Touha po domově
President Dieter F. Uchtdorf
Druhý rádce v Prvním předsednictvu
Obraťte svou duši ke světlu. Vykročte na svou vlastní úžasnou cestu domů. Když tak učiníte, váš život bude lepší, šťastnější a smysluplnější.
Když jsme se nedávno sešli s presidentem Thomasem S. Monsonem, řekl nám, s velikou vážností a se šťastným výrazem, jak moc miluje Pána a že ví, že Pán miluje jeho. Drazí bratři a sestry, vím, že president Monson je velmi vděčný za vaši lásku, modlitby a oddanost Pánu a Jeho vznešenému evangeliu.
Tulák Bobbie
Téměř před sto lety se jedné rodině z Oregonu, která byla na prázdninách v Indianě – téměř 3 200 kilometrů od domova – ztratil milovaný pes Bobbie. Rodina psa všude horečně hledala, ale bez úspěchu. Nepodařilo se ho najít.
Zarmouceně se vydali na cestu domů, přičemž se s každým kilometrem čím dál více vzdalovali od svého drahocenného mazlíčka.
O šest měsíců později byla rodina celá ohromená, když se na prahu dveří jejich domu v Oregonu objevil Bobbie. „Vypelichaný, vyhublý, tlapky odřené až na kost – vypadalo to, že celou vzdálenost ušel … sám pěšky.“1 Příběh Bobbieho zaujal představivost lidí po celých Spojených státech a pejsek se stal známým jako tulák Bobbie.
Bobbie není jediným zvířetem, které překvapilo vědce udivujícím smyslem pro nalezení správného směru a instinktivní touhou po domově. Některé populace motýlů monarchů každoročně migrují 4 800 kilometrů do krajin, které lépe vyhovují jejich přežití. Želvy kožatky plují Tichým oceánem od Indonésie až k pobřeží Kalifornie. Keporkaci plují z chladných vod u severního i jižního pólu směrem k rovníku a zpět. Co je snad ještě neuvěřitelnější, rybáci dlouhoocasí létají každý rok od severního polárního kruhu do Antarktidy a zpět, což je zhruba 97 000 kilometrů.
Když vědci studují toto fascinující chování, kladou si otázky typu: „Jak vědí, jakým směrem se mají vydat?“ nebo „Jak se každá další generace učí tomuto chování?“
Vždy když čtu o těchto mocných instinktech u zvířat, nemohu si pomoci a ptám se: „Je možné, že lidské bytosti mají podobnou touhu – podobný vnitřní naváděcí systém, chcete-li – který je táhne k jejich nebeskému domovu?“
Věřím, že každý muž, žena a dítě v určitém okamžiku svého života pocítili volání nebes. Hluboko v nás je touha nějak dosáhnout za závoj a obejmout Nebeské rodiče, které jsme kdysi znali a milovali.
Někteří mohou tuto touhu potlačit a svou duši vůči tomuto volání otupí. Ale ti, kdo toto světlo ve svém nitru nepotlačují, se mohou vydat na neuvěřitelnou pouť – na zázračnou migraci do nebeských krajin.
Bůh vás volá
Velkolepým poselstvím Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je to, že Bůh je náš Otec, že Mu na nás záleží a že existuje cesta, po níž se k Němu můžeme vrátit.
Bůh vás volá.
Bůh zná každou vaši myšlenku, vaše starosti i vaše největší přání. Bůh ví, kolikrát jste Ho již hledali. Kolikrát jste pociťovali bezmeznou radost. Kolikrát jste plakali v osamělosti. Kolikrát jste se cítili bezmocní, zmatení či rozzlobení.
Přesto však, bez ohledu na vaši minulost – pokud jste zakolísali, selhali, cítili se zlomení, zahořklí, zrazení či poražení – vězte, že nejste sami. Bůh vás volá dál.
Spasitel vám nabízí svou ruku. A podobně jako promlouval k rybářům, kteří před dávnou dobou stáli na břehu Galilejského moře, tak s nekonečnou láskou promlouvá i k vám: „Pojďte za mnou.“2
Pokud Ho chcete slyšet, bude k vám promlouvat právě dnes.
Když budete kráčet po cestě učednictví – když se budete přibližovat k Nebeskému Otci – cosi ve vašem nitru vám potvrdí, že jste vyslyšeli volání Spasitele a obrátili srdce ke světlu. Řekne vám to, že jste na správné cestě a že se vracíte domů.
Již od počátku času Boží proroci naléhavě žádají lid své doby, aby poslouchal „hlasu Hospodina Boha svého, … [dodržoval přikázání] jeho a ustanovení jeho … [a obrátil se k Němu] celým srdcem svým a celou duší svou“.3
Písma nás učí o tisíci důvodech, proč tak máme činit.
Dovolte mi dnes zmínit dva důvody, proč se máme obracet k Pánu.
Zaprvé – váš život bude lepší.
Zadruhé – Bůh vás využije, aby zlepšil život druhých.
Váš život bude lepší
Svědčím o tom, že když se vydáme na onu neuvěřitelnou pouť vedoucí k Bohu nebo v ní budeme pokračovat, náš život bude lepší.
To neznamená, že náš život bude bez starostí. Všichni víme o věrných následovnících Krista, kteří se potýkali s tragickými událostmi a nespravedlností – sám Ježíš Kristus trpěl více než kdokoli jiný. Tak jako Bůh „slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé“, tak také dopouští, aby protivenství zkoušelo spravedlné i nespravedlné.4 Ve skutečnosti se někdy zdá, že náš život je obtížnější právě proto, že se snažíme žít podle své víry.
Ne, následování Spasitele vás nezbaví všech zkoušek. Avšak odstraní bariéry mezi vámi a pomocí, kterou vám chce Nebeský Otec poskytnout. Bůh bude s vámi. Bude řídit vaše kroky. Bude kráčet po vašem boku, a dokonce vás i ponese, když to budete nejvíce potřebovat.
Budete zakoušet ušlechtilé ovoce Ducha: lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotivost a víru.5
Toto duchovní ovoce není výsledkem časné prosperity, úspěchu či šťastné náhody. Přichází díky následování Spasitele a může nás věrně doprovázet i uprostřed nejtemnějších bouří.
Mohou nás ohrožovat a děsit požáry a nepokoje smrtelného života, ale ti, kteří v srdci tíhnou k Bohu, budou obklopeni Jeho pokojem. Jejich radost nebude oslabena. Nebudou opuštěni ani zapomenuti.
„Doufej v Hospodina celým srdcem svým,“ učí nás písma, „na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“6
Ti, kteří dbají vnitřního volání a hledají Boha; ti, kteří se modlí, věří a kráčejí po cestě, kterou připravil Spasitel – i když občas po této cestě klopýtají – získávají útěchu přinášející ujištění, že „všechny věci budou působiti společně pro dobro [jejich]“.7
Neboť Bůh „dává [znavenému] sílu, a [slabému] moci hojně udílí“.8
„Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává.“9
A Pán se ve své dobrotivosti ptá:
Chcete zažívat trvalou radost?
Toužíte v srdci pociťovat pokoj, který převyšuje veškeré chápání?10
Pak svou duši obraťte ke světlu.
Vykročte na svou vlastní úžasnou cestu domů.
Když tak učiníte, váš život bude lepší, šťastnější a smysluplnější.
Bůh vás využije
Na cestě zpět k Nebeskému Otci si brzy uvědomíte, že tato cesta neznamená jen zaměřovat se na svůj vlastní život. Nikoli, tato cesta vás nevyhnutelně vede k tomu, abyste se stali požehnáním v životě ostatních Božích dětí – svých bratrů a sester. A na tomto putování je zajímavé to, že když budete sloužit Bohu a starat se o své bližní a pomáhat jim, budete svědky úžasného pokroku i ve vlastním životě – v ohledech, které si ani nedokážete představit.
Možná si nemyslíte, že jste zase až tak užiteční; možná si nemyslíte, že jste v něčím životě požehnáním. Když se díváme na sebe, vidíme často jen své nedostatky a vady. Možná si myslíme, že aby nás mohl Bůh využít, musíme být něčím „více“ – že musíme být inteligentnější, bohatší, charismatičtější, talentovanější či duchovnější. Požehnání přijdou ani ne tak díky vašim schopnostem, jako díky vašim rozhodnutím. A Bůh vesmíru bude působit ve vás a skrze vás a zvelebí vaše pokorné úsilí pro své účely.
Jeho dílo vždy postupuje kupředu na základě této důležité zásady: „Z malých věcí pochází to, co je veliké.“11
Když apoštol Pavel psal Svatým v Korintu, poznamenal, že mezi nimi nebude mnoho těch, kteří budou podle světských měřítek považováni za moudré. Na tom ale nezáleželo, protože „to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“.12
Historie Božího díla je plná lidí, kteří považovali sami sebe za nezpůsobilé. Avšak pokorně sloužili a spoléhali se na milost Boží a Jeho zaslíbení: „Jejich rámě bude mým ramenem a já budu pavézou jejich … a budou pro mne zmužile bojovati; a … [já] je zachovám.“13
Letos v létě jsme měli s rodinou úžasnou příležitost navštívit několik památných míst z počátků historie Církve na východě Spojených států. Určitým zvláštním způsobem jsme prožili historii oné doby. Lidé, o nichž jsem toho tolik četl – jako Martin Harris, Oliver Cowdery či Thomas B. Marsh – se pro mě stali skutečnějšími, když jsme kráčeli po místech, kudy kráčeli i oni, a přemítali o obětech, které při budování království Božího přinesli oni.
Měli mnoho úžasných vlastností, díky nimž významně přispěli ke Znovuzřízení Církve Ježíše Krista. Ale byli to také lidé – slabí a omylní, podobně jako vy i já. Někteří měli s Prorokem Josephem Smithem neshody, a od Církve odpadli. Později mnozí z nich prožili změnu srdce, pokořili se a znovu usilovali o společenství se Svatými a nalezli ho.
Možná máme sklon tyto bratry a ostatní členy jim podobné soudit. Možná si říkáme: „Já bych Proroka Josepha nikdy neopustil.“
I když to může být pravda, ve skutečnosti nevíme, jaké to bylo žít v oné době a v oněch podmínkách. Ne, nebyli dokonalí, ale je povzbuzující vědět, že Bůh je přesto dokázal využít. Znal jejich silné i slabé stránky a poskytl jim neobyčejnou příležitost přispět jednou slokou nebo melodií ke vznešené hymně Znovuzřízení.
Jak povzbuzující je vědět, že ačkoli i my jsme nedokonalí, tak pokud se budeme v srdci obracet k Bohu, Bůh bude štědrý a laskavý a využije nás pro své účely.
Ti, kteří milují Boha a bližní a slouží jim a kteří se pokorně a aktivně zapojují do Jeho díla, budou svědky zázračných událostí v osobním životě i v životě těch, které mají rádi.
Dveře, které se zdály být zavřené, se otevřou.
Andělé půjdou před nimi a budou připravovat cestu.
Nehledě na vaše postavení v obci či městě, kde žijete, nebo v Církvi, Bůh vás využije, budete-li ochotní. Zvelebí vaše spravedlivé tužby a promění soucitné skutky, které zaséváte, v bohatou úrodu dobrotivosti.
Nemůžeme se tam dostat autopilotem
My všichni, každý z nás, jsme na tomto světě „hosté a příchozí“.14 V mnoha ohledech jsme daleko od domova. To ale neznamená, že musíme mít pocit, že jsme ztracení či osamělí.
Náš milovaný Otec v nebi nám dal Světlo Kristovo. A při našem putování zpět do celestiálního domova nás nebeské nabádání, které je hluboko v každém z nás, nutí obracet oči a srdce k Němu.
To vyžaduje určité úsilí. Nemůžete se tam dostat, aniž byste se snažili od Něj učit, rozumět Jeho pokynům, svědomitě je uplatňovat a kráčet dál krok za krokem.
Ne, život není samořídící automobil. Není to letadlo letící na autopilota.
Nemůžete jen tak proplouvat vodami života a věřit, že vás proud donese tam, kam doufáte, že se jednoho dne dostanete. Učednictví vyžaduje, abychom byli ochotni plavat proti proudu, když je to potřeba.
Za vaše osobní putování není zodpovědný nikdo jiný. Spasitel vám bude pomáhat a připraví před vámi cestu, ale závazek následovat Ho a dodržovat Jeho přikázání musí vyjít od vás. To je výhradně vaše břímě, výhradně vaše výsada.
Toto je vaše velké dobrodružství.
Dbejte prosím volání svého Spasitele.
Následujte Ho.
Pán založil Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, aby vám s tímto závazkem sloužit Bohu a bližním pomáhal. Účelem Církve je povzbuzovat, učit, pozvedat a inspirovat. Tato úžasná Církev vám poskytuje příležitosti pěstovat soucit, nabízet pomocnou ruku druhým a obnovovat a dodržovat posvátné smlouvy. Jejím záměrem je žehnat vašemu životu a zdokonalovat vaši rodinu, obec, v níž žijete, a celý národ.
Pojďte, přidejte se k nám a důvěřujte Pánu. Nabídněte své talenty Pánovu úžasnému dílu. Pomáhejte, povzbuzujte, uzdravujte a podporujte všechny ty, kteří si přejí pociťovat a následovat touhu po našem nadpozemském domově. Zapojme se společně do této vznešené pouti do nebeských krajin.
Evangelium je nadpozemským poselstvím naděje, štěstí a radosti. Je to cesta, která nás vede domů.
Když budeme evangelium přijímat s vírou a skutky, každý den a každou hodinu, přiblížíme se o trochu více našemu Bohu. Náš život bude lepší a Pán nás bude využívat úžasnými způsoby, abychom žehnali lidem kolem sebe a uskutečňovali Jeho věčné záměry. O tom svědčím a zanechávám vám své požehnání v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.