Mějme se navzájem rádi tak, jako nás má rád On
Starší José L. Alonso
Sedmdesátník
Když s opravdovou láskou sloužíme a odpouštíme druhým, můžeme být uzdraveni a obdržet sílu k překonání vlastních problémů a výzev.
Během Poslední večeře dal Spasitel svým učedníkům nové přikázání, když jim řekl:
„Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého.
Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“1
Spasitelovým učedníkům bylo dáno nové přikázání, aby dělali něco navíc, něco většího a něco božštějšího. Toto nové přikázání a výzva jsou vyjádřeny v klíčových slovech „jakož já miloval jsem vás“.
Láska je skutek; láska je služba
„Láska je pocit hluboké oddanosti, zájmu a náklonnosti. Největší příklad lásky Boha k Jeho dětem je obsažen ve smírné oběti Ježíše Krista.“2 Jak napsal Jan: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“3 „Láska k Bohu a bližním je charakteristickým rysem učedníků Ježíše Krista.“4
Před několika lety si náš nejstarší, tehdy čtyřletý, vnuk José hrál s mou manželkou. Smáli se spolu a bavili a pak se jí náš vnouček zeptal: „Babi, máš mě ráda?“
Odpověděla mu: „Ano, José, mám tě ráda.“
Pak jí položil další otázku: „Jak poznáš, že mě máš ráda?“
Vysvětlila mu své pocity a také mu řekla, co vše pro něj dělá a co by pro něj byla ochotna udělat.
Později manželka položila tytéž otázky Josému, včetně oné pronikavé otázky: „Jak poznáš, že mě máš rád?“
Odpověděl s nevinnou upřímností: „Mám tě rád, protože to cítím v srdíčku.“ Josého laskavé jednání s babičkou onoho dne i kdykoli jindy je ukázkou toho, že láska je spojením skutků i hlubokých citů.
Král Beniamin učil: „Vizte, říkám vám tyto věci, abyste se mohli naučiti moudrosti; abyste se naučili, že když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“5
V dnešním světě plném utrpení kvůli rozličným okolnostem je dobré a hodnotné, když někomu pošlete textovou zprávu s veselým emoji nebo zveřejníte pěkný obrázek se slovy „Mám tě rád“. Mnozí z nás by však měli mobilní zařízení spíše odložit a vydat se pomáhat vlastníma rukama a nohama druhým, kteří to opravdu potřebují. Láska bez služby je jako víra bez skutků; je ve skutečnosti mrtvá.
Láska je odpuštění
Čistá láska Kristova, což je pravá láska,6 nás inspiruje nejen ke skutkům a službě, ale také k tomu, abychom měli sílu odpustit, a to v jakékoli situaci. Dovolte mi podělit se s vámi o příběh, který ovlivnil a změnil můj život. Ted a Sharon, rodiče Coopera, kteří jsou dnes zde s námi, mi poskytli svolení k tomu, abych vám řekl, co se stalo jejich rodině před více než devíti lety. Příběh budu vyprávět z pohledu Teda, Cooperova otce:
21. srpna 2008 byl první školní den a Cooperovi tři starší bratři, Ivan, Garrett a Logan, stáli na autobusové zastávce a čekali na nástup do autobusu. Cooper, kterému byly čtyři roky, tam byl na kole a moje žena Sharon pěšky.
Stála na druhé straně ulice a zamávala na Coopera, aby k ní přejel. V témže okamžiku pomalu vybočilo doleva auto a Coopera přejelo.
Zavolal mi soused a řekl mi, že Coopera srazilo auto. Okamžitě jsem vyrazil k oné zastávce, abych se na Coopera podíval. Ležel na trávníku a těžko se mu dýchalo, neměl však žádná viditelná zranění.
Klekl jsem si vedle něj a snažil jsem se ho povzbuzovat slovy: „Bude to dobré, vydrž.“ V tu chvíli se na místě objevili můj vedoucí skupiny vysokých kněží Nathan s manželkou. Ta navrhla, abychom Cooperovi dali kněžské požehnání. A tak jsme mu vložili ruce na hlavu. Nepamatuji si, co jsem v onom požehnání řekl, ale jasně si pamatuji přítomnost ostatních lidí kolem nás; a právě v tom okamžiku jsem pocítil, že Cooper zemře.
Vrtulníkem ho převezli do nemocnice, ale nakonec skutečně zemřel. Pociťoval jsem, jak mi Nebeský Otec říká, že mé pozemské správcovství skončilo a že Cooper je nyní v Jeho péči.
Měli jsme možnost strávit s Cooperem nějaký čas v nemocnici. Zaměstnanci nemocnice ho připravili tak, abychom si ho mohli pochovat a rozloučit se s ním, a umožnili nám strávit s ním tolik času, kolik jsme si přáli.
Cestou domů jsme se plni zármutku na sebe s manželkou podívali a začali jsme mluvit o mladíkovi, který řídil ono auto. Neznali jsme ho, přestože bydlel jen o ulici dál a na území našeho sboru.
Druhý den byl pro nás velmi náročný, protože jsme byli všichni zcela přemoženi zármutkem. Padl jsem na kolena a pronesl jsem svou nejupřímnější modlitbu v životě. Požádal jsem Nebeského Otce ve jménu svého Spasitele, aby ze mě sňal můj zdrcující žal. A On tak učinil.
Později toho dne nám jeden z rádců v předsednictvu kůlu domluvil setkání s oním mladým mužem – řidičem auta – a jeho rodiči u sebe doma. Spolu se Sharon jsme čekali na příjezd mladíka a jeho rodičů. Dveře se otevřely a my jsme se s nimi poprvé setkali. Můj biskup mi pošeptal do ucha: „Běž za ním.“ Spolu se Sharon jsme ho objali ve velkém skupinovém objetí. Dlouho jsme společně plakali. Řekli jsme mu, že víme, že to, co se stalo, byla opravdu nešťastná náhoda.
S Sharon jsme považovali za zázrak, že jsme oba měli a stále máme takovéto pocity. Díky Boží milosti jsme byli schopni vydat se touto velkou, jasnou a jedinou cestou a chovat k tomuto mladému muži lásku.
V průběhu let jsme se s ním a s jeho rodinou velmi sblížili. Sdílel s námi chvíle, které byly jeho nejvýznamnějšími životními milníky. Dokonce jsme s ním šli do chrámu, když se připravoval na misii.7
Bratři a sestry, Ted bez jakýchkoli pochyb ví, že Nebeský Otec nás miluje. Ví, že když dokáže odpustit a zbavit se tím břemene, je to stejně krásný pocit, jako když je odpuštěno jemu. Tento příjemný pocit přichází díky následování příkladu našeho největšího Vzoru. Alma v Knize Mormonově prohlásil o Spasiteli: „A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.“8
Bratři a sestry, toto je úžasný příběh o opravdové lásce a odpuštění. I my můžeme pociťovat radost a štěstí, když budeme sloužit a odpouštět druhým. Georgy, další z našich vnuků, často říká: „Jaká jsme rodina?“ A odpovídá: „Jsme šťastná rodina!“
President Thomas S. Monson nám předal tuto radu: „Zamysleme se nad svým životem a rozhodněme se, že budeme následovat Spasitele tím, že budeme laskaví, milující a naplněni pravou láskou.“9
Vím, že náš Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus nás milují a jsou ochotni nám pomáhat jednat laskavě, budeme-li se mít navzájem rádi, tak jako nás mají rádi Oni. A vím, že když s opravdovou láskou sloužíme a odpouštíme druhým, můžeme být uzdraveni a obdržet sílu k překonání vlastních problémů a výzev. A to prohlašuji ve jménu Ježíše Krista, amen.