Hlasy Svatých posledních dnů
Velitel Moroni mi pomohl s výukou na základní škole
Ilustrace Allen Garns
Bylo to během náročného školního roku, kdy jsem učil třináctileté a čtrnáctileté žáky. Právě jsem se vrátil z nepříjemného pohovoru se zástupcem ředitele, který se mnou procházel hodnocení z nedávné hospitace. Vzhledem k tomu, že jsem byl nový učitel a musel jsem si připravovat většinu svých vyučovacích hodin, dělalo mi velké potíže udržet pozornost žáků u zadaného úkolu a jejich zájem. Došli jsme k závěru, že musím své žáky přimět k tomu, aby se rozhodli – buď splní úkol, nebo budou potrestáni – a že musím své výhrůžky splnit.
Odcházel jsem naprosto skleslý, s pocitem nedostatečnosti. Rozhodl jsem se, že se na to druhý den ráno během studia písem zaměřím. Bylo to neuvěřitelné, ale během studia Knihy Mormonovy jsem získal odpovědi na své otázky.
Toho rána jsem se modlil, abych se z písem naučil být lepším učitelem. Když jsem v Almovi 44 četl o veliteli Moronim, učil mě Duch Svatý. V této části příběhu velitel Moroni a Nefité obklíčili Lamanity u řeky Sidon a vyděsili je tak, že Lamanité odhodili zbraně. Pokračoval jsem ve čtení a říkal jsem si, že bych chtěl být ve třídě jako velitel Moroni: respektovaný, sebevědomý a úspěšný.
Když jsem četl dále, všiml jsem si toho, že když Moroni jednal se Zerahemnou a s Lamanity, přiměl je, aby se rozhodli: „[Vydejte nám] své válečné zbraně, a my nebudeme usilovati o vaši krev, ale ušetříme váš život, jestliže půjdete svou cestou a nevyjdete opět proti nám válčiti“, v opačném případě, „jestliže tak neučiníte … přikáži svým mužům, aby vás napadli“. (Alma 44:6, 7.) Uvědomil jsem si, že Moroni dělal přesně to, co mi řekl můj nadřízený, abych udělal! Řekl: „Dejte jim dvě možnosti a stůjte si za nimi.“ S tímto na paměti jsem si osvojil Moroniovo motto: „Viz, ukončíme tento spor.“ (Alma 44:10.)
Vyzbrojen zásadami, kterým jsem se naučil z tohoto příběhu z písem o jednom ze svých hrdinů, jsem se svým bojovým plánem sebevědomě vstoupil do třídy. Náhodou jsem měl malou figurku velitele Moroniho a tu jsem pak nosil v kapse u košile po zbytek školního roku jako připomínku toho, jak mě velitel Moroni naučil zvládat výuku na základní škole. Když jsem začal dávat žákům na vybranou, jejich chování se zlepšilo, plnili zadané úkoly a lépe jsme spolu vycházeli. Školní rok skončil a stále to bylo náročné, ale má zodpovězená modlitba a síla písem mi pomohly k tomu, abych mohl „[ukončit] tento spor“.