v kombinaci neznalosti (což je omluvitelné) a netrpělivosti (což je sice pochopitelné, ale méně omluvitelné). Pokud by tuto chybu zopakoval i příště, byla by ještě méně omluvitelná, neboť by ji nebylo možné svést na jeho neznalost, ale pramenila by téměř výhradně z jeho netrpělivosti.
Aby toast udělal správně, musí objevit zázrak střední teploty.
Střední cesta není nuda
Nastavení teploty na sporáku na střední úroveň je pro zapékaný sýrový toast i pro přípravu mnoha dalších pokrmů ideální, protože se díky němu jídlo propeče, aniž by se na povrchu připálilo. Jedinou nevýhodou je, že to vyžaduje více času a pozornosti, k čemuž je zapotřebí trpělivosti.
Pán řekl: „Pokračujte s trpělivostí, dokud nebudete zdokonaleni.“ (NaS 67:13.) Mluví zde o zdokonalování, které dalece přesahuje schopnost dělat dokonalé sýrové toasty – přeje si, abychom se stali více takovými, jako je On. Ježíš Kristus je nejvyšším příkladem trpělivosti. A součástí snahy následovat Jeho příklad je i rozšíření našeho náhledu na věc, schopnost dívat se za obzor okamžitých tužeb a vidět větší odměnu vyplývající ze sebeovládání, víry, poslušnosti, stálého a důsledného úsilí, vytrvalosti a lásky – jinak řečeno z toho, že jsme trpěliví.
Trpělivost ze své podstaty znamená čekání, což se může jevit jako nudné, ale jak nás učil president Dieter F. Uchtdorf, druhý rádce v Prvním předsednictvu, jedná se o něco mnohem více než jen o pouhé čekání: „Trpělivost znamená čekat aktivně a být vytrvalý. Znamená to za něčím si stát a dělat vše, co můžeme – pracovat, doufat a používat víru; a statečně vytrvat v těžkostech, i když se nám to, po čem v srdci toužíme, nesplní hned. Trpělivost neznamená pouze vytrvat; znamená to vytrvat dobře!“2
Nejde jen o to, abychom na pánvičku hodili sýrový toast a pak na to zapomněli; jde o to toast sledovat a v pravý čas ho obrátit.
Nejde jen o to chodit do školy nebo na seminář nebo na shromáždění; jde o to se aktivně vzdělávat nebo uctívat Boha.
Nejde jen o to čekat na to, že vám bude dáno svědectví o Knize Mormonově, protože jste o to požádali; jde o to dál číst, studovat, přemítat, modlit se a žít podle předpisů této knihy.
Nejde jen o to nečinně sedět, když si přátelé dělají legraci z vašeho náboženství; jde o to modlit se za ně a opravdu chtít, aby prožili změnu srdce, a dělat, co je ve vašich silách, abyste tomu napomohli.
Nejde jen o to čekat, až vám bude 16, abyste mohli chodit na rande; jde o to naučit se mít rád poslušnost a snažit se pochopit, jak vám následování rad proroků požehná.
Stáhněte teplotu
Trpělivost a zdrženlivost – neboli sebeovládání – patří mezi „ovoce Ducha“. (Viz Galatským 5:22–23.) Ačkoli jsou určité naléhavé věci, které vyžadují okamžitý zákrok nebo pohotovou reakci (podobně jako existují jídla, jejichž příprava vyžaduje intenzivní vysokou teplotu), měli byste mít tendenci směřovat k větší trpělivosti a k většímu sebeovládání. Pokud máte pocit, že právě to se děje, je to známka toho, že ve vašem životě působí Duch.
Díky zázraku střední teploty můžete mít dokonale zapečený sýrový toast; hamburger, který nevypadá jako hokejový puk s růžovým středem; bramboráčky usmažené dozlatova namísto dočerna; a rýži, která je měkká a nadýchaná, a ne tvrdá, která půjde stěží rozžvýkat. Trpělivost vám však do života přinese „dokonalý skutek“ (Jakub 1:4) a pomůže vám tlačit se kupředu, abyste se stali více takovými, jako je Ježíš Kristus; přinese vám vliv Svatého Ducha; a nakonec vás pomůže dovést k věčnému životu.
Když uvidíte něco, co vás nutí, abyste byli netrpěliví, vzpomeňte si na zapečený sýrový toast (nebo na nějaké jiné jídlo, které vám přijde rozumné) a na to, o co byste možná přišli, kdybyste dopustili, aby vaše jednání ovlivňovala netrpělivost. Pokud jste vinni tím, že netrpělivosti podléháte až příliš často, pak vězte, že v tom nejste sami. Můžete činit pokání a znovu se snažit následovat příklad a učení Ježíše Krista. Vždy máte možnost udělat další sýrový toast a nikdy není pozdě na to, abyste se naučili něčemu o dokonalosti, které lze dosáhnout díky trpělivosti.