Rozsviťte své světlo

Sharon Eubanková

První rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Proroci nás vyzývají, sestry. Budete spravedlivé? Budete vyjadřovat svou víru? Rozsvítíte své světlo?

Možná to nevíte, ale president Monson a já jsme dvojčata. Téhož dne, kdy jsem se narodila v severní Kalifornii – a v téže hodině – byla 36letému Thomasi S. Monsonovi vyjádřena podpora jako nejnovějšímu apoštolovi. Líbí se mi, že jsem takto zvláštně a osobně spojena s prorokem Božím, presidentem Monsonem.

Proroci promlouvají o ženách.¹ Některá jejich slova uslyšíte i na tomto shromáždění. Já se však pro účely svého proslovu vrátím o téměř 40 let zpět k pozoruhodnému proroctví, které napsal president Spencer W. Kimball. V září 1979 se ženy z celosvětové Církve setkaly teprve podruhé na vlastním generálním shromáždění. President Kimball si připravil proslov, ale když nadešel den konference, byl v nemocnici. A tak požádal svou manželku Camillu Eyring Kimballovou, aby za něj proslov přečetla.²

Sestra Camilla Kimballová hovoří uřečnického pultu

Sestra Kimballová četla prorokova slova, jež zdůrazňovala vliv žen Církve na dobré ženy světa před Druhým příchodem Spasitele. Ke konci zavládla mezi ženami Církve elektrizující nálada, která je od té doby stálým předmětem hovoru.

Chtěla bych citovat kousek toho, co president Kimball řekl:

„A nakonec, mé drahé sestry, mi dovolte říci vám něco, co dosud nebylo řečeno, nebo přinejmenším ne tímto způsobem. Velká část onoho velkého růstu, který nastává v Církvi v posledních dnech, bude nastávat proto, že mnoho dobrých žen na tomto světě … bude ve velkých počtech přiváděno do Církve. To nastane do té míry, do jaké budou ženy Církve ve svém životě odrážet spravedlivost a schopnost se vyjádřit, a do té míry, do jaké budou ženy Církve považovány za pozoruhodné a odlišné – v dobrém [a radostném] slova smyslu – od žen světa.

Mezi skutečné hrdinky tohoto světa, jež budou přicházet do Církve, budou patřit ženy, které se starají více o to, aby byly spravedlivé, než o to, aby byly sobecké. Tyto skutečné hrdinky mají opravdovou pokoru, která klade větší důraz na bezúhonnost než na zviditelnění. …

Právě … příklad žen v Církvi bude významným vlivem na početní i duchovní růst Církve v posledních dnech.“³

Jak prorocká slova! Jen pro shrnutí:

To, co vyvolá značnou část velkého růstu, který v Církvi v budoucích letech nastane, budou dobré vztahy mezi ženami.
Přátelství, které naváží ženy z Pomocného sdružení, mladé ženy a dívky z Primárek s upřímnými, věrnými a zbožnými ženami jiné víry a vyznání, bude mít významný vliv na růst Církve v posledních dnech.
President Kimball nazval tyto ženy z odlišného prostředí „hrdinkami“, které se budou více starat o to, aby byly spravedlivé namísto sobecké, a které nám ukáží, že zásadovost je cennější než zviditelnění.

S mnohými těmito dobrými ženami se setkávám v rámci své práce po celém světě. Jejich přátelství si velmi cením. I vy je poznáváte mezi svými přítelkyněmi a sousedkami. Možná jsou nyní členkami Církve, a možná ne, ale spojuje nás přátelství, což je velmi důležité. Jak tedy máme hrát svou roli? Co máme dělat? President Kimball zmiňuje pět věcí:

Zaprvé – musíme být spravedlivé. Být spravedlivý neznamená být dokonalý či nikdy nechybovat. Znamená to rozvíjet vnitřní vztah k Bohu, činit pokání z hříchů a chyb a ochotně pomáhat druhým.

Ženy, které činí pokání, mění běh historie. Mám kamarádku, která měla v mládí autonehodu a vytvořila si závislost na lécích proti bolesti. Její rodiče se časem rozvedli. Během krátkého vztahu otěhotněla a stále trpěla závislostmi. Jednou večer se však podívala na zmatek a obtíže, jež v životě měla, a řekla si: „A dost.“ Volala ke Spasiteli Ježíši Kristu, aby jí pomohl. Řekla, že zjistila, že Ježíš Kristus je silnější než její strašlivé okolnosti a že se mohla na Jeho sílu spoléhat, když kráčela po cestě pokání.

Tím, že se vrátila k Pánu a k Jeho způsobům, změnila běh historie – své, svého syna i svého nového manžela. Je spravedlivá a má srdce dokořán pro druhé, kteří chybovali a chtějí se změnit. Není dokonalá, tak jako nikdo z nás, ale ví, jak činit pokání a nevzdávat to.

Zadruhé – musíme se umět vyjadřovat. Schopností se vyjadřovat je míněno dávat jasně najevo, co si o něčem myslíme a proč. Začátkem roku se v novinkách na mém Facebooku objevil příspěvek znevažující křesťanství. Přečetla jsem ho, trochu mě to rozčílilo, ale pak jsem ho ignorovala. Ale jedna známá, která není členkou Církve, odpověděla prostřednictvím komentáře. Napsala: „[To je] přesný opak toho, co Ježíš zastával – byl ve své době … radikální, protože … sjednotil svět. … [Hovořil s prostitutkami, jedl s výběrčími] daní …, byl … přítelem bezmocných žen a dětí [a] seznámil nás s příběhem o dobrém Samaritánovi. … Z toho vyplývá, že … praví křesťané budou nejspíš usilovat o to, aby byli ti NEJlaskavější lidé na světě.“ Když jsem si to přečetla, pomyslela jsem si: „Proč jsem to nenapsala já?“

Každá z nás se musí zlepšit ve vyjadřování důvodů k naší víře. Co si myslíte o Ježíši Kristu vy? Proč setrváváte v Církvi? Proč věříte tomu, že Kniha Mormonova je písmo? Co je pro vás zdrojem pokoje? Proč je důležité, že nám má prorok v roce 2017 co říci? Jak víte, že je to opravdový prorok? Využívejte svůj hlas a moc k tomu, abyste vyjadřovaly, co si myslíte a co víte – na sociálních sítích, v tichých rozhovorech s přáteli či při povídání s vnoučaty. Řekněte jim, proč věříte, jaké to je, zda jste někdy zapochybovaly, jak jste to překonaly a co pro vás znamená Ježíš Kristus. Jak řekl apoštol Petr: „Nebojte se, … ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky [k poskytnutí odpovědi každému, kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás].“⁴

Zatřetí – musíme být odlišné. Chtěla bych vám říci příběh, který se stal letos v červenci v Panama City Beach na Floridě.⁵ Roberta Ursreyová si pozdě odpoledne všimla svých dvou synů, jak ve vodě křičí o pomoc 90 metrů od břehu. Zachytil je silný proud, který je odnášel dál do moře. Jeden pár, který byl poblíž, se chlapce pokusil zachránit, ale i ten v proudu uvázl. A tak skočili do vody členové rodiny Ursreyových, aby plavce v nesnázích zachránili, a brzy ve zpětném proudu vězelo devět lidí.

Nebyla k dispozici žádná lana. Nebyl tam plavčík. Policie poslala pro záchranářský člun, ale lidé v moři zápasili s vlnami už 20 minut, byli vyčerpaní a hlavami klesali pod hladinu. Mezi přihlížejícími na pláži byla Jessica Mae Simmonsová. Ona a její manžel dostali nápad vytvořit lidský řetěz. Zavolali na lidi na pláži, aby jim pomohli, a desítky lidí se vzaly za ruce a nakráčely do moře. Jessica napsala: „Vidět lidi různých ras a pohlaví jednat, aby pomohli ÚPLNĚ cizím lidem, [bylo] něco naprosto úžasného!“⁶ Řetěz tvořený 80 lidmi se natahoval k plavcům. Podívejte se na tuto fotografii té neuvěřitelné chvíle.

Všechny na pláži napadala jen obvyklá řešení a byli ochromeni. Ale jednomu páru ve zlomku sekundy přišlo na mysl něco jiného. Inovativnost a tvořivost jsou duchovní dary. Když dodržujeme své smlouvy, může nás to odlišovat od ostatních z naší kultury a společnosti, ale získáváme tím inspiraci, aby nás mohla napadat odlišná řešení, přístupy a uplatnění. Nebudeme pokaždé zapadat, pokud jde o svět, ale být odlišná v dobrém slova smyslu může být záchranou pro druhé, kteří mají potíže.

Začtvrté – musíme být pozoruhodné. Pozoruhodným je míněno zřetelně vymezený. Vraťme se k příběhu o Jessice Mae Simmonsové na pláži. Jakmile se začal lidský řetěz natahovat k plavcům, věděla, že dokáže pomoci. Jessica Mae řekla: „Dokáži zadržet dech … a bez problémů obeplavat olympijský bazén! [Věděla jsem, jak překonat zpětný proud.] Věděla jsem, že dokáži dostat [všechny plavce] k lidskému řetězu.“⁷ Spolu s manželem popadli plovací desky, doplavali podél řetězu až k plavcům a pak je s pomocí ještě jednoho zachránce po jednom dopravili zpátky k lidem, kteří byli jeho součástí a kteří jim pomohli na pláž do bezpečí. Jessica měla pozoruhodnou dovednost – uměla plavat proti zpětnému proudu.

Znovuzřízené evangelium je zřetelně vymezeno. My ale musíme mít jasno v tom, jak se jím řídit. Tak jako Jessica uměla plavat, musíme i my žít podle evangelia už předtím, než nastane krizová situace, abychom byly dost silné a dokázaly bez obav pomoci druhým, když je odnáší proud.

A konečně, za páté – musíme výše zmíněné body jedna až čtyři konat s radostí. Být šťastná neznamená nasadit falešný úsměv bez ohledu na to, co se děje. Znamená to ale dodržovat zákony Boží a posilovat a pozvedat druhé.⁸ Posilujeme-li druhé a pozvedáme-li jejich břemena, není v moci zkoušek zrušit požehnání, která nám to vnáší do života. Umístila jsem si jeden citát presidenta Gordona B. Hinckleyho na místo, kde ho každý den vidím. Řekl: „Na pesimismu či cynismu … nic … nepostavíte. Mějte optimistický náhled, pracujte s vírou, a budou se dít věci.“⁹

Příkladem šťastného, optimistického ducha, je 13letá Elsa, kterou osobně znám a jejíž rodina se stěhuje do Baton Rouge v Louisianě, téměř 3 000 kilometrů od Elsiných přátel. Když je vám 13, není lehké se odstěhovat do nového města. Elsa byla ohledně stěhování pochopitelně nejistá, a tak jí tatínek dal požehnání. Přímo ve chvíli, kdy jí žehnal, přišla mamince textová zpráva. Mladé ženy v Louisianě jí poslaly tento obrázek s popiskem: „Přestěhujte se prosím do našeho sboru!“¹⁰

Tyto mladé ženy optimisticky věřily, že budou mít Elsu rády, i když se s ní nikdy předtím nesetkaly. Jejich nadšení nakazilo Elsu optimismem ohledně brzkého stěhování a zodpovědělo její modlitby ohledně toho, zda bude vše v pořádku.

Radost a optimismus jsou zdrojem energie, která žehná nejen nám, ale i posiluje každého okolo nás. Každá maličkost, kterou uděláte, abyste roznítily opravdovou radost v druhých, ukazuje, že již nesete pochodeň, kterou zažehl president Kimball.

Když zazněl onen proslov presidenta Kimballa, bylo mi 15 let. My, kterým je dnes přes 40, od onoho dne naplňujeme toto pověření presidenta Kimballa. Nyní upírám zrak na vás, 8leté, 15leté, 20leté a 35leté, a tuto pochodeň vám předávám. Jste budoucími vedoucími této Církve a bude na vás, abyste toto světlo nesly kupředu a staly se naplněním tohoto proroctví. My, kterým je přes 40, vás vezmeme za ruce, abychom pociťovaly vaši sílu a energii. Potřebujeme vás.

Poslechněte si verše z Nauky a smluv 49:26–28. Třebaže byly napsány za jiných okolností, doufám, že dnes je skrze Ducha Svatého budete vnímat jako své osobní povolání k tomuto posvátnému dílu.

„Vizte, pravím vám, jděte, jak jsem vám přikázal; čiňte pokání ze všech hříchů svých; proste, a obdržíte; klepejte, a bude vám otevřeno.

Vizte, já půjdu před vámi a budu zadním vojem vaším; a já budu ve středu vašem a vy nebudete poraženi.

Vizte, já jsem Ježíš Kristus a já přijdu rychle.“¹¹

Vyzývám každou z vás, abyste zajistily, že budete schopny pociťovat velkorysou lásku, již k vám Bůh chová. Nemůžete se postavit mimo dosah této lásky. Budete-li pociťovat Jeho lásku a milovat Ho, budete činit pokání a dodržovat Jeho přikázání. Budete-li dodržovat Jeho přikázání, On bude moci využít vašich schopností ve svém díle. Jeho dílem a slávou je oslavení a věčný život žen a mužů.

Proroci nás vyzývají, sestry. Budete spravedlivé? Budete vyjadřovat svou víru? Dokážete snést, že budete pozoruhodné a odlišné? Bude vaše radost navzdory vašim zkouškám přitahovat druhé, kteří jsou dobří a ušlechtilí a potřebují vaše přátelství? Rozsvítíte své světlo? Svědčím o tom, že Pán Ježíš Kristus půjde před námi a bude v našem středu.

Zakončím slovy našeho milovaného proroka Thomase S. Monsona: „Drahé sestry, toto je váš den, vaše doba.“¹² Ve jménu Ježíše Krista, amen.